KTM 200 Duke

Když jsem mluvil o stopětadvacítkovým vévodovi jako o továrně na zábavu, myslel jsem to smrtelně vážně. Už tenkrát jsem si ale říkal, že by klidně mohl dostat většího bráchu a to by byla teprve jízda. Jakoby mě v Mattighofenu vyslyšeli a do světa vystřelili zprávu o čerstvém přírůstku Duke family, který pochlapil „jen“ o 75 kubíků. Je slovíčko „jen“ na místě?

KTM 200 Duke

Kapitoly článku

Tak na to odpoví dalších pár řádků. S dvoustovkovým Dukem jsem prožil několik dní a rozhodně jsem se ani chvilku nenudil. Popravdě, nikdy bych si nemyslel, že „jen“ pětasedmdesát kubíků navíc dokáže posunout naprosto totožnou mašinu o tolik levelů výše. 
Dvoukilo je totiž do puntíku stejné jako loňská dváca a jediným rozdílem je pouze objem jejich jednoválcových sbíječek. Oproti menší dváce zvýšilo zdvih o 2 mm a vrtání o 14 mm. To ve finále znamená zdvih 49 mm a vrtání 72 mm. Pětadvacet koníků, nebo chcete-li 19 kW je maximum, které nastoupí někde kolem 10 500 ot./min. Čtyřtaktní jednoválec krmí vstřikování a k životu ho probouzí elektrický startér. Převodovka dostala šest rychlostí a o zařazeném kvaltu informuje číslice na multifunkčním displeji. 
Rám netrhá partu s ostatními vévody a je posvářen z ocelových trubek. Pérování má pod palcem značka WP. Zdvihy předku i zadku jsou shodné 150 mm. Stejně jako u dváci není pérování stavitelné. Na předním sedmnáctkovém kole je namontován brzdový kotouč o průměru 300 mm a na zadním kotouč o 70 mm menší. Předek se nazul do indické pryže MRF rozměru 110/70 17 a zadek pak do gumy rozměru 150/60 17. Sedlo je 800 mm nad zemí, nádrž pobere 11 litrů benzínu, a když v ní není ani kapka, dvoustovkový vévoda váží 129,5 kilo.
Podle ohlasů se stopětadváca hodně líbí a to pochopitelně platí také větším dvoukilu. Je totiž na chlup stejné a na větší objem upozorňuje pouze číslice 200 na nádrži. Design má opravdu šmrc a třídě pouličních rváčů není nic dlužen. Parádním detailem je příhradový rám a vymazlená kyvka. Pěkně působí také koncovka výfuku pod pravou stupačkou, lízátko pod motorem, ale i pěkně tvarovaná nádrž nebo přední maska. Drobná podsedlovka se designérům povedla zrovna tak a je fajn, že nezapomněli alespoň na malý uzamykatelný úložný prostor. Jasně, není to nic mega, ale aspoň máte kam schovat doklady, klíče či peněženku.
Zadní stopadesátková guma se u kolibříků jen tak nevidí. Je fakt, že z dvoukila dělá mnohem větší kalibr! Jelikož se v těchto dnech objevuje s cenovkou těsně pod sto tisíc, je jasné, že se při jeho stavbě muselo někde pár „euráků“ ušetřit. Tak třeba obyčejné kotouče s brzdiči Bybre, páčky a pérování bez možnosti nastavení, nebo přepínače na řidítkách náklady trošku ponížily. Přepínače ale dohánějí lacinější vzhled podsvícením symbolů.
Poměrně nehezkým detailem je matice se šroubem držící úchyt stupačky řidiče, které by nebylo od věci zaslepit. Celkově je ale Duke 200 hodně povedeným naháčem a hned na první pohled dokáže chytit za srdce. Digitální multifunkční displej chrlí na jezdce moře nejrůznějších údajů. Je mezi nimi dokonce hláška o vyklopeném stojánku nebo informace o spotřebě. Já bych vůbec nebyl proti čitelnějšímu otáčkoměru a počítači ujetých kilometrů.
Vzpřímený posed je víceméně stejný, jako u ostatních naháčů. Řidítka jsou široká tak akorát a jdou na ruku nejrůznějším lumpárnám. Sedlo dvoustovkového Duka je hodně prostorné a celkem pohodlné. Stupačky jsou namontovány poměrně vysoko, ovšem pro mých 174 cm naprosto v lati. Problém by mohli mít snad jen čahouni, kteří by mohli remcat, že musí mít nohy dost pokrčené. Příjemná je výborně tvarovaná nádrž, za kterou se dá parádně zapřít.
Hned první chvilky za hefty malého pouličního bojovníka mluví jasnou řečí. Duke 200 těží ze své nízké váhy, která zaručuje lehoučkou ovladatelnost a parádní jízdní vlastnosti. Je úplně fuk, jestli budete lítat ve městě nebo na zakroucených okreskách, protože vždycky si užijete kopec srandy. Duke vždycky ochotně splní vaše přání a nikdy se s ním nebudete muset handrkovat, jestli prolítnete zatáčku tak či onak. Věřte, že ani při vyšších rychlostech se vám neorosí čelo. Podvozek ve spolupráci s pérováním WP funguje velice kvalitně a motorce dodává na stabilitě. Jasně, pokud budu chtít být pes a něco na pérování za každou cenu najít, bude to asi pocit z předního kola. To se mi nezdá úplně stoprocentní, protože má tendence na nerovnostech driblovat. Každopádně je to stále v mezích a u tlumičů této cenové kategorie to není nic dramatického. Podobně je to i s vibracemi, které na jednoválec nejsou nijak výrazné.
Při prvním rande s malým vévodou bude asi každý trošku nervózní z indických pryží MFR. Já už jsem si chvilku strachu při průjezdu prvního vinglu užil během loňské představovačce dváci, a proto zůstávám v klidu. Gumy mají hodně slušný grip a svými dovednostmi mile překvapují. Nemlich to samé platí o brzdách Bybre. Když rozluštíte tajenku, vyjde vám jedno. Brzdy jsou vyráběny pod dohledem značky Brembo a název vznikl složením dvou slov „By Brembo“. Opět výborné vlastnosti na úrovni orígo Brembáčů. Ovládání páčky přední brzdy je lehké, nástup tak akorát a finální účinek pro necelých 140 kilo vážící rakušandu festovní. Snad jen zadní by mohla mít klidnější nástup, protože se i při jemném našlápnutí rychle blokuje. Na druhou stranu, když se s tím počítá, je to legrace. Brzdy účinkem tedy fajn, takže snad jen po designové stránce bych se přimluvil za akčně se tvářící zubaté kotouče. 
A co čtyřtaktní srdíčko, které je vlastně jediným rozdílem mezi dvoukilem a dvácou? Musím říct, že mě mile překvapilo, protože motor je o kus živější a dokonce citelně silnější na spodku. Díky tomu se dá na dvoukilu poměrně slušně vyblbnout a užít si nějaké to wheele. Při běžném ježdění je příjemné, že mašina slušně akceleruje. Jasně, nerve ruce, ale když se rozhodnete předjet, tak celkem bezpečně předjedete. Chce to však držet otáčky někde kolem sedmi a výš, protože tam Duke opravdu tahá. To neznamená, že by nižší otáčky nebyly použitelné, ba naopak.
Poměrně v klidu se dá jezdit v nízkých otáčkách na pětku-šestku a mašina přitom necuká a nejeví větší známky nervozity. Je to určitě dáno dost krátkou převodovkou. První čtyři rychlosti tam nasázíte „nato tata“ a asi se neubráníte vzpomínkám na horkokrevnou dvoutaktní dvácu. Například rozdíl mezi trojku a čtyřkou je téměř k nepoznání, a proto je fajn signalizace zařazené rychlosti. Když se pustíte s dvoustovkovým vévodou na dálnici, určitě nebudete řešit problém s kamióny za zadkem. Dokáže totiž valit téměř 140 km/h. To je ale maximálka, při které je motor na šestku dost vytočen. Celkem pohodlně se dá lítat kolem 125 km/h.
KTM 200 Duke je od oranžových opravdu chytrým tahem. Stopětadvacítka byla původně postavena hlavně pro teenagery, kterým by měla totálně poplést hlavu. To se stalo, ovšem nejmenší vévoda popletl hlavu také mnohem starším motorkářům a motorkářkám, kteří s jednou stopou začínají a nebo se k ní po letech vrací. Proto v Mattighofenu neváhali a postavili „větší“ dvoukilo. Myslím, že pro získání prvních zkušeností je Duke luxusním a hlavně plnohodnotným nářadím. Je lehký, skvěle ovladatelný a k tomu hodně zábavný. Podle mého názoru do začátku daleko lepší než o kus těžší uškrcené šestikilo. Vemte ale jed na to, že si pořádnou porci zábavy za jeho hefty neužijí jenom začátečníci.
I zkušený biker se totiž v jeho sedle dokáže pořádně vyblbnout … když se mu náhodou podaří při vylomeninách Duka zahodit, škoda nebude až tak hrozná. Nicméně asi bych neváhal a ještě nějakej ten šrám eliminoval padacími protektory. Jednak vypadají poměrně akčně a pak leccos zachrání. Během redakčního testu si Duke řekl zhruba o 4,5 litrů na sto, což znamená, že se na jednu nádrž v klidu nalítá něco přes 200 kilometrů. Vůbec ale nepochybuji o tom, že by při trošce sebekontroly dokázal Duke baštit mnohem méně. Tohoto oranžového nezbedu pořídíte pod sto tisíc, a proto si myslím, že dá mluvit o velice slušném poměru cena/výkon. KTM 200 Duke modelového roku 2013 bude oproti tomuto modelu vybaven ještě systémem ABS.
Závěrem by bylo dobré zmínit, že v Miláně oranžoví představili většího třistadevadesátkového vévodu, který by měl vycházet ze stejného rámu jako toto dvoukilo. Řekl bych, že dobrá zpráva, co říkáte?

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.56
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist