Design
Tady se vždy budou vést polemiky o kopírování - snad ještě více než u jakéhokoli jiného stroje. Částečně těm polemikám musím dát za pravdu, protože designově celkové vzezření je podobné předloze, kterou byla „glajda“ od HD. Přesto je
Voyager v detailech a při hlubším zkoumání jiný. Jde o svébytnou stavbu, pro kterou bylo při vývoji evidentně zadáno to samé jako pro „glajdu“ a prostě to z toho vzešlo. Kdybych to měl shrnout, tak ač se to nezdá, je Voyager podstatně větší. Ale to Vám určitě nestačí. :o)
Přední „svatá“ trojice světlometů má dost vyhraněný okruh vyznavačů a po několika nočních přesunech jsem se přiřadil mezi ně. Po aktivaci tlačítka před levým kolenem musím uznat, že jsem do té doby nejel na ničem, co tak
perfektně osvětlovalo prostor před strojem a zároveň neoslňovalo protijedoucí.
Mohutná horní kapotáž je velmi dobře „zakomponována“ nebo lépe řečeno nasazena na držáky kolem vidlic a za řidítky podporuje dojem
usazení do kokpitu. Její vnější tvarování je podřízeno nejen svému americkému vzoru a jejímu vnímání potencionálními zákazníky, ale i aerodynamice. Jediný bod, který se mi osobně nezamlouvá, jsou odsazené blikače na spodní rampě pod kapotáží. Pod kapotáží vystupují masivní přední vidlice, které mají chromové kryty, jak se na takový křižník sluší, což dojem masivnosti ještě podtrhuje. Blatník je přesně takový, jaký chcete aby byl. Pasuje k předku naprosto perfektně. Vše dotváří pěkná kola a obrovské kotouče s velkými brzdiči.
Boky stroje a zároveň řidičovy nohy kryjí kompletní kapoty, nad které vystupuje do boků padací rám. V podstatě se k řidiči krom mezery mezi horní a boční kapotáží nedostane moc vzdušného proudění. To se dá zvětšit v podstatě jen otevření přepážek ve spodní části kapot a tak vytvořit větší proudění a rychleji odvést přebytek tepla z motoru mimo osádku.
Přístrojovka Voyageru mi připomněla staré typy amerických aut jako třeba Mustanga. Jen středový LCD panel s určitostí dává tušit, na co se přesně díváte. Po zapnutí rádia je se LCD displej, který píše ve stavu OFF název s příslušností ke značce, rozzáří do modra a nabídne spoustu informací o stanicích i hlasitosti, případně přehrávaných skladbách z iPodu. Velké repráky míří přesně na řidičovu hlavu a jejich chromové obruby přidávají ještě na rozměrech. Pod nimi umístěná dvojice zamykatelných schránek mi přišla nejednou vhod. Sem určitě patří a nechtěl bych tu nic jiného.
Řidítka jsou podstatě stejné jako na Classicu. Jen tu zhusta přibylo ovládacích tlačítek a přepínačů. Vlevo je pod standardními ovladači umístěn
ovladač hlasitosti, pod ním
ovladač ladění rádia a ještě pod ním je ovladač na iPod. Tento ovladač je funkční pouze s připojeným zařízením. Pravá strana má na sobě tlačítka a přepínač potřebný k aktivaci
tempomatu a přepínače pro ovládání palubního počítače, který na velkém LCD zobrazuje spotřebu, dojezd, stav nádrže, tripmastery A a B a v neposlední řadě celkový stav km. To vše lze také přepnou z kilometrů na míle.
Sedlo a usazení je skoro jako „do peřinky“. V podstatě máte pocit křesla z obýváku postaveného na kola. Spolujezdec je podle všeho na tom skoro stejně a za 1500 km jsem neslyšel jedinou výtku. Pod nádrží a částečně i pod sedlem je samozřejmě motor a převodovka. Volného místa kolem je dost a to částečně opticky odlehčí masivnost stroje.
Chromové plochy jsou tu více než velké, vše se leskne a seberealizace majitele v maximálním vyleštění stroje je tu neuvěřitelná. Mohutnost stroje ovšem tak trochu dává pocit, že by se do toho prostoru slušelo dát ještě něco většího. Nebo by to chtělo vzduchem chlazený motor s větším žebrováním. :o)
Zadní část stroje je ověnčena trojicí kufrů, které jsou podle mne velice pěkné a vystupující padáky tam prostě nesmí chybět. Celkem zajímavou zvláštností je i vyklápění horního kufru do strany. Pod bočními kufry probíhá na každé straně po jednom výfuku a koncovky pěkně vyčuhují na zádi. Mezi nimi v podstatě končí i zadní blatník, na kterém je osazena celá partie zadního osvětlení. Kupodivu zde mi přijde odsazení blikačů na chromovaných stopkách daleko lepší než v předu.
Jako celek tento stroj hodnotím velice kladně. I když působí solidně a především mohutně, je potřeba se také podívat na detaily, které tu mohutnost jemně rozmělňují a Voyager odlehčují i když zde to ani není potřeba.
Informace o redaktorovi
Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
