Piaggio Beverly 350 Sport Touring

Prší. Už druhej den a nevypadá to, že by mělo ještě někdy přestat. Starej Noe začal dokonce nosit nějaký prkna na kopec… Z okna to vypadá nechutně, ale věřím, že platí zlatý pravidlo: Na vlastní kůži to není nikdy tak horký (studený/mokrý) jak to z okna vypadá. Obkročmo skáču na Beverly jak na koně nadél a navzdory počasí fičíme do práce velice blízko traťovýmu rekordu. Na firemním parkovišti se potkávám s kolegou. ”Á, copak to máme? To je velikej skútr! Alespoň stopětadvacítka, co?”. Je fakt, že šeptání výfuku o kubatuře neříká nic, ale když mu nasměruju zrak na zadní stopadesátku gumu a přední kotouč s průměrem třicet cenťáků, posouvá svůj tip do vyšší kubatury.

Piaggio Beverly 350 Sport Touring

Kapitoly článku

Jednoduše řečeno,s Beverly je všechno jinak, než by se na první pohled mohlo zdát. Designově sladkej skútr pro holky? Skútr jenom do města? Skútr na pomalej přesun z bodu A do B? Nenechte se vysmát, je tam mnohem víc!

Pohled na tabulkovou hmotnost by mohl nejednu křehkou povahu vyděsit – 191 provozních kil není vůbec málo. Ale klid, bavíme se o skútru, kde většina váhy leží někde v půlce lýtek, takže manipulace na místě je jistá, aniž by obsluha musela nutně mít permanentku do fitka.
Nízkýmu těžišti prospívá třináctilitrová nádrž umístěná v podlaze s víčkem vytaženým do středovýho tunelu. Pokud by u menších postav vzbudila obavy výška sedla, dosahující bez 5mm osmdesát centimetrů, dá se na dvojici zadních tlumičů snížit předpětí pružiny a tím si k pár minus milimetrům dopomoci.

Sedačka samotná na první posezení nadchne! Vaše půlky tam sednou doslova jako na hrnec. Pohodlíčko Business class vydrží celý dvě hodiny, než si člověk začne hledat jinou pozici, aby ulevil strnulýmu tělu. Bohužel je sedačka tvarovaná tak specificky, že jinou použitelnou polohu nenabídne. Zastavit, protáhnout záda a můžeme jet dál.
Lepší kartu v tomhle ohledu bere spolujezdec, jehož sedlo není anatomicky tak dotažený, ale dává větší volnost v poposedání. Společně s dlouhými gumovými stupačkami (vyklápěcí) a bytelnými madly si moje žena jízdu užívala a díky výškovému odstupňování sedaček nebyla odkázaná pouze ke sledování mýho hrbu.

Za řídítky je vysloveně útulno. Plexištítek odklání vítr od těla a za deště jsem měl mokrý ramena, ruce a vršek helmy – to je dobrý skóre. V dlaních držím Piaggiácky tlustý rukojeti a robustně-hodnotným dojmem působí přepínače i palubní přístroje. Analogově se tu ukazuje teplota motoru, příliv a odliv v nádrži a přirozeně rychlost.
Digitální display umí počet kiláků celkem, dvě denní počítadla, připomínku servisu, teplotu vzduchu, napětí baterky, hodiny...jednotlivý funkce si cvakáte z pravýho řídítka čudlíkem. Pochvalu před nastoupenou jednotkou zaslouží kontrolky. Ačkoli v integrální přilbě je nutný k palubce sklánět hlavu, blikající kontrolku blinkrů nepřehlídnete ani když hledíte vpřed jak bronzovej Lenin. Jednoduše se vám vetře do periferního vidění a nedovolí vám blikat přes půl města. Technicky založený uživatele potěší kontrolka mazání, která v segmentu motorek/skútrů bohužel není standartem. Světýlko hlídá oba pomocný systémy, tedy ABS (nedá se vypnout) a ASR (dá se vypnout).

Vysokej standard pohodlí mizí od kolen dolů. Vybraný místa v plastech sice dávají dost prostoru pro chodidla i jejich posouvání, jenže díky širokýmu tunelu mám nohy doširoka rozkročený a kolena mi trčí mimo kapotáž. Chci-li ošálit revma, musím udělat z nohou štafle.
Tedy pozor, Beverly má v kapse ještě další trumf v podobě vyfukování teplýho vzduchu od chladiče směrem na nohy...no ale určitej pocit nepohodlí tam je.

 

Motor!

Ten vykřičník tam patří. Motor je doslova ozdoba Beverly. Čtyři ventily, jeden válec, 330 kubíků, kapalinový chlazení, vstřikování benzínu. Piaggio tvrdí, že touhle novou kubaturou chce konkurovat čtyřstovkám. Výkonově sahá k hodnotě 25 kW a to není zlý. Po nadlábnutí se z výfuku ozve zvuk-nezvuk a až klepot zrcátek na volnoběh prozradí, že tam hluboko uvnitř je jen jeden válec větších rozměrů.
Koho by to přivedlo do rozpaků, ten by po přidání plynu rychle roztál. Jednoválec se dere za plynem jak štěně za buřtem a že u Piaggia sakra nejsou žádní skútří zelenáči, o tom svědčí perfektně sladěný záběr spojky i nastavení variátoru.

Padesátka je otázkou okamžiku a stovku umí předvést za nějakých 7-8 vteřin. Ani pak to nekončí – se speciálním pověřením ministerstva dopravy zalamuju na dálnici plyn a jedu ověřit připravenost komunikace na novej limit 150km/h…jj, přesně na tolik se dovede tahle tři-pade rozvášnit a spotřebuje přitom skoro celou dráhu tachometru…
Pro normální provoz je sympatická výkonová rezerva, kterou motor má ještě ve stovce – otočím plynem a skútr vyrazí, a BEZPEČNĚ předjede. Ve dvou to už taková divočina přirozeně není, ale pořád budete na silnici častěji v roli predátorů, než krmný zvěře.

Městský rozjezdy z křižovatek? Předem vyhranej mač! Výhodou je, že i když se ocitnu v první lajně ve smečce dalších čtyř skútřích osminek, budu to pořád já, kdo vystřelí první a nemusím si hlídat bzučící kolegy zleva-zprava. O autech bych vůbec nemluvil – 99% jich zůstane vzadu.
Na kostkách a taky zbytcích štěrkovýho posypu začíná dávat smysl namontovaný ASR. Tedy při troše neomalenosti se ASR rozbliká i na mokrým asfaltu…motor se zkrátka povedl a tahá radostně. Kdybych si na něj měl kvůli něčemu postěžovat, byla by to situace, kdy se jede velice pomalu s minimálním plynem a kdy motor na přidávání/ubírání reaguje protivným zacukáním. Jinak ke kultivovanosti jeho chodu nemůžu říct ani Ň. Jede komfortně tiše, krom volnoběhu nevibruje a jen splašená ručka tachometru se snaží aktivovat vase zodpovědné já.
Orientačně jsem si změřil spotřebu. Při skoro neustálým využívání plný akcelerace si Beverly pápla cca pět litrů. Když jsem se nabažil a jezdil jako běloch, spadla spotřeba hodně pod čtyřku a umím si představit cestování blízko tabulkový spotřeby 3,6. Zkrátka žízeň motoru máte ve svý pravý ruce.

K čemu je silnej motor, když by podvozek nestíhal? Nepochybujte, že Piaggio nedělá začátečnický chyby – podvozek je spíš tvrdší, velký kola stabilní a pro skvělej pocit i při maximálce je tu rozvor víc než metr a půl, přičemž zadní kolo je daleko za vašimi zády a dává Beverly suverenitu a naprosto bezpečnej pocit ve vyšších rychlostech.
Pozoruhodným vedlejší jevem stabilní stavby (a dost možná gyroskopickýho efektu většího motoru) jsem se bavil při čekání na křižovatkách – marně pátrám v paměti, jaká jiná motorka mi umožnila stát tak dlouho na místě, aniž bych musel dávat nohy na zem.
Podvozek si mi povedlo nachytat jen na typicky středočeský silnici (díry, záplaty, do asfaltu zaježděný srnky), kdy jsem rozjíveně střihnul zatáčku kilem. Tehdy se Beverly konečně zachovala jako skútr a zavlnila se.
Deštivý počasí vyzkoušelo sériový Micheliny City Grip a pokud se nebavíme o záměrný aktivaci ASR, neukázaly slabinu. Důvěře v přední kolo pomáhá posez řidiče blízko nad ním a po počátečním nezvyku z vysoko položených řídítek nezbylo na konci testu ani památky – je to jiný, ale ne špatný.

V úvodu jsem zmínil velikost kotouče přední brzdy, okusovanýho dvoupístkovým třmenem. Brzda nemá problém s účinností, ale nečekejte sportovní kousavej nástup. Chce to víc mačkat a nástup se dostaví. Alespoň se zbrklej začátečník nepošle přebrzděným kolem na zem. Zadní brzda nastupuje podobně a aktivovat její ABS lze prakticky kdykoli silným stiskem páčky. Dohromady je to čitelná dvojka bez záludností.

Z praktický stránky věci tu máme pár libůstek. Bráno zpředu: perfektní světlomet s dělenou parabolou pro dálkový a potkávací světlo. Jeho vysoký uložení je skvěle vidět i v koloně aut a díky natáčení společně s řídítky si můžete posvítit kam jen chcete.
Pod řídítky, odjišťovaná klíčkem ve spínačce, trůní velká tříprostorová schránka, kam se vejde peněženka, klíče, rukavice, smartphone (12V zásuvka tu samozřejmě je) a další hromada věcí k tomu (např. vanička jako stvořená na hrst drobáků). Schránka skrývá i páčku nouzového odjištění sedla, což má jinak na starosti tlačítko na řídítku.

Pod sedlem je místo na jednu integrálku a s trochou snahy se vejde i druhá JET-ka (výrobce udává, že se vejdou dvě JETky). Prostor je dost dlouhý i široký, bohužel do podlahy zasahuje motor a půlka schránky je tak docela mělká. Nechybí osvětlení schránky a díky gumovým záslepkám je případná výměna žárovky blinkru snadná hra (koncový světlo a brzdovka je LED). V přední části je plastovej kastlík na základní nářadí.
Příjemný překvapení najdete na spodní straně sedla, kde se v jeho dutině schovává integrovaná pláštěnka. Detail, co potěší. Komu je úložnejch prostorů málo, má připravenou plotnu na topcase.

Při tabulkový váze je až s podivem, jak snadno se dá Beverly hodit na hlavní stojan – prostě jen šlápnu na dlouhou páku stojanu a je to. Žádný tahání rukama, pohodička.
Beverly není v zuřící cenový válce nejlevnější, ale zároveň není její cenovka nijak přehnaná – důležitej fakt je ten, že na každým detailu jasně vidíte, za co jste zaplatili.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 9x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist