Honda CBF1000

Úvod, design, ergonomie

Design a konstrukce

Před dvěma lety Honda vedle šestistovky Horneta představila umírněný model CBF600 s novým přístupem „just fit“ a důrazem na bezpečnost, snadné ovládání a lákavou cenu. Novinka měla úspěch, takže letos Honda vyráží s větším litrovým bráchou, který zachovává stejné zaměření, ale přidává výkon a větší pohodlí.

Nenechte se zmást bočními plasty za motorem, které velmi zdařile napodobují bočnice litého rámu - základem zůstal jednoduchý páteřový rám, ovšem pořádně vyztužený pro stokoňový výkon. Díky stejnému rámu se šestistovkou CBF1000 zůstává relativně malá motorka. Zachovává i podobný styl polokapotáže, ale díky ostrým bočním hranám a výraznějším prolisům je podstatně agresivnější a elegantnější zároveň.

Zepředu a zezadu od sebe malou a velkou CBF kromě jinak lakovaných ploch téměř nerozeznáte – velké dvojice světlometů vepředu, sdružená koncová svítilna se směrovkami vzadu.
Výjimku tvoří zapuštěné přední směrovky a vůbec celá optika v čirém provedení.
Krásným prvkem určitě jsou dvě oválné koncovky výfuků v nerezu - konečně zase jedna krásná symetrická mašina! Navíc v době, kdy všichni schovávají výfuky pod sedlo!
K testu jsme dostali stříbrnou verzi, která je sice z nabízených variací asi nejpraktičtější, ale osobně bych v nabídce barev rozhodně sáhl po nádherné bronzové metalíze předvedené na výstavě.

Posaz, ergonomie

Koncept „just fit“ (přesně na míru) zahrnuje sedlo s možností nastavení výškyv rozmezí 78-81 cm, plexištít s možností zvýšení o 5 cm a řidítka s možností nastavení výšky a náklonu. Ve výsledku si jezdec každé postavy najde své optimální nastavení. Sedlo je pohodlné - ani po celém dni na silnici jsem mu nemohl nic vytknout. Navíc je část řidiče hodně dlouhá, takže při delších cestách není problém měnit posaz.
Řidítka už jsem „nafasoval“ ve zvýšené poloze a nastavení jsem neměnil, být majitelem, možná bych si s náklonem ještě trochu pohrál a pokusil se dostat trochu víc váhy těla na ruce a řidítka, protože jinak je posaz až příliš neutrálně vzpřímený. To je sice pohodlné, ale trošku to zmenšuje odezvu od předního kola a vzájemné sepjetí se strojem.

Stupačky jsou přívětivě umístěny přesně tam, kam se noha intuitivně zvedne. Velkou chválu si zaslouží poloha stupaček spolujezdce. Spolu s pohodlným a tvarovaným sedátkem spolujezdce tak vašemu batůžku nabízejí opravdu komfortní cestování.
Celá CBF působí díky úzkému motoru štíhlým dojmem a tváří se jako lehká motorka.
Plexištítek je trochu záludný - zdálo by se, že poloha úplně nahoře bude ta nejpohodlnější a nejvíc vás ochrání před větrem. Chyba lávky - polohu úplně nahoře bych doporučil jen těm nejvyšším jezdcům. Pro ostatní bude lepší nižší poloha, kdy štítek odklání vítr na hruď a krk a na helmu se dostává jen krásně učesaný proud vzduchu bez turbulencí, který se dá v pohodě vzpřímeně dlouhodobě snášet až do nějakých 160km/h. Při zvýšení štítku jdou menším lidem na helmu drobné turbulence, které zvyšují hluk.

Přístroje a ovladače

Přístrojová deska je také do jisté míry podobná přístrojům CBF600, oproti ní je ale o dost sportovněji pojatá. V plastu přístrojovky jsou zapuštěny dva hlavní kulaté budíky - tachometr a otáčkoměr - po stranách pak další dva kulaté výřezy obsahují palivoměr a signály ABS/HISS/vstřikování.
Okolo jsou rozmístěny další kontrolky, uprostřed najdeme tlačítka kombinovaného tripmetru a hodin. Vše pěkně přehledné a jasně čitelné, jen na číslice na tachometru psané kurzívou jsem si nějak nemohl zvyknout. Drobnou výtku bych také měl ke kontrolkám směrovek - jsou dost po stranách a šipečky jsou poměrně titěrné, při letmém pohledu mi občas unikla blikající směrovka.
Vůbec jsem neobjevil žlutou kontrolku rezervy - zřejmě její funkci nahrazuje červené pole palivoměru.

Na řidítkách najdeme všechny obvyklé ovladače - samozřejmě bez sytiče, jde přece o stříkačku. Pravému palci se nabízí přepínač nouzových blikačů, které je možné nechat zapnuté i po vypnutí zapalování. Páčka spojky je hydraulická s možností nastavení stisku a moc příjemně se ovládá - umožňuje v každé situaci přesně říct spojce, jak má pouštět výkon na zadní kolo. Zrcátka jsou u CBF také na skvělé úrovni - netřesou se ani ve vyšších rychlostech, poskytují slušný rozhled dozadu, přitom ale netrčí nijak extrémně do stran a ve městě mezi auty vůbec nevadí.