Honda VTR250

Text: Filip Tichý | Foto: Zdeněk Kindl | Zveřejněno: 29.7.2009 | Zobrazeno: 75 604x

Kapitoly článku

Odpružení, jízda

V úvodu jsem zmínil, že nás v redakci VTR250 docela dostala - a důvodem je vedle brzd právě podvozek. S takovou ochotou a lehkostí se do zatáčky skládá málokterý stroj! Hondě se povedla přesně ta správná kombinace rozvoru, odpružení, úhlu řízení a dalších veličin, která z VTR dělá vzor kvalitního podvozku. Výsledkem je motocykl, který podrží začátečníka a nadchne vyježděného jezdce. Lehoučký dojem ostatně odráží realitu. Motocykl i s náplněmi váží pouhých 161 kg (cca 145 kg suché váhy) a jakmile se rozjedete, jeho lehkost se zdánlivě ještě zvýší a rázem máte pocit, že snad jedete na horském kole s výkonným motorem.

Stále znovu a znovu jsem žasl nad tím, jak je tahle mašina neuvěřitelně ovladatelná, jak se ráda vrhá do zatáček a přitom je i přes měkčí podvozek v běžném náklonu neutrální. Překlápění mezi zatáčkami? Kličkování mezi jízdními pruhy při popojíždění ale i ve větších rychlostech na rozjetém obchvatu? Jen těžko najdete obratnější stroj. Daní za živé řízení je jen mírné zavlnění podvozku, pokud si nechtěně drcnete do řízení nebo něco trefíte bokem přední pneumatiky. Na to pozor, začátečníka to může při seznamování s motorkou jedovaté zavlnění dost znejistět. Podvozek je velmi slušnou volbou i pro rozbité okresky. Možná je to díky malé hmotnosti motocyklu, ale VTR snese i průlet hodně rozbitými bočními ulicemi a do rukou dostanete jen minimální rány.

Brzdy a pneu

Přední brzda je jednoznačně jedna z těch lepších, na které jsem letos jel. Citlivá, účinná, ani při krajním zatížení neblokuje kolo. Opět je možné, že za celkový účinek může i nízká hmotnost motocyklu. Pravda, pro úplného začátečníka může být brzda možná až moc energická, ale lepší se naučit používat ostřejší brzdu než se muset do budoucna smířit s tupým zbožím pro žáky autoškoly. Zadní brzda také funguje velmi slušně, při jízdě se spolujezdcem doslova perfektně.

Brzdám velmi dobře sekundovalo také obutí Bridgestone. Když jsem motocykl přebíral, říkal jsem si, jestli na to výrobce omylem nedal gumy pro silniční enduro, přeci jen tak hrubý vzorek se na silnici nedává? Nicméně použitá směs mě dokonale přesvědčila o svých kvalitách. Pneumatiky zkrátka držely jako přibité a velmi dobře se osvědčily i při ježdění v dešti.

Spolujezdec, spotřeba

Jízda se spolujezdcem je jediný moment, kdy litujete, že tahle motorka není těžší. Váha spolujezdce se zkrátka víc projeví. Ovšem žít se s tím dá a o to více oceníte tahavý motor a výborné brzdy. Co nás ale zarazilo, je absence madel spolujezdce. Pasažér se zkrátka musí chytit řidiče - nebo že by to byl úmysl zacílený na mladé motorkáře, totiž aby se slečny neostýchaly pořádně se nalepit na záda řidiče a zvýšit tak požitek z projížďky o další dimenzi? Co se dalších užitných vlastností týče, je třeba zmínit vcelku důstojné místo pod sedlem pro uložení drobností a uzamykatelný háček na přilbu.
No a nakonec spotřeba - při testu, kdy jsme mašinu moc nešetřili a navíc hodně jezdili po městě, jsme naměřili zhruba 4 L/100 km. Reálnou průměrnou spotřebu při běžném ježdění bych viděl na 3L/100, díky vstřikování možná mimo město ještě o půllitřík níže.

Shrnutí

Hodně mě překvapilo, jakou lahůdku si Japonci tak dlouho nechávali jen pro domácí trh a jak vyspělý stroj se jim podařilo za dvanáct let existence vypěstovat. Cenovka mi v tomto případě vůbec nepřijde přehnaná. Srovnávat tento vyspělý stroj s jakoukoli stopětadvácou by byla urážka. V našem prostředí by se mohlo jednat o zajímavou alternativu k levnějším začátečnickým pětistovkám, které Honda VTR250 v řadě vlastností převyšuje.