Piaggio Fly 50 & Sym Tonic 50 & Benelli New X 49

V dnešním testu se nám sešly skútry různých značek, z různých zemí původu a odlišných stylů. Elegantní italský Fly, retro Tonik z Taiwanu a sportovní X49 vyrobený v Číně pro původně italskou značku. Jsou si ale také v lecčems podobné: každý z nich pořídíte za cenu jen lehce přesahující hranici 30 tisíc korun, za plnou nádrž do žádného z nich nezaplatíte o moc víc než dvě stovky a k benzínce pak nemusíte ceký týden. Silnějším stopětadvacítkám tedy pořád konkurují hlavně nižší pořizovací cenou a menšími provozními náklady.

Z jejich rozmanitých designů si musí vybrat snad každý. Konzervativnější zákazníci určitě nejraději sáhnou po decentním Piaggiu, SYM svým retro stylem přitáhne pozornost dívek a dam, a Benelli se sportovními tvary i grafikou osloví hlavně mladou generaci. Kvalitou zpracování nás příjemně překvapila čínská Benelka i taiwanský SYM - u Piaggia se dokonalé slícování plastů považuje tak nějak za samozřejmost.
S celkovým vzhledem pěkně korespondují i detaily jednotlivých modelů, stačí se podívat třeba na přístrojovky. Fly a X49 ukazují na moderních budících a displejích prakticky všechny důležité informace, zatímco Tonic musel většinu z nich obětovat zachování stylovosti. Ale kdo by se za to na návrháře zlobil, že? Tachometr, palivoměr a základní kontrolky stačí, zbytek už v dané kategorii patří mezi nepotřebný nadstandard.

Přestože by si při své velikosti a váze vystačily s hlavním stojanem, na který se všechny dají snadno vyhoupnout, mají SYM a Benelli v základní výbavě i praktickou boční nožku. U Piaggia není na výběr, tady se parkuje vždy ve stabilnější svislé poloze.

Pokud jde o jízdní komfort, nejvíc prostoru najde jezdec paradoxně na rovném sedle nejmenšího Toniku. Pro majitele vyšších postav to znamená jediné - aby se na skútr pohodlně poskládali, musí si sednout někam doprostřed dvojsedačky, případně až na místo spolujezdce. Všechny tři modely jsou konstruovány jako dvoumístné, jak naznačují držadla pro spolujezdce a zadní stupačky, ale plnohodnotné dvousedlo nabízí jenom Fly. U Toniku ani X49 to vzadu na žádné velké rozvalování není.

Na nohy řidiče nejvíc mysleli v Piaggiu, kde podlahu protáhli alespoň po stranách tak, aby jezdec nebyl odkázán na jedinou polohu dolních končetin. U Benelli ubírá dost místa středový tunel a na SYM se bota velikosti pětačtyřicet vejde jenom  s minimální rezervou. Přesto se s postavou o výšce 186 cm dá srovnat i za jeho řídítka, aniž by kolena bránila zatáčení. Ani u ostatních dvou s tím nebyl problém, přičemž Piaggio jsme v tomto směru vyhodnotili jako nejprostornější.

Podobně dopadlo i srovnání kapacity úložných prostorů. Otevřená přilba se bez problémů vejde do všech tří skútrů, ale Fly nabízí největší rezervu. Při vhodné kombinaci by se pod jeho sedlo měly vejít dokonce přilby dvě. Do subtilního Toniku se přilba celkem snadno vměstná na šířku i délku, ale na výšku nezůstane po zaklopení sedla milimetr volného místa.

Žádnému z modelů nechybí příruční schránka, ale i tady najdeme velké rozdíly. Velkoryse toto téma pojali u Benelli, kde jsou kapsy v přední kapotáži opravdu hodně hluboké a navíc zamykací. Zato volně otevřený kaslík u SYMu se hodí maximálně k odložení rukavic nebo menších bezcenných předmětů. Víko schránky u Piaggia trochu klame svou velikostí, protože po otevření se pod ním skrývá kromě úložného prostoru ještě zadeklovaná baterka.

I když to při mizivé spotřebě lehce přes dva litry na sto km vypadá jako poměrně nepodstatná informace, líbilo se nám, že ani z jednoho skútru se nemusí během tankování vystupovat. Nádrže umístěné v podlaze mají kromě pohodlného čerpání pohonných hmot výhodu nižšího těžiště a snazší ovladatelnosti. Dvoutaktní Benelli si čas od času řekne kromě Naturalu také o trochu oleje do směšovacího systému. V takových případech už je třeba sesednout a sedlo oklopit.

Všechny tři modely jsou kromě elektrického startéru vybaveny i nožní startovací pákou, takže ani vybitá baterka neohrozí vaši mobilitu. Nejsnáz jde nakopnutout dvoutakt u Benelky, ale i k oživení ostatních dvou čtyřtaktů stačí jedno svižné sešlápnutí. Tlačítko startéru nás ale ani jednou nezradilo. 

Pro majitele řidičáků skupiny AM se padesátky kvůli legislativě prodávají s omezením maximální rychlosti na 45 km/h, ale všechny testovací modely nám byly zapůjčeny v otevřených verzích, takže jsme mohli vyzkoušet celý výkonový potenciál. Papírově je nejsilnější čtyřventilový motor Piaggia (3,2 kW), a v praxi se tento náskok projevuje hlavně na jeho maximálce. Fly jako jediný dokáže letět rychleji než sedmdesát kilometrů v hodině (podle tachometru), ostatní dva tuhle hranici v testu pokořit nedokázaly. X49 má ale díky dvoutaktnímu motoru nejsvižnější akceleraci a křižovatky opouští se srovnatelnou razancí jako čtyřtaktní stopětadvacítka. V městském provozu ale nejsou žádnými brzdami ani ostatní dva, jenom ve vzájemném souboji při rozjezdu z místa má Benelli trochu navrch. SYM a Piaggio jsou na rozjezdu o něco pomalejší a síly se vyrovnávají kolem rychlosti 30 km/h. První pak odpadl Tonic, který přestal zrychlovat kousek nad šedesátkou, a od 65 km/h už nepřidal ani X49.

Malá dvanáctipalcová kola dodávají skútrům hlavně mrštnost a obratnost, ale příjemně nás překvapila i jejich solidní stabilita. Na podvozcích Piaggia a Benelli se příznivě projevuje hlavně fakt, že jsou dimenzované na silnější motory (oba modely se vyrábí také v provedení 125 ccm). SYM na desetipalcových ráfcích je na tom se stabilitou o něco hůř, ale největší problém pro něj představují větší díry, které dokážou spolknout přední kolečko raz dva. Na kvalitním povrchu si ale i nejmenší skútřík vede velice slušně a o nějakém kroucení v rychlé zatáčce nemůže být řeč.

Zásadní nedostatky nevykazují ani brzdy žádného z trojice skútrů. Benelli se dvěma kotoučovkami brzdí naprosto excelentně, ale i kombinace přední kotouč/zadní buben u ostatních dvou fungují přesvědčivě.

Na vybraných padesátkových skútrech se prostě potvrdilo, že když nemají ruce svázané legislativním omezením na 45 km/h, mohou ve městě zdatně sekundovat i silnějším stopětadvackám. A spotřeba nižší zhruba o litr na sto kilometrů v kombinaci s menší pořizovací cenou mohou v dnešní době představovat pro nejmenší kubaturu celkem pádné argumenty.