Kawasaki ER6f

Text: Marek Hrodek | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 3.6.2009 | Zobrazeno: 47 000x

Kapitoly článku

Provozní dojmy

Tady mám úplně nejsilnější a dominantní pocit, že výrobce myslel především na fakt, že tenhle stroj si bude veřejnost kupovat na kratší trasy a když budou chtít, vytáhnou se provětrat někam do Alp. EFko na to má a nejen na to.
Drobnou výtku bych měl k sedlu či tvaru sedla řidiče v oblasti středového zvýšení k druhému místu. Když jsem absolvoval víkendové focení, na které jsem musel dojet 130 km začala mě nepěkně tlačit kostrč. Nevím, jestli jsem si jen hloupě nesedl, ale při stejně dlouhé cestě zpět a i druhý den se to opakovalo. Po absolvování více než 100 km v kuse se objevilo lehké otlačení a pokud jsem nezastavil nebo nezměnil posaz na více předkloněný, tento kus těla dával o sobě nepěkně vědět. Při dalších cestách se to už neprojevilo a nebo ne tak markantně, abych to zaznamenal.
Spolujezdec takové pocity nesdílel a ocenil perfektní madla a solidní pohodlí na danou kategorii stroje. Pro něj žádné otlačeniny neexistovaly.

Na Fku jsem jezdil tři dny a okamžitě jsem si ho zažil. Prostě jen vlezete do hadrů, otevřete garáž, cuknete se strojem ven, cvaknete na startér a frčíte do rachoty. To samý, když končíte v práci, jen s tím rozdílem, že zpět vás to láká na suchém asfaltu dát si pár zatáček pro vyplavení adrenalinu. Jednoznačně bezproblémová záležitost, která vás odveze ospalého do vrat s názvem Kolbenka a zpátky se jí povede cestou domů přes Dubou vykouzlit na unaveném obličeji velký úsměv.

Stroj jde do zatáčky bez známek neklidu a klopit to můžete až tak, jak se cítíte silní v kramflecích. Nezaznamenal jsem stav, kdy by Fko protestovalo nebo dokonce měnilo mnou zvolenou stopu. Vše probíhá bez toho, že by jste stroj museli do něčeho nutit, nebo se s ním nějak prát.
Motor sice nemá na to, aby při 5tis utrhl zadní kolo v náklonu od asfaltu, ale razance na nešetrné dávkování plynu jsou cítit.
Při lehkém dešti jsem měl mokré jen špičky bot a helmu, ostatní dokáží kapoty a plexi odklonit - zase funkční plus. Za vydatnější srážkové činnosti, jsem vypozoroval jeden zvláštní jev a to ten, že od horních konců plexi odletují provázky vody přesně na vaše ruce, přesněji řečeno klouby, kde má většina rukavic větrací otvory a proto jsem první pocit mokra měl na kloubech v letních rukavicích. Na druhou stranu velmi oceňuji výhled ze zrcátek, která se neklepou a dají se nastavit tak, že máte solidní přehled o tom co se za vámi děje.

Podvozek si z mé strany zaslouží jen a jen chválu. V podstatě jsem vůbec nemusel přenastavovat tovární nastavení. Podvozek schroupnul pražské kostky, zakroucené a sakra rychlé silničky kolem Slap i zaštěrkované Berounsko. V podstatě jsem si jen zkusmo zkusil přednastavit zadní odpružení (jde o velice snadný přístup, díky bočnímu provedení) na tvrdší a s pokorou jsem se vrátil opět na původní nastavení.

Předek je bez možnosti nastavení útlumu nebo předpětí, ale i tak je podle mne v ideálním stavu již od výroby. Stroj se chová velmi jednoznačně a čitelně a proto si myslím že ani není potřeba s tím cokoli provádět.
Brzdný účinek předčil moje očekávání. Přední brzda s brzdiči Tokico se lehce dávkuje a dvěma prsty si namáčknete klidně 95 % maxima. Zadní je ještě lepší v ohledu s jak lehkým tlakem a citem si dokážete zkorigovat svou rychlost i bez použití přední brzdy. Tady se mi především líbila ta progrese a její účinek pro zpomalení.

Spotřeba se během testu pohybovala kolem 6 litrů a musím říct, že jsem se spíše pohyboval v horní části otáčkoměru a přesuny probíhaly opravdu hodně rychle.
Nesmím zapomenout zmínit také osazené pneu. Bridgestony držely jak na vodě tak na mokru a podle mne jsou tím nejvhodnějším, co na tento stroj můžete obout. Standardní a poměrně „levné“ rozměry zajistí bezproblémový provoz. Vpředu 120/70 ZR17 vzadu 160/60 ZR17. Navíc bych ocenil velkou hloubku vzorku, který by měl zajistit dlouhý kilometrový proběh.

Závěrečný dojem

Stroj dává pocit poctivého dělníka, který přesně ví, jak na řidiče reagovat a kdy mu dopřát „vyhození z kopýtka“ a kdy „oddřít svou směnu“. Smířit se musíte jen s digitálním panelem, který se pomalu stěhuje na dnešní supersporty. Kawasaki ER-6f v podstatě nic není cizí a bude záležet jen na řidiči co od ní v daný okamžik bude požadovat. Tomuhle stroji bych opravdu dal palec nahoru a to s plným přesvědčením.