2 x Honda Crossover: maratonec vs sprinter

Pokud jde o výběr Adventure Biků, jak se dneska trefněji říká bývalým cestovním endurům, může se jedním z nejpestřejších pochlubit japonská Honda. Ta do této kategorie řadí i modely označované výrazem crossover, pod kterým si představuju něco jako SUV mezi automobily. Motorky co se tváří drsně jako kovboj v reklamě na Marlbora, ale jejich nejoblíbenějším domovem je asfaltka - byť i rozbitá - a nejmilejší činností pak cestování na dlouhé štreky. Proto jsme je vytáhli na pár dní do Alp, ať se pořádně ukážou.

2 x Honda Crossover: maratonec vs sprinter

Kapitoly článku

Na málokterou dvojici motorek sedí přirovnání k sourozencům, jako na Crosstourer s Crossrunnerem. Tedy, až na to, že ten starší (myšleno dobou pobytu na trhu)  je v tomto případě menší a má ztřeštěnější nápady, zatímco druhorozený už stihnul pobrat víc rozumu a životní pohody. To se ostatně dá vyčíst i z jejich jmen: Tourer má v oblibě hlavně dlouhé tratě, Runner je spíš na sprinty. Je až s podivem, jak rozdílné charaktery můžou mít dvě motorky postavené na stejném základě: sportovním cesťáku s vidlicovým čtyřválcem. Když spolu ale tihle bráchové vyrazí na víkend ven, rozumí si náramně.

Že mají stejné rodiče, to se pozná hned na potkání. Crossrunner vloni prošel modernizací, která se nevyhnula ani designu, a záměr připodobnit jej k většímu Crosstoureru je z výsledku patrný. Když je ale potkáte na silnici, není žádný problém je od sebe rozeznat. Přední světlo Runneru připomíná doširoka roztažené písmeno X, svítící Tourer vypadá spíš jako ypsilon.

Z profilu už rozdíl není tak evidentní; křivku která se táhne od nezbytného zobáku pod světlem přes vrchol nádrže a hluboké údolí sedla, jakoby kreslili přes kopírák. Zřetelným rozpoznávacím znakem je plexi, protože turista je na dlouhou cestu vybaven příplatkovým vyšším štítem (nový model 2016 už dostal stavitelné), a tvar nadstandardních kufrů. Sprinter si musí vystačit se základním rozměrem plexi, ani on však nepřichází v úplně holém provedení. Jeho příplatkovou výbavu tvoří trubkové rámy s přídavnými světly, které přidávají designu nejméně 10 Adventure bodů, a sada cestovních kufrů, které už tak dobrodružně nevypadají, ale zase mají lepší aerodynamiku než hranaté bedny u Tourera.

O rozdílných náturách leccos naznačuje velikost předních kol; osmistovka na litých sedmnáctkách míří čistě na asfalt, zatímco dvanáctka má vepředu o dva palce navíc a drátový výplet k tomu. Tady se počítalo s nějakou tou zkratkou přes pole. Zadní letmo uložená kola vypadají u obou motorek parádně, i když kardan na Toureru malinko kazí dojem. Škoda jenom, že na silničně ustrojeném Crossrunneru není USD vidlice jako u jeho většího parťáka, ale více než stotisícový rozdíl v ceně musí být někde znát. Na vysvětlenou; cena testovaného Crosstoureru ve verzi s automatickou dvouspojkovou převodovkou je aktuálně 404 tisíc korun, Crossrunner v akci teď stojí bez stokoruny třista tisíc a ještě k němu dostanete sadu doplňků jako bonus (duben 2016).

Pokud jde o standardní výbavu, Honda se nikam nežene, a v obou případech zůstala u základních prvků. Proto tu nehledejte elektronicky řízený nebo dokonce semi-aktivní podvozek, ani přepínání palivových map nebo snad tempovat. ABS má jednu úroveň a žádné tlačítko OFF – na rozdíl od kontroly trakce, u níž se dá navíc vybírat ze třech stupňů intenzity. Ještě kdyby ovladače kontroly trakce u obou motorek vypadaly trochu líp, třeba jako ten pěkný vypínač vyhřívaných rukojetí, které má Crossrunner v základu. Víc se nám libila také jeho přístrojovka s reverzním displejem – tu Honda mohla dát v rámci modernizace i letošnímu  Crosstoureru. Na špatnou informovanost nebo čitelnost si ale nemůžeme stěžovat ani u jedné přístrojové desky.

Optický mohutnější dojem se u dvanáctky potvrdí i za širokými řídítky. Standardní sedlo je 85 centimetrů nad zemí (dá se nahradit sníženou sedačkou), nádrž se směrem dopředu mocně rozšiřuje, takže kolena zůstávají pěkně v závětří, a to samé platí pro zbytek těla a hlavu, schované za velkým plexi. Přesun po dálnici – pokud zrovna nezjišťujete maximálku – se tak podobá klidné plavbě na parníku. Ani menší Crossrunner na tom však není s jízdním komfortem o moc hůř, když pomineme handicap nízkého plexištítu. Řídítka současného modelu dovolují vzpřímený posez a širší - skoro enduro – úchop. Zato stupačky jsou v poměru k sedlu, které jde ze základní výšky 835 mm pustit ještě o dva centimetry níž, zalomí nohy do ostrého úhlu, takže dolní končetiny se cítí spíš jako na sportovní motorce. Nějaké body za jízdní pohodlí to Crossrunnera cestou do Alp stálo, ale v horách jsem na ně rychle zapomněl. Lehká osmistovka - proti dvanáctce s DCT váží skoro o půl metráku míň - se v každé zatáčce do náklonu přímo hrne. Tourer na to jde s větší rozvahou, a proto také v utažených zákrutách trochu ztrácí.

Při předpisovém dálničním tempu si ale oba motory V4 ševelí v podobném rytmu, ale když spolu tihle dva začnou na autostrádě závodit, silnější má vítězství logicky jisté. Stejně to dopadne na široké hlavní silnici s táhlými zatáčkami, kde díky stabilnímu podvozku jede Tourer přesně tam kam ho nasměrujete, a tváří se přitom jakoby nic. Aby Crossrunner udržel tempo  - řekněme trochu svižnější - musí se držet zuby nehty. To znamená motor stále vytočený nad sedm tisíc, do čtyřventilového pásma systému VTEC, časté řazení a lehká nervozita od podvozku v rychlých zatáčkách. Jízda na Crosstoureru je proti tomu víc profesorská, skoro bez emocí, a rychlost tolik nevnímáte. Částečně za to může i automatická převodovka, které pro podřazení před zatáčkou stačí pokyn tlačítka mínus. Crossrunneru by slušelo alespoň příplatkové rychlořazení.

V horách se ale síly přinejmenším vyrovnávají, protože to co slabší Runner ztrácí na rovinkách, to dožene v zatáčkách - pokud jsou dost blízko u sebe. Potápění přední vidlice se dá buď vydržet (není tak hrozné), nebo řešit přitvrzením útlumu a předpětí. Seřiditelný je i zadní centrál, kde stačí po naložení kufrů nebo spolujezdkyně jenom otočit kolečkem, a útlum může zůstat v továrním nastavení. Tourer s figurou hromotluka ani nepozná, že veze nějakých pár kilo navíc, a jeho podvozek je celkově klidnější. V pomalých obloucích však fyziku neoblafne, přestože má tužší předek.

Z toho, co tu bylo už napsáno jste určitě pochopili, že Crosstourer není jenom silnější kopií Crosrunnera. Nenechte se tedy zmást tím, jak jsou si tyhle dvě motorky podobné, protože každá má úplně jiný naturel. Když pomineme nemalý finanční schod mezi nimi, Tourer je skutečný cesťák se vším komfortem co k tomu patří. Po rychlých silnicích s ním můžete urazit stovky kilometrů za den, aniž byste večer padli únavou. Dejte si ale pár horských pasů ve svižnějším tempu, a rádi ho vyměníte za obratného Runnera. Ten se sice na dlouhých štrekách mírně zadýchává, ale bohatě vám to vynahradí dvojitou dávkou emocí v každé zatáčce.

Informace o redaktorovi

Petr Poduška - Výška redaktora: 186 cm

Klady a zápory

Crosstourer
+ cestovního komfortu
+ stabilní podvozek


Crossrunner
+ design
+ obratnost


Crosstourer
- hmotnost
- spotřeba

Crossrunner
- umístění stupaček
- stabilita v rychlých zatáčkách


Který model byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 76x
  2. Hlasováno: 104x

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 6x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist