Moto Guzzi Norge GT 8V

Text: Jan Krajíček , Lukáš Růžička | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 5.12.2011 | Zobrazeno: 35 004x

Toto nové Grand Turismo po italsku bylo představeno v loňském roce. Celkově inovovaný motocykl slibuje jistější usazení, vyváženější charakter podvozku a řadu dalších technických vylepšení. Z cestovatelského hlediska zaujme především přepracovaná kapotáž, elektrické nastavení čelního plexi a nově tvarované sedlo. Po více než pěti letech novodobého modelu Norge tak má tato modernizovaná generace s osmiventilovou technikou rozhodně na co navázat. Naše zvědavost sílí, garáž se otevírá - startujeme.

Kapitoly článku

Vývoj, vzhled a výbava

Od uvedení GT500 v roce 1928 již uplynulo opravdu hodně času. V té době to byla první Moto Guzzi s kompletně odpruženým rámem, za což nejprve sklidila kritiku, ale později tuto technologii převzali mnozí konstruktéři po celém světě. Motocykl, který vyvinul samotný Giuseppe „Naco“ Guzzi a pojmenoval ho u příležitosti jeho cesty na Capo Nord na počest vzducholodi Umberta Nobile „Norge“, byl v pravdě přelomovým.

Z dnešního pohledu současná generace GT 8V zas tolik rozruchu a vzrušení jako tehdejší GT zřejmě nepřinese, nicméně cestovní ambice a genius loci tento motocykl rozhodně nezapře. Ke svému dávnému vzoru se tak může po právu tento stroj hlásit. Ačkoliv to na první pohled tak nevypadá, od modelu představeného v roce 2005 se na motocyklu událo celkem dost změn.

Velkoryse pojatá mohutná kapotáž k delší cestě přímo vybízí, a srdce 8V dvouválec - ten vám ji pomůže naplnit a bude věrným průvodcem. Kapotáž zde byla notně přepracována a cílem bylo přinést účinnější ochranu před náporem větru a lepší odvod tepla od motoru. To se myslím povedlo. Optické změny jsou patrné především při pohledu z boku. Novinkou je potom elektrické nastavení čelního plexi. To je bohužel na můj vkus řešeno poněkud nešťastně. Jednak je pro každý směr plexi zvoleno samostatné tlačítko, což by zas tak nevadilo, ale hlavně k samotnému ovládání je třeba řidítka nešťastně pouštět. Palcem ruky totiž na tlačítka při samotném řízení jednoduše nedosáhnete. Na druhou stranu je to asi jediný ovládací prvek na motocyklu, ke kterému bych měl výraznější připomínku. Co je naopak třeba vyzdvihnout, jsou přehledné a dobře čitelné budíky, které jsou navíc nově nakloněny blíže jezdci.

Sympatické a hlavně logické se zdá rozhodnutí nechat nadále obnaženy mohutné svody a hlavy válců vzduchem chlazeného motoru. Ty nesou hrdě nový nápis „quattro valvole“.

Každý model MG mě vždy něčím chytne a nepustí. Co je těmto motocyklům vlastní a činí je pro mě osobně výjimečné, jsou zdánlivě banální věci řešené netradičním způsobem a někdy až “humpoláckým“ pojetím. Zde mě například opravdu pobavila tajemná dvířka v boku kapotáže, která skrývala navýsost tradiční měrku oleje.

Výrazných úprav u tohoto modelu dostálo sedlo. Jeho stupňovité provedení je náležitě pohodlné. Na můj vkus by mohlo být vzhledem k umístění stupaček na cesťák i výše, nicméně k jinak celkovému sportovnějšímu charakteru celého stroje působilo usazení jezdce ok. Sedíte zde více vnoření za mohutnou 23litrovou nádrží a máte dokonalý přehled o dění kolem stroje. Ruce pohodlně spočinou za cestovně uloženými řidítky a vy si náležitě užíváte jízdu ve vzpřímenější poloze.

V základní výbavě je motocykl vybaven bočními kufry, a co je sympatické, po jejich sejmutí stroj pořád působí svěžím a sportovním dojmem. Není to jako na některých cestovních mastodontech, kteří rázem ztratí vzhled a tvar. Navíc konkrétně u tohoto modelu se dokonale obnaží výborně fungující bezúdržbový kardan a nově tvarovaná mohutná koncovka výfuku. Dostatek prostoru na drobnosti a hlavně v základu montovanou 12V zásuvku zde naleznete pod sedadlem.

Co mi naopak trochu schází je nějaká menší schránka na drobnosti v dosahu z místa řidiče. Při tom prostoru by se našlo dost. Trochu času mě rovněž stálo dobře si nastavit menší plastová zpětná zrcátka. Zde se nemohu zbavit pocitu, že u předchozí generace v chromu vypadala, a v celkovém srovnání i možná fungovala o trochu lépe. Za chladného říjnového rána nelze mít připomínek k výbavě v podobě vyhřívaných heftů s regulací. Určitých změn pro lepší ovladatelnost dostál i nový centrální a boční stojan. Základní koncept a vzhled byl zachován, takže vpředu i nadále nalezneme dvojici velkých a bezproblémových světlometů. K ještě většímu umocnění diodových světlometů na zádi dostal celý světlomet čiré překrytí. Co se barevného provedení týče, motocykl je nabízen v testované stříbrné, černé a bílé barvě.

Motor a jízdní vlastnosti

Tento neotřelý cesťák spíše klasického sportovního ražení a dobré ovladatelnosti pohání v tomto motocyklu nový osmiventilový vzduchem chlazený dvouválec o objemu 1151 ccm. Ten nabízí dostatečný výkon 102 k při 7 000 ot/min. Celý systém je navíc doplněn o chladič oleje, který je efektně schovaný v přední části za kolem. Motor propůjčuje tomuto stroji nezaměnitelný charakter, brzdný účinek a chování. Bez něj by to zkrátka nebyla Moto Guzzi. Při prvním usednutí, startu a jízdě překvapí neobvyklá lehkost a ovladatelnost, s kterou se tento cestovní stroj vodí po silnici. Pokud nejste na Moto Guzzi zvyklí, asi se budete chvíli s motorem sžívat, ale věřte, že to nebude trvat dlouho.

Co vás jistě překvapí, jsou nejrůznější mechanické zvuky, které prostě chod tohoto dvouválce provází. Pro start a nahození motoru je charakteristické mohutné zadunění a především zařazení prvního rychlostního stupně bude doprovázeno jasnou zvukovou kulisou. Ostatní rychlosti jdou již s o poznání menším hlasovým doprovodem a ve výrazně plynulejším tempu. Pro maximální zážitek je dobré, jak se pro dvouválec sluší držet ho pěkně pod plynem. Výraznější zátah motoru začíná být opravdu patrný někde kolem 4 500 ot/min, ale není problém rozjet se z místa i při zařazeném vyšším rychlostním stupni. V tomto směru je motor opravdu maximálně flexibilní. Co je třeba vyzdvihnout je celková ovladatelnost. Motocykl působí v mnoha situacích spíše sportovnějším dojmem a cestovní vymoženosti a výbava zde tak občas působí tak trochu jako bonus navíc. Tento pocit se výrazně násobí, pokud doma zapomenete v základu přiložené boční kufry. Kdo by čekal těžkotonážní charakter velkého cesťáku, bude hledat marně.

Podvozek dostal progresivnější odpružení a je to znát. Navíc pokud vám bude nastavení nebude vyhovovat, můžete si na přední vidlici upravit předpětí pružin, zadní hydraulický tlumič disponuje hydraulickou regulací předpětí pružiny přes otočný mechanizmus. Motocykl se až překvapivě snadno a rychle překlápí. Zatáčkovité úseky silnic jsou tak pro něho snadnou kořistí. Pravdou však je, že dvouválcová technika v tomto podání chce v krajních mezích určitý přístup a dávku předvídatelnosti, avšak pokud přijmete rozevlátý charakter motoru, který se projevuje skutečně až v krajních mezích, budete náležitě odměněni, ale je třeba si jízdu zasloužit.

Z cestovního pohledu na věc si nelze příliš stěžovat. Na pohodlí jezdce je zde náležitě myšleno. Řidítka padnou dobře do ruky, stupačky s gumovými kryty tlumí vibrace a po vysilující cestě Vás nebudou dlouho trápit snadno odnímatelné kufry. Ochrana jezdce je ve vyšších rychlostech díky mohutné kapotáži a plexi dostatečná. Cestovní tempo je rozumné soustředit i vzhledem k dálničním limitům maximálně do 160 km/h, ale možnosti stroje jdou bez větší újmy z komfortu jezdce podstatně dále, až k hranici 230 km/h.

V základu je motocykl rovněž vybaven systémem ABS, který lze v případě potřeby snadno vypnout. Brzdiče Brembo zde fungují bez větších výhrad. Ostřejší čtyřpístky vpředu, které je třeba dávkovat s náležitou rozvahou, doplňuje bezproblémový a snadno čitelný zadní dvoupístek. Co je třeba vyzdvihnout je systém ABS, který hlásí nástup skutečně až v okamžiku, kdy je ho třeba na scéně. Poněkud rozpačitě dopadlo měření spotřeby, kterou dost výrazně ovlivňuje styl jízdy. Při rozvážném cestovním tempu se lze probojovat i na hranici 5 litrů, nicméně při jízdě městem nebo agresivnějším stylu jízdy, není problém snadno pokořit hranici 6,3 l /100 km. Moje dosažená spotřeba motocyklu se ve všech jízdních režimech vešla do hodnoty 6 l /100km.

Závěr

Jeden z posledních opravdových vzduchem chlazených velkoobjemových mohykánů z italské produkce. Kardan, výbava a především charakter, který jinde nenajdete, tak to je GT 8V. Po právu je v nabídce výrobce označována za vlajkovou cestovní loď a v této generaci tomu není jinak. Přidanou hodnotou je potom na cestovní stroj sportovnější a obratnější vyjádření, které je zřejmě určitým dědictvím vývoje a techniky od ostatních soukmenovců značky. Mít dvě v jednom je vždy příjemné zjištění. Cena testovaného modelu v akci je 329 900,- Kč.

PS: Když jsem vracel stroj do zastoupení, seděl před garáží zoufalý majitel nového motocyklu Stelvio NTX 1200. Ptám se ho. Co se děje? Jedu na delší výlet do zahraničí. No a co se ti stalo? Asi to mám pokažený, vydává to strašně „kovový pazvuky“, tak bych rád, aby se na to koukli - je to ještě v záruce. Otočím klíčkem Norge, nastartuji a protočím motor. Myslíš tyhle? Jo přesně ty, koukám, že máš stejný problém. No, neřekl bych tak úplně. Máš ji v pořádku. Takhle zní její duše.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ charakter 8V vzduchem chlazeného dvouválce
+ pohodlný cestovní motocykl, který se rozhodně neztratí v davu
+ na vyžádání se umí předvést i ve sportovnějším stylu