Honda SW-T600

V sedle tohoto velkého cestovního skútru jsem měl možnost strávit asi 250 km, a ačkoliv jsem se projel v různém počasí i po různě kvalitních cestách, musím s Petrem souhlasit - vždy byl na prvním místě komfort a nikdy bych netušil, kolik pohodlí může skútr skýtat. SW-T 600 mi chvílemi připadal jako pojízdný gauč, který je navržen jen a pouze pro blaho posádky. Široké ergonomicky tvarované stupňovité sedlo, velkorysý prostor na nohy s možností jejich příjemného natažení vpřed, široká zalomená řidítka, to všechno se stará o maximálně příjemnou jízdu, kdy vlastně ani nevnímáte rychlost, která je dalším plusem tohoto skútru.
Díky neustále tahajícímu motoru a pružnému variátoru totiž dokáže jak plynule a bez větších vibrací pádit po dálnici, tak solidně zrychlovat (a také opravdu intenzivně a bezpečně brzdit) ve městě – už pár desítek metrů po výjezdu ze semaforů se budete muset krotit, abyste nepřekročili rychlost, a na hrubším terénu není v nízké rychlosti po razantním přidání plynu problém slušně zahrabat. Bohužel právě ve městě ale SW-T600 pozbývá kvůli většímu rozvoru a vyšší hmotnosti část ze svého opěvovaného komfortu. Jednak je skútr těžší na manipulaci a proplétání se mezi auty tedy opravdu není jeho doména, navíc je variátor při snaze udržovat rychlost okolo povolené padesátky až zbytečně ucukaný, a tak se domnívám, že ve městě vám lépe a pohodlněji poslouží lehčí stroj (SH300i) bez zbytečných kil a s menší spotřebou.
SW-T 600 však se svou rychlostí a pohodlnou ovladatelností dominuje na rychlejších silnicích mimo města, kde i na vcelku malých kolech žehlí díky skvělému podvozku všechny nerovnosti na výbornou, až skoro nevíte, že vlastně jedete po typicky české silnici. Tato příjemná a rychlá dálková doprava je však vykoupena vyšší spotřebou, kterou jsem při cestě po D1 vyhnal až na celých 8 litrů na rovných 100 km. Ale za luxus se platí, a vy se jen budete rozvalovat v úžasně pohodlné sedačce a bezstarostně točit plynem.
Kromě zmiňovaných nedostatků ve městě mi příjemný pocit z luxusního svezení kalil ještě přední štítek, respektive jeho délka. Asi jsem měl smůlu, protože nejsem vzrůstu průměrného Japonce, ale plexi mi hnalo soustředěný proud vzduchu přímo na přilbu. Dovolit si jízdu s otevřeným hledím bylo možné leda po městě. Mít tak hlavu o 10, 15 čísel níž, bylo by vše v pohodě. Spolujezdkyně sedící výš (a od štítku dál) si navíc stěžovala na ten samý problém. Dvě integrálky se mi přitom pod sedlo vtěsnat nepodařilo – kdyby štítek dovolil cestovat jen ve skútrových „kokoskách“, jistě bychom na výletě nemuseli tahat přilby s sebou…
Přes všechny výtky nesmíme ale zapomenout (a to i přes vysokou laťku, kterou SW-T 600 svým komfortem nasazuje), že jsme stále v jedné stopě, a tak se tyto nedostatky dají překousnout a pro celkový dojem velkorysého pohodlí nejsou nijak zvlášť fatální. Jen je potřeba vědět, že jedna stopa má své jasně dané meze luxusu, které ani ta sebelepší technologie nedokáže překročit...
Zbývá tedy otázka, komu je vlastně maxiskútr Honda SW-T600 určen. Protřelému a zábavu hledajícímu motorářovi bude připadat převahou vlastností typických pro malé auto k smrti nudný, jako rychlé a hbité přibližovadlo po městě se už jen pro své parametry také nehodí. Za stejné peníze navíc máte nové auto, tak proč tedy zvolit zrovna tento skútr? Protože pokud hledáte kompromis mezi pohodlím auta a vzrušením, které aspoň v minimální míře poskytují všechna jednostopá vozidla, zkrátka pokud se nechcete vzdát automobily poskytovaných výhod, které chcete okořenit o pocity, jež lze zažít jen za řidítky, je Honda SW-T 600 tím pravým pro vás.
Honza

Informace o redaktorovi

Petr Poduška (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 186 cm
Jan Krajíček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE