MV Agusta Brutale 800

Do redakce nám chodí řada odvážných motocyklů, v jejichž názvu se nese v celku osobitý přívlastek. Ten může mnoho vypovědět o marketingovém poselství a nastínit tak prvotní představy o daném motocyklu, přestože jste dosud neusedli za jeho řidítka. Od boku schválně vystřelím pár populárních názvů jako je BlackBird, Ninja, Panigale, FireBlade, Nuda, Streetfighter, Tuono či Hayabusa. Každé modelové označení vyjadřuje určitý charakter stroje a člověk podvědomě k názvu přiřadí i tovární značku. Pokud jste snad tápali s rozřazením jednotlivých mašin, tak vám garantuji, že v případě modelu MV Agusta Brutale 800 si poselství odnesete až na onen svět. Ovšem v jakém smyslu je přívlastek Brutale míněn, je tak trochu na zváženou.

MV Agusta Brutale 800

Kapitoly článku

Už na podzim loňského roku několik světových motocyklových portálů zvěstovalo příchod nového modelu italské továrny, aby se rozšířilo své portfolio brutálních strojů v lechtivých kapotách. Milánská výstava EICMA to jen potvrdila a expozici MV Agusty doplnil model Brutale 800. Sportovní naháč upoutá především jako celek, neboť nádech sportovně střiženého stroje se brutální Agustě zkrátka nedá upřít. Italská domina obléká, s jistou dávkou sebevědomí, téměř dokonalý outfit ve čtyřech barevných variacích.
K nám na redakční test dojela v bíločerveném, ale v záloze je i bílo-modrá, rubínově červená nebo stříbrná matovka s bílou perletí. Za zmínku stojí fakt, že jsme tuhle manekýnu dostali poměrně dost potřísněnou od čehosi (na vině byl nejspíše příliš agresivní mycí přípravek) a tak přední i zadní blatník včetně krytu řetězu byly solidně poleptány. Z estetického hlediska ten výrazný bílý film nevypadal moc vábně, ani po přeleštění. Otázkou je, zda jsou tyto plasty s drsným povrchem kvalitní, nebo jestli bylo při mytí použito něco skutečně agresivního.
Přestože na motocyklu najdeme omezené množství plastových krytů, jejich ostré tvary jsou ojedinělé a vzhledově povedené. Jediné, co mi trochu nekoresponduje s celým vzhledem, je přední oválný světlomet. Ten by mohl držet basu a zaujmout atletické křivky, což by nasadilo, už tak sportovně laděnému stroji, nemalou korunu. Za ostře tvarovaným kšiltem s dvojicí malých průduchů se skrývá digitální přístrojovka, dobře známá i z jiných modelů této značky. Ovládá se tlačítky na levém řídítku zakryté gumovou krytkou a odezva není zrovna dvakrát citelná. Listování v menu je nenáročné a lehce zapamatovatelné, neboť digitální displej nabízí stručný obsah a veškeré hlavní údaje najdete na základním zobrazení ihned po otočení klíčku. To si žádalo taky trochu té pozornosti, ale po pár minutách zkoumání jsem si rozložení jednotlivých informací zapamatoval. Největším údajem je ukazatel momentální rychlosti pod rozměrným otáčkoměrem s cifrou až 17 tisíc obrátek. Vedle je umístěn ukazatel navoleného stupně TC, což je vyjádřeno osmi čárkami v kruhu. Přístrojovka dále nabízí velký ukazatel zařazeného stupně, zvolenou charakteristiku průběhu výkonu tříválce, teploměr, hodiny a ujeté kilometry. V menu najdeme ještě stopky, aktivaci elektronického řazení, přestože u tohoto modelu nebylo k dispozici a další informace.
Jako jezdec středního vzrůstu jsem ocenil níže položené sedlo, které mi dovolilo došlápnout na zem oběma nohama a mít tak vše pod větší kontrolou. Potah sedla má kvalitně zpracovaný dezén proti samovolnému sklouzávání z motorky v zatáčce. A protože je Brutale vyloženě sportovní náčiní, sedlo je dostatečně tvrdé, což umožňuje jezdci lépe vnímat sebemenší reakce zadního pérování a být dokonale sžitý s celým motocyklem. Velkým překvapením byl pohled pod samotnou sedačku. Tolik prostoru, který vede trochu i pod upevnění nádrže, jsem u sportovního motocyklu dlouho neviděl. Během jízdy má spolujezdec možnost využít dobře skrytých madel, které jsou umístěné pod vlastním sedadlem a chytit se tak nosné části trubkové podsedlovky. I když tento způsob jištění beru jako nouzové a dost nepohodlné.
Chloubou MV Agusty je i celá konstrukce rámu včetně zadního kyvného ramene. Ta byla navržena s velkým důrazem na docílení optimální geometrie, která má vliv na snazší ovladatelnost a především na lepší trakci obou kol při využití maximálního výkonu stroje. Osmistovka je totiž postavená na trubkové kostře z ocelových trubek a dvojici středových dílů z hliníkové slitiny. Tento mix úchvatně doplňuje zadní jednostranná kyvka ze stejného materiálu. Líbí se mi, jak jsou tvary jednotlivých dílů rámu vyrobeny v souladu s ostrým vzhledem motocyklu, a vše tak nějak harmonicky ladí a sedí. V základním provedení je Brutale vybavena předními teleskopickými USD vidlicemi Marzocchi s délkou zdvihu 125 mm a vzadu doslova svítí tlumící jednotka Sachs se stejnou délkou zdvihu. Dle očekávání se jedná o plně stavitelné pružící komponenty, takže lze bez obav laborovat s charakterem tlumení dle vlastního uvážení a každý si může, v rámci technických parametrů pružin, najít to své nejlepší nastavení.
Předpokladem bezpečné jízdy na sportovním motocyklu je i odpovídající brzdová soustava. Vpředu najdeme dvojici radiálně upevněných třmenů Brembo s klasickým počtem pístků, oplétané brzdové hadice a plovoucí 320mm velké kotouče. Ten zadní o rozměru 220 mm čelí dvoupístkovému třmenu Brembo, a i v tomto případě je hydraulická soustava podpořena opletenou hadicí. Doslova šmrncovní jsou pětipaprsková kola z lehké slitiny hliníku a jejich konstrukce je předzvěstí lehčí ovladatelnosti a lepší stability třeba v rychlé překlápěčce.
Už samotný název Brutale udává jasný směr, kterým se motocykl hodlá ubírat. Vyšvihaná sportovní postava naháče je zřetelná pouhým okem a předvídat se dá i jedinečný potenciál tříválcového motoru. Ten vychází ze slabšího modelu Brutale 675 a klíčovým bylo prodloužení zdvihu pístů při zachování stejného vrtání. Čtyřtaktní motor s ventilovým rozvodem DOHC tedy zesílil a jeho přesný zdvihový objem skýtá 798 ccm. Výrobcem udávaný maximální výkon se zastavil na hodnotě 92 kW při 11600 obrátek, což je o 11 kW více než nabízí Brutale 675. Se zdvihovým objemem roste i síla motoru a tak nárůst 16 Nm na konečných 81 je docela slušným příslibem pro svižné zrychlení. Přehlédnout se nedá ani kompaktní trojička parádních koncovek výfuku, které vypadají sice jako píšťalky, ale vnáší to dokonalou změnu na trhu motocyklů. Je pravda, že nelze přehlédnout ani samotný tlumič výfuku, který je pod zadním kyvným ramenem, otázkou je, jak dlouho tam po koupi motocyklu vydrží.
Za vřískotu tříválcového motoru jsem poprvé usedl za řídítka v Moto Prestige a centrem jsem se dral na východ naší domoviny. Zvuk je skutečně brutálně hlasitý až pronikavý, a z mého pohledu minimálně ve své kategorii silně bezkonkurenční. Dobře funguje hlavně v kolonách, která se mi rozevírala dokořán na jedno vrknutí. Možná bych se ani nedivil, kdyby motocykl neprošel dodatečným testem hlučnosti výfuku, ale jako řidič s blembákem na hlavě říkám, "oooh yeeeah".
Těžiště MV Agusty je skutečně dokonalé, je položeno velmi nízko a ovladatelnost je i s vrchovatou, 16,6 litru objemnou nádrží snazší, než jsem čekal. Trochu jsem sklouzával rozkrokem k nádrži, ale to je známka sportovní geometrie a bylo i cítit, že nesu větší váhu na rukou. Motocykl je tedy v každé fázi dobře ovladatelný, ale jedna věc mi přeci jen vadila. Agusta je totiž i zároveň vrtkavá a značně nervózní pod plným plynem, a to je u sportovní motorky velký handicap. Je možné, že je to dáno kratším rozvorem, zkrátka a dobře, když jsem Brutale zatopil, začala tak trochu vzdorovat. Bohužel, v základu nenajdete tlumič řízení, který by mohl částečně eliminovat vrtkavé chování motocyklu.
Největším zklamáním byl pro mě samotný chod motoru, který nabízí, dle displeje, až čtyři palivové mapy N, S, C a R, a jakýsi systém MVICS (Motor & Vehicle Integrated Control System). Ten je spojen i s kontrolou trakce a má za úkol udělat motocykl bezpečnějším, plynulejším a to i s využitím Ride By Wire technologii. O tom, že motocykl má dostatečný výkon se nemusíme přít, ale jakým způsobem je ten výkon, potažmo krouticí moment přenášen na zadní kolo, je vážně na zamyšlení. Tomu já říkám Brutale, ale tak trochu v jiném slova smyslu anebo je tu varianta, že jsem význam slova Brutale špatně pochopil.
Problém nastává už na místě, když vrkáte plynovou rukojetí. Je cítit takový nesoulad otočení plynové rukojeti a vzteklých otáček, cítíte prodlevu za plynem a to je první varování. Dávkování z nulové pozice během jízdy je velice citlivé a jet městem v klidném režimu zkrátka lze pouze s velkým úsilím. MV Agusta je ucukaná a reakce na mírné otočení plynové rukojeti je velmi agresivní a spojková páčka s tvrdším krátkým chodem tomu nasadila korunu. Z mého pohledu nic pro začátečníky, ale ani nic jednoduchého pro řidiče s mnoha najetými kilometry.
Brutální sportovní motocykl si představuji úplně jinak, tohle už totiž hraničí s adrenalinovou atrakcí. Průběh motoru je ve spodních obrátkách ještě kultivovaný, ale v šesti tisících jakoby šlo o poslední vydechnutí, pak rána a letící motocykl ve svíčce krotíte zpět na obě kola. Nic pro slabší povahy. Jediná obrana proti Brutale je kontrovat její počínání brutálním zacházením. Čím více jsem ji dával do těla, tím lépe jsem si s ní začal rozumět a dokonce mě začala i trochu poslouchat. Jízda byla rázem jistější a Agusta se poddávala mým požadavkům. Výkon motoru je na osmistovku dostačující, a pokud jí člověk drží převážně v tom vyšším spektru obrátek, bude pod ním slastně vrnět ale i vibrovat.
Vibrace řadového vysokootáčkového tříválce jsou dalším neduhem MV Agusty, které se během testu projevily uklepáním chrániče řetězu. Od brzdových třmenů, které nosí nápis Brembo a jsou montovány na motocykl Brutale bych rovněž očekával lepší funkčnost. Chod přední brzdové páčky se dá přirovnat k těm, co jsou montovány na skútry, tedy tvrdý bez většího citelného dávkování a pokud jsem chtěl zabrzdit s určitou razancí, musel jsem páčku hodně tisknout. Zkrátka tam chybí ten důstojný nástup brzdného účinku po prvním sáhnutí na páčku a zpětná vazba řidiči. Co se týká spotřeby paliva, tak tady je to na jedničku, 6-6,5 litru na sto kilometrů je více než super.
MV Agusta Brutale 800 je nekompromisní nahatá osmistovka, která neodpustí sebemenší zaváhání, a z tohoto pohledu ji nedoporučuji začínajícím motorkářům. Dle mého názoru je stavěná přímo pro okruhové radovánky, ale do stoprocentní kondice ji ledasco chybí a má  ještě co zdokonalovat. Proto slovo Brutale nevnímám jako náznak skvělého a ohromujícího motocyklu, nýbrž stroje, který je stále na cestě svého vývoje a tak Brutale v tomto případě chápu spíše jako upozornění na svou nedokonalost.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský - Výška testovacího jezdce: 174 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.20
Známkováno: 20x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist