Velký test maxiskútrů 400 ccm

Text: Marek Hrodek , Matěj Oliva , Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 22.7.2009 | Zobrazeno: 135 893x

Kapitoly článku

Motor, jízda, brzdy

První usazení na Hondě SW-T 400 je velmi pohodlné a vše je přesně tam, kde to očekáváte. Kapoty v těch místech, kde dáváte nohy dolů, jsou probrány dovnitř a tak nemusíte stát na křižovatce rozkročen jak zápasník a i „krátkonožky“ nebudou mít problém a mohou zůstat sedět. Dynamika jízdy je celkem solidní, jen nemáte ten pocit, že pod vámi buší dvouválcová čtyřstovka. Motor kolem 50 – 120 km/hod nemá vůbec žádný problém s pružností a zrychlování je příkladné. Nad touto hranicí to jde pomaleji, ale není to žádná tragédie, jen si chvilku počkáte a pod padesátkou je to asi spíš můj subjektivní pocit, že to tolik netáhne.

Honda totiž má ve srovnání s ostatními modely drobet nadváhu - provozní hmotnost 247 kg je o nějakých 25 kg víc než ostatní zástupci v testu, kteří se shodně pohybují v rozmezí 220-225 kg provozní hmotnosti. To ovšem Honda dohání vyšším výkonem 28 kW (38 koní), ve kterém jí se stejnou hodnotou stačí jen Kymco. Yamaha má 25 kW (34 k) a Peugeot 24 kW (32 k). Druhou stranou mince je fakt, že Honda a Kymco překračují magickou hranici 25 kW, kvůli které je v legislativách řady zemí nutný vyšší stupeň řidičského oprávnění. Zvláštností Hondy oproti ostatním skútrům v dnešním testu je usazení motoru napevno v rámu, kdy na zadní kyvce se pohybuje pouze variátor, zatímco u zbývajících modelů je motor i s variátorem osazen přímo na kyvce.

Brzdy jsou jak jinak než solidní a nemám k nim nic co bych vytknul. Systém CBS umožňuje opravdu lehké použití. Pravou ruku jen na plynu a pouze v krizových situacích s ní hmátnout po brzdě, jinak vše další stáčí obhospodařovat levou rukou. Snad jen přidání druhého předního kotouče by přineslo větší razanci, ale i v této konfiguraci je to pro danou kategorii a zaměření tak akorát.

Jak je na tom Yamaha Majesty 400? První start skútru se neobešel bez problému, otočím klíčkem, stisknu brzdu a … a nic, tak tedy znovu, co může být špatně? No jasně, vysunutý stojánek. Napodruhé už je vše v pořádku. Rozjezd je hodně svižný a hlavně reakce na plyn je rychlá bez velké prodlevy, tady Yamaha oproti svým konkurentům hodně boduje. Motor má celkově příjemný chod s plynulým zátahem až za hranici sta kilometrů za hodinu, dál už se skútru do velkého zrychlování nechce, ale 130 km/hod dosáhne ještě bez větších potíží a nejvyšší cestovní rychlost, kterou lze konstantně udržet se pohybuje okolo sto padesátky při jízdě bez spolujezdce.

I přes vyvažovací hřídel je chod motoru trochu hrubší než třeba u uhlazené Hondy a ve středních otáčkách se nějaké vibrace objeví. Dobré jízdní dynamice také napomáhá slušná hmotnost pohybující se okolo 220 Kg, což je skoro o třicet kilo míň, než má Honda! Přesto je to ale dost váhy na brždění. Brzdy u Yamahy trochu kazí celkový dojem. K testování jsme dostali verzi bez ABS. Brzdy jsou hodně necitlivé, zadní brzdila extrémně moc a okamžitě blokovala zadní kolo, přední má naopak hodně tupý nástup a je třeba páčku mačkat pměrně velkou silou. Je ale možné, že se jednalo o problém pouze u tohoto kusu, přeci jen se jedná o testovací stroj a destičky už nemusely být v té nejlepší kondici.

Kymco Xciting 500R je vyladěné spíš na dálnici než na nějaké prudké rozjezdy od semaforů. Až tam se totiž projeví jeho vyšší objem a v rychlostech nad 100 km/h to Kymco napráská svým soupeřům v testu. Maximálka je podobná jako u Hondy, někde kolem 150 km/h, kdy už ale podvozek nepůsobí zrovna nejjistějším dojmem a celý stroj v jízdním pruhu trochu cestuje ze strany na stranu.

V zatáčkách se ani u jednoho z testovaných strojů nedá očekávat nějak slavná odezva od zadního kola, a ani Kymco není výjimka. Pokud v zatáčce navíc potkáte nějaké nerovnosti, nedává Kymco až takový pocit jistoty jako třeba Honda. Drobnou výtku si na suchu vysloužilo také ABS, které zasahuje dost brzy a páčka zadní brzdy vám bude drnčet téměř při každém zastavení.

Peugeot Geopolis 400
Geopolis z naší testovací čtveřice trochu vyčnívá. Velká kola, vysoké plexi a kapotáž a vzhled klasického skútru předurčují Peugeota především do města. Zde oceníte pružný a dostatečně silný motor, který pomůže vyřešit nejednu prekérní situaci. Velká kola zaručují dobrou ovladatelnost a komfort při přejíždění příčných i podélných nerovností. Při průjezdu zatáčkou je podvozek přes hodně ostrý úhel přední vidlice stabilní.

Městem využití francouzského elegána rozhodně nekončí. Čtyřstovka dokáže celkem bez problémů skútr rozpohybovat na dálničních sto třicet a díky vysokému plexisklu je jízda i v těchto rychlostech pohodlná. Pokud nastane nečekaná situace, brzdy jezdce rozhodně podrží. Přestože má Peugeot jako jediný na předku jen jeden kotouč, zpomaluje velice přesvědčivě a brzdný účinek je okamžitý a dobře dávkovatelný.

Podvozek a odpružení

Vyrazil jsem testovat, co si vzala Honda SW-T 400 ze „silvouše“, protože při všem tom solidním zpracování a hezkém designu se mi zdál lehce neklidný předek, který byl znát i u staršího sourozence. Na roletách se mi to potvrdilo. Předek ač je naladěn do komfortnějšího nastavení nestihne odfiltrovat všechny nástrahy českých silnic - což při tak dlouhém rozvoru není ani asi nic divného. Také při rychlostech nad 130 vám stačí trefit malou podélnou spáru či nerovnost a stroj dává najevo, že tohle opravdu nemá rád. Při běžných rychlostech se nic takového nekoná a SWTčko je solidně stabilní a skoro bych si dovolil to označit za vrchol třídy.

Zatáčky ať utažené nebo táhlé si budete dávat s chutí jen ty táhle to chce jezdit pod plynem, protože pokud plyn zavřete dostaví se nutkavý pocit padnutí do boku, protože stroj začne výrazně zpomalovat a vy musíte vyrovnat kroužený oblouk.. Když je řidič sám a chce si trochu zařádit tak není skoro nic co by v tom bránilo. Stroj je stabilní a vysoký tunel uprostřed skoro láká k tomu se do něj opřít a na druhé straně zkusit dát „kolínko“. Při hlubších náklonech začne škrtat na pravé straně asi hlavní stojan, který hlásí, že jste na mezní hranici. (Nic jiného jsem obroušené nenašel.)
Proplétání ve městě není problém a projíždění kolon je taky hračka, pokud nenarazíte na nerváka, který vám do mezery pošle předek auta. Jedinou věc, kterou si musíte pamatovat je to, že za řidičem je stále ještě 120 cm , které i v koloně jedou s vámi a taktéž se do mezery musí vejít jako vy. Není to přeci jen padesátka, kde sedíte nad zadním kolem.

Přesedám na Yamahu Majesty 400. Perfektní motor je samozřejmě k ničemu, když mu nesekunduje kvalitní podvozek. Tím Yamaha rozhodně disponuje. Co zaujme především je tuhost rámu, která zaručuje perfektní stabilitu i v hlubokých náklonech. Těm na rozdíl od Kymca a Hondy nepřekáží stojan a pokud pojedete hodně odvážně, odřete až plasty, ale to už je náklon daleko za hranicí bezpečné jízdy. Na okreskách je Majesty překvapivě zábavná záležitost, překlápění do zatáček jde lehce a lze jet opravdu sportovně. Stále je ale třeba myslet na to, že je Yamaha na 14“, resp. 13“ kolech a stabilita na nerovnostech rozhodně nepatří k přednostem tohoto skútru. Tužší nastavení podvozku ve srovnání s ostatními stroji v testu je znát hlavně u zadního odpružení, kdy při jízdě bez spolujezdce zadek na větších dírách trochu poskakuje.

Malá kola a tvrdší nastavení podvozku se naplno projevilo při přesunu na D1, jezdec cítí všechny příčné nerovnosti a skútr má tendence hodně nadskakovat a být nestabilní. Stabilitě ve vysokých rychlostech nepomáhá ani vítr, který se do velkého skútru opírá opravdu silně, ale není se čemu divit. Dálnice rozhodně není pro Yamahu prioritou, nicméně kratší přesun do města po ní zvládá bez problémů. Skútr ale především patří do města. Tam Yamaha exceluje, přes svou velikost se dokáže lehce proplétat mezi auty a i v nízkých rychlostech je velice dobře ovladatelná. V kolonách pak stačí hlídat jen zrcátka a délku celého stroje. Zde má oproti Yamaze navrch snad jen Peugeot, který je přeci jen vyloženě městský model.

Kymco Xciting 500R je v náklonu trochu méně jistý než ostatní. Vinou možná paradoxně bude větší motor zavěšený na zadní kyvce, což znamená větší podíl neodpružených hmot a větší díl váhy na zadní kolo než na předek. I proto možná vzbuzuje Kymco o chloupek menší stupeň jistoty než Honda a Peugeot a řadí se spíše po bok Yamaze. Naopak ve městě o nějaké nejistotě nemůže být řeč, Xciting dělá čest svému jménu (v překladu „Vzrušující“) a pluje si provozem a s jistotou si razí cestu mezi auty a dovolí vám míjet okolní zrcátka klidně jen o centimetry, aniž by měl řidič s ovládáním jakékoli potíže. Navenek obrovský skútr navíc není až tak široký a ve městě se prosadí.

Peugeot Geopolis 400 je podvozkově z testované čtveřice pravděpodobně nejjistější a to především díky velkým kolům, které bez problémů pohltí nerovnosti a zároveň dodávají skútru perfektní stabilitu. Ani tlumiče ale nestojí stranou a jsou nastavené akorát pro proplétání rozbitým městem i pro jízdu po uakroucených okreskách, kde se s ním dá užít spoustu zábavy a díky velké světlé výšce si můžete dovolit opravdu hluboké náklony.