Kawasaki ZZR 1400 Performance Sport

Jsou jen dvě věci, ze kterých zavání smysluplné posrání. Za prvé: každá střevní viróza s vámi zatočí hezky po svém a je v podstatě jedno, kde se s ní seznámíte. Jedno je ale jisté, už nikdy se s ní nebudete chtít znovu setkat. V tom druhém případě je to o dost pikantnější, protože japonský šinkansen Kawasaki ZZR 1400 to z vás vytlačí přímo v letu. Rozdíl je v tom, že tenhle ojedinělý zážitek budete chtít znovu a znovu a znovu. Omlouvám se za použitá slova, ale je to poprvé, co jsem nemohl přijít na adekvátní výrazy, které by vyjádřily pocity nashromážděné během testování silničního hypersportu.

Kawasaki ZZR 1400 Performance Sport

Kapitoly článku

Adrenalinový zážitek v sedle motocyklu se zdvihovým objemem vyšším než 1400 kubíků byl umocněn verzí Performance Sport. Kromě výraznějšího barevného provedení je tento model, oproti standardní verzi, vybaven zadním centrálním tlumičem Öhlins, dvojicí koncovek výfuku Akrapovič a větším větrným štítkem, za který se schová i ten největší jezevec. Obrovský hypersport je navlečen do černozelených kapot s nápadným bočním žebrováním, které imituje stopy po drápech šelmy.
Zcela upřímně můžu říci, že mě celkový vzhled japonské rakety moc neuchvátil ani po několikadenním ježdění. Občas se mi stává, že od samého začátku nepřijdu designovým tvarům na chuť a postupem času si k nim najdu cestičku a vzhled mne začne čím dál tím více oslovovat. U Kawasaki jsem se mohl snažit sebevíc, ale jiskra zkrátka nepřeskočila a velké námluvy se nekonaly. Vám se ale možná bude líbit, každý to prostě vidí jinak.
U těchto typů motocyklů dosahujících vysokých rychlostí je typické zaoblené tvarování veškerých plastů a krytů za účelem snížení odporové aerodynamické síly. Právě proto se přední maska s integrovanou dvojicí světlometů poddává zakulaceným tvarům a působí na mě trochu nezajímavým dojmem. Menší pocit fádnosti trochu narovnává průduch do airboxu respektive jeho velikost, která prakticky pokaždé přitáhne zvědavé oči.
Na objemnou dvaadvacetilitrovou nádrž s prohlubní na ukotvení přilby navazuje velice komfortní sedlo. Po celou dobu testování byla má zadnice hýčkána širokým a pohodlným sedadlem, o které jsem se mohl při zalehnutí krásně opřít a lehce čelit vyloženě hrubé akceleraci. Když jsem využil všechny tyhle přednosti a zaujmul optimální pozici, zjistil jsem, že je to po dlouhé době motocykl, který je na mé tělesné proporce (174 cm) trochu větší a proto se mohou radovat i ti, kteří neměří zrovna jako Napoleon Bonaparte a mají neustálý problém s výběrem vhodného motocyklu pro svou vyšší postavu. Pravda, možná bude menší problém porovnat kolena s lokty tak, aby to zkrátka pěkně lícovalo, ale prostor mezi přilbou a větrným štítkem bude dostatečný pro maximální zalehnutí.
Je škoda, že se nedá manipulovat s pozicí stupaček popřípadě s úhlem řídítek tak, aby se motocykl přizpůsobil jezdci a ne naopak. Představa, že vyrazíte s cestovním motocyklem určeným pro dlouhé svižné polykání dálničních kilometrů napříč Evropou a budete se dlouhé hodiny v sedle kroutit jako píďalka, není zrovna bájného charakteru. Základna sedadla spolujezdce je také širších rozměrů a je tedy vhodná i pro přepravu větších zavazadel. Pro jejich dostatečné upevnění lze použít chytře schované výklopné háčky pod sedačkou řidiče a další dva na držadle spolujezdce.
Hlavním článkem kokpitu je přístrojová deska s digitálním displejem, kde lze najít veškeré informace od zařazeného rychlostní stupně přes zvolenou mapu a KTRC, až po průměrnou spotřebu či venkovní teplotu. Co jsem ale uvítal, byla přítomnost dvou analogových budíků s bílými ručičkami. Obzvláště u takto koncipovaných motocyklů s velkým kroutícím momentem je doslova vzrušující pozorovat poblázněný pohyb střelky, zejména pak ve směru hodinových ručiček. O to více jezdci dojde, že opravdu sedlá jednu z nejsilnějších sériově vyráběných motorek.
Jestliže se v dnešní době neobejde bez bezpečnostních systémů ani KTM RC 390, tak ani u Kawasaki ZZR1400 nemůže nic takového chybět. Systém ABS je u tohoto modelu standardem a nejde za žádných okolností vypnout. KTRC – Kawasaki Traction Control je samozřejmě také k dispozici a nabízí tři možnosti nastavení. Trojka je pro velmi kluzké podmínky, jako jízda v dešti nebo přejezd po stěrkové cestě. To jsou ty situace, kdy třetí stupeň KTRC využijete. Za optimálních podmínek není ale tahle intenzita kontroly smyku zadního kola moc nepoužitelná, když jezdce brzdí v každém výjezdu ze zatáčky. První stupeň trakce je optimální řešení pro suché a čisté silničky. Dávat si to pěkně s vypnutou trakcí je opravdu pro zkušené jezdce anebo fajnšmekry vyhledávající extrémní sporty, protože s poměrně lehkým zadkem, obrovským krouťákem a super tvrdou pneumatikou máte zaručené angažmá pro kaskadéra v kdejakém cirkuse.
A jsme u toho, u agregátu pohánějící motocykl pro vyvolené a pro ty, jež touží po brutálním zátahu, který vlastně nikdy nekončí. Asi jediným limitem v krasojízdě na ZZR1400 jsou naše silnice a dálnice, které neposkytují komfortní jízdu v dostatečné míře a tak je asi nejlepší vybláznit své závodnické ego nejlépe někde na uzavřené trati a zkusit dostat Kawasaki ne do kačírku, ale na limit svých technických možností. Bušícím srdcem černozelené krasavice je čtyřdobý řadový čtyřválec s ohromujícím zdvihovým objemem 1 441 ccm. Maximální hodnota výkonu se při úplného využití RAM Air systému vyšplhá až na hodnotu 210 koní. Je pravda, že takový výkon má v dnešní době i lehce poladěný litr, ale 162,5 Nm kroutícího momentu ochutnáte pouze v sedle sportovně cestovního ZZeRka a ten královský pocit, když z nuly zdoláte dvousetkilometrovou rychlost za šest vteřin, za to opravdu stojí.
Motor se nechá v klidu rozdráždit už od spodních dvou tisíc otáček a to zejména na nejnižší převodové stupně, kdy má zadní kolo tendenci neustále hrabat. Doprovodný zvuk, který se line z titanových laufů slovinského návrháře, je ohromně vytříbený. Žádná zvuková křeč chraplavých trubek, jen mohutný a čistý tón slovinské elegance. Zato charakter průběhu výkonu je rostoucí a neúnavně graduje v maximálních otáčkách vyloženě rozzuřeným stylem, asi jako když kopnete Japonci do rýže. Sranda je, že se můžete v sedle tohoto stroje velmi jednoduše vybodovat. Držet maximální povolenou rychlost v obci či na dálnici je s trochou nadsázky téměř nemožné. Jedno vrknutí při přejetí drobné nerovnosti vás může stát několik, pro motorkáře velmi vzácných, bodů a pár tisíc k tomu. Taková je reakce na plyn, když pod sebou máte k dispozici tolik Newtonových metrů. Člověk vážně nemůže neustále sledovat tachometr.
Není to pouze o adrenalinovém lítání, ale i o druhé straně mince, to znamená, jak si vede motocykl v běžném cestovním režimu. Mohu pouze říci, že nad mé očekávání. Jízdu městem zdárně ulehčuje velmi nízká pozice jezdce, která se pojí s nízkým těžištěm. V pomalých rychlostech - třeba v kolonách - je Kawasaki příjemně stabilní a nevychyluje se bez vašeho svolení na žádnou stranu. Přes delší rozvor a svou pohotovostní hmotnost (268 kg) je motocykl dobře ovladatelný a člověk si je navíc jistější, když se může spolehnout na dokonalou práci hydraulické spojky, která je přesná a dá se skutečně dobře dávkovat.
Spousta lidí se ptá, jak se s takovým korábem dá jezdit a už dopředu mají k tomuto stroji neoprávněné předsudky. Je třeba se na to podívat racionálně a nelze slibovat ovladatelnost šestistovky, ale určitá paralela tam je. Kawasaki ZZR 1400 Performance Sport je osazena zadním sportovním podvozkem Öhlins, ten se dá bez sebemenších problémů ručně naladit třeba na cestě do Alp. I vpředu jsou namontované vidlice, které snesou plné nastavení a tak pohodlí jízdy je ve skutečnosti na bedrech jezdce. Já jsem byl s nastavením vcelku spokojený a nebylo třeba nic výrazně měnit. Akorát jsem si přitvrdil zadní pružinu, když se motocykl při průjezdu zatáčkou ve vysokých rychlostech pohupoval jako kočárek a bylo načase ho trochu uklidnit, aby se miminko nemuselo přebalovat. Mimi se nakonec stejně přebalit muselo, protože se čas od času lehce rozkmitalo řízení. Za následek celé situace je zodpovědná absence tlumiče řízení. U motocyklu v takové váhové kategorii a cenové relaci bych ho očekával ve standardu. Samozřejmě, že se bez něho jezdit dá a vcelku v naprosté pohodě, ale pokud za to člověk někdy opravdu vezme a motorka začíná lehce létat předním kolem nad vozovkou, při vybrání několika nerovností přichází dostatečné vystřízlivění v podobě rozkmitaných řídítek.
Jízda ve dvou řidiče vůbec nelimituje a ani nevíte, zda si s sebou někoho vlastně vezete, pokud vám tedy nemydlí do přilby, abyste si svíčkovou nechali na neděli. Pocity spolujezdce jsou z úst mého protějšku pozitivní. Měkké široké sedlo je prý pohodlné a spolujezdec nesklouzává dopředu, čímž usnadňuje řidiči pobyt v sedle autobusu. I nohy jsou prý vcelku dobré pozici, nejsou moc zalomené a dá se v této pozici cestovat i dál než za humna.

Informace o redaktorovi

Tomáš Mikšovský - Výška testovacího jezdce: 174 cm

Klady a zápory

+ Motor.
+ Překvapivě dobrá ovladatelnost.
+ Brzdy, funkčnost převodové skříně a spojky.
+ Vcelku pohodlná jízda i pro spolujezdce.


- Absence tlumiče řízení.
- Pro někoho nevýrazný design.
- Vyšší spotřeba.


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.17
Známkováno: 6x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist