Moto Guzzi V7 2014

Zatímco se většina výrobců snaží naskočit na vlnu popularity retro strojů tím, že opráší některý slavný model ze své historie, firma od italského jezera Como může být v klidu. Náskok před konkurencí jí dává trojlístek řady V7, který tvoří podstatnou část produkce Moto Guzzi už pěkných pár let. Tak proč se zbytečně vrtat v něčem, co dobře funguje?

Moto Guzzi V7 2014

Kapitoly článku

Pro Moto Guzzi jsou motorky řady V7 hodně důležitým artiklem už od roku 2008, kdy byly představeny. V současné době přispívají do prodejních statistik největším dílem a firma je vyváží do více než padesáti zemí světa. Přestože celkový trh s naked biky střední kubatury klesá, odbyt V sedmiček se od zahájení prodeje ztrojnásobil na současných 4 500 kusů ročně. Proto se není co divit, že u modelového roku 2014 došlo jenom k malým změnám.
Pro letošek ale v katalogu zůstává známá řada V7, poskládaná z modelů Stone, Special a Racer, která větší modernízací prošla před dvěma lety (viz redakční test). Ve všech z nich najdeme typický podélně uložený V-twin o objemu 744 ccm, maximálním výkonu 48 koní v 6 200 otáčkách a točivým momentem 60 Nm, uloženým hluboko pod hranicí třech tisíc otáček. Přenos síly na zadní kolo obstarává kardan a celé to drží pohromadě dvojitý kolébkový rám, odpružený klasickými komponenty.
Model Stone dostal pro letošek kromě dvou nových barev - červené Rosso Corposa, a matně zelené Verde Agata - ještě pár detailů v černém matu. Zmizel chrom ze zrcátek, a černá barva teď zdobí všechno kromě motoru: řídítka, oba blatníky, tlumiče odpružení i bočních panely. Nové je také logo Moto Guzzi na nádrži ve zlatém provedení. Technicky se Stone odlišuje od zbytku party litými ráfky (jak jinak než v černém matu), které ušetří oproti drátěným kolům 1 440 gramů vepředu a 860 g vzadu.
Verzi Special hodně sluší nová dvoutónová grafika, obzvlášť v černo-oranžové kombinaci, která připomíná sedmdesátá léta a model 750S. Kola s drátovým výpletem šla do černé barvy, a místo gumových prachovek na předních vidlicích má Special - jako jediný model v řadě - plastové chrániče.
Jednomístnímu modelu Racer dominuje především chromovaná nádrž, která ale z řady V7 vybočuje nejen opticky. Nízká řídítka uchycená přímo na vidlicích, závodní stupačky posunuté dozadu a nastavitelný zadní tlumič evokují úplně jiný styl, který názvu modelu nezůstává nic dlužen. I tady se ale trochu šetřilo chromem, konkrétně na bočních panelech a držácích výfuku. Semišové sedlo má kromě toho nový hnědý potah.
S výkonem 35 kW si Racer (ani Stone či Special) samozřejmě nemůže dělat žádné závodní ambice, ale na zakroucených alpských silničkách v okolí Mandella del Lario jsme si s ním nakonec úplně vystačili. Nízká řídítka, která navíc svírají výrazně větší úhel než u dalších dvou modelů, posílají hodně váhy na ruce, a Racer má také podstatně menší rejd. To určitě není žádná výhoda při proplétání městem, ale utažené serpentiny jsou pro závodní posez a lepší zadní odpružení to správné hřiště. 
Na tachometrech všech testovacích strojů svítilo teprve pár stovek najetých kilometrů, takže tužší řazení a tupé brzdy si žádaly trochu shovívavosti. Naopak motor a jeho kultivovaný projev mě úplně nadchnul. Točivého momentu má skutečně na rozdávání, takže i přes poměrně dlouhé kvalty v pětistupňové převodovce schroupne bez protestů prakticky cokoli. Můžete se zařazenou trojkou popojíždět krokem v koloně, a stejně na přidání plynu zareaguje hedvábným zátahem. Na semaforech s ním asi nebudete nejrychlejší,  ale síla mu rozhodně nechybí.
Po přesednutí na civilnější verze Special a Stone ale musím připustit, že rozdíl v ovladatelnosti hovoří spíš v neprospěch nablýskaného Raceru. Pokud jde o estetický zážitek, nemůžou mu samozřejmě ostatní V7 konkurovat. Od jízdních vlastností podvozku bych při rozdílu v ceně však čekal přeci jen trochu víc. Zadní odpružení funguje dobře, ale jistějšímu chování na výjezdu ze zatáčky by pomohla tužší přední vidlice. Na druhou stranu nelze chování motorky upřít maximální dobovou autentičnost - do pocitů závodníka ze sedmdesátých let se v sedle Moto Guzzi V7 Racer dostanete hodně rychle.
S širokými řídítky se Stone nebo Special posílá do náklonu s o poznání větší lehkostí, a celkově máte nad motorkou větší moc. Zadní tlumič bez možnosti nastavení je sice trochu měkčí než Bitubo u Raceru, ale zato i komfortnější. Za nejslabší článek bych označil brzdy, pokud bychom netestovali skoro nové motorky. Nečekal jsem kvality supersportovních brzd - ty by se sem ani nehodily - ale první zabrždění bylo trochu zklamáním. Zadní kotoučovce stačí opravdu málo aby zablokovala kolo, zato předek má dost tupý nástup. Věřím ale tomu, že s přibývajícími kilometry se alespoň účinek předku bude zlepšovat.
Kdo chce prostě naplno ocenit Moto Guzzi V7, musí se smířit s tím, že to není motorka na překonávání rekordů. Před honbou za výkonem tady dostává přednost vzhled a především charater, ve kterém se odráží dlouhá a bohatá historie této italské firmy. Síla motorky je v její jednoduchosti, která vás vrátí zpátky do lepších časů.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 11x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist