KTM SuperEnduro 950R

Startuji motor, který potěší sytým dunivým zvukem. Motor se rychle ohřívá a tak je možné vypnout sytič a vyrazit. Hydraulicky ovládaná spojka má velmi lehký chod, řazení převodovky je přesné i ve tvrdých motokrosových botách. Ihned po rozjezdu se mi na tváři usadí úsměv. Ano, je to opravdu enduro. Měkký a kontrolovatelný nástup výkonu, měkce nastavené odpružení, vynikající ovladatelnost a přední brzda, která na asfaltu téměř nebrzdí, ale v terénu je její účinnost naprosto dostatečná a nehrozí zablokování předního kola, ani když na blátivém povrchu jezdec dostane křeč do prstů pravé ruky.


Je neuvěřitelné, jak odlišný stroj od modelu Adventure se podařilo postavit na prakticky totožném základu. Zejména motor je k nepoznání, vydává sice hrozivé dunění, ochotně se vytáčí do otáček, přitom je ale jemný a kontrolovatelný, to jsem ale pořád ještě v bezpečí asfaltové silnice. Vydávám se na štěrkovou polní cestu a zde začíná opravdové inferno. Jedna, dva, tři, plný plyn….. Zadní kolo se zběsile protáčí a létá ze strany na stranu. Jakmile uberu plyn, stroj se rozkmitá ve snaze vrátit se do přímého směru a řidítka se mi pokouší nafackovat. Nádhera, takhle se má chovat „zlá motorka“. Ženu se polní cestou rychlostí kolem 150 kmh, podvozek dokonale tlumí rázy od výmolů a děr a pootočení plynovou rukojetí znamená nekompromisní prokluzování zadního kola, které vysoko do vzduchu zvedá vějíře štěrku.
Drifty dlouhé několik desítek metrů jsou naprostou samozřejmostí a Superenduro se při nich kontroluje naprosto přesně a jistě. Štěrková polní cesta mizí a přede mnou je volná louka, kde jen vyjeté koleje naznačují, kudy vede cesta dále. V mírné zatáčce tahám za plyn ve snaze utrhnout zadní kolo do dlouhého smyku. Ihned ale zjišťuji, že 100 koní výkonu, pneumatiky Metzeler Karoo a tráva je velmi nebezpečná kombinace. Drift se mi povedl parádní, před tím by bledli závistí i jezdci ploché dráhy. Možná jsem mohl být první, kdo dokáže udělat ve stovce hodiny na motorce. Ale bohužel nějaký zlomyslný drn byl proti. Zadní kolo „zakopává“ a já letím. V letu se snažím odkopnout motorku, která přirozeně letí za mnou. Přistání jsme zvládli naštěstí každý zvlášť a tak po dalších asi 20 metrech jízdy po břiše opět vyskakuji a sprostě si nadávajíc běžím k Superenduru, abych zjistil rozsah škod. Ovšem kromě všudypřítomné trávy se motorce nic nestalo. Oceňuji promyšlenou konstrukci bočních plastů i ovládacích prvků, zdvihám stroj ze země, startuji a pokračuji dále. S trávou si ale již moc nezačínám a raději mizím v lese.



Prudké výjezdy mezi kameny a obnaženými kořeny stromů nejsou pro Superenduro žádným problémem. Stačí se postavit do stupaček, jet dostatečně rychle a držet pevně řidítka. O ostatní se motorka postará sama. Senzační, podvozek pracuje dokonale a dává jezdci naprostou kontrolu nad motocyklem v každé situaci a silný a pružný motor si nechá líbit téměř vše. Na dvojku brumlá nedaleko volnoběhu, přesto ale na zadní kolo dodává dostatek síly k neustálému pohybu vpřed a na každý povel plynové rukojeti hbitě, ale přitom nezákeřně reaguje, připraven tu „vystřelit“ stroj i s jezdcem na větší balvan, nebo „utržením“ zadního kola nasměrovat motorku do kýženého směru.

Jedničku lze používat snad jen k brzdění motorem v prudkých sjezdech, i na rozjezdy je tu dvojka. Namlsán snadnými průjezdy rozbitými úseky prudce stoupající lesní cesty se pouštím do stále náročnějších pasáží. Vše má ale své hranice. Pokouším se zdolat velmi prudký a velmi dlouhý svah pod lanovkou na liberecký Ještěd a po asi patnáctém pádu a půlhodině boje s dvousetkilovým strojem zjišťuji, že Superenduro skutečně není trialová motorka a především já nejsem Doug Lampkin. Veliké balvany, kmeny spadlých stromů, kořeny, pařezy a to vše ve svahu koketujícím se sklonem 45° se ukazují být nad mé síly. Při jednom z pádů mezi kameny poškozuji tlumič výfuku a tak se zkaženou náladou vydávám do Bělé pod Bezdězem. Na místní motokrosové trati máme v plánu pořídit fotografie k testu. Technická trať s hlubokým pískem prozradí doposud dobře skrývanou hmotnost Superendura.


Karusely vyježděné od lehkých motokrosových speciálů se při mém průjezdu hroutí, motorce se v písku rozhodně nechce zatáčet a tvrdošijně se valí vpřed a při pokusu o akceleraci se zadní kolo zmítá ze strany na stranu a stroj si bez ohledu na má přání zcela samostatně vybírá směr, kterým pojede a zcela jasně mi dává najevo, kdo je zde pánem situace. Po chvíli sice nacházím způsob, jak se alespoň udržet na trati, ale pocit, že mám vše pod kontrolou je stále v nedohlednu. Nakonec si spravuji chuť na polní cestě s pevnějším povrchem a řadou terénních vln, na kterých se Superenduro ochotně zvedá do vzduchu ke dlouhým a jistým skokům a pocit nadšení z tohoto výjimečného stroje je zpět.

KTM 950 Superenduro R je mimořádný stroj. Je alternativou k ostrým endurům pro zdatné jezdce, kteří chtějí se svou motorkou podnikat výlety do terénu, ale zároveň chtějí stroj pro běžné použití, motocykl s dostatečnou životností a spolehlivostí. Se sadou silničního obutí nemusíte mít strach ani z delších projížděk po silnicích, cestovatele potěší možnost instalace bočních kufrů, limitem však bude malý obsah nádrže. V lehčím terénu Superenduro kraluje díky perfektnímu podvozku a obrovskému výkonu. V těžších pasážích si za jeho řidítky poradí jen fyzicky zdatní a zkušení jezdci. Cena 350 000 Kč, za kterou si tento stroj můžete zakoupit je vysoká, s přihlédnutím k jeho vyspělé technice a předpokládané životnosti je však zcela adekvátní.

Informace o redaktorovi

Michal Moucha - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE