JourneyMan 320 LC Stormer

Test čtyřkolky

První úvodní testík čtyřkolky už na Motorkářích byl - šlo o hobby/sportovní stroj pro začátečníky Kentoya Explorer 250 . A jelikož zájem o čtyřkolky v posledních letech raketově stoupá, rozhodli jsme se občas vám pro zpestření přinést čtyřkolkový testík nebo reportáž ze zajímavých akcí čtyřkolkářů. Ale nebojte, Motorkáři.cz vždycky budou hlavně pro motorkáře a o motorkách! Nechceme rozsahem ani podrobnými popisy konkurovat quadovým časopisům, ale spíš ukázat, že občasný úlet na čtyřkolkách může i pro ortodoxního motorkáře znamenat skvělé svezení a spoustu zážitků.


Journeyman je česká společnost, která dováží čínské čtyřkolky Linhai. Čtyřkolky však podstupují určité úpravy podle zadání českých zákazníků ještě přímo v továrně Linhai Group. Při sestavení z přepravních kontejnerů v Čechách jsou dále upravovány a dovybavovány. Diky tomu může společnost Journeyman nabídnout nadstandardní tříletou záruku a dokonce doživotní záruku na rám stroje, včetně předních ramen a zadní kyvné vidlice! Podrobné informace o úpravách najdete zde.


Ale zpět k testovanému stroji Journeyman Stormer 320LC. Tento model je homologován pro silniční provoz jako dvoumístný stroj pro řidičské oprávnění skupiny B1, takže si vystačíte s řidičákem na auto. Stormer spadá do kategorie pracovních čtyřkolek, konstrukcí a částečně i designem vychází ze čtyřkolek Polaris. Námi testovaný model by vybaven náhonem pouze na zadní kola, ale v nabídce je i model s pohonem všech kol. Journeyman není žádná třasořitka, se suchou hmotností 275 kg (4wd dokonce 312 kg) se tedy celková provozní hmotnost šplhá ke třem stům kilogramů. Hmotnost také byla hlavním důvodem, proč jsem na rozmoklých jarních loukách dvakrát zapadl do bažiny a využil služeb elektrického navijáku pod předním krytem. Jednou jsem to měl kousek ke stromům, kde jsem mohl naviják chytit, podruhé jsem musel najít pořádný kůl a kámen a zatlouct si kotvu, za kterou jsem se pak vytáhl. Věřím, že s náhonem na všechna kola bych asi jel dál, ale přesto mi náhon na zadek v kombinaci s navijákem pro chvíle nouze přijde jako ideální řešení - úspora ceny, hmotnosti, spotřeby - a navíc řádění se zadkem ve smyku je o tolik zábavnější než jízda s pohonem na všechny čtyři!
Stormer používá čtyřdobý jednoválec 280 ccm s karburátorem v kombinaci s automatickou převodovkou s variátorem. Řadí se pákou na pravé straně a k dispozici jsou dvě rychlosti dopředu - pomalý převod do terénu a rychloběh - a zpátečka, na levé straně je páka parkovací brzdy. Ke zbývajícím ovladačům patří páčka zadní brzdy na pravou nohu, páčka přední brzdy na levou ruku, jinak zde najdete obvyklé ovladače signalizace a pěkný LCD displej s hlavními údaji o rychlosti, kilometrech a stavu stroje. Výbavu ještě doplňují zpětná zrcátka se slušným výhledem a samozřejmě osvětlení - směrovky v rozích stroje, jedno zadní světlo a dvě přední světla integrovaná do plastového nosiče ukrývajícího úložný prostor s ovládacím panelem navijáku. V terénu navíc oceníte mohutné kryty rukou. Uzávěr nádrže není zamykací a do nádrže se vejde přes 14 litrů.
Jak to funguje prakticky? Vylezete nahoru a uvelebíte se na širokém sedle, zapnete klíček zapalování, zmáčknete páčku brzdy a nastartujete. Odjistíte parkovací brzdu, zařadíte rychlost a mírně přidáte plyn a Stormer se plynule rozjede. Rychlost rozjezdu se dá pomocí plynu přesně regulovat, nebyl problém například pomalu najíždět na vlek nebo nacouvávat k přívěsu, či naopak s hrabáním odjíždět z pískového lomu. Zmínil jsem přívěs? Ano, Stormer můžete zakoupit i s osazeným tažným zařízením, které je ale určeno pouze pro mimosilniční použití, takže chybí zásuvka pro připojení elektriky přívěsu. Snad jedinou pihou na kráse byl výfuk - patrně šlo o příplatkový laďák. Duněl krásně a zesiloval kladný dojem z motoru, ale pro projížďky za vesnicí dělal na můj vkus trochu moc kraválu.


Brzdy, na všech kolech jsou určené spíše do terénu - na silnici působí trochu tupě, ale při brždění při sjezdech po loukách jsou přesně to, co řidič potřebuje k opatrnému udržování adheze.
Stormer nemá až tak velký rejd - když je třeba se někde otočit, je to na asfaltu na popojíždění s couváním, v terénu stačí utrhnout zadek a efektně přistát v opačném směru.
Převody jsou skvěle nastavené - standardní převod přesně odpovídá požadavkům provozu na silnici, redukovaný silnější převod zase přesně padne do ruky při zápasení s terénem. Široké blatníky chytí všechno bláto a vodu, takže z projížďky, ze které jsem na Kentoye přijel doslova jako prase, jsem se na Journeymanu vrátil téměř bez poskvrny. Jen na spolujezdce se odzadu trochu vody dostane. Ještě se vrátím ke své premiéře s navijákem - po zapadnutí do bahna jsem chvíli zkoušel vyjet po nalámaných větvích, pak jsem za ochranný rám pozvedl a poposadil zadek a následně předek do nevyjeté stopy, ale stejně jsem zase hned zajel do bláta. Po chvíli černých myšlenek, že teď budu muset jít shánět někoho s traktorem, jsem si konečně vzpomněl na naviják. Po odklopení přední plastové "kapoty" jsem objevil ovladač s tlačítky pro navíjení a odpouštění, zepředu vyhákl karabinu a povolil kovové lano, aby dosáhlo až k prvnímu stromu. Po zajištění za strom už stačilo jen vrátit se ke čtyřkolce a stisknout tlačítko navíjení. Stormer se s pomalým mlaskáním vyhoupl z bahna a šinul si to na pevný povrch. Pak stačilo už jen odpojit lano, navinout je zpět, zaklapnout kryt ovladače a pokračovat v jízdě. Takže závěr - naviják je odteď můj kamarád - jen by mě zajímalo, za jak dlouho to vycucá baterku.

Pocit z jízdy v terénu je úžasný - mohutný stroj se valí dopředu, přední kola s nezávislým zavěšením perfektně kopírují terén, pevná zadní náprava poháněná pomocí kardanového převodu poskytuje dobrý záběr a decentní chování v zatáčkách. Výkon motoru bohatě stačí na nějakých 60 km/h v terénu a 80 km/h na silnici. Na asfaltu se tento stroj chová trochu zvláštně - okolo 50 km/h je řízení trochu jankovité a řidič musí pečlivě udržovat stopu, jinak si čtyřkolka tak trochu tancuje zprava doleva a řízení je až moc živé. Když se ale rozjedete přes 70 km/h, podvozek i řízení najednou jakoby ztuhnou a stoj drží rovnou stopu a pocit z řízení je najednou úplně stabilní. Poučení - na silnici nejezdit pomalu.

Se Stormerem jsem měl trochu potíže na svahu - nemá největší rozvor a při náklonu na stranu začínal poměrně brzy mít sklony k překlopení. Naštěstí to stroj dává dostatečně zřetelně najevo a jezdec má dostatek času to řidítky zkorigovat (nebo v mém případě pudovým odšlápnutím na stranu zabránit stroji v dalším náklonu). V terénu toho odpružení pobere hodně, i když na největších hupech už toho dostanete dost do rukou. Když se pak jezdec postaví a vyváží si čtyřkolku pod sebou, dá se po polňačkách jet neskutečná palba, jak může ostatně dosvědčit Vláďa, který za řidítky prožil jeden závod série Journeyman Cup . Spotřeba během testu kolísala zhruba mezi 4 a 8 l/100km, ale v terénu by u tohoto stroje asi bylo smysluplnější měřit spotřebu spíše na hodiny provozu, protože při řádění v lomu o nějaké stovky kilometrů opravdu nejde.