Honda DN-01

Možná si vzpomenete na futuristické modely policejních motorek z filmu Demolition Mann se slavným SS (Silvestr Stalone) v hlavní roli. Tak nějak mi to DN-01 hodně připomíná. Je neoddiskutovatelný fakt, že jsme v jednadvacátém století a hlad lidí po novinkách žene výrobce k nečekaným kreacím. Design je to rozhodně neotřelý, tvary skoro až provokativní. Předek mi připomíná žraločí tlamu a zkratka DN–01 co to asi znamená? Něco jako DNA první díl? Nikoli, je to zkratka pro "Dream New" - Nový sen.

První posazení do sedla přináší opravdu zajímavé pocity. Hmm, ono to má jen jednu páčku na řidítkách, chybí spojka, on je to v podstatě „automat“, jakoby velký skútr. A kde je tedy zadní brzda? Aha, ta je klasicky na pravou nohu. Posez je stoprocentně jak na chopperu, tak to je asi největší překvapení, aspoň zatím. Startuji a mačkám na levé rukojeti řídítek šedou kolíbku se znaky + a - . Motor se jen vytáčí a nic, zkouším to znovu a zas jen otáčky letí vzhůru a stroj tvrdohlavě stojí na místě. Okolní jezdci se už začínají pochechtávat. Pak moje oči propátrají druhou rukojeť a tam objevím další kolíbku s nápisem D a N. Oboje znám z aut s automatem, kliknu D a hele, už se sunu vpřed. Tahle Honda je prostě něco naprosto odlišného.

Design

Někomu se líbit nebude, někomu je tento styl úplně jedno a nechá si svou CB 500 a někomu tento design učaruje. Osobitost a výjimečnost DNku rozhodně nechybí. Na výstavě mi to přišlo jako pekelně moderní pokusný design, kde si Honda zkouší, co lidi chtějí. A přiznám se, že jsem to nazval UFO a ve snu by mě nenapadlo, že už za necelé tři roky od ukázky prvního konceptu se na tomto modelu svezu.
Přední část je, jak jsem již zmínil, trochu do tvaru dravců z vodní říše. Vše dokonale aerodynamické, nikde protichůdná křivka, nikde náznak nesounáležitosti. Kapoty perfektně dosedají a bohatě dimenzované sedlo tomu dávají korunu. Sedlo řidiče je jen 690 mm nad zemí. Řidítka z tohoto celku tak trochu trčí, ale co naplat, jediným řešením už by byl snad jen volant, a to by určitě nešlo. Také zrcátka jsou o dost níže proti zvyku a koukáte si vlastně pod lokty a ne přes ramena.
Velmi pěkná litá kola a především zadek se mi hodně zamlouval nejen kvůli své šířce, ale tomu jak padnul k celku. LEDkové zadní světlo je dost zdařilé a přední dvojice světel + centrální dálka taky nejsou špatným výtvorem. Jen ten krycí plexi štít a palubka se mi moc nezamlouvaly, ale k celkovému vzhledu stroje vlastně tak nějak patří. Velké plotny místo stupaček evokují už od pohledu styl chopper, ale přes kapotování si to nechcete připustit, dokud se neposadíte. Jenže pak je tu zas ovládání podobné variátorovým skútrům a zas vám v hlavě škatulky putují sem tam. Tak snad technické informace to rozlousknou.

Technika

Tady si Honda udělala výkladní skříň se svými technologiemi jako na proslulém závodním NR500, jenže v případě DN-01 to zabalila pro běžného uživatele a uvedla na trh. Motor je kapalinou chlazený véčkový dvouválec použitý v modelech NT700V a TA700 s objemem 680 ccm s výkonem 56 koní při 7500 ot/m. Kroutící moment je na hodnotě 58 Nm při 6000 ot/min. Rozvod je čtyřventilový OHC, o napájení se stará elektronické vstřikování PGM-FI.
Trubkový rám je vyroben z ocelových trubek a profilů, vepředu najdeme klasické vidle, vzadu jednoramennou kyvnou vidlici s integrovaným kardanem. No a hlavně je tu hydraulická resp. hydraulicko–mechanická převodovka HFT. Význam zkratky neříká Hydromechanic, ale je to kupodivu Human Friendly Transmission. Nejsou tu žádné řetězy, ozubená soukolí a další tradiční mechanismy, místo toho hydraulická spojka, která přes hydraulický motor s pokyny od řídící jednotky přenáší plynule optimální kroutící moment přes kardan na zadní kolo. Vzadu je obuta impozantní guma 190/50–17 a vepředu 130/70–17. Brzdy jsou duálně spojené a vybavené ABS. Váha stroje je udávána jen jako provozní, a to 271 kg. Nádrž má objem 17 litrů.

První pocity

Kapotovaná jak silnice, posez ala chopper, ovládání skútr, tak co to vlastně je? Každopádně je to novinka :o). Po nastartování motor přede tichounce, jak jen to jde. Kliknout vpravo D a pak eventuálně vlevo S, motor se vytočí o nějakou tu otáčku výš a je o trochu sportovnější. Další možností je kolíbka na levý ukazováček s prokliknutím na manuální řazení, kde pak opět šedou kolébkou (+ a -) si řadíte sami 6 rychlostí.


Když jsem jezdil většinou na Dčko, neměl jsem problém. Písmenko S a jeho projev si mě až tak nezískal a na ruční volbu kvaltů jsem si až tolik nezvykl. Jen jsem si ověřil, že zde elektronika hlídá řidičovo „správné“ řazení a pokud jedete 20tkou, tak tam prostě víc jak stupeň 4 nedáte. A naopak to platí stejně, při 130ti tam nedostanete trojku, dvojku a jedničku, ani kdyby jste se rozkrájeli. Motor sice brzdí, jak to jen jde, ale elektronika je na pořádek pes. Pak už jsem hledal jen zpětný chod… ale ten jsem opravdu nikde neobjevil.
Neutrální jízdní vlastnosti mě ohromily. Při těch rozměrech a váze jsem musel žasnout, jak se DNko chová. Drží stopu jak přibité a klidně můžete dřít plotny. Na nekvalitním povrchu vidíte, že přední kolo lítá nahoru a dolů jak na enduru, ale vy skoro nevnímáte žádné nepohodlí či neklid řízení. Samozřejmě to není supersport, ale při svých proporcích je to obdivuhodný stroj a troufnu si tvrdit, že strčí do kapsy kdejaký dnešní chopper nebo cruiser. Prostě pokud nechcete mít žádné starosti, pak klikněte Dčko a jen točte plynem, tady je ta bezstarostná jízda.
Jak jsem zmínil výše o pohodlí se stará HFT. Otočit plynem, otáčky udělají vruuuuum, ale ne jako na skútru, jen do omezené výše, kterou posoudí elektronika, že je nejvhodnější pro daný okamžik. Plynule a bez záškubů a jiných rušivých okamžiků se plavně rozjedete a dále zrychlujete.

Další dojmy

Pokud se opřete o oplastování stroje, pokaždé nepěkně zavrže, ať je to nádrž nebo bok stroje. Je znát, že plasty jsou nejen designové, ale asi i účelové. Nádrž se otevírá přes klíček, pouhou otočnou západkou a pod tím se teprve skrývá plastové víčko, které není kam položit a do nádrže je trochu zhoršený přístup přes otevřené krycí víko, proto je lepší u tankování stát vedle motorky než na ní sedět. Při vyšší rychlosti než je 110 km/hod s vámi vítr dost slušně cloumá. Mohutný předek sice rozrazí vzdušný proud, ale nad 120 už je posaz skoro až nepříjemný, a to DN-01 dokáže upalovat i 180tkou.
Navíc kolena se mi nevešla do prolisů na nádrži, měl jsem je na hranách a při delším sezení bych ocenil i možnost změny položení chodidel, celou dobu s nimi totiž nemusíte hýbat a po pár desítkách km vám jedna poloha začne vadit……
Převodovka je opravdu přátelská a bez toho, aniž byste registrovali nějakou změnu, vás stroj sune vpřed. Vše si řídíte jen pootočením plynu. Správně rozdělený krouťák dává i tak těžkému stroji s relativně menším motorem slušnou dynamiku. Relativně horší je to ovšem se spotřebou paliva s ohledem na daný objem motoru - podobně jako u aut s automatickou převodovkou prostě papá o něco víc. Nikdy jsem nenajel víc jak 200 km na nádrž, a to jsem jednou tankoval 15,9 litru. Podle mne si za pohodu musí jezdec připlatit a motor si při ostřejší jízdě řekne s klidem o 7,8 L/100km, ale na tu váhu stroje se zas není čemu divit. Další tankování jsem spočítal na 6,9 L/100km to jsem se snažil o úspornější jízdu výhradně na režim D.

Zhodnocení

Absolutně futuristický stroj, který doslova magicky přitahoval všechny, kteří mne na tom viděli. Na nábřeží si mě fotili i japonští turisti. Pohodlný, příjemný motocykl s neutrálními jízdními vlastnostmi a sympatickým motorem či spíše HFT „převodovkou“. Stroj navozuje pocit bezstarostnosti a pohodlí. Na DN-01 objevíte netušené obzory jak si prožít cestu. Horší pocit u vyšších rychlostí z náporu větru a vyšší spotřeby paliva, jinak bych neměl snad vážnější námitku. Celkově tedy posílám do Hondy jedničku za nápad, inovaci a kreativitu. Určitě to tato značka nedělá jen z rozmaru. U mě konkrétně stroj zabodoval a mé okolí DNko hodnotilo také spíše kladně. Takže vzhůru do dalšího století :o)

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE