Honda GoldWing F6B

Jízda na GoldWingu je pokaždé jako malý svátek - podobný zážitek vám prostě žádná jiná motorka nemůže zprostředkovat. Motor má sílu, že by mohl trhat kostky z dlažby, ale zároveň je tak kultivovaný, že i na pětku projedete městem bez zakuckání. I přes čtyři metráky pohotovostní hmotnosti se ovládá jako pírko, a jeho velikost je na silnici nepřehlédnutelná. Celkem se není čemu divit, že aktuální model přežil prakticky beze změny dlouhých dvanáct let, a pak mu stačilo pár kosmetických změn. GoldWing bývá někdy označován za krále silnic, a přesto zatím nemá svoje jisté místo v mojí garáži snů - respektive má ho tam rezervované, ale až někdy od roku 2025. Patří totiž mezi motorky, na kterou si může připadat moc mladý kdekdo.

Jenže u Hondy už nechtěli dál čekat, až dozrají další zákazníci, a tak vymysleli variantu pro mladší generaci. Doba zrovna nepřeje nákladným investicím do vývoje nového motoru nebo podvozku, takže se většina změn opět odehrála v designové rovině, ale výsledný rozdíl v jízdních vlastnostech je překvapivý. F6B sice vypadá jako klasický GoldWing s uříznutým plexištítem, odmontovaným zadním kufrem a chromy přetřenými na černo, ale už na pohled z něj čiší mnohem víc dynamiky. Kokpit je najednou mnohem vzdušnější, když se nemusíte na cestu koukat skrz obrovskou výkladní skříň, a také najednou úplně jinak vnímáte rychlost jízdy. Krátké plexi pochopitelně ztrácí na účinnosti, ale do 90 km/h pořád slušně plní svou funkci a boj krčních svalů s větrem začíná teprve nad stodvacítkou.

Místo hlubokého gauče je tu relativně úzké motorkové sedlo, které dává mnohem větší svobodu pohybu ve všech směrech, a protože za zády jezdce může vzduch plynule proudit, místo aby se točil kolem obrovského top casu, odpadly i nežádoucí turbolence ve vyšších rychlostech. Spolujezdec musí kromě luxusního křesla oželet i plotny pod nohama, které nahradily klasické stupačky. Stejně mám dojem, že tenhle GoldWing je určen spíš pro individualisty, a vyvýšená část sedačky zůstane většinu času neobsazená.
Hned po prvních pár zatáčkách je poznat, že tohle je úplně jiná motorka než "velký" GoldWing. I ten dokáže překvapit svojí obratností a ochotou jít do náklonu, ale Bagger se nechá vodit ještě s větší lehkostí. Ušetřených 28 kilo hmotnosti na tom jistě má svůj podíl, ale důležitější je odkud zmizelo nejvíc váhy. Malý GoldWing si nejvíc odlehčil svlečením zadního kufru, a ten se z hlediska těžiště a centralizace hmoty nachází na nejvíc problematickém místě (proto ho tak zřídka vidět na sportovní motorce). Velké zásluhy na zlepšení ovladatelnosti bych připsal i sedlu. To je jednak o půldruhého centimetru níž, a hlavně díky plochému tvaru umožňuje mnohem lépe přenášet váhu na vnitřní stranu oblouku. Chcete-li, dá se z něj prostě líp vysedat.

Základ malého GoldWingu zůstal stejný: šestiválcový boxer s točivým momentem 167 Nm je ve světě motorek pořád unikátem. Při klidné jízdě připomíná elektromotor, schopný citlivě zareagovat na milimetrový pohyb plynového heftu bez ohledu na zařazenou rychlost. Když ale pravačkou otočíte nadoraz, zatlačí vás do sedačky jako letadlo při startu. A nejlepší na tom je, že všechno se odehrává prakticky bez vibrací, a nedá se zaregistrovat sebemenší náznak cuknutí. Sametově plynulý je dokonce i brzdný efekt motoru, takže k rozhoupání nedojde ani po nešetrném ubrání plynu nebo prudkém podřazení. To samé stále platí o brzdách: protiponořovací vidlice drží při brzdění předek na uzdě, a protože jí v tom podporuje kombinovaný brzdový systém, motorka zůstává klidná i pod plnými brzdami. A věřte, že přední třípístky dovedou tohle monstrum zastavit v mžiku.
Kromě omlazení vzhledu a sportovnějších jízdních vlastností šlo v neposlední řadě také o dosažení příznivější cenovky. Přepočteno na naší měnu dělá rozdíl proti "full" verzi rovných 120 tisíc, a z výbavy kvůli této slevě zmizela celá řada luxusních prvků, jako je satelitní navigace, airbag, tempomat, vyhřívání sedadel nebo elektronické nastavení zadního tlumiče, který se u F6B dá seřizovat podle zatížení jenom ručně. Nic z toho ale v každodenním životě s GoldWingem F6B nechybí tolik, jako elektrická zpátečka. Ze sedla sice pohodlně došlápne na zem i jezdec menší postavy, ale stačí trochu nešikovně zaparkovat, a bez cizí pomoci se stejně neobejde. 386 kilo je na odšlapávání do kopečka pořád moc.

Co naopak ke GoldWingu neodmyslitelně patří a nedalo se tak jednoduše škrtnout, je kvalitní audiosystém. Jeho ovladače sice pořád vypadají poněkud archaicky, ale v ostatních ohledech rádio drží krok s moderní dobou. Stereo systém se čtyřmi reproduktory, který kromě ladění stanic umožňuje připojení iPodu nebo USB klíčenky se soubory ve formátech MP3, WMA nebo AAC, má krásně čistý zvuk s výraznými basy. Automatické zvyšování hlasitosti podle rychlosti jízdy patří do standardní výbavy už dlouho, škoda jenom, že k připraveným kabelům na připojení intercomu není k dispozici ještě bezdrátový systém.

Kapacita úložného prostoru se pochopitelně zmenšila o zadní kufr, ale zbylé dva boční jsou pořád schopné pojmout dost rozměrný náklad včetně integrální přilby nebo patnáctipalcového noťasu. Kousek místa vepředu navíc uvolnil chybějící airbag, místo kterého se do vzniklé schránky vejde třeba půllitrovka kofoly.

Status krále dálkových křižníků zřejmě pořád zůstane velkému GolgWingu, přestože i jeho klon F6B se dá díky bohaté nabídce originálního příslušenství změnit v ryzího cesťáka - stačí přidat vysoké plexi a opěrku spolujezdce. Ale místo toho bych si osobně radši připlatil těch sto dvacet tisíc, a vzal kompletního Golďase s navigací, zpátečkou a ostatní parádou.  Jenže "bagger" by se mi stejně líbil víc tak jak je, a to neříkám jenom kvůli ceně. Je s ním prostě víc srandy.