Kawasaki W800

Dvouválec klasického střihu není u Kawasaki žádnou převratnou novinkou, mnozí si jistě vzpomenou už na předchozí W650. Stylově čistá motorka s vizáží dámy v nejlepších letech, která poprvé okusila chuť asfaltu před skoro půlstoletím, je ale nyní v plné parádě zpět. Jednostopá krasavice vypadá stále stejně skvěle a nic moc se nezměnilo ani na jejím vystupování, nově si však přivedla svěžího svalnatého parťáka v podobě silného motoru s neutuchajícím zátahem. Řeč je o Kawasaki W800, která do puntíku zosobňuje motocyklovou kategorii „retro“.

Kawasaki W800

Kapitoly článku

Historie modelové řady W se začala psát už v šedesátých letech, kdy Kawasaki převzala tehdy velkou japonskou značku Meguro, která vyráběla v licenci půllitrové motocykly BSA A7. Model klasického anglického střihu (kulaté světlo, oblá nádrž, souběžný dvouválec) se pod křídly Kawasaki dočkal zvětšení zdvihového objemu na 625 ccm a menší designové modernizace po vzoru BSA A10, a tak v roce 1965 vznikla první Kawasaki W1, později W2 a ještě v roce 1972 inovovaný model W3.
Ačkolik „wéčka“ zaznamenávala hlavně na severoamerickém trhu výrazné prodejní úspěchy, doba se nesla ve znamení více válcových moderních strojů (BSA Rocket 3, Honda CB 750, Benelli Sei, Honda CBX), a tak se i Kawasaki zaměřila na tří- a čtyřválce (Mach III, Z1) a řada W se přestala roku 1975 vyrábět. Na svou renesanci si „wéčko“ muselo počkat ž do konce minulého tisíciletí, kdy se motorky klasického vzhledu začaly dostávatopět do kurzu. V letech 1999-2007 se tak objevila W650, vyšperkovaná kopie původních japonských, respektive anglických dvouválců se vším všudy, tedy s karburátory, nakopávačkou a zadní bubnovou brzdou. Ačkoliv podobně znovuzrozený Triumph Bonneville přišel o pár let později s trochu sofistikovanějším (865 ccm se vstřikováním) retrem, dosáhly obě motorky slušných úspěchů a přispěly k stále rostoucí popularitě kategorie retro.
Po čtyřech letech je Kawasaki v podobě W800 zpět. Co bylo skvělé, to zůstalo zachováno. Osmistovka vypadá k nerozeznání od W650. Klasická dlouhá nízká stavba na drátěných kolech, spousta chromu, kulatý světlomet, oválná nádrž, dlouhé kožené sedlo, široká jednoduchá řidítka, decentní kulaté blinkry – a tomu všemu vévodí oku lahodící vysokozdvihový dvouválec s královským hřídelem a dvojicí jednoduchých doutníkových výfuků. Obsáhle rozebírat design by bylo prostě zbytečné a za vše hovoří fotky - jedním slovem klasika! Známe to od Triumphu Bonneville, známe to od předchozí W650. Osmistovka zkrátka vypadá, jako by sjela z výrobní linky někdy v šedesátých letech, nikoliv před pár měsíci. Klasická kawí zeleň se tu skvělě doplňuje s nablýskanými chromovanými detaily, a třeba nádrž s gumovými opěrkami kolen a dvojitým V je prostě lahůdka pro oko. Pokud by vám osmistovka ale připadala málo stylová a retro, k dispozici máte několik doplňků, kterými ji lze ještě vyšperkovat (mini-kapotáž, plexi štítek, café-racer sedlo).
Krásu a účelnost v maximální míře kombinuje přístrojovka, tedy dvojice analogových budíků s chromovaným rámečkem. Na pohled retro, funkcemi už trochu moderna – tachometr totiž skrývá decentní digitální displej, který zobrazuje údaje o navrčených kilometrech, hodiny a prostým slůvkem „Fuel“ signalizuje docházející palivo. Funkce displeje se přitom přepínají nenápadným gumovým tlačítkem mezi budíky. Tím druhým je klasický otáčkoměr, který po svém obvodu nese důležité kontrolky světel, blinkrů, tlaku oleje apod. Tyto poněkud moderní elementy ale ani náhodou neruší skvělý retro dojem z W800. Ten ostatně podtrhují i ovládací prvky na řidítkách, které snad už nemohly být jednodušší, přesto maximálně funkční a účelné. Splynutí stylových designových tvoří čistou linii od hlavy k až k patě a W800 je tak naprostá vizuální libůstka.
Na pohled tedy zůstává vše při starém dobrém (tom nejlepším), při jízdě však poznáte, že se něco změnilo. Na rozdíl od předchozího modelu má totiž osmistovka nejen o 150 ccm větší motor, ale nyní už s elektronickým vstřikováním a pouze s elektrickým startérem. To zajišťuje naprosto hladké naskočení motoru a ihned se ozývá tlumené brumlání dvouválce. Tak tedy hurá do sedla! Kožené prošívané sedlo je mimochodem díky své šířce a výšce pěkně příjemné i pro řidiče i spolujezdce a spolu s gumovými opěrkami kolen na nádrži máte všechno pěkně „pod nohama“. Když k tomu chytíte široká řidítka umístěná docela nízko a dopředu a nohy položíte na nízko položené stupačky, budete si připadat, že sedíte třeba na staré kejvačce nebo ještě lépe na pětikilu „óhácé“. V tomhle ohledu plní W800 svůj retro účel skutečně na 100%! Vyzkoušejme tedy motor a jízdní vlastnosti, zdali jsou taky pořádně retro.
Jednička spadne do převodovky sametově a zvukový projev není nijak drastický – tady prostě jde retro stranou funkčnosti, celá převodovka poměrně přesně, krátce a bez výraznějších ran a otřesů. Spojka by však mohla být o něco citlivější, W800 má totiž hodně krátkou a rychlou jedničku (ta už byla výrobcem předem deklarovaná pro „bleskové rozjezdy“), a tak trochu trvalo, než jsem se ty bleskové, ale taky plynulé rozjezdy naučil. Tlumené bublání osmistovky se ani při vytočení nezvrhne v nějakou divočinu a skrze dva klasické výfuky se stále ozývá nezaměnitelné vrnění, byť o něco hlasitější. S takřka cudným zvukem motoru, u něhož rozhodně nepřeslechnete hvízdání královského hřídele z pravé strany, však naprosto kontrastuje jeho charakteristika – tenhle motor má sílu kulturisty a pružnost akrobata!
Dvouválcový vysokozdvižný agregát má neuvěřitelný zátah do volnoběhu až do omezovače. Maxima svého krouťáku totiž motor dosahuje už při 2000 ot./min. a jak brutální je zprvu jeho nástup, tak ohromující a plynulé je jeho pokračování až někam ke hranici 6000 otáček. Nevídaně pružný tahač svou ohromující silou rozhodně nebudí dojem veterána, naopak díky vstřikování je ze sebe schopen dostat to nejlepší. A jelikož motor táhne opravdu bez ustání, řazení si tu moc neužijete. Klidnější rozjezd zvládne bez obav i dvojka a tam stačí něco „nakopat“ a prakticky už jen vrtět plynovou rukojetí. Nejvyšší, pátý převodový stupeň dokáže W800 rozpohybovat bez cukání už od padesátky. Brzy jsem si tak zvykl hned za branami města, jehož ulice ulice jsem obvykle brázdil na takřka rozjezdovou trojku, přeskakovat čtyřku a rovnou řadit za pět. Potřebujete okamžité zrychlení z hodně nízkých otáček? Netřeba podřazovat, stačí otočit plynem a motor vás vystřelí kupředu, lhostejno na jaký kvalt.
Na dálnici se pak podařilo W800 rozhoupat až lehce přes 160 km/h, ale to už měla celá motorka zběsilé jízdy plné zuby a těšila se zpátky na kochací vyjížďku po okreskách, kde se pohybovala ve svém oblíbeném pásmu nanejvýš 120 km/h. Vyšší rychlosti motor sice hravě zvládá, ale podvozek ani zcela odkrytý jezdec si moc lebedit nemůžou. Milovníky retra jistě potěší klasické vibrace, které dvouválcový „jednohup“ od zhruba 3000 otáček doprovázejí. Nejde však o žádné nepříjemné peklo, které by se vám rozpoutalo pod zadkem – prostě tak trochu cítíte, co se pod vámi děje, nijak to neobtěžuje nebo neunavuje a pěkně to dotváří retro atmosféru jízdy. Vyvážení chodu vysokozdvihového motoru si zaslouží jednoznačnou pochvalu! A pozor, osmistovka s býčím zátahem není zas takový žrout, jak by se mohlo zdát, protože za své neutuchající výkony si řekne jen zhruba o 4,5 litru paliva na 100 km…
Takže pochvaly se už dostalo parádnímu vzhledu, stylovému zpracování i skvělému dvouválcovému silákovi. To všechno vytváří perfektní dojem retra. Jaké jsou ale dojmy z jízdy? Jak už bylo řečeno, jízdní pozice je klasická, tedy poměrně vzpřímená. Motorka při své váze 216 kg sice nepůsobí nijak neohrabaně, ale přece jen je potřeba si zvyknout na jiný způsob řízení, než jaký známe třeba z moderních naháčů. Ale klasická stavba=klasické ovládání. W800 má dost nízké těžiště, a tak při zatáčení využijete hlavně široká nízká řidítka a nádrž, kterou je třeba koleny pevně stisknout a trochu se do ní opřít v požadovaném směru zatáčky. Řízení je díky své klasické geometrii totiž celkem vnímavé k podnětům spodní části vašeho těla, a tak nemá cenu se se řidítky nijak přetlačovat. Prostě se trochu zapřete do stupaček, koleno přitisknete na nádrž a po prvotním impulsu, kdy máte pocit, že motorka navzdory vaší snaze pokračuje stále rovně, se celý stroj začne obratně skládat do zákruty a vy už jen řidítky regulujete, jak moc se má stroj položit.
Mohlo by se zdát, že silný a výkonný motor vám dovolí zatáčky kdovíjak řezat, ovšem pozor, stále jedete na retro stroji, který sice má úžasně pružný moderní motor, ale jehož podvozek je naprosto klasického střihu. Dvojice spíše tvrdších tlumičů vpředu i vzadu sice na rovině odvádí svou práci zcela na výbornou a dlouhý výlet po zoufale rozbombardovaných silničkách na Benešovsku jsem přežil bez fyzických i psychických otřesů, zejména v rychlejších zatáčkách však má nízká a dlouhá W800 tendeci se neklidně nakrucovat. Nejde však o žádný jízdní nedostatek, naopak jde o perfektní retro-pocit, který zažijete, pokud se silným motorem necháte k ostřejším průjezdům vyprovokovat. Ačkoliv motorka se bude trochu bránit, vzpírat a kroutit, s trochou zkušenosti (třeba ze skutečných veteránů) si takovou jízdu budete skvěle užívat, jen musíte přistoupit na podmínku, kterou W800 svému řidiči klade: „Bude se jezdit po mém, ne po tvém!“
S klasickým podvozkem, který dává o svých limitech jasně vědět, kontrastují výkonné brzdy, které bdí nad bezpečností. Přední kotouč i zadní buben účinkují překvapivě dost razantně, a pokud se necháte zlákat k ostřejší jízdě na hranině, mnohdy vám dobře pomůžou. Brzdný účinek motoru je navíc, jak se ostatně od agregátu tohoto typu dá čekat, hodně citelný, a tak na stlačení brzd přichází až ve druhém zpomalovacím sledu. Pokud tak dostala W800 pochvalu za dravost, s níž jde vpřed, musíme jedním dechem pochválit i brzdy, které nemají s motorkou sebemenší potíž.
O emocích, které Kawasaki W800 nabízí, by bylo možné popsat stohy papíru. Krásný a stylově precizní stroj útočí hlavně na milovníky klasiky, veteránů a stále módnější retro-vlny. Tahle charizmatická motorka vás prostě buď osloví a zamilujete si ji, nebo ji bez povšimnutí minete. Mohlo by se zdát, že když jen chválím, motorka snad ani nemá žádná negativa. Pokud byste však chtěli, jistě byste nějaká našli (od svérázného podvozku přes docela tvrdé obutí Dunlop TT klasického vzroku až třeba po absenci stylové nakopávačky...). Když však tuhle osobitou dámu přijmete se vším všudy, nabídne vám plnou náruč zážitků, a navíc díky ní budete všude středem pozornosti. U W800 se v tom nejkrystaličtějším provedení skloubila věkem prověřená krása a jednoduchá elegance vzhledu s moderní technikou v podobě sametově pružného motoru. To vše ve výsledku poskytuje jedinečný stylový zážitek s nádechem historie. Žádné posilovače, žádné elektrické kontroly a asistence, tady jde prostě o ničím nerušené souznění člověka a stroje - jen vy, W800 a nic víc.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.08
Známkováno: 36x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist