Kawasaki Ninja 300

Když se mezi motorkáři řekne Ninja, i největšímu ignorantovi se hned musí vybavit legendární sportovní bajk od Kawasaki. Elitní japonský bojovník se za dlouhé roky stal vlajkovou lodí zelené značky, a není tak divu, že se během let objevil v nejrůznějších objemových variantách. Pro letošek proniknul Ninja na trh ve verzi 300 ccm. Ta vychází z předchozí dvěstěpadesátky, k níž kromě padesáti kubíků do motoru přidává taky dospělejší výraz zděděný od silnějších spolubojovníků. Pojďme se mrknout, co můžeme v sedle maléo supersportu zažít!

Kawasaki Ninja 300

Kapitoly článku

Na první pohled to může být vizuální okouzlení. Ninja 300 se oproti starší 250 liší zřetelně inovovaným designem. Maska světlometu, boční kapoty s průduchy, sedlo a podsedlovka, stupačky, to vše je oproti dvěpade jiné a Ninja 300 má hnedle dospělejší a akčnější výraz. Ale kde jen jsme to už viděli…? Při pohledu na přední kapotu je to hned jasné – právě maska, která dodává Ninje charakteristickou agresivitu, je odvozena z modelu ZX-6R, další designové prvky bychom pak objevili už i na ZX-10R.
Ze špičaté masky s malým plexištítkem vykukuje Ninja šikmýma očima v podobě výrazných mnohoúhelníkových světel. V klasické zelené variantě Lime Green vyniknou i boční kapoty s mřížkovaným aerodynamickým průduchem ovinuté linií černých plastů. Zelená křivka pak pokračuje nádrží v ostrou a subtilní podseldovou část zakončenou špičatým krytem koncového světla. Hrana střídá hranu, ostré plochy navazují jedna na druhou, vše doplňují povedené tvary detailů, ať už jde o vzdušně působící litá kola s okousanými kotouči, hranatá zrcátka, blinkry a dělené sedlo.
Z detailů přitom asi nejvíc zaujme přístrojovka s analogovým otáčkoměrem lemovaným barevnými kontrolkami a malým dispjelem s tachometrem, počítadlem ujetých kilometrů a palivoměrem. Hranaté, přehledné, jednoduché.
Malá Ninja prostě každým coulem dává na odiv svojí sportovní nabušenost a agresivitu. Ale nejsou to na pouhou třístovku přehnaně silácké ambice a nebude tohle všechno je frajerská pára nad hrncem? Neukáže se Ninja, až přijde na věc, jen jako velkohubý frajírek v davu tuctových malorážek? Pokud jste už koutkem oka zahlédli technické parametry novinky, odpověď už asi tušíte. Zásadní novinkou je totiž motor o objemu 296 ccm, o kterém rovnou prozradíme, že se povedl na jedničku dvakrát podtrženou.
Osmiventiový řadový dvouválec DOHC má oproti předchozímu čtvrtlitru vyšší zdvih pístů, které jsou navíc lehčí a kratší, a úpravou prošla i hlava a svody výfuku. Oproti dvěpade tak jde nová Ninja ještě ochotněji do otáček, přičemž hlavně v horním pásmu (nad 7000 tisíc) je větší pružnost a točivost dost znatelná. Nový motor totiž dostal kromě vyvažovací hřídele a větších silentbloků pro eliminaci vibrací taky nové vstřikování se dvěma škrtícími klapkami. I díky tomu je projev třístovky ve spodním a středním pásmu až překvapivě plynulý a uhlazený, bez cukání nebo známek neklidu, takže si motor klidně a bez vzpínání nechá líbit na šestku 3000 ot./min., což je zhruba nějakých 65 km/h. Jezdit v tomto „sametově“ klidném spodním a středním pásmu je sice příjemné třeba po městě, kde můžete díky solidnímu zátahu motoru pohodově proplouvat bez nutnosti neustálého brždění, přeřazování a přidávání plynu, jenže držet Ninju v tomto režimu by byla čirá zhovadilost – nesedíme na skútru, takže honem Ninju trochu vytočit, jak jí to svědčí nejvíc!
Ostatně i parametry agregátu tomu napovídají, plný výkon 40 koní (29 kW) se dostavuje v 11 tisících otáčkách, krouťák 27 Nm pak o tisíc toček dřív. Reakce na přidání plynu ve středním pásmu je naprosto okamžitá a razantní, ručička analogového otáčkoměru se dravě žene nahoru a bleskově atakuje hodnotu sedmi tisíc. Právě tady nastává ta správná zběsilost, která odpovídá vizáži nové Ninji. Motor, který se na svou kubaturu už tak zdál až překvapivě silný a pružný, jako by najednou vypustil celé stádo kobyl navíc. Odezva plynu a zrychlení je náhle ještě lepší, ručička otáčkoměru se mezi sedmičkou a třináctkou pohybuje ještě ochotněji a hbitěji - točivá Ninja je pod plynem v točkách zkrátka jako ryba ve vodě. Zrychlení po překonání hranice 100 km/h (na šestku odpovídá 7000 ot.) vás tak nechá zapomenout, že sedíte na třístovce. Na digitálním tachometru v okamžiku naskočí 130ka (9000 ot.) a Ninja se pořád splašeně řítí vpřed, stopku jí vystaví až maximálka, 170 km/h. Právě dynamický a vzhledem k objemu dechberoucí nárůst výkonu v horním spektru otáček opravňuje třístovku honosit se označením supersport. Sportovní projev v případě testovaného modelu ještě bezvadně podtrhovalo nepřeslechnutelné kvílení doplňkového laďáku Leo Vince, ze něhož se po ubrání plynu derou takové rány, až máte pocit, že z koncovky musí šlehat metrové plameny… Karbonová koncovka navíc dovolila vymáčknout výkon motoru jak citrón. A ruku na srdce, co by to bylo za supersport bez takového charismatického doplňku? 
Sportovnímu zaměření malé Ninji plně odpovídá i charakter podvozku, brzd a ostatně i převodovky a spojky. Přední 37 mm vidlice i zadní centrální odpružení Uni-Trak jsou spíše tvrdšího ražení. Oproti 250ce modernizovaný (a tedy pevnější) rám i zadní ocelová kyvka neztrácejí tuhost ani ve vysokých rychlostech. Ačkoliv se podvozek v nižších rychlostech a na nezřídka rozmydlených štrekách zemí českých může zdát až příliš tvrdý, jistota, se kterou Ninja v rychlých zatáčkách drží stopu, je naprosto příkladná. Třístovka se přitom na 17“ kolech obutých do pneu IRC Road Winnner RX-01 vodí se stejnou lehkostí, jako její menší a lehčí čtvrtlitrová kolegyně, a nic na tom nemění ani obutí do širší zadní gumy (140 mm). Právě ochota a poddajnost, s níž se Ninja nechá hnát do zatáček, předurčuje malou Kawasaki na pozici začátečnického stroje aspirantů supersportovní jízdy. Dovolí hodně, odpustí mnoho a svou porci zábavy poskytne určitě i vyježděným mazákům.
Pochválit v tomto duchu musíme i sportovně laděné brzdy, konkrétně přední 290 mm a zadní 220 mm kotouč. Zejména přední kotoučovka disponuje velkým, přitom dobře čitelným a dávkovatelným účinkem, takže absenci nastavitelné páčky, jež by Ninje slušela, ani nepocítíte. Zadní brzda předku zdatně sekunduje, je nezáludná a přitom solidně účinná. Kromě testované základní verze je navíc za příplatek 10 tisíc k dispozici i verze s ABS.
Šestistupňová převodovka
nijak nepřekvapí, vyznačuje se jemným a tichým chodem. Jednička a dvojka jsou dost krátké, ale dávají Ninje ten správný odšťuch v nižších rychlostech, takže po městě nemusíte mezi plechovkami zbytečně zevlovat. Další kvalty potom už dovolují rozvinout neutuchající sílu motoru naplno. Raritou kubatury je antihoppingová spojka, navíc ovládaná servem - to jsme na sportovních malorážkách ještě neviděli! Servo zajišťuje zcela jemné a citlivé ovládání páčky dvěma prsty, antihopping zase umožní rychle a plynule podřazovat rovnou do vysokých otáček, v nichž se motor cítí nejlíp. Zadní kolo si přitom nehvízdne, ani když se o to schválně snažíte. Ačkoliv není antihopping nic, bez čeho bychom si třístovku neuměli představit, jde o příjemný bonus, který dotváří sportovní charakter malé Ninji. Pružný motor vás navíc nenutí podřazovat za každou cenu, můžete i prostě jen tak na klídek brmlat ve středním pásmu...
Když tak pořád používáme spojení „malá Ninja“, věřte, že v sedle se budete cítit jako na plnohodnotné motorce klidně dvojnásobného objemu. Oproti 250 má totiž třístovka nejen větší hmotnost (176 kg s plnou nádrží) a rozvor (1400 mm), ale také změněnou a pocitově „vetší“ ergonomii. Sedlo je trochu níž (770 mm), hliníkové stupačky jakbysmet, ovšem řidítka jsou posazena výš a s menším zalomením, což dohromady vytváří spíše vzpřímenější sportovně-cestovní, než vyloženě supersportovně přikrčený posez. Ve spojení s tužším, ale širším a ergonomicky tvarovaným sedlem se tak za řidítky Ninjy bez potíží uvelebí i postava bezmála metr devadesát, přičemž takový jezdec nebude ani po několika stovkách kilometrů stižen mučivou křivicí, všeobecnou obrnou, natož pak brutálním zcepeněním zadku. Pro nějakou ostřejší sportovní střelbu nebo rychlé přesuny po dálnici přitom není problém se přikrčit a schovat se za malý, ale aerodynamicky vychytaný štítek, který ve spolupráci s bočními kapotami poskytuje dostatečnou míru ochrany před větrem.
Právě docela přirozená a pohodlná cestovní pozice za řidítky přidává sportovně laděné Ninje krapet sympatické cestovní univerzálnosti, za jejímiž řidítky bez újmy a křečí v zápěstí zvládnete i delší výlety. Jako malou, ale cestovatelsky užitečnou vychytávku nesmíme zapomenout zmínit háčky na síťku bagáže pod zadní částí sedla. Stejně tak bychom nikdy předtím neřekli, že u sportovní motorky oceníme dojezd – při 17litrové nádrži a spotřebě zhruba 3,5 L je akční rádius třistovky přibližně 480 km! Malá Ninja je ve finále mnohem praktičtější, než jak se pod rouškou supersportovní agresivity může jevit. Žádný kompromis se ale nekoná a zmíněná porce univerzálnosti nejde nikterak na úkor primárního určení v podobě nejvyšších sportovních ambicí - ty jsou jen druhotně, nikoliv nezbytně, ale o to potěšitelněji, doplňovány onou praktickou stránkou. Ninja 300 je přes všechno nakonec opravdu nejvíc takový, jak se tváří – vybroušený sportovní stroj. K tomu je ale schopen pohodlně a bez omezení posloužit i pro mnohem méně akční účely, což je rozhodně fajn.
135 tisícovek za základní verzi sice v kubatuře 300 ccm vypadá jako solidní ranec, ale nenechte se oklamat zdánlivě neatraktivním nižším objemem. Kawasaki Ninja 300 je projevem, vizáží i rozměry v podstatě dospělá sportovní motorka; zábavná, rychlá, agilní, přitom taky lehká, poddajná a vstřícná. Zkrátka motorka, na kterou se můžete těšit každý den, ať už s touhou pořádně svižně se projet, nebo se jen rutinně přepravit. A to jsou hodnoty, díky kterým určitě zaujme širší publikum, než jen začínající bajkery.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.07
Známkováno: 14x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist