Kawasaki Z1000 SX

Jestli si některá motorka zaslouží místo ve škatulce sportovních cesťáků, pak je to tahle Kawasaki. A stejně tak by se o ní dalo s jistotou tvrdit, že je jako dělaná pro všechny, kteří už vyrostli z bláznivých supersportovních let. Z1000SX je prostě dokonale vyvážený univerzál, který letos dostal navíc pár vylepšení, jako jsou kontrola trakce, přepínání palivových map, nové odpružení a brzdy.

Kawasaki Z1000 SX

Kapitoly článku

Kawasaki přišla s modelem Z1000SX v roce 2011, ale jak jsme se přesvědčili v jeho prvním testu, neodbyla turisticky zaměřené zákazníky jenom tím, že by na litrového Zeda navěsila kapoty. Vedle radikálního naked-biku postavila úplně jiný model, který kromě ochrany před větrem nabízí i cestovnější ergonomii. Nekapotovaný Zed se letos dočkal poměrně velkých změn, protože ke kategorii supernaked se v této sezóně upírá velká pozornost, ale i cestovnější model Z1000SX potřeboval s přibývajícím věkem trochu doladit.
Bez elektroniky se už dneska neobejde snad žádná velká cestovní motorka, takže i Kawasaki musela v tomhle ohledu srovnat krok s konkurencí. Nový model SX dostal do výbavy systém kontroly trakce KTRC, nastavitelný ve třech úrovních intenzity, přičemž čtvrtou možností je úplné vypnutí pro chvíle, kdy chcete trochu počmárat silnici zadní stodevadesátkou. Další elektronickou novinkou je volba mezi dvěma palivovými mapami (Full a Low), kde omezení výkonu o 30 % (těsně pod 100 koní) občas přijde vhod - například při jízdě městem nebo po zmoklé silnici. Na přístrojovkách motorek Kawasaki se čím dál častěji objevuje indikátor ekonomické jízdy ECO, který má v tomto případě má podstatně větší význam, než třeba u supersportů ZX-6R nebo ZX-10R.
Změnami prošel také podvozek, kde Kawa zareagovala hlavně na kritiku zadního odpružení u starších modelů. Horizontálně uložený tlumič dostal proto novou tužší pružinu, jiné přepákování, a hlavně hydraulicky nastavitelné předpětí, takže změna charakteristiky tlumení podle aktuální zátěže je teď díky štelovacímu kolečku mnohem snazší a přesnější. Plně stavitelná 41mm přední vidlice upside-down plnila svou funkci na výbornou už od začátku, a tak ve výbavě zůstává pouze s menšími úpravami nastavení. Pokud byste na ní ale přesto chtěli najít něco nového, jsou tu radiální monobloky Tokico. Za příplatek 10 tisíc je k mání také model s ABS.
Do kategorie kosmetických úprav zdánlivě patří nové zadní kufry, které Kawasaki letos nabízí za příplatek 25 300 korun k verzi Tourer. Jejich nový systém uchycení je ale přínosnější, než by se možná na první pohled zdálo. Odpadá totiž nutnost zavřít před odvolenou zadek motorky do nevzhledné klece montážních rámů, která po sundání kufrů nevypadá zrovna dvakrát sexy. Součástí sady Tourer jsou madla s integrovanými držáky kufrů, kterých si na první pohled ani nevšimnete. Navíc v příplatkové sadě dostanete ještě brašny do kufrů, které jsou o dost šikovnější na stěhování věcí například do hotelového pokoje, a sadu ochranných nálepek na nádrž.
Kufry samy o sobě mají také jiný tvar, a s lakováním v odstínu motorky pěkně splynou s jejím  celkovým vzhledem. Zadní část po jejich nasazení pochopitelně řádně nabobtná, ale pořád nepřesáhne šířku řídítek. Díky umístění výfuků je uvnitř dost místa i na integrální přilbu, zespoda jsou plasty chráněné proti horku od výfuků kovovým protektorem. Ten poslouží zároveň jako ochrana před poškrábáním, když sundaný kufr potřebujete postavit na asfalt. V nabídce příslušenství je ještě zadní kufr s nosičem, ten ale nejde na motorku přimontovat současně se sadou bočních.
Řídítka se v kontrastu s vysokou nádrží tváří, jako byste na ně měli dosáhnout jedině v poloze ležmo, ale zdání klame. Po prvním usednutí mi hefty padly krásně do ruky, aniž bych musel hrbit hřbet. Zrovna tak stupačky jsou v pohodlné výšce, i když volnosti v náklonu dávají víc než dost. Sedlo má spíš sportovní střih, a o to víc překvapí komfortem na delší cestě. Když si k tomu připočítáte účinné plexi, které se dá snadno nastavit do třech poloh, výsledkem je čistokrevná cestovní motorka. Do prolisů v opticky velké (19litrové) nádrži se navíc dají pěkně schovat kolena, takže ochrana před větrem je velmi dobrá.
Díky cestovní ergonomii je ze sedla Z1000SX perfektní výhled, a to i směrem dozadu, díky funkčním zrcátkům. Ta možná vypadají až moc široká, ale jejich sklápěcí nožičky v ušetří v garáži spoustu místa.
Motor je starý známý tahoun s vylepšeným průběhem ve středních a vysokých otáčkách a pár koníky navíc oproti předchozímu modelu. Je mu skoro fuk, jaký kvalt zrovna máte zařazený (možná proto chybí ukazatel zařazené rychlosti). To je další příjemná vlastnost, jako stvořená pro turistiku. Můžete ho nechat ševelit kousek nad volnoběhem, a s rozsvíceným ECO indikátorem jen tak na kochačku brouzdat krajinou. Jakmile však trochu povolíte otěže, začne mít hlad po otáčkách a hned chce ukázat celou sílu svých 142 koní. Z cesťáku se rázem stane sportovní nářadí, se kterým byste si neutrhli ostudu ani na okruhovém dnu. Podvozek ani brzdy za výkonem rozhodně nezaostávají – tužší zadek posílá směrem k jezdci jasné a srozumitelné informace od zadní gumy a stejně tak i přední vidlice se chová naprosto čitelně. V utažených zatáčkách je přeci jenom trochu znát 230 kilo pohotovostní váhy, a mnohem líp se Kawa cítí v rychlých obloucích.
Rozdíly v jednotlivých úrovních kontroly trakce jsou jasně patrné: se zapnutou jedničkou můžete výjezd ze zatáčky klidně ozdobit efektním přizvednutím předního kola, které elektronika utne citlivým zásahem, a po pár metrech vás se zablikáním kontrolky KTRC vrátí oběma na zem. U dvojky se asistenční systém chová podobně, jenom sklepne přední kolo o něco dřív, a nejpřísnější úroveň KTRC 3, ta je v některých momentech až trochu otravná.
S novými monobloky se nejenom zlepšila dávkovatelnost přední brzdy, ale hlavně k jejímu ovládání stačí mnohem méně síly – vystačíte si v podstatě s jedním prstem. Testovací model byl vybaven antiblokovacím brzdovým systémem ABS, jehož citlivost trochu připomíná sportovní ABS. Nechá vás brzdit předkem skoro až na krev, a zasahuje až skutečně v krizové situaci. U zadního kola, které je ke smyku náchylnější, se ale ozve podstatně dřív.
Při naměřené spotřebě 5,8 litru by plná nádrž vyjetá až do dna měla vystačit na 327 kilometrů, reálný dojezd je někde mezi 250 - 300 km. To sice na cestovní motorku nejsou žádná závratná čísla, ale ve všech ostatních ohledech je Kawasaki Z1000SX na turistiku jako dělaná. A nutno dodat, že ani sportovní jízda jí rozhodně není cizí. Kdo chce přesedlat ze supersportu na něco pohodlnějšího, a současná popularita cestovních endur mu nic neříká, měl by tuhle motorku rozhodně zařadit do užšího výběru.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.31
Známkováno: 16x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist