Malaguti Spidermax 500

Designová stránka tohoto stroje je poměrně kontroverzní. Pokud se budete dívat jen na lakované části, jde o zajímavě střižený kabát, který vybočuje ze zaběhlých standardů. Hlavně přední část složená z klínovitých tvarů je podle mne pěkná a nápaditá, zadek je na můj vkus již bachratějších tvarů, ale i zde mi stroj nakonec padl do oka.

Malaguti Spidermax 500

Kapitoly článku

Styl tohoto modelu zkrátka zaručuje snadné odlišení v záplavě konkurence. A pokud se díváte tak ze dvou až pěti metrů, vypadá Spidermax hodně zajímavě a všude budí dostatek rozruchu.
Pokud se ale blíže podíváme na zvláštní povrch vnitřních ploch skútru z černých plastů, jde člověku tak trochu hlava kolem. Černý hrubý matový povrch je plný vybělených fleků (možná po nějakém leštidle z výstavy). Navíc právě tyto plasty jsou oproti lakovaným částem více na očích právě řidiči. Hrany nedosedají, víčko schránky před koleny je zkroucené, spoje mezi díly mají někde až 3mm mezery.
Ale to, co vás skoro až zamrzí na vlajkovém skútru od Malaguti, je design přístrojovky. Obloukovitý tachometr s částečně skrytou rafičkou v trojúhelníkovém zasazení do palubky je snad už přežitý „souboj“ tvarů. Navíc digitální displej je zase obdélník, vsazený pod obloukový tachometr... Nechci nikomu říkat co se mu má a nemá líbit, ale nežli na soulad to vypadá spíše na souboj světových kultur.
Malá italská vlaječka na boku skútru v duchu z tohoto designérského výstřelku asi není právě nadšená. Předchozí typy, které jsem testoval od Malaguti - např. řady Madison - jsou prostě podle mne bonbónky a jako celek jsou hodně líbivé a i přes svůj věk mají nadčasový design a dobré zpracování. Spidermax 500 podle mne tak nějak ve vnitřní nelakované části nedosahuje v oblasti designu ani polovinu toho co řady Madison.

První usednutí

To proběhlo před pražským zastoupením v celkem slušném lijáku. Navíc jsem jen zběžně stíhal pochytit informace, jak se co otevírá, protože já i předávající jsme chtěli být v suchu. Když jsem na sebe nasoukal oblečení a helmu, už jsem se hnal do sedla, abych zmizel z rozmočené Prahy. Sice jsem už od pohledu očekával trochu více vzpřímený posaz než obvykle, ale i tak se mi v první chvíli zdálo, že usedám na židli ke stolu. Tento posaz na tomto stroji je opravdu hodně odlišný. I po zdolaných více než 900 km v příjemně tuhém sedle jsem stále měl stále pocit, že se pohybuji na pojízdné židli.
Na první pohled to není patrné, ale sedlo vám nasměruje nohy přesně do míst, kde je v kapotách na ně vybraná pozice a skoro vám neumožňuje je umístit jinam. Maximálně chodidla posouvat vpřed nebo vzad.
Co oceňuji, je probrání na bocích v místech, kde spouštíte nohy k zemi. Zde opravdu máte pocit, že na vás jako na řidiče někdo myslel. Další výrazný plus je bohatě dimenzovaná přední kapota, která k vám nepustí až na pár kapek skoro žádnou vodu. Ač lilo dost hustě, při jízdě jsem spíše osychal než moknul. Velké plexi žene všechno včetně kapek vody mimo řidiče, výjimkou jsou pouze rukavice, které dostávají z povětří vše jako na ostatních strojích.

První detailní prozkoumání

V garáži jsem se začal probírat zvláštním stavem předkolení schránky, která snad ani schránkou nazvat nelze. Na levé straně je po otevření víka umístěna pojistková skříňka a pod ní plast kryjící hrdlo nádržky na vodu do chladícího okruhu. Na pravé straně je malé místo pro odložení mobilu, ale peněženku tam třeba nedáte, nebo možná ano, ale nedostanete ji ven. Navíc se mi stávalo, že schránka se za jízdy nekontrolovatelně otevřela a drnčela mi o kolena.
Po odklopení sedla (jen jeho zadní části), která je na plynových vzpěrách, jsem očekával prostor pro minimálně dvě integrály + spoustu dalšího místa. Jaké ale bylo mé zklamání, když se mi ani podle nákresu nepovedlo pod něj dostat jednu, natož dvě, a sedlo zavřít. Otevřené přilby by se určitě vešly obě, ale na obrázku pod sedlem jsou kreslené dvě integrály. Co se mi zamlouvalo, je 12V přípojka v prostoru pod sedlem, třeba na dobití telefonu, rozsvícení nějakého světla nebo spuštění malého autokompresoru a případných dalších věcí, které potřebují elektřinu k funkci.

Jízdní dojmy

První jízdu jsem okusil ve zmiňovaném lijáku, a tak jsem toho příliš nevysledoval až na jemně neklidný předek, který jsem přičítal spoustě vody na asfaltu. Další jízdy už probíhaly za sucha a nervozita předku se skoro vytratila, ale přeci jen v rychlých pasážích o sobě přední 16“ kolo dává vědět víc, než byste chtěli. Není to nic, co by vám rvalo řidítka z rukou, ale letmé zachvění řidítek je patrné. Navíc při přejetí podélné nerovnosti to stroj mírně rozhodí z vybrané stopy a musíte korigovat. Zadní 15“ kolo funguje bez chyb. Po pár desítkách km si zvyknete a předem s tím vším počítáte, a tak se nesnažíte hnát stroj za jeho limit. Pro běžného uživatele je tato „hrana“ dost daleko, spíše jsem to zkoušel já, kam až jde skútr „poslat“.
Co je na tomto stroji tak zajímavé, že mu odpustíte i jeho designérské nedostatky? Jde o motor a brzdy. U motoru jednoduše nemáte co ztratit, a to co od něj očekáváte, vám nadělí vrchovatě. Pětistovkový jednoválec s výkonem 30,5 kW a kroutícím momentem 45 Nm při 4750 ot/min je opravdu slušný tahoun, kterému ani při váze skútru (204kg) + řidič a náplně nedělá problém držet rychloměr nad 150tkou i na delší vzdálenosti. Přitom jsem zaznamenal spotřebu, která se nepřehoupla přes 5L/100km. Jinak Spidermax „pochodoval“ za 4,2 litru děj se co děj. Motor splňuje normu Euro 3 a je opravdu znát, že technika jde vpřed.
To samé je u brzdové soustavy. Není to jen designérský výtvor, ale funkční a domyšlený celek. Mluvím o zadním kotouči vsazeném do vypouklého litého kola. Příjemně dávkovatelný, předvídatelný a silný účinek. V součinnosti obou páček velmi slušné. Pravá páčka přední brzdy by možná chtěla v účinnosti ještě více přiostřit, ale to už bych zbytečně chtěl moc. Jeden den jsem v sedle absolvoval v kuse přes 400 km a jediné, co mi vadilo, byla nemožnost polohovat nohy. Na ně je jen jedna pozice.

Zhodnocení

Pokud tedy vyhlášená Italská designérská škola zrovna neměla prázdniny, když se tvořily vnitřní plasty stroje a palubka, pak lakované díly kapot zpracovala do klínovitých líbivých tvarů určitě minimálně na chvalitebnou u maturity. Podvozek je vcelku neutrálně naladěn a vyhovuje i našim „polním“ podmínkám. Na lepším asfaltu se dá očekávat i zlepšení stability a zvýšení komfortu cestujících. Motorickou stránku stroje a brzdy bych vyzdvihnul jako asi to nejlepší, co se na tomto stroji nachází. Jde o povedený souběh, který se dobře doplňuje. Za sebe, ale konstatuji, že za relativně vysokou cenu bych čekal ještě více „vymazlenou“ vlajku této značky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 2.00
Známkováno: 5x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist