Piaggio Fly 125 3V vs Yamaha D'elight 125

Yamaha D'elight je na trhu letos úplným nováčkem. Na první pohled je jasné, že bodovat chce hlavně svým designem. Ten je jedním slovem stylový. Trochu retro, trochu klasika, říkejte tomu jakkoliv, ale při pohledu na D'elight si prostě řeknete „Kde jsem tohle už viděl?“. Přiznejme si že všude, hlavně v Itálii. Výrazný světlomet s chromovým rámečkem, oblá výrazně ohraničená přístrojovka, vysoká přední kapota se zdobným prvkem kolem otvorů chlazení dole plynule přechází v podlahu, dlouhé rovné sedlo a bachratá podsedlová část přirozeně vrcholí nepřehlédnutelným koncovým světlem – tenhle popis by klidně seděl na Vespu. Jasně, to všechno už tu bylo a D'elight je tak designově třeskutě neoriginální, ale co naplat, všechny ty známé oblé a elegantně vykrojené tvary těžko omrzí a Yamaze pěkně sluší. Japonci prostě vsadili na osvědčenou italskou kartu stylového skútru a s D'elightem cílí hlavně na dámy a střední generaci skútrařů.
Fly je v portfoliu Piaggia naopak zavedenou stálicí, která se vyrábí už pěkných pár let, a to dokonce v několika kubaturách. Jeho design má úplně jiné ambice než retro vzhled Yamahy, ale ani jemu nelze upřít patřičný šmrnc. Je ale laděný do moderního, lehce sportovního stylu. Ale i přes rozdílné pojetí designu najdema na obou skútrech celou řadu podobných prvků: blinkry integrované do přední masky a podsedlového plastu, "zatáčecí" světlomet na řídítkách, stupňovité dvousedlo nebo sklápěcí stupačky pro spolujezdce - to už jsou prostě osvědčené ingredience, které nesmí v žádném receptu chybět.
Za úzkými řídítky Yamahy najdeme běžné ovladače, velká přehledná zrcátka a ukazatele rychlosti a hladiny paliva s pár nezbytnými kontrolkami. Žádný digitál, prostě jednoduchá a účelná klasika, která nezarmoutí. V přední části najdeme víčko nádrže a malou hlubokou přihrádku, kam, pokud nebudete brázdit polňačky, bez obav uložíte nejrůznější nezbytnosti od mobilu přes cigára až po půllitrovou petku nápoje. Jsme v kategorii městských kompaktů, takže nečekejte žádného stěhováka. Sedlo se otevírá přes klíček v zapalování (zapalování je mimochodem vybaveno krytkou klíčové štěrbiny, jakou známe třeba z Kymca) a kromě další porce drobností pod něj pohodlně ukryjete i otevřenou přilbu.
Přístrojovka Piaggia je na informace o něco bohatší, a vedle analogového tachometru, palivoměru a několika základních kontrolek nabízí ještě digitální ukazatel času, což je vzhledem k předpokládanému způsobu využití skútru poměrně velké plus. Velikostí prostoru v přední přihrádce nemůže Yamaze konkurovat - ale kaslík má zavírací - a také otevírání sedla je u Piaggia poněkud složitější - je třeba kvůli němu přendat klíč do extra zámku. Také prostor pod sedlem je na úkor víčka nádrže o něco menší, ale otevřenou přilbu do něj uložíte taktéž bez problémů,Po usednutí do 755 mm vysokého (takže spíš nízkého) sedla, z něhož by dala nohu na zem s komfortem i trpaslice, si možná řeknete: "Tohle že je stopětadváca? To snad i padesátka by byla větší“. D'elight skutečně budí dojem maličkého lehoučkého stroje. Aby také ne, když váží pouhých 98 pohotovostních kilogramů! To je v kategorii stopětadvacítek skutečně parádní údaj. Ovladatelnost tak ze všeho nejvíc připomíná mopeda – jako by se člověk ani nemusel snažit. Padesátikilová dívka tak může Yamahu proplétat sem a tam ulicemi klidně s prstem v nose, kdyby jí to vychování dovolovalo. D'elight je prostě každým coulem hbitý městský štírek, a pokud na něm nebudete lítat 100 kilometrů v kuse, poskytne dostatek pohodlí i urostlejším chlapům. Skútrař přes metr osmdesát asi nezařadí D'elighta do svého žebříčku vysněných strojů, ovšem když už na něj sedne, pár desítek kiláků na něm skousne.
