3x Big cruisers: GoldWing F6C & California 1400 Custom & Thunderbird Commander

Vzhledově odlišná, ale koncepcí dost podobná jako F6C je loňská novinka od Moto Guzzi. Ani v jejím sedle se nebudete cítit jako na klasickém cruiseru - leda byste sáhli po variantě Touring. Testovaný model Custom má díky užším řídítkům, menšímu sedlu, tužšímu  odpružení zadního kola a větší váze na předku mnohem blíž ke sportovnímu stylu jízdy. Design je ale úplně jinde než Honda, a přes moderní prvky pořád prosvítá dlouhá a bohatá historie modelu California.
Motor by se už sám o sobě dal vystavovat v galerii, a originální kompozice válců zakrojených do nádrže, zvýrazněná nablýskanými svody a dlouhými vodorovnými koncovkami musí zalahodit i oku naprostého laika. Se stejnou pečlivostí a elegancí jsou zpracované všechny detaily od předního světla s denim LED svícením, přes originální budík s centrálním displejem až po čisté linie zadního blatníku s integrovanými LEDkami světla a blinkrů.

Vidlicový dvouválec je z testované trojice papírově nejslabší, zato má nejníž položenou špičku točivého momentu. 120 Nm je k dispozici už ve 2 750 otáčkách, takže sílu motoru můžete využít prakticky od volnoběhu a rozjíždět se dá skoro bez přidání plynu. Chce to ale přeci jen aspoň trochu otočit pravým heftem, aby se víc než tři metráky železa daly plynule do pohybu – a nebo vzít za plyn pořádně, když chcete oslnit kolemjdoucí hvizdem zadní dvoustovky. Systém kontroly trakce proti tomu nic nemá, a když je přepnutý do nejmírnějšího režimu 1, dovolí vám i nakreslit čáru na na výjezdu ze zatáčky.

Že California Custom není žádný dálkový křižník na nekonečné americké rovinky, naznačují i plastové slidery na spodní hraně stupaček. Guzzi se vodí do zatáček s překvapivou lehkostí a díky šikovně nastavené geometrii a rozložení hmotnosti poskytuje i perfektní zpětnou vazbu.  Mimochodem, zvuk plastového slideru v kontaktu s asfaltem vydává mnohem příjemnější zvuk, než když do asfaltu škrábnete pochromovaným železem. S náklonem se to ale nesmí moc přehánět - když odlehčíte vnitřní nohu, plotna se dost ochotně sklopí , a další opěrný bod už je napevno přišroubovaný do rámu.
Vedle kontroly trakce je poměrně neobvyklým elektronickým prvkem v této kategorii také  tempomat. V zájmu zachování co nejjednoduššího designu se všechny funkce ovládají jediným tlačítkem na pravé straně řídítek, ale pohyb mezi jednotlivými příkazy má celkem jasnou logiku. Trochu matoucí je jenom kontrolka tempomatu, vyvedená ve shodné barvě a tvaru jako indikátor blinkrů, a umístěná hned vedle něj.

Přední vidlici za vzorné chování při prudkém brzdění - na zadní pedál jsem kvůli moc citlivému ABS sáhnul jenom při redukování rychlosti ve městě, jinak se všechny situace daly pohodlně zvládnout s pomocí předních radiálních čtyřpístků Brembo. Ty mají antiblokovací systém nastavený podstatně volněji, a nechají si líbit hodně razantní zacházení.
Kdybych si měl za každou cenu vymyslet něco, co mi vyloženě překáželo, přál bych si uživatelsky vstřícnější spojkovou páčku a delší chod řadící kolébky. Na mačkání spojky jedním nebo dvěma prsty můžete po dvaceti minutách ve městě rovnou zapomenout, a pak se taky špatně hledá neutrál. Jinak šestikvaltová převodovka pracuje přesně a (kromě typického úderu jedničky) i poměrně tiše, aby nerušila nádherný zvuk motoru, který se i z homologovaných koncovek hlásí důrazně o pozornost.

Jízda na GoldWingu je pokaždé jako malý svátek - podobný zážitek vám prostě žádná jiná motorka nemůže zprostředkovat. Motor má sílu, že by mohl trhat kostky z dlažby, ale zároveň je tak kultivovaný, že i na pětku projedete městem bez zakuckání. Tenhle jedinečný pocit od letoška můžete zažít už ve třech různých podobách, protože z legendárního turistického korábu Honda po loňské novince F6B postavila další variantu - na kost odhalený power cruiser F6C. Popravdě řečeno, dalo se to tak trochu čekat - vždyť podobný model s názvem F6C Valkyrie se už v minulosti vyráběl, a to s poměrně velkým úspěchem. 
Tentokrát ale Honda vsadila na úplně jiný styl, a než by se snažila převlékat GoldWinga za klasický cruiser, dala mu z nějakého důvodu raději nadčasový ultramoderní kabát. Ať se podíváte zpředu na přední pětiúhelníkové světlo lemované mřížkami v chromovaných rámečcích, z boku na plastové kryty chladičů či zadní blatník s vestavěnými LED diodami, nenajdete tady snad jediný prvek, který by se dal označit za tradiční. Nebo už jste někdy v téhle kategorii viděli letmo uložené zadní kolo? I když něco by se přeci jen našlo: chromovaná kaplička na nádrži - takhle přece vypadají budíky na cruiserech. Ale pozor, tohle je jenom kryt víčka nádrže a domov pro zámek zapalování. Kompletně digitální přístrojovka se nachází na řídítkách. 

Základ přitom zůstal stejný: šestiválcový boxer s točivým momentem 167 Nm je ve světě motorek pořád unikátem. Při klidné jízdě připomíná elektromotor, schopný citlivě zareagovat na milimetrový pohyb plynového heftu bez ohledu na zařazenou rychlost. Když ale pravačkou otočíte nadoraz, zatlačí vás do sedačky jako Grippen při startu. Nejlepší na tom je, že všechno se odehrává prakticky bez vibrací, a sebemenší náznaků zakuckání. Tenhle motor rozhodně nedostanete do úzkých tím, že zapomenete podřadit - na pětku zvládne snad i plynulou jízdu krokem. Sametový je i brzdný efekt motoru, takže k rozhoupání nedojde ani po nešetrném ubrání plynu nebo prudkém podřazení.

To samé stále platí o brzdách:  přední čtyřpístky dovedou tohle monstrum zpomalit v mžiku, a pořád máte ještě v rezervě zadní pedál, spojený s třípístkovým třmenem. Celé to má pod kontrolou dvoukanálové ABS. Zmáčknout masivní brzdovou páčku vyžaduje chlapský stisk (což platí také o hydraulicky ovládané spojce), ale nástup účinku se dostaví okamžitě, a dávkování brzdného účinku už je také bez problému.

V širokém sedle, s mírně zakloněnými řídítky v rukách a stupačkami přímo pod koleny je posez na F6C náležitě uvolněný, ale díky kvalitnímu podvozku rozhodně nejste odkázáni jenom na nějakou kochačku. Hned po prvních pár zatáčkách ale poznáte, že jediným limitujícím faktorem je výška stupaček, která po každém ostřejším průjezdu zákruty nemilosrdně připomíná na jakém typu motorky jedete. I tak ale motorka vyniká svou obratností a ochotou jít do náklonu - samozřejmě s přihlédnutím k pohotovostní hmotnosti 341 kg, což je mimochodem o 70 méně než kolik váží základní Goldwing.

Triumph Thunderbird Commander

Co má Commander společného s ostatními účastníky dnešního testu? Ani u něj nenajdete vidlicový dvouválec, tak typický pro kategorii cruiser. Triumph dal přednost řadovému uspořádání, a rozhodně neudělal chybu. Oficiálním důvodem je rovnoměrnější chlazení válců a lepší rozložení váhy, která se posouvá víc dopředu. Vzhled to přitom nijak neovlivnilo - angličan ve společnosti dalších dvou vypadá nejvíc jako klasický cruiser. Na vysoké úrovni je také kvalita zpracování, v každém detailu najdete poctivé řemeslo.
První dojem po usednutí za řídítka je, že sedíte na opravdu velké a těžké motorce. A to se vlastně jedná o lehčí verzi cestovního modelu Thunderbird LT, který je navíc ověšený brašnami, vysokým plexisklem a opěrkou spolujezdce. Váha je ale znát hlavně při manipulaci na parkovišti, po rozjetí Commander přebytečná kila shodí a vede se jako mnohem menší motorka. Jasně, že setrvačné síly při brzdění neoblafnete, a při proplétání v úzkých serpentinách nenandáte žádnému lehkému supersportu nebo naháči, ale limitem jsou spíš nízko umístěné stupačky než rozměry či hmotnost motorky. Z těch není třeba mít přehnaný respekt.