yamaha_mt09




KTM Freeride 250 F: Šplhoun obecný

Oranžový Freeride budu jen těžko někam škatulkovat. Jde o motorku, která se nejlépe cítí ve volném terénu a jeden by nevěřil, co všechno dokáže vyšplhat. Jestli má o něco blíže k enduru nebo naopak k trialce, je alespoň z mého pohledu celkem fuk. Důležitější je to, že v terénu má co nabídnout a člověk se v jeho sedle poměrně slušně vyblbne. Jestliže nemáte sebemenší ambice závodit, a radši se jen poflakujete v terénu, mohl by vás tenhle oranžový kousek zajímat.

Kapitoly článku

Nový čtyřtaktní Freeride 250 F se v nabídce KTM zabydlel teprve nedávno. Jde o nástupce čtyřtaktní třistapadesátky a dvoutaktní dvěstěpadesátky, které z portfolia značky zmizely jako pára nad hrncem. Oproti předchůdcům zaznamenal nový Freeride řadu větších či menších inovací. Asi největšími novinkami jsou pérování WP Xplor, spínací skříňka a pochopitelně motor o objemu 259,9 ccm.

Čtyřtaktní jednoválec vychází z motoru ostrého endura 250 EXC-F, ovšem je naprosto odlišně naladěn, jednoduše řečeno, umravněn. V homologované verzi Euro4 disponuje výkonem 20,5 koní a v případě „otevřené“ verze je to rovných šestadvacet koní. Dvouvačkový motor se čtveřicí ocelových ventilů dokáže točit 10000 ot./min. a je krmen pomocí vstřikování Keihin z pěti a půl litrové nádrže. Ta je uložena pod sedlem a pro tankování je potřeba sedlo vyklopit. Nachází se zde i kazetový vzduchový filtr. Startování je záležitostí výhradně elektrického startéru a než o něj brnknete, je nutné zasunout klíček do zapalování. Právě spínačka je u Freeridu novinkou, takže je potřeba si na ni zvyknout a po ježdění nezapomínat klíček otočit do nulové pozice. Převodovka dostala šest kvaltů a oproti EXC-F je úplně jinak zpřevodována. Čtyřtaktní Freeride má i nadále dvojici výfukových koncovek a na chladiči je sériově montován větrák.

Rám je kombinací oceli, hliníkové slitiny a kompozitové podsedlovky, která skrývá elektroniku a lithiovou baterii. Vše je víceméně stejné až na pár drobností a úchytů jiného motoru, než byl u předchozí třipade. Nový Freeride má s předchozí třistapadesátkou stejný rozvor, úhel řízení, hliníkovou kyvku, ovšem krk řízení je nyní delší a to by se mělo podepsat na lepších jízdních vlastnostech a stabilitě. Nová generace vsadila také na pérování WP Xplor, které je kompletně stavitelné. Přední vidlici o průměru 43mm je možné štelovat nahoře, přičemž pro kompresi je určena levá strana a pro odskok pravá strana. Zdvih předního pérování je 250 mm a zadku 260 mm. Jako každé jiné offroadové KTM je zadní kolo odpruženo systémem PDS, tedy bez přepákování. Pokud by někdo potřeboval sedlo ještě níže, než je sériové ve výšce 915 mm nad zemí, je možné pořídit speciální kit pérování.   

Máme tu sychravý podzim a kolega Radek "Gas" Michna svolává tradiční "bláto akci", kde se potkáváme s kolegy ostatních motocyklových magazínů, a na rozlučku se sezónou se jdeme společně trošku vyblbnout a vyzkoušet tuhost bástrů. Loni jsem tuto "enduro taškařici" absolvoval na Yamaze WR 250 F, a letos se mi do cesty připletl právě tento nový Freeride. Ještě než vyrazíme do akce, mám lehčí obavy ze zadní trialové pneumatiky, která se hodí hlavně na kameny a tvrdší povrch, takže o jejím fungování za mokra trošku pochybuji. Jak se předvede menší motor a jestli výkon čtyřtaktní dvěpade bude stačit, to je také velkou neznámou. 

"Gas" nám ordinuje slušné zapeklitosti a to sliboval, že si nejedeme měřit…no však víte co. V jednu chvíli to vypadá, že na nás nasadil helikoptéru a budeme hrát na schovávanou. Každopádně od rána do večera šplháme do krpálů, kde se musíme poprat se zákeřnými kořeny a kameny, abychom se jen o pár metrů dále mohli otočit a zase svištět dolů. Je bez diskuze, že ergonomie Freeridu je oproti ostrým endurům někde jinde a musím si na ni chvíli zvykat. Každopádně níže položené sedlo a celkově nižší stavba mi v takto náročném terénu docela sedí, protože pohodlně došlápnu, a leccos tak na poslední chvíli zachraňuji. Posed je pocitově nakopnutý na předek a od první chvíle vnímám poměrně nízkou váhu a docela úzkou stavbu.

První metry mi okamžitě připomínají předchozí třistapadesátku a to hlavně díky krátké převodovce, kdy jsou jednotlivé rychlosti naskládány blízko u sebe, ale i hodně utlumenému blafání linoucímu se ze dvou výfukových koncovek pod sedlem. Jednička je hodně do síly, a proto si dvěpade nechá líbit rozjezdy na dvojku. Po této stránce má blízko k trialkám a jednička se hodí hlavně v záludném terénu, kde se občas jede krokem. Mě se líbí, že to Freeride dokáže bez cukání a dávkování plynu jet citlivě i při nízkých rychlostech, téměř za volnoběžných otáček. Do prudších táhlých výjezdům většinou rozmotávám trojku a jakmile dochází dech, zasadím dvojku a drtím to dál. Když je nejhůř, přichází na řadu jednička a je fajn, že díky jemnému projevu motoru mám stále na zadním kole ideální trakci, takže poměrně snadně zdolávám i náročnější výjezdy. Motor je opravdu neskutečný flegmatik a funguje hlavně v nízkých a středních otáčkách. Právě vršek je na jejich úkor osekán, a proto jednoválcový čtyřtakt nemá smysl zbytečně točit do bezvědomí.

Nástup výkonu je velice jemný, takže po nechtěném vrknutí nehrozí nepřiměřená reakce, a nějaké ty horké chvilky při kličkování lesním porostem. Prostě člověka nepotahá a nezašlape do země, což ocení především méně zkušení piloti. To je také důvod, že zadek je téměř nemožné utrhnout do driftu plynem a je bez debat, že bez spojkování si plochodrážního stylu moc neužijete. Na druhou stranu, na zadní kolo jde Freeride jako po másle a díky jemné reakci na plyn se toho dá s předním kolem v luftu ujet docela dost, takže zásoba fotek na "wheelieWednesday" je ihned splněna. Může za to pochopitelně také kratší rozvor, který je zhruba o šest centimetrů menší, než u ostrého endura 250 EXC-F. Díky tomu jde motorku otočit na pětníku, což se při enduro ježdění v neznámém terénu náramě hodí, stejně jako si přední kolo jednoduše přizvednout před kaluží či výmolem.

Ano, Freeride nemá výkonu na rozdávání a oproti soutěžním endurům je hodný jako beránek. Jenže o to tady jde, protože si na ostré enduro hrát ani nezkouší a cílí na úplně jiné jezdce a na jiné ježdění. Musím přiznat, že jsem si v první chvíli říkal, že klukům na ostrých endurech nemám šanci stíhat a že výjezdy, které oni budou dávat s prstem v nose, já na této dvěpade nejspíš nevykodrcám. Naštěstí se obavy rozplynuly a po kopcích šplhám jako kamzík. Na charakteristiku motoru si celkem brzy zvykám a v těžším terénu oceňuji jeho plynulost a použitelnost od docela nízkých otáček. Parádní je trakce a jemná reakce na plyn, protože se zadní kolo neutrhne a motorka se hrne terénem jako lavina. Tohle je opravdu fajn a hodí se především pro ježdění "na kochačku", kdy není nutné tlačit na pilu, ale spíš si užít nějakou tu trialovou výzvu a poprat se se záludnostmi přírody. Čas od času je potřeba výkon korigovat spojkou, a proto oceňuji její příjemný chod. Stejně tak dávám plusové body tichému projevu, který se u motorky této kategorie dost hodí.

Dvěstěpadesátkový Freeride poslední generace dostal nové stavitelné pérování Xplor a to funguje velice dobře. Opět je nutné brát v potaz to, že motorka není závodním nářadím a to se odráží na měkčím pérování. Pro mých sedmdesát kilo je tovární nastavení v pořádku a při normálním ježdění plní to, co od něj očekávám. Nerovnosti baští velice slušně a dokáže se popasovat i s mírnějšími skoky. Pokud dojde na nějakou větší divočinu, je jasné, že se brzy dostane na své limity a občas cvaknou dorazy. Nicméně pro běžné ježdění je to dostatečné a nebude s ním problém. Na toto konto jsem slyšel od kámoše, který měl příležitost novou dvěpade bezprostředně porovnat s předchozí generací, že Xplor funguje o něco lépe.

Celkově podvozek vyhovuje spíš technickému ježdění v terénu, než rychlejšímu poletu po rozbitých polňačkách. Ve vyšších rychlostech není Freeride pochopitelně tak stabilní jako ostré endura, což má na triku jednak kratší rozvor, ale i strmější řízení či měkčí pérování s kratšími zdvihy. Příjemná je ovladatelnost a manévrování v krkolomném terénu v nižších rychlostech. K trialovému speciálu má čtyřtaktní Freeride pochopitelně daleko, ale i tak se řídí lehce a hezky reaguje na všechny podněty jezdce. Jistou výhodou je nižší stavba, což ocení hlavně jezdci menších postav a slečny.

Mě osobně vadí plasty pod sedlem nad nádrží. Párkrát se mi totiž stalo, že se mi za ně chytla bota, a to pro udržení rovnováhy není zrovna příjemné. Možná kdyby se dotáhly až k hliníkovému rámu, byl by problém vyřešen a ve finále se vyřešil také poněkud komplikovaný vzhled střední části motorky. Brzdy odpovídají dané kategorii, ovšem z mého pohledu nejsou ničím extra a je jasné, že nemůžu očekávat účinek a projev jako u EXC. Každopádně rychlejší nástup a citlivější dávkování by nebylo vůbec od věci.

Po celodenním ježdění jsem si na Freeride výborně zvykl a dokázal si ho užít. Název Freeride naprosto odpovídá jeho poslání, protože právě ve volném terénu se cítí jako ryba ve vodě. Poměrně nízká hmotnost, níže položené těžiště a mírumilovný motor, zaručují jednoduchou ovladatelnost a celkem snadné zdolávání terénu pro široké spektrum motorkářů. Je neuvěřitelné, co všechno jde v jeho stupačkách vyšplhat a projet. Z tohoto pohledu přijde vhod všem, kteří se chtějí v terénu klidně vozit a užívat si spíše technického vrkání v různorodém terénu, než nahánění sekund. Možná proto si své sympatie získá u slečen motorkářek, zrovna tak u dříve narozených, ale i u všech bahňákům, kteří nemají závodní ambice a chtějí si o víkendu jen tak zajezdit. Je jasné, že kdo bude chtít více tahat za plyn, skočí po ostrém soutěžáku, který však není pro Freeride přímou konkurencí.

Pokud bych měl Freeride přeci jen někam zaškatulkovat, bude jeho místo někde mezi  "endurovější" Betou Xtrainer (174.000 Kč) a o chlup více "trialovější" Montesou 4Ride (164.900 Kč). KTM Freeride 250 F je již u prodejců a jeho doporučenou cenu značka stanovila na 205.990 Kč. To určitě není málo a dovedl bych si cenovku představit mnohem blíže ke zmíněným konkurentům. Zajímavou informací je také to, že čtyřtaktní dvěpade je jediným oranžovým zástupcem benzínových Freeridů, protože model 350 F a dvoutakt 250 R už KTM nevyrábí. Popravdě, především absence dvoutaktu mě docela mrzí a jsem zvědavý, jestli se za nějakou dobu objeví dvoutaktní Freeride se vstřikováním splňující Euro4.                    

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ obratnost, ovladatelnost
+ alternativa do terénu pro „nezávodníky“ a ženy (nezáludný motor, nízké sedlo)
+ prostupnost terénem


- malá nádrž
- brzdy
- cena


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 4 Kč od 2 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
metro přispěl 2 Kč
masi přispěl 2 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (8x):
Motokatalog.cz



TOPlist