Kawasaki KX250 pro rok 2023 a nekompromisní závody na KLX110R

Pro japonskou Kawasaki znamenají motokrosové speciály opravdu hodně a jejich vývoji se věnuje na plné obrátky. Jeden rok se soustředí na velkou čtyřistapedesátku KX450 a ten další si vezme do parády menší KX250. Přesně tak tomu je s malým čtyřtaktem KX 250 modelového roku 2023 a vylepšení už tak dobrého základu předchozího ročníku. Dá se říct, že inovací není až tolik, jak by se mohlo zdát a zelení se zaměřili na detaily, které získali díky zpětné vazbě továrních jezdců v mistrovství světa a americkém prestižním šampionátě AMA.

A o jaké úpravy se jedná? Jde o úpravy na motoru, hlavě, převodovce a nastavení podvozku. Pokud se budeme bavit o převodovce, tak jsou změněny první dva rychlostní stupně, přičemž další tři zůstávají beze změny. Jiné jsou sací ventily, konkrétně jejich rozteč, přímější sací potrubí, a jinak umístěný vstřikovač. Změnu doznalo časování zapalování a upravila se také palivová mapa. Pérování zůstává po stránce konstrukce stejné, ovšem třiadvacítková Kawa dostala nové nastavení. Jiné je také sériové obutí a sázka na krapet širší zadní gumu, kdy stovku nahradila stodesítka. Nová Kawasaki KX250 pro rok 2023 váží 107,5 kg, její sedlo leží ve výšce 960 mm a do nádrže se vejde 6,2 litrů. Stále je na výběr se tří palivových map a stále k tomu slouží tři různé štekry, kdy zelený znamená standardní charakteristiku, černý agresivní a bílý mírnější.

První kousky motokrosových dvěstěpadesátek pro rok 2023 jsou v České republice, takže importér neváhá ani chvíli a organizuje první ochutnávku na motokrosové trati v Telči. Tak jako vždycky má všechno vyladěné do posledního puntíku a při pohledu na přichystanou trať silami místního klubu mi padá brada. Opravdu velká paráda a na den ve stupačkách zelených terénních mašin se jen třesu. Kromě nové dvěstěpadesátky je k dispozici loni představené homologované enduro KX450X a pěkných pár kousků KLX110R. Ani ty dneska nezůstanou v koutě a budou nářadím pro závody v nejrůznějších disciplínách. Pravda, při vzpomínce na loňské novinářské klání mi cukají koutky a v duchu si říkám, jestli to letos bude stejný čóro móro jako loni a dostanou do těla víc malorážky nebo my. Však to sami znáte, čím menší motorka, tím méně respektu, a z toho pramenící neskutečná řežba a nějaká ta bolístka.

Kawasaki KX250 2023

Teď je ale čas skočit do stupaček KX250 poslední generace a zjistit, jak ji v Japonsku upekli. Kluci z českého zastoupení motorku zodpovědně zajeli a než vyrážím na trať dávají mi informaci, že její pérování je v sériovém nastavení a má nasazený standardní zelený štekr, přesněji řečeno palivovou mapu. Už po pár kolech se na ni cítím dobře a musím přiznat, že na motokrosových Kawách jsem se musel vždycky adaptovat o chvilku déle, a to hlavně z pohledu ergonomie a brzd. Tohle je možná do jisté míry ovlivněno tím, že letos nemám najeto tolik motohodin na své Husce. Kawasaki mi sedí po všech stránkách a vlastně není nic zásadního co by mi vadilo na motoru, ergonomii nebo podvozku. Co mě mile překvapuje, to je pérování a do sebe zapadající natavení přední vidlice a zadního centrálu. Na této trati funguje skvěle jak na skocích, tak při průjezdu zatáček nebo při průjezdu měkčích kolejí. Nikdy nemám pocit, že bych do nastavení potřeboval hrábnout a něco pro svoje potřeby upravit a vlastně můžu říct, že mi vyhovuje o chlup víc než wépéčko u třiadvacítkových oranžád.

Hodně dobrý dojem na mě dělá motor, který má velkou chuť do života a jako hobík u něj oceňuji především skvěle použitelné střední pásmo a celkově lineární průběh bez sebemenšího kopance. Takhle to u malých čtyřtaktů je a je bez debat, že díky takové charakteristice dovolí parádní svezení i pro méně vyježděné motokrosaře. Je bez debat, že u nich nemůže být řeč o kdovíjakém silném spodku, ale je fakt, že lehce překopaná převodovka na této třiadvacítce spodek motoru podporuje a například výjezdy ze zatáček jsou v jejím sedle o něco příjemnější. Samozřejmě, že se musí častěji řadit a jsou momenty, kdy je dobré si zaspojkovat a už proto je dobře, že je převodovka přesná a spojka se hezky dávkuje. Díky tomu, že je trať ve skvělé kondici a jezdí nás tu pět a půl, je svezení moc příjemnou záležitostí, a i s letošní motokrosovou absencí mě to čitelná a výborně ovladatelná dvěpade nechá užít.

To je také důvod, proč nemůžu říct na adresu vršku motoru ani popel přesněji řečeno, že by Kawa mohla jít za plynem o krapet dál. Když už jsem naťuknul pérování v porovnání s rakouskou konkurencí, tak tady musím naopak přiznat, že mi rakouské dvěstěpadesátky přišly ve vršku nepatrně silnější. Ergonomie je naprosto v lati a dobře se mi funguje i přední a zadní brzdou. Prostě se dobře dávkují, mají dobrý nástup a adekvátní účinek. Obratnost a pocitově lehké řízení patří mezi další přednosti mašin kategorie MX2 a ani u KX250 tomu není jinak.

Za mě tu máme další povedený ročník a všechny úpravy, které zelené vývojové oddělení na popud továrních jezdců provedlo, mají velký smysl a KX250 posouvají dál. Jsem si jist, že padne do ruky jak hobby jezdcům, kteří jezdí pro radost a žízeň jako já, tak profíkům, kteří si ji nejspíš ještě doladí k obrazu svému. Možnosti tu jsou, a to z pohledu stavitelného pérování KYB nebo charakteristiky motoru, co se dá nad rámec trojice standardního mapování ladit pomocí speciální krabičky nazvané calibration kit. Ano, z mého pohledu by byla jednodušší a méně nákladnější variantou appka do telefonu a když už jsem u toho, tak přepínač map na motoru než samostatné kolíčky.

Kawasaki KX 450 X

Svou premiéru si homologované enduro KX450X na značkách odbylo už během loňské prezentace v Pelhřimově, každopádně také letos si ho na malou chvíli beru pod zadek a dopřávám si menšího brodění i výjezdů a sjezdů. Jasně, že je tu znát větší objem, i trošku větší rotační hmoty čtyřtaktního čtyřistapadesátkového úderníka usazeném v hliníkovém rámu, stejně jako celkem logicky vyšší hmotnost, než u předchozí motokrosové dvěstěpadesátky. Vzhledem k tomu, že jde o enduro, není KX450X tak výbušnou a prudkou potvorou na plynu jak čistokrevný motokros, ze kterého vychází. Výkon se dá rozumně dávkovat, nicméně model X své motokrosové kořeny nemůže skrýt. I tak se s ním dá hodně slušně vyblbnout v technickém terénu, kde se jezdí v nižších rychlostech, do nekonečna pracuje s rovnováhou a výkon na zadním kole lehce koriguje spojkou. Mimochodem hydraulická spojka by mohla jít o něco lehčeji a hned by bylo veseleji.

Jelikož je to dneska hlavně o motokrosech, dávám si pár koleček na trati také ve stupačkách endurové čtyřipadesátky a není to vůbec špatné. Jasně, že by pro takové lítání bylo dobré přitvrdit pérování a možná nasadit ostřejší mapu, nicméně i tak je to fajn svezení a KX450X jasně říká, že vyrostla z motokrosového základu a motokrosová trať ji není cizí. Už z tohoto pohledu bych ji doporučil všem endurákům s motokrosovými choutky, kteří si rádi vyhodí z kopýtka na rychlejším enduru nebo při offroadových maratonech bez krkolomných prvků extrémního endura a kteří se neobejdou ani bez pravidelné zásoby adrenalinu na motokrosových tratích. Tak to má zelená endurová čtyřistapadesátka ráda a chce se ukázat v tom nejlepším světle.

Ostré závody za řídítky mrňavé KLX 110 R

Tahle taškařice vznikla už loni a jelikož všichni máme kraviny na motorkách tuze rádi, Kawasaki v tradici pokračuje i letos, ba dokonce ještě přitvrzuje a dává do placu mnohem víc nabroušených stodesítek. Co to ve finále znamená, ptáte se? Jednoznačně mnohem větší cvrkot na trati a souboje na ostří nožů. Holt na lokty to nedávají jenom borci v moto trojkách, ale také my na chlupatých gumách v Telči. Když po očku sleduji seznamovací kola „na sucho“, není pochyb, že při závodu dvojic bude pěkně veselo. Nemýlím se ani o píď a jakmile je odstartováno, začínají se dít věci. Hups na motorku, plnej céres a sekat to o sto šest. KLX110R má poloautomatickou převodovku, takže neexistuje spojka a kvalty se ládují nahoru jeden za druhým.

Mám pocit, že kolem mě zuří největší bitva v historii malebného Telče a je vidět, že se nikdo nehodlá smířit s tím, aby si ho někdo namazal na chleba. Také já tahám, co to dá a snažím se dohánět nepovedenej start, stejně jako další borci na trati. Je to řež a nikdo s nikým nemá žádné slitování. Blížím se do na cílovou rovinku, ale ještě před tím odlepuji stodesítku od země a po druhém kole předávám Kawu parťákovi, kterým je výfukový guru Robert Pokorný. Hoši, Robert drží káelixko nekompromisně pod krkem a je radost se na něj dívat. Holt motokrosař, jak se sluší a patří a své motokrosové léta nemá šanci zapřít.

Na trati to vře, takže sem tam někdo hodí tlamu, za kterou by se nestyděli ani týpci Purple Helmet. Velká kovbojka se odehrává při povinné předávce po každém druhém kole a ukazuje se, že urputnost nezná mezí. Nekompromisní drapnutí za plyn pro leckoho znamená největší wheelie, co kdy dal a občas je to svíce jako hrom, zakončená několikametrovým klouzání se po kolenou za motorku ve stylu rocknrollového krále Elvise Presleyho. Je po všem a závod dvojic končí! Alespoň za mě měl úplně všechno, co k motokrosovému klání patří, takže by se měl mít na pozoru samotný Travis Pastrana, který ve Státech úpřádá závody pro kámoše pořádá na stejných zelených čertících.

Díky Kawasaki Česká republika mu tu roste veliká konkurence, a jestli to tak půjde dál, má se na co těšit. Během dne probíhají další soutěže a závody jednotlivců za řídítky KLX110R a jeden žasne, co všechno mrňavý čtyřtakt dokáže vydržet. Pokaždé je to ve stejném stylu, jako proběhl pretěk dvojic a po pár pádech si na něj někteří jedinci vzpomenou ještě pár dní či týdnů po akci. Všem ostatním zůstává v hlavě super zážitek a myslím že je na čase popřemýšlet o samostatném šampionátu, který by zpestřil třeba český MX mistrák.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE