Honda CBR 250R a CBR 125R

Obě tyto novinky spatřily světlo světa na mezinárodní výstavě motocyklů EICMA v Miláně a u mnoha návštěvníků vyvolaly pozitivní ohlasy. Zaujala především zbrusu nová CBR250R, která má svou přítomností potrápit přímého konkurenta rodu Kawasaki, tedy Ninja 250R. Naopak nová hondí stopětadvacítka prodělala víceméně jen kompletní facelift s drobnými úpravami, který ji nepochybně svědčí. K nám do redakce se dostaly naráz, a my jsme si vychutnali možnost přímého srovnání těchto dvou kočiček, které se od sebe liší jen 125 kubíky.
Letmým pohledem lze konstatovat, že jistá podoba obou CéBéeRek se silným cestovním motocyklem VFR1200F tam bezesporu je. Na druhou stranu si říkám, kdybych vlastnil jednu z těchto malorážek, asi by mi vadilo, kdyby nebylo jasně poznat, do jakéže kategorie daný motocykl patří. Vůbec tím největším prvkem, který od sebe odlišuje tyhle dva kousky je samotný rám motocyklu. Ačkoliv je stopětadvacítka o 25 kilogramů lehčí, než silnější dvěstěpadesátka, používá stejného ocelového rámu, který byl použit u loňského modelu a opticky vytváří dojem pevnější konstrukce, než je tomu u trubkového rámu dvěstěpadesátky. Těžko říci, zda je pevnost srovnatelná nebo ne, ale to se dozvíme během testovacích jízd.
Kabátky jsou pěkně propracované a co se stopětadváci týká, letos oblékla robustnější model, což dělá z tohoto maloobjemového motocyklu dospělejší kousek. Některé doplňky jako zpětná zrcátka, směrová světla, přístrojová deska, ale i řidítka jsou de facto stejná, takže lze předpokládat, že i tento fakt se projevil na konečné ceně motocyklů, které společně sdílí několik jednotlivých dílů.
Přístrojové desky čítají několik základních údajů, jako je teplota motoru, stav palivové nádrže, počet celkově ujetých kilometrů nebo hodiny, ale hlavní doménou je přehledný analogový otáčkoměr hostící kontrolku zařazeného neutrálu. Při pohledu na ovládací prvky a zapalování stopětadvacítky je jasné, že se zkrátka muselo někde ušetřit a v žádném případě se nejedná o nějaké rozumné designové řešení. Naproti tomu najdete na dvěpade již plnohodnotné ovladače, které například používá o level výkonnější Honda CBR600F. Dalším takovým detailem, který nepůsobí dvakrát komfortně je víčko palivové nádrže, které při odemknutí a následném otevření musíte někam položit, protože není součástí nádrže.
Hnacím agregátem u slabší Hondy, který mohou oprávněně zažehnout už šestnáctiletí motorkáři, je čtyřdobý kapalinou chlazený jednoválec o zdvihovém objemu 124,7 ccm. Motor s vačkovým rozvodem OHC a dvěma ventily má maximální výkon téměř 10 kW v deseti tisících obrátkách za minutu. Strop točivého momentu má pak posazen o dva tisíce otáček níž a jeho hodnota činí 10,42 Nm. Spojka klasická, tedy mechanicky ovládaná a převodovka rovněž nabízí standardní šestici rychlostních stupňů. Je škoda, že oba motocykly nedisponují stavitelným podvozkem, protože kdy jindy by měli mladí řidiči porozumět chování podvozku, když ne v raném stádiu? Přední brzdový systém tvoří pouze jeden kotouč o průměru 276 mm s technicky jednoduchým třmenem se dvěma pístky. Na svou provozní hmotnost 137 kg a maximální rychlost, kterou tento motocykl dosahuje, je přední brzda naprosto dostačující. Ta zadní je pro změnu jednopístková, taktéž kotoučová. Co se oproti loňskému modelu změnilo, jsou rozměry pneumatik. Namísto přední sedmnáctipalcové pneumatiky 80/90 je zde použita 100/80. Zadní kolo bylo obuto dokonce do o tři centimetry širší pneumatiky, takže z původního rozměru 100/80 se přešlo na 130/70 R17.
U Hondy CBR250R, jak už z názvu vyplývá, se jedná o čtyřdobý, kapalinou chlazený, jednoválcový, čtvrtlitrový motor s rozvodem DOHC a čtyřmi ventily. Tenhle motor mohou naopak zažehnout ti, kterým bylo již 18 let a vlastní řidičské oprávnění podskupiny A s omezením do 25 kW výkonu. Honda CBR250R generuje přesně 19,42kW, což je 26 koní a pár hříbátek. Škoda, že jsou dnešní euro normy tak neúprosné, protože tehdejší dvoutaktní 125 ccm dosahovala výkonu až 25 kW. Oproti stopětadváce maximální výkon motocyklu pocítíme už v 8 500 obrátkách za minutu a krouticí moment 22,9 Nm v sedmi tisících. I zde nalezneme šestistupňovou převodovku s mechanicky ovládanou spojkou.
Dvěpade je pochopitelně o nějaký ten centimetr celkově větší, co do délky, šířky i výšky. Na délku je to skoro o devět a na šířku téměř o šest centimetrů. Vypovídající je ale výška sedla, která je u CBR250R o malinko nižší, což by mohlo nahrávat lepší ovladatelnosti. Ono 162 kilogramů provozní váhy už taky není málo, a sebemenší náznak, který přispěje k lepšímu pocitu z jízdy, je samo sebou hodnocen pozitivně. Obě cébra mají stejný objem palivové nádrže a ta pojme celých 13 litrů naturalu. Co se týká brzd, tady je motocykl osazen velmi jedovatým, třípístkovým třmenem, který je doplněn asistenčním pomocníkem ABS. Verze bez protiblokovacího sytému disponuje pouze dvoupístkovým třmenem. V obou případech nejsou brzdové čelisti radiálně upevněny. Zadní brzda je již klasický jednopístek s plovoucím třmenem a kotoučem o průměru 220 mm. Honda je obuta do sedmnáctipalcových pneumatik 110/70 vpředu a 140/70 vzadu pro lepší grip, i když použitá směs je spíše zvolena s ohledem na delší životnost.
Když usednete na jednu z těchto sportovních malorážek, určitě vás překvapí jejich pohodlí. Obě totiž mají velmi podobný posez a výše posazená řidítka si oblíbíte během prvních pár kilometrů. U stopětadváci nemohu přijít na chuť zapalovací skříňce, nevypadá zrovna nejlépe a nabývám dojmu, že se na tomto motocyklu poměrně hodně šetřilo. Při studeném startu zažehnou obě krasavice téměř na povel a brumlají si do noty čtyřtaktní jednoválcovou písničku. Poprvé jsem vyjel na silnějším modelu a musím říci, že seznámení s ním bylo velmi příjemné. Co můžu vyzdvihnout je určitě průběh motoru. Je jasné, že se musí držet spíše ve vrchních otáčkách, ale to je u nízko objemových motocyklů známá věc.
Moc jsem si liboval jízdu v provozu naší metropole, kde má motorka dostatečný výkon na předjíždění a dokáže se neuvěřitelně proplétat jak kolonami, tak městskými uličkami. Systém ABS a jeho funkčnost během jízdy mě docela překvapila, protože si troufám říci, že funguje lépe než například na CBR600RR. Totiž při razantnějším brzdění nesepíná v každé situaci, ale opravdu pouze tehdy, pokud dojde k mírné ztrátě adheze předního kola. Mimochodem brzda jako taková, přestože je zde pouze jedna, funguje hezky a brzdný účinek jsem si vychutnával s každým příjezdem do křižovatky.
Když jsem motorku vytáhl mimo město, zkoušel jsem i její maximální rychlost. Do stokilometrové rychlosti zrychluje velmi statečně a maximální povolenou rychlost v České republice zvládne pokořit kolem deseti vteřin. Tou maximální rychlostí, kterou jsem měl možnost jet v optimálních podmínkách a v úplném zalehnutí, bylo 165 km/h. Jak už jsem zmínil, jízdní vlastnosti jsou velmi dobré, i když ve vyšších rychlostech, tak kolem 130 km/h, když jsem projel táhlou zatáčku s mírnými nerovnostmi, cítil jsem, jak se motorka pode mnou začíná kroutit. Pravda, ze zadní kyvné vidlice zrovna nevyzařuje pevnost horské skály a tlak, který na ní působí ve vyšších rychlostech, se musí zkrátka někde projevit. Honda CBR250R na mě udělala celkově velmi dobrý dojem a volba čtyřtaktního motoru před tím dvoutaktním má i své výhody. Například spotřeba je nadmíru příjemná - 3,5 litru při dravé jízdě je záviděníhodná skutečnost. CBR250R je ideální stroj do města, a také na přesuny kratších vzdáleností se motocykl stane sympatickým společníkem.
Když jsem naopak usednul za řidítka čtyřtaktní stopětadvacítky, vůbec první pocit byl, jako kdybych osedlal nějakou malou padesátku. Ta lehkost motorky byla dominantní před všemi zbylými charakteristickými rysy téhle malorážky. Přesto je posez velmi dospělý, takže s mou výškou 174 cm jsem neměl sebemenší problém se na motorku poskládat a opravdu jsem si nepřipadal, že řídím stroj určený především pro motorkářský potěr. Bohužel jsem se nezbavil pocitu, že je vše spíchnuto horkou jehlou. Spojková páčka byla taková nepřesná, uvolněná, zkrátka nesedla mi vůbec do ruky, ale na její funkčnost to naštěstí nemělo vliv.
Nastartoval jsem motocykl a čekám, až hnací agregát dosáhne provozní teploty. Krátkým a svižným otočením plynu zjišťuji, že motor nemá moc chuti do otáček a samotná reakce na přidání plynu má menší zpoždění. Byl jsem zvědav, co mě čeká, protože když si vzpomenu na svou dvoutaktní padesátku, kterou jsem proháněl kdysi středočeským krajem, tak to bylo jiné kafe. Jestli jsem říkal, že jízda městem na dvěpade je pro tento typ motocyklu jako stvořená, u tohoto kousku to platí dvojnásob. Pokud jsem chtěl jet trochu rychleji, musel jsem téhle mašině opravdu topit pod kotlem a co se týká například předjíždění, tak to jsem si v několika případech hodně rychle rozmyslel. Ale co bych čekal od stroje, který má udělat šťastným náctiletého motorkáře začátečníka.
Nicméně, jízdní vlastnosti se mi zdály naopak lepší, než u silnější sestřičky, byla krásně stabilní jak na brzdách, tak i v zatáčkách, což by mohlo být do jisté míry dáno odlišnou konstrukcí a především o 25 kilogramů nižší hmotností. Hodně jsem se za řidítky CBR125R vyblbnul, hlavně v ulicích velkoměsta, kde hodně dostává zabrat spojka a celé pérování. Tahle motorka mě odměnila krásnou spotřebou a to třemi litry na sto kilometrů.