Jawa Pérák

Již v roce 1939 byl vypracován vývojový program, který určoval základní rysy nového motocyklu s těmito požadavky: 1. stroj musí být vybaven přední teleskopickou vidlicí
2. uspořádání kabelů a bovdenů na motocyklu musí být takové, aby byly buď zakryty nebo úplně zmizely
3. musí být použito pevného závěsu sedla s axiálním vedením
4. úplně zakrytý motor při zachování přístupnosti hlavních celků
5. zcela zakrytý karburátor
6. zadní pérování
7. motor má být uložen v pryžových lůžcích omezujících vibrace Po přijetí tohoto programu byly zahájeny práce již v roce 1939 a nikoli až v roce 1942, jak se v některých pramenech uvádí. Od roku 1939 do konce války bylo vytvořeno více jak 30 prototypů od 125-350 ccm. Za pomoci tehdejšího generálního ředitele Dr. Freie byly postupně vyprojektovány konstruktéry Jiřím Mrázem, Josefem Jozífem a dalšími motocykl Jawa typ 11 a typ 12. Po válce v roce 1945 se opět rozběhla výroba motocyklů a to nejprve předválečné produkce. Velmi intenzivně se pracovalo na přípravě výroby nového motocyklu Jawa.V roce 1946 se konečně dostává do výroby nový motocykl Jawa 250 typ 11 s jednoválcovým motorem o objemu 250 ccm, s vrtáním a zdvihem 75 mm a výkonu 6,6 kW při 4000 ot/min. Tento motocykl dosahoval rychlosti 100 km/h. Díky lehkému a přitom tuhému rámu se o rok později začíná vyrábět dvouválcový motocykl Jawa 350 typ 12 s výkonem 8,8 kW při 4000 ot/min. s maximální rychlostí 115 km/h. Tato koncepce byla zachována pro všechny následující typy třídy 350. Péraky 250 a 350 se vyráběly řadu let a postupem času docházelo ke zlepšování. U typu 250 došlo ke změně označení na typ 151 a to bez jakýchkoli podstatných změn, kdežto u 350 dochází ke změně označení na typ 18 a s ním ke změnám na motoru. Zvětšují se chladící žebra, ubývá jich a dochází ke změnám na klikovce a pístech. Tyto motocykly byly tak moderní, že předběhly svou dobu a vyvážely se do více jak sta zemí světa.
Motory

Jawa

byly tak pokrokové, že se montovaly i do motocyklů jiných značek. Jako příklad můžeme uvést motocykl Socovel belgického výrobce, který dříve montoval do svých motocyklů motory Viliers o objemu 98,150 a 200 ccm. Socovel se velmi podobal originálnímu péráku, ale měl pevnější rám s trubkou o síle 2,5mm a hlubší blatníky, které Jawa používala u některých vývozních péráků. Socovel používal jak motory 250 tak i 350, které byly přirovnány lehkostí běhu k elektromotorům. Tovární barvou byla metalizovaná šeď. Používaly se kola o rozměru 18 palců a dvěstěpadesátka dosahovala rychlosti 110 km/h. Základem úspěchu péráka nebylo jenom odpružení, ale hlavně celková ucelenost motocyklu. Pérák 250 se vyráběl až do roku 1954 a třistapadesátka se vyráběla až do roku 1956, kdy se tyto motocykly modernizovaly a vznikl další legendární motocykl kývačka.
Toto je jenom vzpomínka na motocykly, které nám záviděl celý svět a je jen škoda že Jawa není dnes na světové úrovni jak bývala. Možná v budoucnu.