Fly rozhodně také není žádný obr, a dokud nepřišla Yamaha s D´elightem, byla to jedna z nejmenších stopětadvacítek, které jsme v redakci měli možnost osedlat. V přímém srovnání těchto dvou modelů je ale Fly výrazně větší a prostornější. Nejlépe to ostatně dokazují fotky, kde je vidět jak se jezdci zhruba stejné výšky, tedy něco přes 180 cm, za řídítka poskládají. Zatímco u Yamahy se kolena sotva vejdou pod řídítka, Piaggio poskytuje v těchto místech luxusní manipulační prostor. Při výšce sedla 760 mm z něj pohodlně dosáhnou na zemi i menší skútraři a skútrařky, musí se ale připravit na pohotovostní hmotnost 132 kg, což je výrazný rozdíl oproti lehoučké Yamaze.
Nízkému sedlu u D´eligta ovšem sekundují nízká úzká řídítka, takže i mnohem nižší postavy než na fotkách budou mít kolena těsně pod řídítky. To není samo o sobě nijak obtěžující, pozor však budete muset dát při pomalých obrátkách „přes nohu“, kde právě hrozí zavření nohy řídítky a trapně-komický pád v nulové rychlosti. Skútr má totiž skutečně velký rejd a krátký rozvor (1 250 mm), takže se sice bezvadně otočíte doslova na fleku, ovšem nesmíte zapomenout sundat nohu z podlahy dříve, než si koleno zablokujete zavřenými řídítky. Po pár obrátkách se ovšem z tohoto úkonu už stane reflex, a menší postavy mají navíc výhodu. Při celkově malých, skutečně dívčích parametrech ergonomického trojúhelníku sedlo-podlaha-řidítka však musíme ocenit podlahu. Ta je vzhledem k celkové kompaktnosti skútru poměrně prostorná a dovoluje více než jen jednu (tzn. strnulou) polohu chodidel. Samotné sedlo je relativně úzké, ale měkčí a rovné, takže z něj protivně nesjíždíte ani při razantním brždění. Spolujezdci nabídne D'elight adekvátní, čili jen nejnutnější pohodlí, ale díky velkým madlům a stupačkám s gumovým povrchem neutrpí pasažér větší újmu.
Na nohy (myšleno chodidla) řidiče ale nezapomněli ani v Piaggiu, kde podlahu protáhli po stranách tak, aby jezdec nebyl odkázán na jedinou polohu dolních končetin. V kombinaci s celkově většími rozměry se tak Fly stává vhodnější volbou pro urostlejší postavy, aniž by nějak zvlášť ztrácel body při manévrování. Má sice o něco delší rozvor (1 325 mm) a podstatně víc váží, ale pořád má dost obratnosti potřebné pro jízdu v hustém městském provozu.
Pěkný vzhled a na danou kubaturu dobrá ovladatelnost je tak nějak harmonicky doplněna poklidně působícím motorem a podvozkem. Čtyřtaktní vzducháč se vstřikováním YMJET-FI (Yamaha Mixture Jet-Fuel Injection) není ani plnohodnotná stopětadváca – jeho objem je 114 ccm. Díky tomu je však motor a tudíž i celý skútr o malinko lehčí a menší. Jednoválec vymáčkne lehce přes 7 koní (5,3 kW v 7 000 ot./min.) a dosahuje točivého momentu 7,6 Nm (v 5 500 otáčkách), což dává tušit, že to žádný trhač asfaltu nebude. Má však příkladně klidný chod s naprostým minimem vibrací i v těch nejvyšších otáčkách. Nástup výkonu je plynulý, odezva plynu okamžitá a na prvních desítkách metrů má Yamaha dostatečně prudkou akceleraci, abyste se mohli na semaforech zařadit před kolonu bez obav, že spadne oranžová a vás s fanfárami potlačí něčí nárazník. Do zhruba 50 km/h D'elight zrychluje velice svižně, v rozmezí asi 50-80 km/h se ještě stále solidně drží, a teprve vyšší rychlosti mu dají pořádně zabrat. Pokud samotný motor možná neohromí ani nezklame, ocenitelným potěšením bude spotřeba kolem 2 l/100 km, která dovolí pro městský provoz dostatečný dojezd přes 200 km.
Fly pro letošek doznal změn na vzduchem chlazeném motoru se vstřikováním, v jehož útrobách nyní místo dvou ventilů pracují ventily tři, jmenovitě dva sací a jeden výfukový. Na první pohled malá změna, ale pravdou je pravý opak - konstruktéři si totiž pohráli se systémem časování ventilů, čímž dosáhli efektivnějšího spalování i chlazení a vylepšením v podobě lepších ložisek navíc prošlo také uložení pohyblivých součástek, vahadel a vaček. Tříventilový motor je tak nejen tišší, ale především nabízí vyšší výkon. Navrch k tomu ještě přidává sníženou spotřebu a prodloužený servisní interval každých 10 tisíc km. 8,9 kW sice na papíře nevypadá jako bůhvíjaká hodnota, ale rozdíl oproti výkonu Yamahy je obrovský. Variátor je laděný tak, že zabírá hned odspodu. takže na 50 km/h vyženete skútr rychle a pohodlně, aniž byste v dopravě překáželi. Odezva plynu a variátoru v městských rychlostech zaslouží vůbec pochvalu - zrychlení je živé a přitom plynulé, jako by Fly byl pro poskakování mezi semafory a kolonami aut přímo stvořený. To nejlepší ze sebe ovšem tříventil vydá na městských okruzích, tedy všude tam, kde D´elight už pomalu ztrácí dech. Nový motor dokáže táhnout bez známky únavy, stejně plynule a razantně, i ve vyšších rychlostech až k hodnotě 90 km/h.
D'elight skutečně není určen jinam, než do města a nanejvýš jeho úzkého okolí. Pokud by vás o tom nepřesvědčil charakter motor a ne zrovna „touring“ výbava a ergonomie, podvozek to dá najevo hned. Malá 12“ kola jsou ideálním atributem té nejlehčí ovladatelnosti, vymetou však každou díru a subtilní tlumiče (přední vidlice se zdvihem 85 mm, zadní jednostranný tlumič 70 mm) jim na horším povrchu příliš nepomáhají. Ačkoliv se D'elight na kvalitním asfaltu ani při nejvyšších rychlostech v zatáčkách nekroutí a kola neodskakují, jakmile vjedete na hrboly, čelí hlavně zadní kolo déšti ran jak boxer v ringu. To je ovšem daň za lehkou konstrukci skútru, kterému nejlíp svědčí městský asfalt; ještě tak nějaká ta kočičí hlava v poklidu přejetá, ale rozhodně ne venkovské rozbombardované stezky!
Podobně usedlý a nikterak divoký charakter mají i brzdy. Přední 180mm kotoučovka s jednopístkem má i přes své papírově slabé parametry na lehoučkém skútru dobrý  účinek, je citlivá a nekousavá, prostě příjemně ovladatelná a s adekvátním efektem. Zadní bubnovka je už přece jen tupější a je za ni nutno trochu více vzít, aby zdatně sekundovala. Nepoměr v účinku a ovladatelnosti obou brzd je dán jejich konstrukční povahou, takže nezbývá, než si zvyknout.
Fly sice nedisponuje o nic většími ráfky, ale díky šírším pneumatikám (120/70-12) dosahuje přeci jen většího jízdního komfortu. Když se k tomu přidá výkonnější motor a větší životní prostor pro jezdce, máme celkem jasno o akčním rádiusu. Piaggio se nelekne ani kratšího výletu za město, a například cestu do Davle na chatu si v jeho sedle umíme klidně představit. Cestování po dálnici, byť jen pár kilometrů, by ale při devadesátikilometrové maximálce nebylo asi úplně nejbezpečnější, když se i kamiony občas prohání rychlejším tempem.
S výkonnějším motorem jde ruku v ruce i lepší specifikace brzd: Piaggio osadilo svůj skútr větším předním kotoučem o průměru 220 mm a dvoupístkovým třmenem, který doplňuje bubnovka na zadním kole, a na brzdném účinku je to znát. Ke zpomalení skútru stačí na pravé páčce vyvinout méně energie, a také občasné krizovky se zvládají s větším klidem. Fly je díky své vyšší hmotnosti klidnější na podvozku, který se s přejížděním nerovností vyrovnává přeci jen lépe než D´elight. Za nadbytečná kila je ale potřeba připočítat nějakou decku na spotřebě - pod dva litry na sto se dostanete jenom těžko. Suma sumárum, každý z těchto dvou skútrů je úplně jiný. Yamaha jako příjemná městská stylovka má elegantnější design, je obratnější a levnější (49.990,- Kč). Parametry motoru, podvozku a brzd ji ale nepustí daleko za brány města.
Piaggio je o chlup větší i těžší na manipulaci, stojí víc při pořizování i na benzínu,  má však lepší motor, a díky tomu je univerzálnější a cestovnější. Při rozhodování tedy hodně záleží na tom, kde se chcete se skútrem nejčastěji pohybovat. Nyní za ní v akční nabídce dáte 54.990,- Kč.