yamaha_demo_tour




KTM 990 Superduke

Konečně nastal ten dlouho očekávaný den a já si vyzvedával u dovozce KTM fy. SETTE s.r.o ve Vlašimi, kýženého Super Duka. Motorku tvarů „Picasových“ a zábavy nefalšované. A skutečně, tvary onoho stroje jsou opravdu výstřední a rozhodně vzbuzující zaslouženou pozornost. Toto se mi potvrdilo krátce po převzetí stroje, když jsem dorazil na Brněnský okruh, kde právě probíhal značkový den jednoho japonského výrobce. Vzápětí po příjezdu byl Duke v obležení a stal se jednoznačně nejokukovanější a nejobdivovanější motorkou. A fotogenický to on je.

Kapitoly článku

Ostře řezané rysy, nahrbený postoj, krátký zadek, dravá maska a to celé vytvarované z přímek a úhlů. Obliny se hledají těžko. Nádrž je plastová o objemu 15 litrů s kontrolkou rezervy, která se ovšem rozsvítí už asi při půlce nádrže. A při svižné jízdě je třeba počítat s tím, že litrový motor netrpí zrovna nechutenstvím a je dobré tankovat tak po ujetí 120 – 150 km. To aby se nestalo že „šťáva“ dojde, jako se to stalo právě mně. I přes počítadlo v „kapličce“, které se automaticky sepne při rozsvícení oné kontrolky a měří vzdálenost ujetou od této chvíle. Spotřeba je samozřejmě závislá na jízdním stylu. Ale nebudu nic nalhávat. Netrpím zrovna zatuchlostí zápěstí a kroutím s ním jak jen to je možné. A „Vévoda“ si o to opravdu jen říká.


Před nádrží a širokými „krosovými“ řidítky je kaplička obsahující analogový otáčkoměr a digitální multifunkční display s několika kontrolkami po stranách. Obojí dobře čitelné a v noci „pomerančově“ (jak jinak) podsvícené. Ze předu se na vás „kouká“ maska „kyklopího“ vzhledu s dálkovým a klopeným světlem umístěnými nad sebou, pod společným krytem. Nevím zda byla maska konstruována se snahou o nějaký aerodynamický efekt. Ovšem pokud ano, tak se záměr zrovna nepovedl. Na Dukeovi totiž ukrutně fouká a ani při zalehnutí se situace nikterak nezlepší. Prostě nefalšovaný a ortodoxní naháč kde „páteřák“ pokračující až do přilby by byl vítaným doplňkem. Od nádrže dozadu je velmi povedené sedlo, které má tuhost a tvary tak akorát, takže ani při několika stech kilometrech během jednoho dne, jsem neměl žádné problémy s pozadím a sedělo se mi stále dobře. Při obsazení zadní polovičky sedla spolujezdkyní jsem také nezaslechl žádných připomínek, jak na sedlo tak ani na ergonomii posazu. Tedy zde se vše báječně vydařilo a zdá se, že vyjížďky nebudou pro spolujezdce zapovězeny.


Pod sedlem vykukují dva nádherné, lesklé výfuky šikmo seříznuté a z vnějšku překryté opět lesklými kryty proti spálení nohou spolujezdce. Produkují zvuk ryzího charakteru ovšem nikterak obtěžující. Zadní blatníček vypadá tak trochu jako ocásek rysa obecného a jeho součástí je i držák RZ.
Příhradový rám je svařen z chrommolybdenových trubek v černé barvě a má příkladnou pevnost. V něm je uložen vidlicový vstřikový dvouválec DOHC s úhlem rozevření 75 stupňů, poskytující výkon 88 kW (120 koní při 9000ot. min.), který svým projevem naprosto zapadá do filozofie tohoto stroje. Drsný, ostrý, burácivý, jedovatý... Vyberte si sami. Každý z těchto výrazů ho vystihuje a jistě ještě mnoho dalších. I točivý moment je ucházející a hodnota 100 Nm při 7000 otáčkách je dá se říci poměrně slušná pro bleskové předjíždění bez nutnosti neustálého řazení. Motor bez protestů snáší otáčky kolem tří tisíc a ochotně se vytáčí až někam k deseti tisícům. Dále výkon přenáší převodovka, která mě úplně nadchla. Naprosto přesné a jemné řazení, prosté jakýchkoliv zvuků a rázů. A to včetně řazení bez spojky, kterého užívám v naprosté většině. Takhle má vypadat převodovka. Perfektní. Z ní je výkon veden dozadu x-kroužkovým řetězem na hliníkovou tuhou kyvku. Sedmnáct krát pět a půl palcové pětipaprskové kolo s pneumatikou rozměru 180/55 ZR 17. Zadní odpružení konstrukce Monoshock bez přepákování umožňuje zdvih 160 mm.


Vpředu na rámu je v poměrně strmém krku řízení USD vidlice s nosnou trubkou o průměru 48 mm a zdvihem 135 mm. A dole opět sedmnáctka ráfek, tentokrát široký 3.5 palce a obouvající se do „bačkorek“ rozměru 120/70 ZR 17. O zabezpečení pérování a tlumení se stará renomovaný výrobce White Power, který dodal plně stavitelné komponenty. Ty dovolí nastavení podvozku prakticky na jakýkoliv styl jízdy, druh povrchu i váhu řidiče. A když už tuto „bestii“ rozjedeme, potřebujeme také spolehlivě zastavit. Vpředu se o to postarají dva kotouče o průměru 320 mm s čtyřpístkovými brzdiči překvapivě neradiální konstrukce firmy Brembo. Tato soustava je ovládána pumpou, která v tomto případě radiální pro změnu je. A celkový dojem je famózní. Ostrý a přesný nástup, perfektní dávkování, které dovoluje nejrůznější skopičiny nebo v kritických situacích bezpečně zastavit. Zadní brzda má průměr 240mm a zakusuje se do ní dvoupístkový třmen. Její účinnost je tak spočítaná, že brzdí bez blokování pokud to úmyslně nevyžadujete.


A teď konečně jízda. Zde opravdu lze vytknout jen málo co. Nebo spíš téměř nic. Motorka není malá. Výšku sedla má 855 mm a rozvor 1435 mm. A to třeba u mne při výšce 186 není k zahození. Dokonce je taková, jak bych si ji pro sebe sám navrhl. Posaz je uvolněný, řidítka daleko tak akorát, abyste na nich neleželi a zároveň aby jízda do sto padesáti byla přijatelná. V podstatě vzpřímený posaz. Nohy jsou v přirozeném úhlu a nikde nic nepřebývá a neláme se. Ale je tu jedno ale. To abychom nebyli úplně bez chybičky. Nádrž má ve spodní části takové „žebro“. Pokračuje od sedla směrem k chladiči. A právě to žebro které je pouze stylistickým prvkem a neskýtá žádnou dutinu nebo cokoliv důležitého, byla vlastně jediná protivná věc na téhle motorce. Prolis totiž tlačí z boku do kolena v závislosti na délce končetin blíž nebo dál k „jablku“ nebo podkolenní jamce až do přechodu v stehno. A po nějaké době v sedle, kdy nohy cpete k nádrži, aby je vítr nevyvrátil z kyčle se dotyčné místo stane téměř nesnesitelným. Přimlouval bych se za zahlazení nebo alespoň nějakou mechovku, která udělá to žebro snesitelnějším.
A pak ještě jedna věc. Vzhledem k strmému úhlu řízení 66.5 st. a stopě 103 mm je motorka mimořádně dobře ovladatelná a kličkování v provozu a pokládání do zatáček jde úplně samo. Ani při brždění v náklonu se nedostavuje žádná nepříjemná reakce. Prostě brzdí a dál drží sklon a stopu zvolenou řidičem. Nikam se nezvedá ani nepadá. Ovšem právě díky této geometrii se řízení na nerovnostech a ve vyšších rychlostech stává jakoby nestabilním, rozklepaným a nejistým. To platí i o poryvech větru nebo při předjíždění kamionu turbulence v jeho blízkosti. Ne tedy na spadnutí nebo mít strach z rozhození ze zvoleného směru. Jen si prostě každý uvědomí, že zde něco chybí a že to něco je tlumič řízení, aby to celé eliminoval a jízdu zpříjemnil. Hned bych ho namontoval, být motorka moje. Ale znovu zdůrazňuji. Nemá to zásadní vliv na jízdní vlastnosti. Spíše je to věc pocitu a jistoty.


Co se týče jízdní dynamiky. Zde je zábavy vrchovatě. Přidáte – jedete. Zvlášť nájezdy na dálnici byly efektní nebo nástup při předjíždění. Na dvojku v sedmdesáti, osmdesáti vrknete přes spojku, hups a už to jede. Po zadním, přeřadit za tři a ve stopadesáti valíte pryč za vyjevených pohledů ostatních řidičů. Cestovní rychlost je rozumná tak do stopadesíti, pak už jedete ve vichřici. Motor jede v pěti tisících a na požádání katapultuje Duka s vámi vpřed i na šestý rychlostní stupeň. Maximálku jsem nezkoušel, protože v dvěstědeseti mi chtěl vítr sundat přilbu i s hlavou a tak jsem to vzdal. Ale bylo ještě kam jít. Motor plněný vstřikováním precizně plnil mé příkazy a neshledal jsem nikde žádných mezer nebo propadů. Dokonce to bylo všechno tak rychlé, přesné a silné, že na tupější motorce bych asi byl rychlejší v technických pasážích. Zde totiž platí: jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá. Cítíte opravdu úplně všechno a zpětná reakce od podvozku motivuje pud sebezáchovy. Což je vlastně dobře.


A jak to tedy uzavřít. Mám rád zábavu. Mám rád adrenalin a rychlou jízdu. A rád jsem středem pozornosti na motorce. Pokud jste stejní jako já, tak zde je přesně stroj, který je stvořený pro Vás a Vaše touhy a potřeby. Nic na cestování a dálnici. Ale okresky a silnice první a druhé třídy jsou jeho, tím pádem jim budete společně se „Super Vévodou“ vládnout. To celé za nějakých 380 tisíc vměstnaných do 184 Kg oceli, hliníku a plastu..

Informace o redaktorovi

Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Michal Moucha - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):
Motokatalog.cz



TOPlist