Kawasaki Ninja 250R a Yamaha YZF R125

Text: Vláďa Novotný , Lukáš Růžička | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 29.5.2008 | Zobrazeno: 105 079x

Kapitoly článku

Po delším čekání, které byla způsobeno odchodem výborné TZR 125, se Yamaha pro letošní rok vrací na trh se sportovní “stopětadvacítkou“ a jak se zdá velice úspěšně. Již po představení na podzimní Paříži bylo všem jasné, že to bude ve velkém stylu. Dospělácký vzhled kopírující trendy silnějších soukmenovců s vyrýsovaným sportovním duchem, motor naladěný v základu do limitu povolené hranice 15 k, Deltabox, hliníková kyvná vidlice, 17 palcové pneumatiky... To je jen základní nástřel toho, co slibuje tento nový stroj. Pojďme si tedy spolu tuto novou malorážku obhlídnout detailněji.

V rámci testu se nám dostal do redakčních spárů krásný stroj v žlutém provedení. I přes to, že se jedná o “stopětadvácu“, sportovní duch a robustnost se jí nedá upřít od prvních okamžiků, co ji spatříte. Na první pohled jen užší pneumatiky dávají tušit, že se bude jednat o menší objem. Základní rysy jako plnohodnotná kapotáž, sexy podsedlovka a minimalistická koncovka výfuku - to vše přesně ve stylu současných sportovních trendů výrobce. Vyzývavé nahrbení a velice sportovní usazení, které na vás čeká, dají hned najevo, s kým si to tu vlastně dáváte dostaveníčko. Poměrně mě překvapilo, kolik stroj nabízí jezdci prostoru. Tužší sportovní sedlo, umístění stupaček, řidítka, váha dopředu a navíc plnohodnotně vyvedené červeně podbarvené budíky - paráda sporťák se vším všudy.

S napětím otáčím klíčkem a startuji. Ozve se typický hlubší brumlající zvuk čtyřtaktního jednoválce. Ještě než se rozjedu, sesedám a prohlížím si stroj detailněji. Přeci jen je docela studený jarní den, tak ať se trochu rozdejchá. Stejně jako u velké R1 a R6 je i zde na R125 použit lehký rám typu deltabox, který je zárukou dobré ovladatelnosti. Z technickým parametrů je patrné, že R125 má na takto dimenzovaný stroj poměrně slušný rozvor, což vysvětluje dostatek prostoru a při jízdě zas přináší lepší ovladatelnost. Dospělý vzhled dotváří úplně nový kapalinou chlazený čtyřtakt (124 ccm). Motor využívá čtyřventilovou techniku a krátký zdvih, což by mělo být u tohoto objemu jednoznačně přínosem. Motocykl je vybaven vstřikováním paliva a šestistupňovou převodovkou.

Usedám za řidítka a vyrážím na okružní jízdu a domluvené focení. První km jsou ve městě a já si nemohu vynachválit celkově výbornou ovladatelnost 126,5 kg vážícího stroje. Mezi auty a semafory se s ním výborně manévruje a s rychlostí kolem 50 – 100 km/h si to s otáčkami kolem 7500-8000 jedu na dvouproudové výpadovce pryč z hlavního města. Člověk jen při vyšších rychlostech musí počítat se stabilitou menšího motocyklu, takže podobně jako na skútru pozorně sleduji větší výmoly a nerovnosti. Celkové chování je však na výbornou a měkčí odpružení, které je díky kategorii továrně nastaveno cca na 75 kg váhy jezdce, funguje na výbornou.

To už však vyjíždím za město a nestačím se divit, co vše se v této nové malorážce děje. Jednotlivé rychlostní stupně se řadí jak po másle a otáčkoměr atakuje hranici 9500 ot/min. Motocykl i s mojí hmotností kolem 90 kg neztrácí překvapivě vitalitu a digitální ukazatel začíná atakovat hranici 125 km/h. Jsem však na dálnici a jízda v rychlém pruhu víří emoce, nicméně je třeba dávat pozor. Přeci jen nabroušené plechovky nemají moc pochopení pro malé a úhledné objemy a tak po zhlédnutí zpětných zrcátek se pokorně řadím do pomalejšího pruhu a nechávám vládní parník s majáčkem vyniknout své rychlosti a majestátu více než povolené 130 km/h.

Příjemným zjištěním je, že i v maximálních rychlostech tohoto stroje nepřichází výrazné vibrace, které by strojem cloumaly, či zhoršovaly výhled do zpětných zrcátek. Jezdec jen musí být díky v základu nižšímu plexi náležitě přikrčen, z čehož jsem při své výšce 183 cm nebyl po pár kilometrech v jedné poloze zas tak nadšen. Naštěstí lze v rámci doplňkové výbavy dostat vyšší plexi, které tedy jednoznačně doporučuji. Z originálního příslušenství jsou k dostání navíc ještě padací protektory, kryt – náhražka zadního sedla, originál tankpad, či kryt horních brýlí.

Pryč však z dálnice, sjíždím a mířím si to po okreskách do Jevan, kde kromě muzea Karla Gotta čekají i kolegové s novou Ninjou 250R. Zde teprve začíná ta správná porce zábavy s touhle maloobjemovou štikou a věřte, že právě zde se budete s novou R125 cítit asi nejlépe. Díky objemu je motocykl třeba držet pěkně v otáčkách a v pásmu kolem 7000-9000 ot/min to bude opravdu ta správná porce zábavy. Stroj poslouchá na slovo a díky 15 k pod kapotou a rychlostí někde kolem 90-110km/h je to na okreskách přesně to pravé pro příjemné svezení. Je třeba však výrazně počítat s dopravou, takže vyloženě sportovní kousky rozhodně nelze doporučit a je třeba mít na paměti, že ne všichni jsou nakloněni vašim radovánkám. Takže emoce nechat spíše na okruh i v tomto objemu si to tam lze opravdu užít (viz zážitky z Valencie od Vládi).

Rovněž výkonu není vždy tolik, co má velká strojovna, takže i předjíždění je třeba řádně odhadnout. Člověk po delší cestě cítí bolest za krkem a v zápěstí, daň za sportovní polohu, ale to je u tohoto stroje vcelku pochopitelné. Osobně mě stroj bavil asi nejvíce v rychlejších zatáčkách, kde si člověk kolem 70-80 km/h jízdu a časté řazení při horizontech a klesání opravdu užívá. Stroj mi přišel vcelku kultivovaný bez nějakého vlnění, či nepřístojností. Pokud bych měl něco vytknout, byly by to asi jen trochu brzdy, které jsou v počátku výborné, nicméně po delší jízdě a extrémnější zátěži mi přišlo, že malinko ztrácejí a vadnou. Z manipulace na místě a parkování je díky hmotnosti vše naprosto bezproblémové, člověk si jen musí chvíli zvykat na stojánek, který zprvu budete pod kapotáží nejspíš hledat. Zajímavě působí i dobře plasty maskovaná 13,5 l nádrž, která při spotřebě kolem 3,5 l / 100km poskytuje dostatečný dojezd.

Jsem na místě a nezbývá tedy než závěrečné zhodnocení a bezprostřední přesednutí na novou Ninju 250R, která již dřímá opodál. Yamaha YZF-R125 mě překvapila svou sportovní samozřejmostí a stylem, který bych čekal od podstatně vyšší objemové třídy než je stopětadvacítka. Především je třeba ocenit celkovou koncepci a úsilí, se kterou se vývojáři pustili do stavby tohoto stroje. Podobně vyváženou a sportovně naladěnou motorku budete v tomto objemu a výkonu hledat v čtyřtaktním ražení na trhu jen těžko.