Moto Guzzi Breva V1100

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 8.3.2006 | Zobrazeno: 51 720x

Italský holky i italský motorky vždycky vynikaly svou krásou a temperamentem. A stejně jako slečny už dávno nechaly pěstování oliv na venkově a věnují se spíš módě a internetu, také italské mašiny jsou nyní na špičce vývoje a dokážou nabídnout nejnovější hi-tech lahůdky.

Kapitoly článku

Perfektním příkladem tohoto vývoje je Moto Guzzi Breva V1100. Klasický naháč s nahrbenou siluetou, který ovšem při bližším pohledu ukazuje spoustu moderních prvků. S modely Moto Guzzi vyráběnými ještě na přelomu tisíciletí má společnou pouze základní koncepci véčkového dvouválce, jinak nenajdete snad ani jeden společný díl.

Design, posaz

Návrháři se opravdu vytáhli - zdálo by se, že při konstrukci naháče nemá designér tak velké slovo jako u kapotáží, ale jak je vidět na Brevě, opak je pravdou. Válce do stran opticky "nadzvedávají" velkou nádrž vyklenutou do výšky a citlivě doplněnou bočními kryty s chromovaným zakončením. Zepředu dominuje velký světlomet s kulatou čočkou dálkového světla, na něj navazuje trojice kulatých budíků s přidaným hranatým displejem palubního počítače.
Při pohledu zezadu určitě zaujme krásná jednostranná kyvka s kardanem, pořádná madla pro spolujezdce a zadní světlo složené z diod. Opticky mě trochu mě zamrzela dlouhá tlumivka výfuku - což o to, je moc hezká, ale takhle krásnému naháči by slušely výfuky na obou stranách, podobně jako třeba u "malé" Brevy 750.

Při posazu působí Breva dojem velké dospělé motorky s pořádně doširoka roztaženými řidítky, širokým sedlem. Sedlo je opravdu pořádný fotel, jak pro jezdce, tak pro spolujezdce. Přitom je dost vykrojené, takže ani krátkonožky nebudou mít potíže při manipulaci na místě. Při vytlačování z garáže se ale projeví, že motorka s náplněmi má přes 250 kilo, takže žádná hračka pro holky!
Oproti jiným modelům Moto Guzzi je posaz posunutý trochu dozadu, takže ani my dlouháni už se nebudeme tlouct do kolen o hlavy válců. Jediné, co mě trochu zarazilo, je na cestovní motocykl poměrně ostrý úhel pokrčení kolenou. Taky stupačky jsem na začátku intuitivně hledal o malinko víc vepředu. Posaz je vzpřímený a nenechává téměř žádnou váhu na rukou.

Po pohodlném usazení je čas zaměřit se na přístroje. Uprostřed klasický tachometr, nad ním přehledný oblouk kontrolek, vlevo vykrojený otáčkoměr v půlkruhu, vpravo podobně uspořádaný palivoměr. Do toho všeho je pěkně vsazený čtvercový informační displej palubního počítače, který svým rohem zasahuje až do tachometru.
Palubní počítač je ta nejnašlapanější mašina, kterou jsem zatím u motocyklů potkal. Na displeji najdeme údaje o teplotě vzduchu, průměrné spotřebě, okamžité spotřebě, maximální dosažené rychlosti, stopky s mezičasy, dva tripmetry s měřením čistého času jízdy a další a další desítky údajů.
Pomocí počítače si také můžete nastavit celou řadu vlastních funkcí - například při kolika otáčkách má zablikat kontrolka řazení na otáčkoměru, v jakých jednotkách mají být zobrazovány údaje, můžete si vyvolat menu diagnostiky... výčet možností je vlastně nekonečný, protože do počítače si budete moci nahrát novou verzi programového vybavení!
Na přístrojovém panelu najdeme i kontrolku systému ABS, který ale první rok ještě nebyl k dispozici.