Hyosung GV 250i Classic

U motorek platí snad víc než kde jinde, že různé značky předchází různá pověst. Některé jsou symbolem spolehlivosti a kvality, další prosluly svým povedeným designem nebo nezaměnitelným charismatem, a o jiných se zase traduje, že jejich majitelé víc spravují než jezdí (v horším případě ani nespravují, protože jim chybí spolehlivý zdroj náhradních dílů). U posledně jmenované kategorie se ale často jedná o subjektivní soudy a předsudky, podložené minimem vlastních zkušeností. Jedním z takových otloukánků je i značka Hyosung, jejíž produkt se k nám do redakce letos dostal vůbec poprvé.

Hyosung GV 250i Classic

Kapitoly článku

Pravda, už samotné vyslovení exotického názvu značky vyvolává všelijaké předsudky, a posměváčci si navíc rádi pletou zemi původu. My jsme si raději (v zájmu objektivity) hned na začátku zjistili, že domovem firmy Hyosung není Čína, ale Jižní Korea. Motorkám se společnost Hyosung Corporation věnuje od roku 1978, kdy získala od Suzuki licenci pro výrobu menších modelů pro domácí trh - jinak korporace existuje ještě o nějakých dvacet let déle, a podniká v několika průmyslových oborech.
Hlavní odbytiště pro svoje motorky a skútry Hyosung získal v okolních asijských státech, ale poslední dobou expanduje také na další velké trhy, jako jsou USA, Kanada, Austrálie nebo Indie, ale také třeba Německo. U nás se vystřídalo během posledních let několik dovozců této značky, ovšem vybudovat pořádnou prodejní síť a zázemí se - možná i kvůli zmíněným předsudkům - zatím žádnému nepovedlo. V současné době zkouší napravit reputaci značky na českém trhu firma K&V Moto, a podle všeho to myslí fakt upřímně. To určitě ocení nejenom komunita stávajících majitelů motorek Hyosung (kterých u nás není zas tak málo), ale i nová klientela s limitovaným rozpočtem.
Jinými slovy - a to platí nejen o testovaném modelu GV250i - Hyosung láká zákazníky především na nízké ceny. To ale nutně nemusí znamenat podřadnou kvalitu, přestože na jednotlivých komponentech byste těžko hledali loga zvučných značek. Hyosung v zájmu udržení ceny prostě jenom čerpá z lokálních zdrojů, ale na funkčnost to žádný zásadní vliv nemá. Totéž platí o vzhledu motorky: žádné designové lahůdky tu nenajdete (ostatně zrovna v téhle kategorii se pořád nosí klasika), ale zrovna tak ani nic, co by celkový vzhled nějak zvlášť rušilo. Na chromu se nešetřilo, i když pár ošizených detailů jsme objevili. Do nablýskaného konceptu nám moc nesedí hliníková nádobka brzdové kapaliny, ani černé domečky ovladačů na řídítkách, a líp by motorce slušely také jiné ráfky. Kvalita zpracování má ale na druhou stranu poměrně vysokou úroveň, stejně jako lakované plochy.
Menší rozpaky zpočátku vyvolal použitý motor. Ne že by se nám nezdály jeho parametry nebo spolehlivost - díky elektronickému vstřikování paliva chytá dobře i za studena - jako spíš jeho točivý charakter.  Vidlicový dvouválec o zdvihovém objemu 249 ccm dosahuje nejvyššího výkonu 18,3 kW při 9 000 otáčkách a točivý moment s maximem 20 Nm potřebuje jenom o dva tisíce otáček méně, což znamená jediné: poklidné osmdesátky na čtvrt plynu si tady moc neužijete. Celková koncepce motorky si o takový styl jízdy přitom zrovna říká, ale tenhle motor pořádně jede až nahoře, a když se náhodou ocitnete na dálnici a budete chtít držet krok s ostatními, musíte držet "plnej".
Není to prostě žádný dlouhozdvih, jak by se na klasický cruiser slušelo, a omlouvá snad jenom nízká kubatura. Ostatně, na žádnou jinou dvěstěpadesátku jsme v téhle kategorii zatím nenarazili. Na druhou stranu je fajn, že motor jde do otáček ochotně, a reakce na plyn je takřka okamžitá. Celé otáčkové spektrum se motor obejde prakticky  bez vibrací, alespoň pokud jde o jejich vliv na cestovní komfort.  Pětistupňová převodovka se u nové motorky (500 km na tachometru) chovala ještě trochu neurvale, a poměrně velký stisk vyžadovala páčka mechanické spojky. U takhle malé motorky, kterou si určitě pro její kompaktní rozměry a nízkou hmotnost vyhlídne nejedna motorkářka, by mohl spojce stačit slabší přítlak.
Celková ovladatelnost je přitom díky nízkému těžišti až přehnaně lehká, a jízdním vlastnostem není skoro co vytknout - až na zavírání řídítek v menší rychlosti. Dvojitý kolébkový rám je přiměřeně tuhý a v kombinaci s odpružením dává motorce dostatečnou stabilitu v rychlých zatáčkách. S chutí se můžete vydat i do utažených vracáků - s rozvorem 1 515 mm  Hyosung v pohodě vykružuje malé poloměry a na změny směru jízdy reaguje pružně. Na cestovním komfortu se hodně projevuje rozměrné sedlo jezdce, vzadu je už místo k sezení podstatně menší.
Účinek přední kotoučovky s dvoupístkovým třmenem se při pohotovostní hmotnosti 176 kilo a sólo jízdě ukázal jako dostatečný, zadní bubnovka se dostala ke slovu jenom výjimečně. K přední brzdě máme tedy spíš estetické výhrady, protože pohled na nádobku s kapalinou skutečně není nic, co by oku zalahodilo. Na druhou stranu nikdo nemůže namítat, že by tu přední brzda byla jenom pro parádu.
Hyosung GV250i Classic (nebo chcete-li Aquila, v novém modelovém označení se sami moc nevyznáme) zanechal veskrze pozitivní dojem. Jednak to je tím, že naše očekávání nebyla vysoká, a vlastně mohl jenom překvapit, a jednak tím, že si na nic zbytečně nehraje. Za 86 tisíc a nějaké drobné dostanete novou motorku v přinejmenším odpovídající kvalitě, zázemí značky pod novým dovozcem by mělo být také v pořádku, a když někdo nabízí prodlouženou tříletou záruku, dává příslib solidní spolehlivosti.
Na oplátku za nízkou cenu samozřejmě musíte překousnout pád drobných nedostatků, ale žádný z nich není tak vážný, aby automaticky poslal Hyosunga do kategorie "čínský šmejd". Takové oslovení si tahle motorka opravdu nezaslouží.

Náš tip

Přečtěte si zkušenosti majitelů v naší databázi.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 15x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist