Srovnávací test 2017: Kawasaki Z650 vs Yamaha MT-07 Moto Cage

Dnešní srovnávák svedl dohromady dva elitní zástupce dvouválcových středněobjemových naháčů. Zatímco MTčko si během pár let vydobylo takřka neotřesitelnou pozici hvězdy této kategorie, nový Zed se zde teprve zabydluje a zároveň přichází jako ambiciózní vyzyvatel. Obě tyhle nahotiny byly stvořeny, aby daly zapomenout na každodenní prudu, aby poctivě sloužily a hlavně bavily a těšily. Ač se to možná nezdá, každá na to jde malinko jinak. A jak? To by nám měla odhalit přímá konfrontace obou strojů, které jsme měli na společný test v minulé sezóně.

Podvědomě má o něco lepší startovací pozici přece jen už etablovaná Yamaha. Připomeňme si, že MTčko se prakticky hned po svém uvedení na trh stalo hitovkou. Kombinace skvělých jízdních vlastností, všestranně uspokojujících začátečníky i vyzrálé jezdce, a velice vstřícné úvodní cenovky vynesla Yamahu na pomyslný trůn tohoto segmentu kategorie naked-biků. Naše testy (zde a zde) i zkušenosti nových majitelů se vzácně shodují na dvou hlavních devizách MTčka – zábavném elastickém dvouválci a zábavném přívětivém podvozku. Zábavnost zkrátka prostupuje celým charakterem tohoto stroje.

Kawasaki Z650 se v našem sólo-testu ale už taky objevila. Vlastně ani není tak úplně zčista jasna novinkou, neboť přímo nahrazuje předchozí klasiku kategorie nahatých dvouválů, Kawasaki ER-6n. Ta si kdysi vysloužila podobnou pozici jako MTčko – byla považována za jednu z absolutně nejzábavnějších, nejpřístupnějších a nejvšestrannějších nahotin na trhu. Její čas se ale naplnil a teď je tu nahý Zed. A protože Zed, tak jde, aspoň vizuálně, o dost agresivně a sportovně laděný stroj, který bývá chválen za univerzální zábavnost danou hlavně elastickým motorem a vyladěným podvozkem. Ale neslyšeli jsme o Yamaze to samé v bledě modrém?

Jak tak oba stroje stojí proti sobě, přichází první na řadu srovnání designu. V tomhle případě ne tak úplné fér, neboť tu proti sobě stojí sériová bílá Kawasaki a doplňky vyfintěná příplatková Yamaha. Provedení Motocage přináší oproti základu svítivě žlutá kola a část rámu, kryty chladiče a motoru, blastery a navrch nějakou tu samolepku. Kawasaki není se svojí kombinací vykukujícího zeleného rámu, odhaleného motoru, výrazné koncovky výfuku a subtilní zadní kyvky o moc pozadu, přesto její oblejší, hladší a celkově učesanější tvary působí o fous usedleji. Zed zkrátka vyvolává dojem sportovně laděného, ale pořád ještě dost univerzálního naháče, kdežto MTčko Motocage se snaží nacpat do divočejší kategorie agresivních naháčů s předponou „street“ či snad „stunt“.

Prvotní ohledání obou strojů nám odhalí nepatrné technické rozdíly. Zjištění, že pod obě odnímatelné části sedla Zeda se vejde o dost víc než pod zadní sedlo spolujezdce u MTčka, nehraje ve společnosti nudistů žádnou velkou roli.

Kawasaki Z650

Yamaha MT-07 Moto Cage

Smysluplnějším zjištěním už ale je, že zatímco Kawasaki disponuje oběma stavitelnými páčkami, Yamaha má štelovatelnou pouze přední brzdu. Hle, výraznější rozdíl ovšem přináší přístrojovka. Kawasaki nabízí elegantní kombinaci přehledného analogového ciferníku otáčkoměru a menšího a méně přehledného digitálního displeje, který prozradí rychlost, zařazený kvalt i kopu informací o nájezdu nebo průměrné spotřebě. Panel Yamahy je očividně modernější. Je výhradně z tekutých krystalů, větší a tudíž disponuje i většími znaky, díky čemuž je i o malinko přehlednější. Obě přístrojovky jsou každopádně „správně naháčsky“ utopené dost nízko, takže chvíli trvá, než si zvyknete, kam až je nutné pro informace pohledem zalovit. Ovladačům Kawy není co vytknout, zatímco než si u Yamahy zvyknete na nešikovné umístění tlačítka klaksonu zbytečně blízko přepínače blinkrů, budete o změně směru jízdy vydávat navrch ke světelnému taky znamení zvukové. Inu, bezpečnost především!  

První zásadní rozdíl mezi oběma duelanty pocítíte po usednutí za řídítka. Ačkoliv se oba stroje liší výškou sedla jen nepatrně (Yama 805 mm/Kawa 790 mm), působí Zed dojmem znatelně menší motorky. Nižší sedlo, relativně vyšší stupačky a hodně úzká, nízká řídítka – hned se cítíte, jako byste pod sebou měli spíš nějakou třístovku. Sedlo je přitom pohodlné, ne moc tvrdé, i delší kolena dobře zapadnou do prolisů nádrže, což pocitově přidává na přesné ovladatelnosti, zkrátka vše jako by bylo dobře na dosah a hned pod vámi. Pocit, že máte všechno zcela přesně a pevně v tlapách, si užijete hlavně při jízdě v nižších rychlostech, při manipulaci a proplétání po městě a blízkém okolí. Ač je Zed o trochu těžší než MTčko (187 vs 182 kg pohotovostních), působí o něco lehčím dojmem, jak je hravý a přesně a lehce ovladatelný. Ve vyšších rychlostech a na delších trasách se naopak jako negativum projevují užší řídítka, která v tomto případě poskytují kratší páku v táhlých náklonech a po čase se ohlásí mírným poklesem komfortu proti Yamaze.

Pro vyšší jezdce tak bude na delší cesty zřejmě trochu pohodlnější volbou Yamaha MT-07, která působí kapku rozměrnějším dojmem. Sedlo je sice sportovně tvrdší, ale prostornější a nepatrně vyšší, stupačky jsou umístěny o trochu výše a nakonec i řídítka jsou kapku širší. Ergonomie je tudíž o něco větší než u Zeda a dlouhán se na MTčko složí trochu lépe. Yamaha přitom nijak neztrácí z hlediska manipulace a přesné ovladatelnosti – zde jsou obě mašiny vzácně vyrovnané a obě zasluhují velikou pochvalu. Čistě subjektivně, vždy v prvních chvílích po vystřídání motorek, mi připadla Kawasaki kapku hbitější v pomalejších pasážích (město a okolí), Yamaha jako by naopak byla díky své velkorysejší ergonomii nepatrně přívětivější a malinko jistější v rychlých táhlých úsecích. Svou roli zde kromě širší zadní gumy (Yamaha 180/55, Kawasaki 160/60) hrají zřejmě i tlumiče – už v nižších rychlostech na všudypřítomných komunálních tankodromech je znát, že MTčko je o poznání tvrdší než za všech okolností sametový Zed, který ve vyšším tempu přece jen tu a tam naznačuje ochotu se zavlnit, zatímco Yamaha stoicky drží stopu.

Nutno ale přiznat, že tyhle drobné rozdíly vždycky po chvíli vyšuměly a já už si jen užíval tu zábavnou poddajnost a bezvadnou ochotu obou strojů splnit do puntíku přesně to, co vám zrovna přijde na mysl. S odstupem je tak výsledný pocit z ovladatelnosti a chování obou nahotin prakticky totožný – jedním slovem paráda! A že MTčko budí dojem o fous robustnější motorky, to se nakonec asi nejvíc projevilo právě menším fyzickým opotřebením urostlého řidiče na delších cestách. A když už jsme zde nakousli gumy, nutno pochválit obutí obou strojů – Dunlop Sportmax na Zedovi i Bridgestone Battlax na MTčku fungují pro potřeby sportovní naháčovské jízdy naprosto příkladně. Přesné v náklonech, jisté při brzdění, dostatečně stabilní na vodě; prostě není co vytýkat. Snad jen v přímém srovnání obou strojů na chladném ranním asfaltu se projevila trošku měkčí směs pneumatik Yamahy, což však pryže Kawasaki pravděpodobně vynahradí kapku vyšším nájezdem. 

O něco málo agresivnější vzhled Yamahy jakoby se zrcadlil v projevu jejího motoru. Dvouvál od tří ladiček má k dispozici o čtyři centilitry spalovacího prostoru více než kolega pracující v útrobách Kawasaki (689 vs. 649 ccm). To ve výsledku činí sám o sobě nevelký rozdíl zhruba 10% výkonu (75 vs. 68 koní). Především je ale znát, jak je dvouvál Yamahy o něco točivější a syrovější, než za všech okolností skoro až neuvěřitelně pružný motor Zeda. Však už nastartování obou strojů ledacos napoví – zatímco Kawasaki skrze dole ukrytý výfuk jen tak nesměle pobrukuje, Yamaha se prostřednictvím totožně umístěné koncovky ozývá o dost ostřejším vrčením. Průběh výkonu Kawasaki je v celém spektru plynulejší, motor hladce tahá už od cca 3500 ot./min. Převodovka je i díky zcela měkoučké (a absolutně blbuvzdorné) antihoppingové spojce totálně přesná, hladká a tichá. První tři kvalty jsou kratší, finální šestka se nechá pokojně rozmotat hned za hranicí 80 km/h, ale to se ještě nic moc neděje, a tak je nejlepší nechat agilní motor hladce a rovnoměrně, bez nějakých výkonnostních skoků, roztočit do pásma 6-8 tisíc otáček, kde nabízí tu nejlepší odezvu a dynamiku.

Dvouválec MTčka je v nízkých točkách rovněž dost uhlazený a po městě se nechá pohodlně, bez cukání a poslušně (i když nudně) lechtat kolem čtyř tisíc otáček. Když mu ale naložíte víc, začne se toho taky víc dít! Někde kolem 6000 ot./min jako by se dosud umírněný dvouválec probudil, nebo spíš dostal slušný kopanec do pozadí. Motor je hned o poznání živější, agresivněji reaguje na přidání a konečně i zvuková kulisa přesně koresponduje se sportovním provedením Motocage. Yamaha nemá tak chirurgicky přesnou spojku, její převodovka je trochu hlučnější a o fous méně přesná a její točivý projev oproti neotřesitelné pružnosti Kawasaki nutí trochu více řadit. Charakteristika motoru Yamahy tak podvědomě nutí k trochu dravější jízdě, zatímco v sedle Zeda je intuitivně příjemné si užívat bezbřehou elasticitu celého výkonnostního spektra. Opět musím vzpomenout na pocity, které měly šanci vytanout jedině bezprostředně po rychlém vystřídání obou strojů: kapku rozdílný charakter obou motorů jako by dával každému stroji trochu jiné dispozice – MTčko prvoplánově nabízelo vyšší faktor sportovní zábavnosti, Zed kontrastoval spíš univerzálním cestovnějším dojmem. Ale dojmy nejsou fakta a v souhrnu se nakonec vlastně ukázalo, že oba stroje ve své široké všestrannosti dokážou jak kvalitně a neurvale pobavit, tak solidně a pohodlně dovézt. Jen na to možná jde každý malinko jinak.

Přestože MTčko svádí k bezhlavé jízdě brzda-plyn o něco víc než soupeř, v konfrontaci brzd od Nissinu těsně triumfuje právě nový Zed. Jeho přední dvojitá dvoupístková kotoučovka je v průměru o kapku vetší, než kotouče na MTčku (300 vs 280 mm), a také je přece jen o něco lépe (rozuměj citlivěji a přesněji) ovladatelná, má lepší nástup a celkově poněkud výraznější účinek než brzdy na Yamaze. Ty jsou sice samy o sobě dost účinné, takže vás ani nenapadne vzdychat nad nějakým nedostatkem, ale zkrátka ve srovnání se Zedem nejsou tolik „uživatelsky přívětivé“. Vedle brzd je pak nejhmatatelnějším provozním rozdílem snad už jen spotřeba – v cestovním režimu si Zed řekne asi o 4,7 L/100 km, zatímco MTčko spolkne přibližně o půl litru benzinu víc. A pokud si v sedle naháče vyrazíte trochu se vyblbnout kolem města, obě hodnoty ještě shodně narostou asi o další půllitr.  

Jak jsme snad dostatečně naznačili, Kawasaki Z650 a Yamaha MT-07 mají spíš víc společného než rozdílného. Obě krásky jsou především výrazně širokozáběrové a přístupné – jsou pořádně zábavné, příjemně poddajné, svádějí k solidnímu vyblbnutí, ale přitom pohodlně a ve vší slušnosti poslouží i na těch rutinnějších přesunech. Obě lze prostě s klidnou duší doporučit jako to absolutně nejzábavnější a nejlepší svezení, které jen můžou středněobjemové naháče poskytnout. A ty nepatrné rozdíly, vyvstávající z přímé konfrontace, jsou spíš v rovině vnímání pocitů. Kawasaki tak na první dojem působí malinko krotčeji a přitom univerzálněji  – jako by pod vámi byla o fous menší a trochu poslušnější motorka, co nemusí jen nutně divočit, ale dokáže i pohodlně zklidnit a bezmyšlenkovitě posloužit. Yamaha je zdánlivě robustnějším strojem, nepatrně vstřícnějším k dlouhánům, zároveň o malinko neohrabanější a uječenější, trochu energičtější a možná ne tak hladká a plynulá ve svém projevu, zkrátka trochu víc divoch dychtící po dobrodrůžu. Rozhodovat se jenom srdcem, asi bych volil nepatrně zábavnější MTčko, rozum zas vychyluje misku vah ve prospěch kapánek uhlazenějšího Zeda, i když je kapánek menší do ruky... Uff, je to hlavolam, ale příjemný, vždyť žádné řešení není chybné! Zvlášť, když ve výběru nepomůže ani prakticky totožná pořizovací cena, která je v základním provedení v obou případech okolo 170 tis. Kč (ovšem za doplňkovou verzi Motocage 2017 vysolíte ještě 30 Palackých navrch).

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Který model byste si vybrali vy?

1. Kawasaki Z650
   Hlasováno: 34x
   
2. Yamaha MT-07 Moto Cage
   Hlasováno: 45x
   

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE