Honda CBR125R

Když Honda na začátku nového tisíciletí pod tlakem emisních i výkonových limitů ukončila výrobu legendárního dvoutaktu NSR, bylo třeba veřejnosti co nejrychleji nabídnout nějakou alternativu. Tou se od roku 2004 stala čtyřtaktní Honda CBR125R. A protože se na trhu ujala více než dobře, v loňské sezóně (2007) přišla nová generace tohoto modelu, která již splňuje Euro3. S novým ještě sportovnějším vzhledem a elektronickým vstřikováním tak zůstává jedním z největších magnetů pro mladé a začínající jezdce se zálibou ve sportovních tvarech.

Honda CBR125R

Kapitoly článku

Nový design

První verzi „malého cebra“, jak většina lidí tuhle mašinu označuje, jsme podrobně prověřili v tomto testu a o rok později ji ještě použili jako měřítko při srovnání se strojem Yamaha YBR125 (viz test). Nová verze Hondy CBR125R se vizuálně zase o kousek přiblížila svým velkým vzorům ze stejné stáje, motocyklům CBR600RR a CBR1000RR.




Úzká světla vypadají sportovněji než spojené světlo předchozího modelu a tmavě lakovaný trojúhelník dokonce zdařile navozuje dojem otvoru sání pod plexištítkem. Stejně jako u větších sestřiček i zde při potkávačkách svítí pouze jedna strana. Honďácky zaměřeným zájemcům o sportovní mašiny tedy nic nebrání začít už v šestnácti a po několika letech přesednout na škrcenou verzi šestky a po dosažení potřebného věku třeba skončit na litrovém Fireblade. Škoda že se při změně designu nepřesunula zrcátka na kapotáž, jejich umístění na řídítkách i nadále působí až moc civilně.


Nový motor

Emisní normy jsou neúprosné, proto Honda poslední model malého CBR vybavila elektronickým vstřikováním a katalyzátorem s lambda sondou. Důležité je, že se to neodrazilo na hodnotě maximálního výkonu a motor poskytuje 14 koní při 10 000 ot/min, což je dokonce ještě o trochu více než u předchozího karburátorového modelu. Přibyla také elektronická regulace volnoběhu IACV (Idle Air Control Valve). Výsledkem všech inovací je větší pružnost a hladší průběh vytáčení nové stříkačky. Opravdu je to znát a po několika desítkách kilometrů jsem si sametovou a okamžitou odezvu tohoto střízlíka doslova zamiloval. Při jízdě ve městě jednoválec slušně funguje ve středním pásmu a obejde se i bez neustálého řazení. To nejlepší ovšem předvede až v rozmezí 8 až 11 tis ot/min, snese i menší přetočení na 12tis.




Doslova mě šokovalo, když se za Prahou cebro na dálnici rozvášnilo až na 130 km/h. Při kontrolní jízdě stejným úsekem směrem zpět se ukázalo, že to asi přeci jen je nebyla úplná rovina, protože tachometr vyšplhal jen na 110 km/h. Takže za maximálku lze považovat 120 km/h, to na tento objem vůbec není špatné! Na druhou stranu při delší jízdě v těchto rychlostech se do řídítek přenášely jemné vibrace od motoru a docela mě pak odpoledne brněly ruce. Ovšem dálniční tahy asi opravdu nebudou často vyhledávaným hřištěm pro hrátky s malým cebrem, takže bych to nebral jako mínus.


Mínusem ovšem z mého pohledu zůstává šestistupňová převodovka. Je sice dostatečně přesná, ale drobet hlučnější a během testu mi párkrát také vypadla rychlost nebo jsem se nedbalým řazením dostal na falešný mezineutrál. U jiné značky bych byl spokojený, ale od Hondy jsem přeci jen zvyklý na dokonalé a blbuvzdorné řazení, proto mírné zklamání...


Dalším parametrem, který se s příchodem vstřikování vylepšil, je celková spotřeba. Přestože jsem během krátkého testu jen zřídka držel jiný než plný plyn, stopětadvacítka dokázala i s dvoumetrovým habánem za řídítky jezdit za 3,5 litru/100 k, tedy ještě o kousek méně než předchozí verze. To při celkovém objemu nádrže 10 litrů dává opravdu slušný dojezd a nízké provozní náklady.

Rám, odpružení, brzdy

Většina prvků zůstává shodná s předchozím modelem. Pevný rám a tuhé odpružení umožňují opravdu sportovní přístup k projížďce, tedy alespoň do té míry, co výkon dovolí. Trojúhelník sedlo, stupačky řídítka zůstal nezměněný a motorka umožňuje pohodlné jízdy po městě ve vzpřímené poloze, menším postavám i sportovní přikrčení na řídítka a menší vysedávání v zatáčkách. Univerzální využití podporuje i dostatek pohodlí pro spolujezdce a hlavně poměrně příznivé jízdní vlastnosti i při obsazení dvěma osobami. To u podobných malorážek není až tak samozřejmá vlastnost!


Suchá hmotnost 119 kg (tedy jen o 4 kg více než předchozí karburátorová verze) a úzké pneumatiky zaručují výbornou manévrovatelnost a proplétání mezi auty na světlech jde mimo jiné i díky velkému rejdu úplně samo. Na krocení tak lehké motorky stačí vepředu jeden kotouč s dvoupístkovým brzdičem. I přes sportovní výraz je ale brzda laděná spíše na začátečníky a zabírá spíše pozvolna. Při pořádném stisku ale dokáže naservírovat dostačující účinek a ani příznivci stopie si na ni nebudou moci stěžovat.


Ostatní prvky, jako přístrojovka či podsedlové prostory, zůstávají nezměněné, takže je zde nebudu znovu probírat, mrkněte na fotky nebo předchozí testy.


Shrnutí

Přestože se letos v této kategorii konečně začíná rozkoukávat i konkurence, Honda CBR125R zůstává díky vyrovnaným vlastnostem a zavedené pověsti tím nejvyhledávanějším strojem mezi šestnáctiletými držiteli nového řidičáku. Inovace vzhledu i pohonné jednotky jí jednoznačně prospěla a jejímu masivnímu rozšíření na parkoviště všech středních škol tak brání pouze cena těsně pod 90 tisícovek.




Informace o redaktorovi

Filip Tichý - Výška testovacího jezdce: 195 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist