Moto Guzzi 1200 Sport - první dojmy

Úvodní dojmy

Pokud jste při zběžném pohledu na snímky modelu Sport usoudili, že jde jen o malinko upravený cestovní naháč 1100 Breva s přidaným štítkem, pak jste na omylu. O tom se ale přesvědčíte až v okamžiku, kdy se posadíte do sedla. Specifický posaz a rozložení váhy jezdce je totiž alfou i omegou všech vlastností i jedinečnosti Sportu. Motocykl nabízí jakoby dragsterovou polohu - tělo je nahnuté dopředu a nechává v porovnání s klasickými naháči opravdu hodně váhy na rukou. Také stupačky jsou proti naháčům o něco málo posunuté - ve výsledku to na jezdce působí dojmem, jako by měl vystrčený zadek dozadu. A přitom ta pozice je docela pohodlná, však taky sedlo je téměř shodné s bohatě polstrovaným gaučem Brevy! Dopředu vysunutá řidítka jsou pořádně široká a poskytují skvělou kontrolu a pocit, že jste král silnice. Z hlediska ergonomie mi na druhou stranu malinko nesedly titěrné kovové sportovní stupačky - no možná proto, že letní silniční motoboty zůstaly doma a jel jsem v pořádných pohorách.


Design mě jednoznačně vzal u srdce - I Breva byla docela kočka, ale černobílé zpracování, plastový štítek přecházející do rámečku světlometu a kryt sedla spolujezdce dělají z Sportu lahůdku. Navíc zmizely ta dlouhá ramena řidítek, která tak trošku hyzdila Brevu.

Motor vychází z navýšeného objemu 1200 použitého už v modelu Norge. Většina parametrů je shodná, ovšem liší se poměr primárního převodu a celkové vyladění a charakter, takže Sport podstatně prudčeji zatahuje. Jestli mi u Brevy vadila přehnaná kultivovanost, tak Sportu něco takového rozhodně nelze vyčítat. Po nastartování se ozve hrubý hluboký zvuk typický pro válce do stran. Při vrknutí plynem motorka zaburácí a po zavření plynu si občas ještě práskne do výfuku. Výfuk s povrchem připomínajícím karbon je navíc docela praktický. Vůbec nepoznáte, jestli je čistý nebo špinavý.

Motor je o hodně prudší a ostřejší než u Brevy i Norge - a to ještě budou v nabídce dva tovární kity pro další navýšení výkonu. Na každý pohyb rukojeti plynu okamžitě reaguje prudkým nástupem výkonu a působí nesrovnatelně dynamičtěji. Rozsah otáček začíná na 3000, opravdový nášup se ale koná zhruba v 4500 a končí někde okolo sedmi tis ot/min. Těžko se to vysvětluje, ale konstruktérům se podařilo naladit opravdu zábavné střední pásmo otáček - vytáčení motoru do poslední čtvrtiny otáčkoměru je zbytečné a mnohem zábavnější si užívat burácivého tahu od pěti do sedmi tisíc. V praxi máte v rychlostech až do nějakých 170 km/h vždy po ruce pořádný tah. Nad 180 už se projevuje kratší převod a motor se musí i na šestku nutit do vyšších otáček. Vibrace jsou přitom opravdu minimální.

Šestistupňová převodovka je shodná s Brevou - srovnatelná s moderními japonci, snad jen párkrát se mi nedařilo napoprvé nahmatat neutrál. Ve městě mě trošku trápila tužší kapalinová spojka, protože s rukama vystrčenýma dopředu je mačkání trošku namáhavější, podobně jsem se obtížně natahoval palcem po spínači směrovek. Ani kardanu nelze nic vytknout - žádné nežádoucí reakce, snad jen pokud při ostrém brždění zablokujete zadek, ozvou se zezadu nějaké protesty. Podvozek - jedním slovem nádhera. Pobere neuvěřitelné nerovnosti a nemusíte se bát vyrazit ani na ty nejhorší silničky. Rám je přitom tuhý jak prkno a nenechal se rozhodit, ani když jsem se úmyslně snažím rozvlnit řízení nebo vzít nerovnosti v mírném náklonu - tedy co jsem si na studeném asfaltu a sotva zajeté mašině dovolil. Sportka se vyloženě ráda vrhá do zatáček - stačí naznačit náklon a řidítka už se samy natáčí do zákruty. Už se těším, až se jí v létě při Moto-Guzzi dnech na okruhu podíváme na zoubek! A to jsem během odpoledne v sedle ani nezkoušel možnosti plně nastavitelného podvozku! Brzdy ladí s celkem - čtyřpístky vepředu jsou dostatečně účinné na krocení i těch nejtvrdších manévrů a zastavené pořádné hmotnosti. Jsou dost ostré po sportovním způsobu, ale zase ne jako u supersportů, kde vám k zablokování kola stačí malíček. I zadek s dvoupístkem byl vcelku použitelný a při jízdě ve dvou asi bude ještě lepší. A navíc - přední kotouče jsou nádherně „okousané“.
Moto Guzzi Sport 1200 připomíná variaci všestranné Brevy, a přitom je to divoch se sportovními ambicemi. Z rozletu ho ale drobet strhává jeho hmotnost - 229 kg suché váhy se zkrátka při sportovním řádění projeví. Co nevadilo u Brevy nebo cesťáku Norge, je najednou u Sportu znát, protože motocykl má na víc a přímo vybízí k ostré jízdě a "tahání tygra za ocas".
I při této dávce charakteru Sport nabízí slušnou užitnou hodnotu. Po sejmutí krytu sedla se odkryje pohodlné sedlo spolujezdce, v létě uvidíme jak se vejde s nohama a jestli nebude kopat do nohou řidiče. Tahle motorka snese i nějakou tu delší dovolenou, zvláště když sáhnete hlouběji do peněženky pro originální kufry a tankvak. V souhrnu toho za současnou cenu 339 tisíc korun dostanete docela dost - krásný „café racer“ na předvádění před kavárnou, sporťák na ostrou projížďku, cestovní mašinu i pro dvě osoby do Alp...
Na trhu budete podobnou mašinu hledat dost těžko - paradoxně asi největším konkurentem bude Griso ze stejné stáje, které přináší podobně laděnou dávku radosti, ale je o dost méně všestranné.

Nezbývá, než abych citoval závěr svého loňského testu Brevy:
„Osobně bych u Brevy přeci jen přivítal trošku víc emocí, je trošku moc do cestovna. Malinko důraznější burácení výfuku, drsnější projev motoru a nutkání ke dravé jízdě, trochu té neposlušnosti, kterou by člověk čekal u jedenáctistovky naháče.“
Jsem rád, že si konstruktéři vzali moje slova k srdci a rozhodli se udělat mi radost - a ještě jako bonus zvýšili objem na dvanáctku!

Aktualizováno:

Doplněny fotografie kompletního výfukového systému

La Franconi

, který nemá homologaci a je určen pouze "na okruh". Mimo kompletních svodů a koncovek obsahuje i přímá hrdla sání, tj. demontuje se kompletní airbox a nepoužívá se žádný filtr. Samozřejmostí je přemapování vstřikování.