Moto Guzzi 750 Breva ie

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 6.10.2003 | Zobrazeno: 56 183x

Kapitoly článku

Motor

K motoru jsem ještě před testem přistupoval trochu s nedůvěrou. Necelých padesát koní je na sedumsetpade přeci trochu málo, nebo ne? Na rozdíl od karburátorové Nevady je ale vzduchem chlazený V-twin s úhlem válců 90 stupňů o dost kultivovanější a průběh dodávky výkonu je na hony vzdálen tomu, na co byli zvyklí majitelé Nevady. Vstřikování Marinelli motocykl rozpohybuje bez jakékoli prodlevy a nedostatek koní se projeví jen na dálnici v rychlostech nad 130 km/h. Motor se sbírá už od 1tis ot/min a od 2tis už táhne stejnoměrně do 7,5tis, přičemž v 5ti se dostaví ještě mírný nárůst. Krouticí moment téměř 60 Nm vzhledem k nízké váze motorky (182 kg bez náplní) bohatě vynahradí nižší papírový výkon. Motorka prostě táhne jako drak v každých otáčkách. To je také velký rozdíl od japonských pětistovek a šestistovek, které sice mají srovnatelné maximální hodnoty tahu a výkonu, ale poskytnou vám je jen na pár sekund někde mezi 9-10 tisíci otáčkami. Pak vás donutí řadit jiné rychlostní stupně, zatímco u Brevy stačí za zatáčkou vzít za plyn a vrrrrrrůůůůůůůůůmmmmm - zmizet ostatním z očí. Co je na Brevě výjimečné, je POCIT z jízdy. Jezdec v každý okamžik všemi smysly intenzivně vnímá, že jede na motorce. Motor o sobě v nižších otáčkách dává vědět pořádnými vibracemi, které ale ani po celodenním pobytu za řidítky kupodivu nijak zvlášť nevadí. Sedlo je natolik pohodlné, že k tělu se vibrace nedostanou, řidítka jsou dobře odtlumená a navíc na nich příliš nespočíváte vahou. Na to, jak se motorka klepe, poskytují zrcátka velmi slušný výhled. Jediné prvky, kde vibrace opravdu pocítíte, jsou stupačky a u spolujezdce také držák za sedlem.

Ve vyšších otáčkách ale vibrace postupně mizí, takže na dálnici příliš trpět nebudete. Co se dálnice týče, do 120 je malý plexištítek až obdivuhodně účinný, a i rychlost 130-140 se ještě dá snést. Plexištítek je chytře vymyšlený, protože vám ani při tak vysoké rychlosti nic necloumá hlavou, proud vzduchu je rovnoměrný a nevytváří se ani žádný nepříjemný hluk, se kterým se setkalo tolik majitelů naháčů, kteří svoji motorku vybavili plexištítkem z druhovýroby. Na dálnici lze po delším úsilí dotlačit ručičku tachometru až k cifře 180, což ale znamená pouze reálných 170 km/h. Protože tachometr už v tak vysokých rychlostech vykazuje odchylku asi +10 km/h. Motocykl postrádá tradiční náhon tachometru od předního kola, údaj o rychlosti je namísto toho sledován pomocí čidla na disku zadní brzdy. V nižších rychlostech pod sebou občas v určitých rychlostech zaslechnete děsivé hučení - neděste se, to o sobě dává vědět poměrně hlučný kardan - ten by ještě zasloužit drobet zkultivovat. Během testování jsem si na chvíli přesedl na čtyřválcovou šestistovku Fazera a byl to doslova šok. Jako když přesednete z vrtulníku do tryskáče. Motor Fazera o sobě dává nad 10tis. otáček vědět zuřivým vysokým tónem, na zatáčku se stačí jen podívat a motorka zatočí skoro sama, řazení je otázkou jemného doteku řadičky, k ovládání přední brzdy stačí jeden prst... ale požitek z řízení jakoby zmizel. Abyste si na Fazeru užili při projížďce stejný požitek z jízdy, museli byste jet odhaduji o 50 km/h rychleji!

Podvozek

Charakter podvozku je do značné míry určován krátkým rozvorem. Kola jsou od sebe vzdálená pouze 1440 mm. Je to jen o pár centimetrů méně, než jiné motocykly obdobné konstrukce a charakteru, ale je to hodně znát. Motorka je opravdu obratná a okamžitě reaguje na každý pohyb jezdce. Ve městě, při proplétání dopravní zácpou, na zatáčkovitých úzkých silničkách, tam všude si opravdu vyhrajete. Rám je pevný a ani při drsnějším zatížení nejeví známky kroucení. Breva prostě díky krátkému rozvoru a nízkému těžišti zatáčí výjimečně svižně. Když se před vámi na poslední chvíli na silnici vynoří díra v asfaltu nebo propadlý kanál, pak na většině motorek nezbývá než zatnout zuby, pozvednout se ve stupačkách a pokusit se ji přejet s co nejmenšími následky. Na Brevě se takové díře stačíte rychlým manévrem vyhnout. Série zatáček je lahůdková záležitost, motorka se překlopí tak rychle, až vás to v sedle nadhodí do vzduchu. Kde se ale krátký rozvor naopak připomene negativně, jsou vysoké rychlosti (nad 120 km/h), kdy v táhlých zatáčkách v náklonu řidič ztrácí onen pověstný pocit sucha a bezpečí a motorka malinko tancuje a má sklony si vybírat vlastní stopu. Klasické zadní tlumiče Paioli po stranách nestíhají. V nabídce příslušenství proto najdeme i "závodnější" odpružení Bitubu, ale připravte se na pořádnou finanční investici. Odpružení jako celek je pro naše podmínky jako dělané. Předek má dostačující zdvih 130mm, za běžného ježdění poskytuje i na nekvalitních silnicích příjemnou jízdu, vzadu lze nastavit předpětí, které vyrovná případné přisednutí spolujezdce nebo naložení zavazadel. Pokud si Brevu pořídíte, zadek si rozhodně přitvrďte! Já to udělal a stabilitě ve vyšší rychlosti to pomohlo opravdu výrazně.

Brzdy

O zpomalení se vepředu stará jednokotoučová brzda a na svůj úkol s přehledem stačí. Však taky má slušný průměr kotouče 320 mm, do kterého se zakusuje hned čtyřpístkový brzdič Brembo Series Gold. Vzadu vše jistí dvoupístek, a když navíc přidáme velmi slušný brzdný účinek V-čkového motoru, není ani ve dvou čeho se obávat. Při prudkém brždění je nutné páčku přední brzdy silněji zmáčknout, ale to bych počítal spíš jako pozitivum, protože nemám rád brzdy, které mě přehodí přes řidítka, když za ně v krizové situaci intuitivně pořádně drapnu. Předek se při brždění navíc nijak výrazně neponořuje.

Cestování

Breva je sice přímo předurčena pro kratší vyjížďky či každodenní dojíždění, ale lze s ní bez problémů vyrazit i na delší cesty ve dvou a s hromadou zavazadel. Bude to ale chtít našetřit na originální nosič a boční kufry s lakovanými víky v barvě motocyklu. Pokud se na část cesty nevyhnete dálnicím, mohl by se hodit vyšší cestovní štítek. Magnetický tankvak, který vám zbyl z předchozí motorky, můžete rovnou zahodit. Kvůli plastové nádrži budete muset investovat do podložky upnuté pomocí popruhů. Veškeré místo pod sedlem už zabírá originální sada nářadí a nacpete tam možná tak ještě plavky, ale to je vše. Další věc, kterou by tato motorka pro delší cestování ještě uvítala, je centrální stojan. Spotřeba se během testu držela na velmi slušné úrovni 4,5 až 5,5 litrů. Kontrolka rezervy (4 litry) se tedy rozsvěcovala až po dvou stech kilometrech. To je vůbec příjemná věc, tahle kontrolka rezervy. Stále je na trhu ještě dost motorek, které mají pouze dvoupolohový kohout přívodu benzínu, a často vás donutí na rezervu přepínat vždycky zrovna při předjíždění v rychlém pruhu! Pokud při cestách dojedete až k moři a budete chtít jezdit z kempu na pláž, budete si muset i na těch pár minut přes plavky obléknout džíny, jinak riskujete popálení nohou od hlavy motoru nebo kolen výfuků.

Servis

Do servisu stačí většině majitelů zajet jednou ročně - každých 7500 km je předepsáno vyměnit olej a filtr a zkontrolovat svíčky a vůle ventilů. Díky odkrytému motoru bude u téhle motorky pro každého zručnějšího motorkáře údržba svépomocí hračkou. Motor má dobrou pověst a díky jednoduché konstrukci není moc věcí, co by se na něm mohly porouchat.