KTM Adventure 3 x jinak: 1050 vs 1190 vs 1290

Stavět na jednom základu co nejvíc modelů je v současné době oblíbený způsob výrobců, jak oslovit širší publikum a omezit přitom náklady. Expertem v tomto oboru je rakouská značka KTM, která celou svojí početnou modelovou řadu dokáže pokrýt jen několika typy motorů. A snad nejlepším příkladem jejího umění variability je čtveřice velkých cestovních endur, z nichž se tři sešly v našem srovnávacím testu. Zajímalo nás, zda má vůbec smysl nabízet tolik podobných modelů. Ale rozdílů je mezi nimi víc, než by se na první pohled zdálo.

KTM Adventure 3 x jinak: 1050 vs 1190 vs 1290

Kapitoly článku

KTM 1190

Opravdová raketa, na kterou si musí jezdec chvíli zvykat. Vše funguje na první vrknutí bezchybně, ale pohodlí při delším cestování v porovnání s ostatní konkurencí na trhu není stoprocentní. Dobře vymyšlený a funkční přední štít i přes svoje skromnější proporce zaslouží vyzdvihnout. Z motocyklu je navíc opravdu dobrý výhled a člověk se tak cítí hned o poznání bezpečněji a tak nějak nad věcí. Co zaslouží opravdovou pochvalu, je dokonale sladěná a fungující technika. Příliš mě neoslovil vzhled, ale vše je kompenzováno funkčností a efektivitou v podání užitné hodnoty a výkonu. Je zde patrné, že tento motocykl byl projektován s důrazem na maximální funkčnost a daný účel. Možná i právě proto je v nabídce ve dvou variantách.

Ovládání je stejně jako u ostatních strohé, ale naprosto intuitivní a přehledné i přes velké množství funkcí, které nabízí. Co oceňuji je možnost vytvořit si vlastní „favorites“ a zobrazovat jen to, co považujete právě vy za to důležité. Žádné přemrštěné grafické kreace, jen strohý text a jasné údaje. Jednoduché, ale účelné. Převodovka a spojka funguje přesně a bez sebemenší chybičky. Opravdovou radostí spíše sportovního charakteru je - i přes značné přiškrcení - kapalinou chlazený dvouválec původem z RC8. Ten se v tomto naladění opravdu našel a dokázal jeden z mála posledních cestovatelských off-road motocyklů posunout na novou úroveň. Nezanedbatelnou devizou oproti ostatním značkám je i prodloužený servisní interval.

Oproti soukmenovcům se jeví při přímém srovnání možná spíše zbytečně sportovní a předimenzovaný v rámci daného použití, pokud však přijde na opravdovou cestovatelskou výzvu a sportovní výkony, u kterých se zapotíte, rázem předčí ostatní jak raketa. Pohodlí a jízdního komfortu si zde ve srovnání s 1290 tolik neužijete, nicméně to je u takto proporčně a funkčně dimenzovaného stroje vcelku pochopitelné. Jeden z posledních opravdu „velkých“ motocyklů na trhu, který to myslí s dobrodružstvím vážně a to především v R verzi.

KTM 1290

Svět se zrychluje a s ním i motocykly a nabídka výrobců. Tam, kde před deseti lety stačil jeden model odvozený od závodního speciálu pro lačné dobrodruhy, je dnes každý druhý motocykl „cestovatelem“, který nabízí komfort a pohodlí o kterém by se nám dříve mohlo jen zdát. Situace to není výjimečná a stejně jako v jiných extrémnějších radovánkách jde dnes především o zážitkovou turistiku na několik dní a výrobci musí reagovat. Zákazník má času málo, ale o to více chuti vyzkoušet vše co se dá, a když už investuje pro zábavu, chce si to užít a to naplno a bez kompromisu. U KTM to dobře vědí, a proto mají pro daný účel v nabídce hned čtyři modely. Kde stačili dříve motocykly dva, a silnice byla jen nutným zlem, je situace rázem jiná a silnice je brána na milost. Cestovatelská mozaika KTM je toho důkazem a na nějakou dobu bude na jejím pomyslném vrcholu stát dílek s nápisem KTM 1290 Super Adventure.

Zatímco pro nás v redakci to může být papírově a pocitově právě KTM 1290, na druhé straně spektra si užívá někdo jiný při alpských výletech neméně povedený model KTM 1050, či dobrodruha na expedici KTM 1190 Adventure/R. Každý zkrátka podle vkusu, možností a aktuální potřeby a nutnosti. S příchodem všudypřítomné elektroniky to mají všichni o něco jednodušší a na druhé straně méně ostřílení jezdci asi také. I když souhlasím, vždy není vše tak růžové, jak by se mohlo zdát. Pokud bych si měl před dvěma roky tipnout, na KTM 1290 bych si rozhodně nevsadil, ale kdo tehdy?
Motor tak to je v tomto podání kapitola sama o sobě. Jak již jsem zmínil, základem se stal pro tuhle LC8 agregát z naháče Super Duke o objemu 1301 ccm. Samozřejmě ten byl více pozměněn pro potřeby tohoto stroje, takže výkonnostně se pohybuje někde kolem 160 k při 8 750 ot/min. Výkon zde však není to nejdůležitější. Objem a síla, kterou disponuje a dodává přes řetěz na zadní kolo je totiž více než impozantní. Motor dostal těžší klikovou hřídel s větším setrvačníkem a jiné vačky. S technických vychytávek jen namátkou vypíchnu dvě svíčky na válec nebo pokročilejší generaci „slipper clutch“.

Díky všem elektronickým vymoženostem to zde dává opravdu smysl, a posouvá motocykl k všestrannému cestovatelskému náčiní. Díky tomu máte na cestovatelské hrátky pod pokličkou k dispozici v podstatě 3 motocykly (resp. 4 v případě deště) v jednom, ale množství kombinací k použití je opravdu mnoho. Ano elektronický podvozek, palivové mapy a kontrolu trakce to zde již máme u řady výrobců několik let, ale teprve u tohoto motocyklu a objemu to dává v komerčním použití ten pravý přínos. Zkrotit tento objem a výkon bez patřičné asistence si podle mne může dovolit jen málokdo. Respekt je na místě.

Co je však důležité; nejen, že si posouváte kontrolovaně svoji hranici, ale neuvěřitelně vás to bude bavit, a o tom by to mělo být především. Na plnohodnotný offroad má KTM ve své modelové nabídce rozhodně jiné specialisty, ale rozbité silnice a nezpevněné komunikace - to je rozhodně to, co tomuto motocyklu rozhodně není cizí. Rám svařený z chrom-molybdenových trubek svírající mohutný dvouválec, semiaktivní tlumení od WP a potom tradičně výborné brzdy Brembo, které jsou u KTM základ. Když se k tomu přidá relativně úzká stavba, je to opravdová radost na dvou kolech. Přední čtyřpístky na 320 mm kotoučích zvládají i takto těžký stroj s ledovým klidem a kontrola trakce zasahuje citlivě podle zvoleného jízdního režimu.

Odpružení funguje bezchybně a podle volby nastavení se chová přesně jasně a čitelně. Lehkých výhrad snad jen mít k poněkud hlučnější převodovce, ale na druhou stranu vzhledem k sportovnímu podání a offroad genům bych to asi nečekal jinak. Celkově přenáší mohutný motor do celé konstrukce a řídítek lehčí vibrace, ale vzhledem k objemu a naladění, o kterém se zde bavíme, se rozhodně nejedná o nic nad rámec přijatelné normy.
Popravdě, sžít se s tímto motocyklem zabere opravdu více, než jen klasický redakční test. I když se nepovažuji za úplného začátečníka, zvyknout si rychle na všechny možnosti a volby nastavení jednoduše nelze. I tak mě, ale tenhle Super Adventure nechal nahlédnout pod svoji pokličku technických vymožeností a předvedl hodně ze svých dovedností a já musím se vší pokorou a objektivností napsat, že to byl pohled více než uspokojivý. Na pomyslném vrcholu současných cestovatelsky zaměřených motocyklů zůstane asi ještě hodně dlouho. Pravdou však je, že potenciálu svého nového cestovatele jsou si vědomi i u KTM a nechají za něj královsky zaplatit. Nic není dokonalé a i zde je několik připomínek, ale zas ne tolik, aby to kazilo celkový dojem a radost z dobře odvedené práce, kterou v Mattighofenu zvládli bezesporu na výbornou.

Motocykl lze považovat za opravdový univerzál na dvou kolech. Extra body u mě získává za přehlednost a jednoduchost ovládání a především za elektroniku, která zde podle mého názoru opravdu funguje a posouvá motocykl od konkurence tímto o pomyslný krok kupředu.

KTM 1050

Nejmenší ze všech čtyř modelů v nabídce, jsem osedlal jako poslední v řadě. Označení „baby“ Adventure je myslím docela trefné a to nejen díky možnosti pořídit si tento motocykl v seškrcené verzi (35 kW), kdy se rázem stane dostupnou pro osmnáctileté řidiče. Označení se hodí také k výšce sedla, které je zde položeno na 850 mm. Snížení vrtání a zdvihu a tím pádem objemu na 1050 ccm vedlo k razantnímu snížení výkonu na 94 k, což samo sebou přineslo úplně jiné pocity a přívětivější charakter pro všechny. Co zůstalo stejné, je ovládání a elektronika z 1190, kontrola trakce, ABS a také palivové mapy, což je fajn.

Motocykl je celkově lehce ovladatelný a hravý. Škoda jen absence možnosti štelovat přední podvozek. To se projevuje potom hlavně na větších nerovnostech, kdy jde vše výrazně nadoraz, ale stále v limitu použitelnosti. Co je třeba vyzdvihnout hlavně v chladném počasí je v základu výbava v podobě vyhřívaných heftů. Motor tahá odspodu opravdu výborně a to i v historickém pohledu na předešlé modely. Proti 1190 trochu ztratil dravý výraz a kolem 7000 ot/min je tak konec legrace, ale v tomto provedení a určení to zkrátka asi jinak nešlo. Lehce zápolit budete v nižších rychlostech s nízkými otáčkami, které zrovna naladění motoru v tomto motocyklu nemiluje, což dá občas slušně najevo bouchnutím řetězu, ale to mě příliš nevyvedlo z míry. Na to jsem ze svého TTR docela zvyklý.

Je vidět, že u tohoto modelu se myslelo krom vlídnějšího charakteru i na rozpočet, což krom zmiňovaného podvozku je znát například na použitém sedle z horším odvodem tepla, jiných zrcátkách, klasických blinkrech, či poněkud odlišných brzdách. To však nic nemění na skutečnosti, že v součinnosti s litými koly funguje pro daný účel vše více než dobře. Zkrátka jedná se o model, který krom vlídnějšího charakteru myslí dost výrazně na cenu a je to tedy v některých aspektech znát již na první pohled, potažmo při samotné jízdě v bezprostředním srovnání. To však neznamená, že by se jednalo o špatný motocykl, ale v přímém srovnání zkrátka bude vždy technicky tahat asi za o něco kratší konec ve výčtu pomyslných technických dovedností. To samozřejmě kompenzuje krom jiného cenou a určením pro širší masy.

Technicky vzato je největší rozdíl znát asi hlavně na podvozku, to ostatní člověk vnímá jen v hlubším detailu a pohledu na věc a v bezprostředním srovnání motocyklů v řadě vedle sebe. Mě motocykl potěšil především svým univerzálním, a i přes nižší výkon velice zábavným charakterem a dobře fungující převodovkou, která je plně srovnatelná s ostatními v tomto testu. Co je rovněž pozitivní, že si drží jednotný design a koncepci svých vzorů. Podobnou grafiku nese i 23L nádrž, která má snad jen problém v celkovém tvaru, který trochu komplikuje tankování. Pod víčkem je méně místa pro pohodlné zasunutí tankovací pistole. V přímém srovnání s konkurencí vás při prvním usednutí zaujme zcela jistě sportovní usazení, které je o poznání vyšší a motocykl působí velice úzkým dojmem. Rovněž motor i přes svůj kultivovaný charakter může někoho překvapit svým nespoutaným a ryzím pojetím, čímž se zcela jistě odlišuje od šedi davu a jiných značek.

Informace o redaktorovi

Dušan Hájek - Výška spolupracovníka: 172 cm
Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm
Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 28x
  2. Hlasováno: 61x
  3. Hlasováno: 26x

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.42
Známkováno: 19x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist