Kawasaki ER6f

Design

Právě tenhle sportovní styl navazující na řadu Ninja, který výrobce pustil do světa, se i podle okolních ohlasů bude zamlouvat hodně lidem. Decentní štíhlá kapota s pěknými prolisy a dravějšími linkami budí dojem sportovnějšího náčiní. Přední dvojice světlometů na vás šibalsky mrkne jedním okem a je to jasný. Tohle se mi fakt líbí, za design Fko u mě má hodně plusových bodů.
Vrchní lakované kapoty jsou propracovány na oku lahodící celek, ale jsou také velmi funkční. Spodní matové boky dole spojené do klínu si v tomto nezadají a doplňují celek v klasickém  designovém počinu, který by se skoro až nehodil do dnešní ultra moderny. Přesto tímto děkuji designérům Kawasaki, fakt pěkné. Spodek stoje v obrysových linkách dokresluje nerezový výfuk, který je umístěn dole před zadním kolem, a jednostranná pružina zadní kyvky.
Snad jen vzhled zadní partie s tímto lehce nesouzní, protože postrádá ostřejší kontury a je oblejších tvarů. Myslím, že i proto tam jsou masivní madla pro spolujezdce, které to výrazněji napravují. Vše dohromady dává sexy celek, který bude podle mého dost žádaný.
Bohužel jsem doteď mluvil jen o pohledu zprava. Celé to mé opěvování mi kazí malý bod levé strany, kde vše je také pěkné, až na tu krabici od bot místo výfuku. „Himlhergot, krucajselement“, to opravdu nešlo nějak doladit? Překrýt to alespoň nějakým nerez krytem jako na pravé straně? Ale naživo to není tak výrazné, jako na fotkách, takže se s tím lze smířit..
Přední integrované blikače s bílým překrytím jsou ideálně vsazeny do boku kapot a při pohledu zepředu s dvojicí světlometů mi připomínají starší typy motocyklů, které jsem si kdysi tak oblíbil. Plexi štítek je na svém místě a jeho moderní tvar podtrhuje dvojice zrcátek opět s ostřejšími linkami.
Díky umístění výfuku do spodu stoje je zadní pohled na štíhlou prdelku opravdu pěkný. Navíc když se rozsvítí zadní ovál z diod, které jsou většího rozměru a to vše opět podtrhnou blikače s bílým překrytím, musím uznat, že i tady opět designéři u mě bodují.
Usazení na stroj je příjemné. Sedlo není ani měkké ani tvrdé. Ruce spočinou automaticky na příjemně položených řidítkách a posaz je bezkonfliktní. Nohy jsou lehce více pokrčené než bych čekal, ale vůbec mi to nevadí.
Co zaujme při prvním dosednutí, je neuvěřitelná štíhlost v oblasti sedla. Nádrž má letecký uzávěr a je příjemně tvarovaná, jak mezi koleny tak u spojení se sedlem, takže pánové si svou „chloubu“ o ní rozhodně neotlačí.
Ovládací prvky jsou na svém místě a v dosahu prstů. Musím pochválit možnost nastavení obou páček i pro kratší prsty. Taktéž je dobré si všimnout dokončené izolace kabeláže stáhnuté pásky k ovladačům. Je vidět, že se kluci u kawy neflákají a zbytečně nezkrátí o hloupý centimetr kryt kabeláže.
Otočím klíčkem a teprve si všímám budíku, ne snad přístrojovky, ne ne ne! Je to jen velký černobílý displej, kde proběhne „digi rošáda“ se zvláštním rozložením, že nevím, co jsou otáčky a co je palivoměr, ještě asi dalších 10 minut. Pár výraznějších kontrolek po boku displeje a to je vše. No, pro mne je to zklamání a snad to nebude mít na funkci vliv. Uvidíme co na to slunce … V noci je podsvícení do červena.

První dojem

Tak designovou obhlídku mám za sebou a jdu se trochu seznámit s pocitem, který ve mně vyvolá start stroje. Veselé zabublání s lehkou příměsí traktorového chodu je přeci jen kultivovanější, než měl první model před pár lety. A vyvolá vzpomínku na příjemné zážitky s  první Kawasaki ER.
Ani tady to není jinak, ten lehce přidušený zvuk se člověku dostane pod kůži a teší se, co mu technika nabídne. Motor je řadový dvouválec s objemem necelých 650ccm. Výrobce udává výkon 72 koní při 8500 ot./min (66Nm/7000ot./min) ovšem první dojem při rozjezdu vám dává pocitově daleko větší kubaturu. Pak výkon lineárně roste až někam k těm sedmi a tam ztrácí na razanci a špička je mdlejšího projevu. Tady je znát především projev krouťáku než ukrytí koníci.

Jenže při pohledu na tachometr, na který mě donutilo se podívat ostřejší povětří, jsem si připadal, jako když mám halucinace. Na displeji se prohnala číslice 162 a stroj bez problémů zrychloval dál. Takže moje dojmy z umírněnější špičky jsou chybné?
Pocitově ne, to si nenechám vymluvit, ale Fko si to neomylně namířilo za hranici 180tky, pak za 200 a na displeji se objevila i číslice 215. V první chvilce jsem z toho byl trochu vykulený a nějak jsem si nemohl zvyknout na svůj HDD pocit, že ty kapoty mají něco do sebe. V podstatě opravdu až někde okolo 160tky vás začne okolní povětří upozorňovat na rychlost vyšší než oficiálně dovolenou. Tady musím opět jen zatleskat, jak se povedlo líbivému designu dodat i skvělou funkci.

Bohužel se mi potvrdil první dojem z displeje, který by měl plnit funkci otáčkoměru, rychloměru, palivoměru, hodin, tripmasteru. Při nasvícení sluncem z boku máte čitelnou pouze rychlost a musíte dost ostřit na to, co je stav paliva a co otáčky. Vím že jde o chvilkový stav a dlouhodobý majitel si na to asi zvykne, ale v tu chvíli zjistit kolik je hodin je skoro nemožné. Taktéž ve stínu stromů se dost těžko rozeznává, kolik na tripmasteru právě naskočilo.
Zlepší se to paradoxně až s úbytkem paliva v nádrži, kdy vidíte, že máte jen dvě „kostičky“ k dispozici a registrujete prázdný prostor k rozpoznání výše otáček. Ale v podstatě, když si zažijete pocitově to, co motor svým projevem dává najevo, panel kromě stavu paliva nepotřebujete sledovat. Při nočním do červena laděném podsvícení tento problém vůbec není patrný a vše je dobře čitelné.