Kawasaki Versys 650 vs. Honda NC750X: srdcem či rozumem?

Text: Petr Poduška , Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 5.1.2017 | Zobrazeno: 106 166x

Kapitoly článku

Versys i NC patří do spektra populárních a dostupných motocyklů pro každodenní jízdu a to je také jeden z důvodů, proč jsme se dnes rozhodli postavit je proti sobě. Jak NC750X, tak Versys 650 si již prošly porodními bolestmi první generace a jsou tak aktuálně asi v té nejlepší možné formě. Vezmeme to tedy hezky zkrátka a abecedně - vzhůru do sedla na dnešní duel.

NC od Hondy pro mě není úplnou neznámou. V základu jde stále o ten samý koncept praktického motocyklu, který se podle mého názoru stále tak trochu hledá na pomezí vyloženě městského motocyklu pro každý den a výletního náčiní na víkendovou vyjížďku. Na druhou stranu, tento pocit nejistoty v zaměření mu poměrně svědčí, a na chuť mu přichází dost zákazníků. Obraz pracanta a všeuměla na každý den mu zkrátka není cizí a umím si ho představit i jako možnou alternativu proti skútru. Navíc pokud mi někam dokonale sedí automatická převodovka Honda DCT, tak je to krom skútru právě tento stroj. Trochu mi vadí jen to, že po vypnutí se vše vrací na základní nastavení a vy tak vždy začínáte v základním „D“ režimu, což působí neprakticky.

S dvouválcem o objemu 745 ccm a papírovým výkonem 54 k nelze čekat vysloveně sportovní zážitky, nicméně na běžnou jízdu je výkonu a síly dostatek. Motor je celkově plynulejší a reakce automatu jsou pohotovější než u první generace. Motor se v této konfiguraci nejlépe cítí ve městě, jelikož dokáže velice rychle a plynule zrychlovat a naopak při potřebě rychlého zpomalení stačí prudce ubrat plyn a převodovka sama podřadí o stupeň dolů.

Oproti Versysu zde má jezdec v usazení více natažené ruce. Komfortnější nastavení má sice své přednosti na nekvalitní vozovce a díky nové vidlici Showa se dvěma průtokovými ventily se podle situace trochu mění, nicméně Versys s nastavitelným odpružením upside-down funguje v tomto ohledu o třídu lépe. Jezdec má také o tochu horší výhled a i přes řadu vylepšení ergonomie hraje vše opět ve prospěch Kawasaki. Tím však nelze říci, že by byla Honda v něčem celkově špatná, ale pokud je postavíme vedle sebe, pocitově dospěleji a ergonomicky lépe mi při výšce 182 cm sedla právě Kawasaki.

Hlavní zbraní NC je potom netradiční úložný prostor na místo nádrže, který byl u nové verze navíc ještě zvětšen na 22 l, což je tak akorát porce na menší batoh – zavazadlo na cestu do práce a několik drobností. Nádrž zůstala klasicky pod děleným sedlem a vystačí vzhledem k nízké spotřebě bohatě. Motocykl podle mého názoru slušně vyspěl a působí robustnějším a líbivým dojmem, což je umocněno ještě více naživo v kombinaci s opravdu vydařeným lakováním. Stroj dostal mohutnější, o 7 cm vyšší plexi a nová LED světla. První usednutí za řídítka evokuje pocity opravdu dospělé motorky. Docela mi vyhovuje tmavé LCD s negativním zobrazením, ale barevné zobrazení otáčkoměru je na ostrém slunci poněkud mdlé. Oproti tomu přístrojovka Versyse sází i na klasický ručičkový otáčkoměr. Ve výsledku jde však stále o koncepčně stejný motocykl, od kterého jsem popravdě čekal po těch letech větší posun.

To ale nemůžu říci o Kawasaki. Versys první generace sice získával proti konkurenci body za univerzálnost, ale ničím vysloveně nevynikal z řady, a jeho specifický vzhled se také moc nelíbil. Tato nová verze je proti tomu jak z jiné planety. Každodenní dojíždění do práce, proplétání se hustou dopravou a výlety, to je opravdová radost a potěšení. Zkrátka výborný univerzál. Vcelku jednoduchý motocykl opírá svoji image hlavně o vylepšený řadový dvouválec, který je velice lačný po otáčkách, ale i další změny jdou jednoznačně k lepšímu. O celkovou zábavu tak není rozhodně nouze a navíc v poměru s cenou dokáže opět nabídnout velice výbušný mix emocí.
Motocykl jde s opravdovou chutí za plynem a díky tomuto základnímu pocitovému rysu dost výrazně překonává nejen papírově, ale i v praxi a vzájemném srovnání poněkud plochý výraz Hondy NC 750X. Ta však získává díky automatu a jeho dobrému odladění výrazné body ve městě.

Versys je na tom o poznání lépe v nastavení podvozku, a díky dobrému odtlumení motoru nejdou tolik vibrace do rukou. Motocykl má nízké těžiště, je skvěle obratný a díky specifické konstrukci opravdu nikde nepřekáží koncovka výfuku. Úložného prostoru nemá Kawa na rozdávání, v tom jí Honda válcuje, ale body dostává za přípravu podsedlovky pro montáž dodatečných bočních kufrů. Kvůli nim má dokonce i posílený podsedlový rám. Samozřejmě dnes se doba zrychluje a různé povrchy i na běžné silnici vyžadují okamžitou změnu, ale v rámci elektricky nastavitelného podvozku bychom byli v úplně jiné cenové kategorii. Ale i tak je myslím mít možnost kompletního základního nastavení u motocyklu kolem 200 tisíc Kč celkem fajn.

Z hlediska brzd se jedná myslím o zavedený standard, kde ani jeden z motocyklů výrazně nevyčnívá, ale rovněž nezarmoutí. ABS je dnes již povinnost, ale Versys byl donedávna k dispozici i ve verzi bez něj.