Quadro 350D vs Piaggio MP3 500 LT

Postavili jsme tedy proti sobě loňskou novinku a vůbec první model nedávno vzniklé značky Quadro, model 350D, a MP3 500LT - čerstvý přírůstek z mnohem tradičnější a rozvětvené rodiny tříkolových skútrů Piaggio. Nechtěli jsme ani tak vzájemně poměřovat síly, což by vzhledem k rozdílu v kubaturách stejně nebylo moc objektivní, jako se spíš zaměřit na jízdní vlastnosti a uživatelský komfort.

Navenek se bílé Quadro s ostřeji řezanými rysy, nižším předním plexištítem a štíhlou sedlovou částí tváří mnohem sportovněji. Na druhé straně elegantní Piaggio slibuje větší jízdní komfort, ať už pro řidiče, který se má možnost ukrýt za větší plexi, tak i pro spolujezdce, jemuž je k dispozici opěrka zad. Ovládací prvky se až na drobné detaily, ke kterým se dostaneme později, nijak zásadně neliší. Zato přístrojovka 350D působí ve srovnání s budíky MP3 poněkud laciným dojmem, přestože na ní najdeme všechny důležité informace. Dříve nebo později si nelze nevšimnout brzdového pedálu, kterým jsou vybaveny oba skútry. Jeho význam je pro většinu budoucích majitelů větší než by se mohlo zdát – společně s rozchodem předních kol přesahujícím 465 mm řadí totiž oba modely do kategorie LE, což v praxi znamená, že k jejich řízení stačí vlastnit řidičský průkaz skupiny B, tedy na osobní automobil.

Počet předních kol je hodně netradičním prvkem, ale eště zajímavější je systém, umožňující jejich naklápění a projíždění zatáčky stejným způsobem jako na jednostopém vozidle. Piaggio i Quadro používají podobný způsob zavěšení kol na dvojitých A-ramenech, ale přestože autorem obou systémů je jak známo stejný konstruktér, každá značka má trochu jinak řešené odpružení a naklápění. Zatímco pro MP3 Luciano Marabese vymyslel elektro-hydraulické odpružení s možností aretace náklonu stisknutím tlačítka, ve své vlastní firmě Quadro pak přišel s pneu-hydraulickým podvozkem, který je o něco jednodušší.

K uzamčení předních kol ve svislé poloze (což je mnohem snazší úkon než stavění skútru na stojan) se kvůli absenci elektroniky v naklápěcím systému u Quadra používá páka ruční brzdy. To ale automaticky nepřipraví jezdce o výhodu suchých nohou při zastavení uprostřed kaluže – k udržení Quadra v rovnováze stačí uvést před zastavením skútr zhruba do svislé polohy a podržet zmáčknutou přední brzdu i poté, co se kola dostanou do klidu. Mačkat páčku dokud na semaforu neblikne zelená sice není taková frajeřina jako jediné cvrnknutí do čudlíku na Piaggiiu, a navíc u Quadra není možné aretovat kola ve větším než pětistupňovém náklonu, ale jinak blokování svislé polohy brzdou svůj základní účel plní.
Překvapivě velké rozdíly se projevují  za jízdy, nebo lépe řečeno při průjezdu zatáčkou. U obou skútrů shodně platí výhoda zvýšené adheze, plynoucí z dvojnásobného počtu předních kol, která vynikne hlavně při jízdě na povrchu s horší přilnavostí. Větší styčná plocha v kombinaci se dvěma opěrnými body zároveň zvyšuje bezpečnost při zatáčení či brzdění na mokrých dlažebních kostkách, tramvajových kolejích, rozlité naftě, vysypaném písku nebo chybějícím asfaltu. Na třech kolech si zkrátka můžete dovolit mnohem víc, než s obyčejným jednostopým vozidlem, protože dřív než přední kola se v kritické situaci utrhne od jízdního povrchu zadní pneumatika, a takový smyk se dá díky zpevněné přední části v pohodě ustát.

Piaggio a Quadro se ale zásadním způsobem liší mírou ochoty, s jakou se pouští do náklonu. Zatímco MP3 padá do zatáček s lehkostí, přirovnatelnou k jednostopému skútru s kvalitním podvozkem i geometrií, 350D se nechá mnohem víc přemlouvat. Možná to byl záměr konstruktéra, protože většinu potencionálních zájemců o tříkolový skútr můžeme - pokud jde o zatáčení náklonem - s velkou pravděpodobností zařadit do kategorie málo zkušených či nezkušených. Dokážu si představit, že takovému jezdci může mírná neochota k naklánění přinést možná víc klidu, ale chce to si oba stroje vyzkoušet a udělat si názor sám. Pohledem motorkáře je MP3 v zatáčce snadněji ovladatelná, ale který ze systémů je vhodnější pro motocyklového laika, to nemůžu objektivně posoudit. Zato mohu po několika průjezdech kruhového objezdu potvrdit, že Piaggio se nejen snadněji naklání, ale dovolí i větší náklon a tím pádem má menší poloměr zatáčení. Quadro se dostane limit o něco dřív, a pokud potřebujete zatočit ještě o něco ostřeji, nezbývá než to prostě přeprat silou a poslat vnější přední kolo do vzduchu.

MP3 ve své větší obratnosti těží z menších dvanáctipalcových ráfků, zatímco 350D má vepředu čtrnáctky, které mu zase dopřávají víc stability při jízdě po rovné silnici, a to hlavně ve vyšších rychlostech. Zvlášť když se do cesty připlete hlubší kanál nebo výmol, znamená to pro podvozek Piaggia větší komplikaci než pro velká kola Quadra.

Pokud jde o brzdy, i přes podobnou výbavu hovoří nástup účinku mírně ve prospěch Piaggia. V městském provozu ubrzdí oba skútry prakticky každou situaci bez problémů – zvýšená stabilita se hodí i v takových chvilkách, kdy pneumatika není schopná přenést brzdný účinek na kluzký povrch – ale z vyšší rychlosti dokáže MP3 zastavit o něco pohotověji. O to, aby se žádný ze skútrů svévolně nerozjel, když zrovna stojí někde u chodníku, se starají parkovací brzdy. Quadro má v páce parkovačky zapojený i systém aretace předních kol, a když po zatažení ručky zamknete ještě řídítka, páka se zamkne v zabrzděné poloze. Oba modely mají ve výbavě také centrální stojan, ale kdo by se obtěžoval s jeho používáním, když stačí zablokovat kola a zatáhnout ručku.

Z hlediska jízdního komfortu se dají oba skútry na pomyslném žebříčku zařadit hodně vysoko, a zůstaneme v městském provozu, ani menší plexi Quadro nijak neomezuje. Teprve v rychlostech kolem stovky se projeví menší ochrana před větrem, ovšem ani tady není rozdíl nijak dramatický. Široké přední kapoty poskytují v obou případech kromě kvalitního úkrytu pro nohy také dostatek úložných prostor na nejrůznější drobnosti, zatímco pro uložení větších předmětů slouží místo pod sedlem. U Piaggia i Quadra je k dispozici zhruba 60 litrů úložného prostoru, což v přepočtu na přilby dělá zhrubě dvě integrálky. Do kufru MP3 se ale díky víku na zadní části (které se stejně jako odklopné sedlo odemyká elektronicky pomocí tlačítka na řídítkách) dá dostat aniž by jezdec opustil své místo za řídítky, a tento systém navíc umožňuje převoz delších nákladů. Na délku jsme pod sedlem Piaggia naměřili metr, zatímco u Quadra je to asi o dvacet centimetrů méně. Pod sedlem Piaggia se nachází také dvanáctivoltová zásuvka pro nabíjení osobních elektronických potřeb, a občas může přijít vhod i nepromokavý potah, poskládaný ve spodní desce sedačky. Quadro má 12V zásuvku v přední přihrádce.

Výkonové parametry nemá při setkání třistapadesátky s pětistovkou smysl srovnávat. Quadro má zatím v nabídce pouze tento jediný model, zatímco Piaggio nabízí kromě nejnovější pětistovky ještě verze se čtyřstovkovým a třístovkovým motorem, ale žádný z nich bohužel nebyl v době testu pro přímé srovnání k dispozici. Když oba skútry zhodnotím obecně, tak každý z nich se podle mě hodí pro jinou cílovou skupinu. Jízdní vlastnosti Piaggia se mnohem víc blíží klasickému jednostopému skútru, a pokud se někdo rozhodne přesedlat například ze stopětadvacítky na něco silnějšího, aniž by si kvůli tomu chtěl rozšiřovat béčkový řidičák, doporučil bych mu MP3. Kdo chce s papíry na auto rovnou sedlat silnější stroj než  standardně povolený 125ccm skútr, mohla by ho zajímat tříkolka Quadro 350D, která bude klást na novopečeného jezdce s nulovými zkušenostmi za řídítky o něco menší nároky. Její majitel ale nesmí mít ani žádná přehnaná očekávání.