yamaha_mt09




Honda CB 1300S

Po uvedení CB1300 v roce 2003 neminula ani tohoto největšího naháče Hondy v letošním roce povinná úprava a rozšíření o novou verzi “S“. Jak je zvykem, toto označení nemůže u tohoto výrobce a několika dalších znamenat nic jiného, než že se na výrobní lince rozdávají povinné plasty, čehož je toto nové CB opět důkazem. Tento motocykl se tak v letošním roce představuje s novou polokapotáží a několika dalšími změnami, které přispívají k celkově komfortnější a pohodlnější jízdě. Příznivci služebně staršího a náležitě větrného “F“ se však obávat nemusí i nadále totiž zůstává vedle tohoto výletníka s polokapotáží v nabídce.

Kapitoly článku

Vývoj a design:


CB 1300 bylo představeno evropským jezdcům a vpuštěno na motocyklový trh v roce 2003. Tento stroj je výsledkem hledání kořenů ve vlastních řadách mezi sportovními motocykly a superbiky poloviny osmdesátých let. Hned při představení a prvních testovacích jízdách bylo jasné, že tento stroj půjde do samého srdce motocyklového zážitku s důrazem na základní prvky jízdy na takto dimenzovaných strojích. Čerpat zkušenosti mohla Honda hlavně z legendární CB1000, jejíž industriální vzhled a obnažený řadový čtyřválec se stal v mnoha směrech designovým základem tohoto nového motocyklu. Po extravaganci Hondy k podobě nesmlouvavého, ale jinak rovněž dech beroucího naháče X-Eleven, který byl odkojen Blackbirdem, to je sice změna vpravdě do historie nahlížející, nicméně vzhledem ke konkurenci nikterak překvapivá. Tak nějak na okraj, co se nezařaditelné kategorie týče, nikoliv však vzhledem k parametrům a stylu ještě možná hledalo CB 1300 lehkou podobnost v nespoutané X4. Ta je snad kromě Japonska po světě poměrně nedostupná, o to více však krásná a obdivovaná.


Nové CB 1300S udržuje v zásadě stejné vývojové cíle stanovené pro její první edici. Po uvedení modernizované verze v loňském roce na podzim, kde víceméně došlo z hlediska vzhledu pouze k přepracovaní a s úžení bočních podsedlových plastů, přišla verze s polokapotáží jako cestovnější oživení. Designéři hledali inspiraci pro svůj záměr v historickém CB 1100RB, které bylo uvedeno v roce 1981. Pro emotivnější vyjádření však nezůstalo jen u podobnosti tvarů, ale přistoupilo se i ke stylovému červeno-bílému barevnému provedení. Pro příznivce modernějšího vyjádření samozřejmě zůstala osvědčená komorně černá varianta. Co se finálního vzhledu týče, názory se budou asi dosti lišit, nicméně příznivci historických reminiscencí budou určitě spokojeni. Klasické kulaté světlo bylo nahrazeno vcelku zdařilou alternativou hranatějších tvarů a i přes celkově historický vzhled je kapotáž navržena velice prakticky a jezdce dokáže vcelku obstojně ochránit proti náporu vzduchu, i když za ještě trochu vyšší plexi bych se nezlobil. Nově umístěny jsou i zaoblená zrcátka, která sice nejsou dle mého názoru tak vzhledově zdařilá jako u verze “F“, ale dokonalý přehled o dění za motocyklem Vám přinesou.




Co se týče dvou nově integrovaných budíků, zde proběhla změna jen víceméně formální. Ukazatelé směru se přesunuly více do zorného pole jezdce do plastové kapličky nad budíky, což u klasického nahého provedení nebylo technicky možné. Ostatní rozložení a celkové tvary přístrojů zůstaly identické. Přehledné analogové zobrazení v podobě dvou budíků je doplněno o sadu klasických kontrolek a dva minimalistické LCD. První je umístěn ve středu mezi budíky a nabízí jezdci informace o teplotě motoru, tachometr a denní počítadlo km. Druhý je umístěn více vpravo přímo v otáčkoměru a v kombinaci zobrazuje čas a stav paliva. V rychloměru přibyla vedle diody signalizující imobilizér (HISS) i kontrolka systému ABS, který je u této verze dodáván již ve standardu. U této verze se navíc objevilo modré podbarvení budíků, nahá verze je měla podsvíceny do žluta.



Ovládací prvky jsou klasického ražení, jak jsme u japonských motocyklů zvyklí, sympatickou funkcí navíc je zde pouze přepínač výstražných světel, která mají v případě tohoto stroje čirá sklíčka. Jestliže přední část evokuje vzpomínky na historii, o zádi lze říci pravý opak. Za opravdu pěkný lze považovat velký zkosený světlomet osazený LED diodami, které vyzařují tradiční dvou žárovkový vzhled CB, či elegantně protaženou a útlou podsedlovou kapotáž jinak masivního stroje.
Široké a pohodlné sedlo i pro spolujezdce je rovněž záležitostí, která se u tohoto typu motocyklu neodmítá. Vzhledem k bytelnému zadnímu madlu a celkovému usazení, tak spolujezdce při poklidnější vyjížďce takřka nevnímáte. Překvapením v této kategorii motocyklů je podsedlový prostor, který nabízí až nečekaně hodně místa pro výbavu na menší výlet (11,4 l). Bez větších potíží jsem pod sedlo dostal kalhoty do deště a kompaktní fotoaparát. U testované verze “S“ je k dispozici navíc i dvojice schránek v kapotáži, do kterých si lze před cestou uložit několik dalších drobností.



Celému dění dominuje mohutná koncovka výfuku, které předchází na odiv obnažené svody výfukového systému (4-2-1) vycházející s řadového čtyřválce bez žebrování. Škoda jen, že vzhledem k plnění všech emisních a hlukových norem není zvukový projev motocyklu nijak zvlášť výrazný. To je však pro jezdce, kteří se za jízdy rádi slyší, jistě lehce překonatelná překážka. Motocykl je vybaven sportovně střiženými 5-ti paprskovými koly, které jsou obuty do rozměrově vcelku konvenčních pneumatik (vpředu 120/70 ZR17 a vzadu 180/55 ZR17), kterým z hlediska jízdních vlastností nelze nic vytknout. Vzhledově vypadá celek uhlazeně a prakticky. Obnažený motor pod střídmě tvarovanou 21 l nádrží, svody a v neposlední řadě vzadu na odiv vystrčená dvojice nastavitelných tlumičů Showa, či kovový kryt řetězu, to jsou všechno atributy, které nás i nadále přesvědčí, že přes výletní image jsou linie velkého naháče stále zachovány.



Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (5x):
Motokatalog.cz



TOPlist