Honda CB1100 - klasik bez kompromisu

S představením CB1100 pro evropský trh Honda mnohým příznivcům značky plní tajná přání a sny po klasickém motocyklu v moderním pojetí. Jisté je, že právě takto koncipovaný model japonskému výrobci na evropské scéně již delší dobu chyběl. S pokorou a respektem tak nahlíží Honda do vlastní historie a servíruje všem obdivovatelům nabídku, která se dá jen stěží přehlédnout. CB1100 je tak na první pohled a usednutí nespoutaným mixem emocí s citem pro detail a prvky motocyklů minulosti.

Honda CB1100 - klasik bez kompromisu

Kapitoly článku

Po první ochutnávce koncem ledna ve Valencii se celá redakce opravdu těšila na test tohoto vzduchem chlazeného čtyřválce. Dědictví, jenž tento motocykl nese, je patrné na první pohled v každém detailu. V aktuální produkci Hondy se jedná v pravdě o výjimečný počin, který nezbývá než s povděkem kvitovat. Inspirace prvním CB750 představeném v Tokiu v roce 1968 je více než patrná. Honda se s tímto motocyklem vrací tak trochu na začátek. Je jasné, že se zde necílí na masy, ale především na individualisticky zaměřené příznivce s notným zájmem o historii. Pro mnohé to byl tehdy opravdu první sériový „superbike“. Byla to právě legendární CB750, kde sám Soichiro Honda chtěl dokázat, že motocykl může nabídnout více než malé a střední dvouválcové motory. Vzduchem chlazený řadový čtyřválec SOHC do té doby nikdo jiný sériově do motocyklů nemontoval. Výkonnostní potenciál 67 koní si tehdy vyžádal řadu sériových průkopnických řešení a tak se objevila např. standardně dodávaná jednoduchá kotoučová brzda na předním kole, elektrický startér, či sportovně zakloněné budíky.
S modelem CB1100 však Honda nechce jít ve všech detailech do ranné historie a inspiraci tak hlavní šéfdesignér Mitsuyoshi Kohama čerpal při návrhu i s pozdějších motocyklů představených koncem sedmdesátých let. Proto u tohoto motocyklu nalezneme hranatější nádrž, či lité ráfky na místo výpletu z drátů. Motocykl tak vzhlíží i k pozdější CB400 v oblasti koncovky výfuku, či CB900F, jejíž první generace byla vyráběna v roce 1979 až 1983. Honda tehdy musela pružně reagovat na ostatní japonské konkurenty a výsledkem tak byla tato nová řada již s DOHC motorem. V USA byla prodávána jen v rozmezí let 1981-1982, kdy byla poté v roce 1983 nahrazena novější CB1100F. Vývojově konstruktéři čerpali ze závodů endurance a v oblasti podvozku potom z již tehdy zdatné motokrosové sekce. CB900F byla cílena zejména na evropské trhy, kde se v pozdějších letech uchytila možná i díky své počáteční inspiraci v různých variacích spíše pod označením Honda Bol D’Or. Byly to právě tyto motocykly, které pomáhaly poté v devadesátých letech formovat spolu s ostatními celý "nahatý" svět. Kdo by z tehdejší doby neznal dnes již rovněž legendární CB750 (seven-fifty) nebo tehdy již nastupující výkonnostní a kapalinou chlazené první CB600F nebo CB900F Hornet.
Současná CB1100 se však v konstrukční kanceláři také nezrodila jen tak jako blesk z čistého nebe. Šlo spíše o prvotní nápad, který postupem času vyústil v reálnou podobu. Považte první koncept, tehdy tedy spíše pocta k třicátému výročí řadového čtyřválce se objevil pod označením CB Four již v roce 1999. Skutečné krásný unikátně vyvedený motocykl, který se však v tehdejší době a honbě za výkony do sériové podoby nikdy nedostal. Navíc až do roku 2003 byla ve výrobě vzduchem chlazená CB seven-fifty, takže ani marketingově zřejmě nebylo pro tento skvost v tehdejší době dostatek místa. Situace se však změnila v roce 2007, kdy bylo jasné, že legenda bude znovuzrozena. Jako pocta historii byl za základ celého motocyklu zvolen vzduchem chlazený motor jednoduše proto, že po něm fanoušci stále více volali. Tehdy ještě do značné míry sportovně laděný koncept se sportovně střiženým sedlem vzhlížel na svět na 17“ kolech a nesl označení CB1100F. Dílo bylo zahájeno, ale cesta, která konstruktéry dovedla až k dnes testované CB1100 byla stále ještě dost dlouhá. Jak je patrné z konceptu, finální vzhled a některé dílčí prvky se nakonec přiklonily více k historické lince a to je myslím v případě tohoto modelu jen dobře.
Základem a určujícím prvkem celého motocyklu je samozřejmě nádherně vyvedený vzduchem chlazený motor s žebrováním, který je usazen v ocelovém dvoukolébkovém rámu. Finální vzhled potom samozřejmě dotváří všudypřítomný design připomínající původní stroje a inspiraci. Mezi určující prvky patří bezpochyby velký kruhový světlomet, analogové přístroje a v neposlední řadě vykrojená nádrž a stříbrně lakované boční panely. Motocykl a vzhled, a zde to platí dvojnásob, však netvoří jen zásadní součásti, ale především detaily. Najdeme zde tak například dvojici klaksonů, či klasická pochromovaná kulatá zrcátka.
Někdo může namítat, že by to možná chtělo v některých detailech ještě dotáhnout a odpověď zní zcela jistě ano, ale zde je prostor předurčen již vám. V nabídce originálního příslušenství výrobce je celá řada drobných doplňků. Krom standardně dodávaných komponent napříč výrobní řadou zde tak máte možnost si například zvolit chromované rámečky přístrojů a krytu světla. Pokud chcete jít dále, dostat můžete i zlatý nebo stříbrný panel na přístrojích a zlaté nebo červené šrouby přední vidlice. Pěkně vypadá i stylový zadní nosič. Když nic jiného a pro vaši peněženku to již bude příliš, může to minimálně pomoci jako návod, kam se ubírat.
Za zmínku jistě stojí i klasicky střižené sedlo, které skrývá prostor pro drobnosti, či poctivé plechové pochromované blatníky. Výrazným prvkem zádi je potom koncové světlo, které sice vzhledově koketuje s historickou předlohou, nicméně kvalitně odvedeným návrhem a realizací plní bezezbytku svoji práci. Lehkou výtku snad lze mít pouze k podsedlovému držáku blinkrů, který má posloužit i k lepší manipulaci na místě a jako madla spolujezdce. Bohužel díky celé stavbě motocyklu je držák dost nízko a praktické uchopení tak zrovna nenabízí. Před zahájením výroby v roce 2010 byla rovněž dlouho na stole varianta motocyklu se samostatnou koncovkou výfuku na každé straně, nicméně nakonec díky úspoře nákladů a hmotnosti zvítězila varianta s jedním výfukem. Je to možná škoda, ale ve výsledku se tak podařilo alespoň přiblížit předloze ztvárněné v historické podobě CB400, což se také počítá. V nabídce je motocykl ve třech barevných variantách. Krom testované červené je k dispozici motocykl ještě v perleťovém bílém a černém provedení.
Vzhledově působí CB1100 lehkým dojmem, ale při prvním usednutí za řidítka vám ihned dojde, že držíte poctivý kus motocyklu. Rozhodně to však nelze považovat v tomto případě za handicap spíše naopak. Je to spíše pocitová záležitost, jelikož v dnešní hi-tech době jsme u motocyklů podobných proporcí zvyklý již téměř na muší váhu. Uvědomujete si celkovou robustnost, kterou umocňuje navíc ještě navenek obnažený motor. S tím je jezdec dost intenzivně v kontaktu v oblasti nohou, ale jde jen o prvotní usednutí. Při samotné jízdě je vše velice rychle zapomenuto a v historickém kontextu a náhledu na motocykly tehdejší doby jde již jen o příkladnou ovladatelnost a ryzí radost z jízdy.
Přestože se motocykl snaží pocitově přiblížit k historickým modelům značky, najde se zde řada velice dobře schovaných moderních vymožeností. Co je třeba opravdu ocenit, je tak spíše to, co na první pohled není vidět a podařilo se schovat. Snad vyjma senzorů kombinovaného brzdového systému ABS, tak jen stěží na první pohled odhalíte, že je motocykl vybaven moderním vstřikováním, stavitelným předpětím u přední vidlice a obou konvenčních tlumičů vzadu. Jezdec na CB1100 sedí spíše vzpřímeně a uvolněně. Nohy jsou usazeny sportovněji, ale nejedná se o žádný extrém. V tomto se opravdu podařilo historické motocykly vystihnout bezchybně. Rovněž dle očekávání je zde výrazně lepší odezva od podvozku.
Co však vše spolehlivě přebijí, je středobod veškeré radosti - motor. Když pominu vzhled, který si sám zaslouží samostatnou pochvalu, potom je tu hlavně jeho charakter, který se snad nemohlo podařit lépe vystihnout pro tento typ stroje. Od začátku bylo jasno, že půjde o "vzducháč" - lidé po něm zkrátka touží. Obšírněji technicky se mu věnoval již Petr v "první jízdě" a já se tedy mohu plně soustředit více na samotný projev. Motor dosahuje maximální výkon 66 kW při 7500 ot./min, což není pro řadu lidí na dnešní poměry mnoho, ale věřte, že kouzlo tohoto agregátu je zcela jinde. Kliková skříň byla použita z CB1300 a konstruktéři se tak mohli více soustředit na konstrukci válců. Dnes je doba limitů a emisních norem, což je v drsnějším vyjádření emocí vždy trochu na obtíž. Staré motocykly se vyznačovaly hrubým charakterem a náležitým zvukovým projevem. Zde se podařilo z tohoto zachovat typický masivní zátah v nízkých a středních otáčkách, čehož bylo dosaženo především předsunutým časováním sacích ventilů na prvním a druhém válci.
Motor tak pocitově nabízí opravdu rychlou odezvu a mohutný zátah od nízkých otáček, což umocňuje navíc vstřikování paliva. Zvukový projev a míru vibrací bych si dokázal představit i živelnější, ale na druhou stranu stroj ani na delší trati příliš v tomto ohledu neunaví a je pocitově čitelnější. Je to dáno i konstrukcí a uchycením, kdy je motor upevněn do rámu pomocí čtyř pevných bodů a dvou silentbloků. Co je třeba vyzdvihnou je jeho brzdný účinek a celková přívětivost, která v kombinaci s naprosto bezproblémovou pětistupňovou převodovkou poskytuje až nevídané možnosti přístupu k samotné jízdě. Je tedy spíše na vás zda chcete motor více točit nebo se jen kochat krajinou s podřazeným vyšším kvaltem. Ani při laxním přístupu a zapomnění vás rozhodně nečeká žádné cukání, či nepatřičná touha motoru po otáčkách. Je až s podivem, co si lze vůči agregátu dovolit.
Z tohoto pohledu se tak jeví dobře i jízda po městě, či do práce. V kolonách vás tak rozhodně nebude čekat posilovací cvičení se spojkou a plynem. Podvozkově se v dnešním pohledu na věc jedná o bezchybný univerzál. Snese opravdu mnoho, ale vyloženě sportovní zacházení je mu spíše cizí a tímto směrem zaměření jezdci budou hledat zcela jistě jinde. Kladně hodnotím celkovou variabilitu a bezproblémovou možnost použití v celé řadě situací. V kombinaci s osmnáctipalcovými ráfky na úzkých pneumatikách potom motocykl přináší opravdu výjimečný celkový projev a pocity z jízdy. V tomto kontextu je jízda na stroji tohoto objemu opravdu nevšedním zážitkem, který se liší od dnes běžně nabízené produkce. I přes pohotovostních 248 kg se motocykl vyznačuje lehkou ovladatelností, což je krom jiného důsledek obutí na úzkých pneumatikách. Vpředu je 110/80 vzadu potom 140/70, což jezdce předurčuje k určitému stylu zacházení odlišnému od vyloženě sportovních strojů. Ve výsledku je chování a autentický zážitek o to více intenzivní. Celkové konstrukční pojetí motocyklu se tak zdá v takto koncipovaném stroji téměř bezchybné.
Drobnou výtku snad lze mít pouze k lehkému zavírání v pomalejších rychlostech, což však bylo typickým chováním i historických strojů. Tady je to však dost výrazně vyváženo stabilitou a pocitem bezpečí v rychlejších pasážích. Z hlediska vzhledu jsem opravdu rád za klasicky střižené sedlo, nicméně z pohledu ergonomie jde spíše o užší záležitost. To znamená, že na běžné ježdění kolem komína a určení tohoto motocyklu zcela jistě dostatečná záležitost, ale v případě delších cest si užijete část pocitů jezdců minulosti i na své zadnici. Pravdou je, že se však nejedná o žádný extrém, ale spíše o naši zhýčkanost z ostatní produkce dnešních dnů.
Za bezchybnou a moderní záležitost lez považovat kombinovaný brzdový systém s ABS. Motor sice disponuje opravdu dobrým brzdným účinkem, což by vedlo k předpokladům i podle výkonů na papíře až k domněnce, že jsou předimenzovány, ale není tomu tak. Motocykl je poctivě odvedený kus práce a podvozkově nabízí možnosti i pro opravdu svižnou jízdu a tu je pochopitelně třeba náležitě krotit. V tomto pohledu na věc i v konfrontaci s celkovou hmotností, tak nelze mít ke zvoleným dvou kotoučům vpředu a čtyřpístkovým třmenům Nissin sebemenších připomínek. Motocykl je však přes všechny tyto předpoklady skutečně předurčen spíše pro pohodovější jízdu. Ta mu svědčí nejlépe. To však neznamená, že se jedná o nějaký nepraktický "retro bike". Motocykl nám naopak nabízí celou řadu příležitostí k praktickému využití, navíc podpořenou velice příznivou spotřebou. Ta se v rámci redakčního testu ustálila na hodnotě 5,4 l /100 km.
Honda CB1100 je motocykl pro jezdce, kteří preferují historicky vyhlížející motocykly v praktickém pojetí. Ať už na víkendové projížďky s přáteli nebo na každodenní ježdění pro radost a do práce. Tam všude vám může být tento motocykl dobrým společníkem. Jedná se o univerzální stroj, který ctí historickou příslušnost značky a klasické prvky. Navíc má velice přívětivý charakter i pro méně zkušené jezdce. Osobně si cením celkového nápadu a citlivého přístupu k historickému odkazu, který se podařilo myslím naplnit výborně. Z hlediska techniky je třeba vyzdvihnout vytrvalost konstruktérů dotáhnout celý projekt ve výsledné podobě se vzduchem chlazeným motorem a konečně uvedení na evropský trh. Cena testovaného motocyklu činí 264 900 Kč.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Klady a zápory

+ nezaměnitelný styl a prvky
+ motor
+ řada doplňků k vlastní seberealizaci finálního vzhledu
+ prostor pro nepromok (kalhoty) nebo pár drobností pod sedlem


- madlo pod sedlem (držák blinkrů) je dost nízko pro uchopení a manipulaci s motocyklem na místě
- kola by mohla být drátěná a budíky již v základu chromované
- sedlo by mohlo být více pohodlnější


Stáhněte si vybrané fotografie na pozadí vašeho PC

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.14
Známkováno: 21x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist