Peugeot SpeedFight 3 - bojový tanec na čtyři doby

Nejoblíbenější model značky Peugeot - od poloviny devadesátých let se prodalo víc než půl milionu kusů - se letos v této motorizaci objevil poprvé. SpeedFight tedy staví na osvědčeném základu, do kterého Francouzi začali kromě dvoutaktní padesátky montovat také čtyřtakt o objemu 125 ccm. Důvod je zřejmý - od zavedení nového systému řidičáků roste v řadách automobilistů poptávka po dvackách. Vzduchem chlazený jednoválec o výkonu 7,8 kW byl mimochodem vyvinutý pro model Django, který jsme viděli vloni na výstavě Eicma, ale zatím se na trh nedostal.

Když už byla řeč o prověřeném základu, podívejme se rovnou na podvozek. Použité komponenty, jako je převrácená přední vidlice, radiálně uložený brzdový třmen a zubatý kotouč přední brzdy, pancéřové brzdové hadice, oddělená nádobka na zadním tlumiči nebo široké pneumatiky dávají tušit, že se jedná o ryze sportovní skútr. Loga zvučných značek byste tu ale hledali marně - s odpružením od Öhlinse a brzdami Brembo by totiž cena (59 990,- Kč) vyšplhala minimálně na trojnásobek. Na druhou stranu to ale není ani žádná pouťová kvalita, a všechno působí solidním dojmem. Stejně tak i kvalita zpracování je na slušné úrovni, plasty sedí přesně na svých místech a nikde nic nedrnčí.

Na designu se sportovní ambice skútru podepsaly ještě zřetelěji. Ostré hrany kapot v kombinaci s pestrou grafikou doplňuje celá řada tunerských detailů, jako jsou nášlapy z leštěného hliníku, nerezová závažíčka řídítek, černé ráfky s vyleštěnými boky, červené šití na sedle nebo letecký uzávěr palivové nádrže. Návrhář ale naštěstí měl potřebnou dávku soudnosti, takže SpeedFight naštěstí nevypadá jako výtvor uhrovatého pubescenta před vesnickou zastávkou autobusu, a  za jeho sportovním vzhledem je vidět i kousek francouzského citu pro eleganci. A komu by se červeno-bílá kombinace zdála přeci jen moc odvážná, může sáhnout po decentnější modro-bílé.

Samostatnou kapitolou je přístrojovka, které dominuje obří analogový otáčkoměr s ciferníkem cejchovaným až do dvanácti tisíc otáček. Tady už se designér hodně přiblížil k hranici dělící vkus od kýče, a nebýt dostatečně velkého displeje, který zobrazuje všechny ostatní užitečné informace, asi bych se na něj za zbytečně velký prostor věnovaný otáčkoměru trochu hněval. Takhle se naštěstí dá i letmým pohledem zjistit aktuální rychlost jízdy, přesný čas, počet ujetých kilometrů i stav paliva v nádrži. Ta je mimochodem velkoryse dimenzovaná, takže hladové oko zasvítí v pravé skupině kontrolek až po více než dvou stovkách kiláků. 

Fešácká zrcátka skútru nejenom sluší, ale na výbornou plní také svou primární funkci. Ovladače by mohly být o něco masivnější, aby se puštění či vypnutí blinkru s tlustými palčáky na rukou nemuselo pořád kontrolovat na přístrojovce. Překvapením je velikost prostoru pod sedlem, kam se vměstná nejenom otevřená přilba, ale i menší integrálka. Vepředu bohužel není - kromě háčku na tašku - žádná další možnost pro přepravu čehokoli, takže dvanáctivoltová zásuvka musela vzít za vděk místem u zavazadel vzadu pod sedlem. Ale i tak za ní dík.

A jak je to s jízdními vlastnostmi? Neudělá SpeedFight ostudu svému ambicióznímu názvu? Prozradím rovnou, že je to tak půl na půl. Podvozku se nedá vytknout ani ň, alespoň když budeme tenhle skútr hodnotit jako sportovní. Menší zdvihy odpružení vždycky ukradnou trochu toho cestovního pohodlíčka, ale v tomto případě není to zas takový extrém, aby z vás SpeedFight vytřásl duši hned na prvním kanálu. S nerovností mu částečně pomáhají tlusté třináctipalcové pneumatiky Hutchinson, na které je zároveň absolutní spoleh v náklonu. Na kruháčích si tak můžete brousit boční stojánek a masírovat ego do sytosti, a SpeedFight drží stopu jako přibitý. Problém nemá ani se stabilitou v přímém směru, i když ho krátký rozvor (1 290 mm) předurčuje hlavně k elegantním tanečkům mezi auty.

U motoru je to přesně naopak; spíš než za sportovní bych ho označil za vhodný do města.  Desetikoňový jednoválec má dostatečnou sílu a rychlost reakci na to, abyste zmizeli ze semaforu dřív, než ten pán v oktávce za vámi zařadí jedničku. Zhruba do osmdesátky SpeedFight pořád zrychluje, ale není to ten typ akcelerace, který by vám přitlačil helmu do tváře. O to citlivěji se dá rychlost jízdy regulovat plynem, což je pro život ve městě poměrně velké plus.  Maximálka se nachází někde kolem tachometrové stovky, takže ani výlet na venkov není pro SpeedFight tabu. Když podržíte na okresce "plnej", za chvíli se dostaví problémy s aerodynamikou. Stříška nad řídítky funguje jenom jako symbolický štít, a zvedne protivítr někam do úrovně hrudníku - záleží pochopitelně na výšce postavy a posezu. Na skútru s takovým designem je ale snad možné i trochu zalehnout aniž by si ostatní ťukali na čelo.

Dálnice není jeho hlavním revírem, a ani tempo se nedá nazvat vyloženě vražedným - spíš by se řeklo, že v dané kubatuře patří výkonově k lepšímu průměru. Podvozkově ale vyniká nad většinu konkurenčních modelů, a přestože se tváří jako by přijel rovnou ze závodního okruhu, nejlépe se osvědčil jako skútr do města, a přilehlého okolí. Designem i cenovkou osloví asi hlavně mladší ročníky, a ty dříve narozené můžeme uklidnit, že to není takový divoch jak vypadá.