globalmoto_unor




Test Harley-Davidson Sportster S: Exploze zážitků

Joj, to byla jízda, takhle si představuju moderní Sportster! S klidným svědomím staré vzducháče přesuňte do kolonky Historie. Jasně, čeká nás pláč po starých dobrých časech, ale oni příznivci H-D pláčou vždycky… Nový Sportster S je potvrzením, že už i Harley přijal 21. století a není jen výrobcem artefaktů. Tohle je naprostý showbike: praktičnost nula, vše je zaměřeno na jízdní zážitky a ohromování okolí. Daří se mu oboje.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Abyste mě nepochopili špatně. Ten úvod není dílem nějakého mladého technomaniaka, který ujíždí na všem moderním, v kapse má vždy tu poslední verzi iPhonu a doma na zdi má wallbox na dobíjení svých elektrických vozidel. Jestli je někdo u nás v redakci konzerva, jsem to já. Miluju staré věci! A motorky obzvlášť. V garáži mi už 20 let překáží stařičká Yamaha XT600, kterou nedokážu prodat, ač na ní vlastně vůbec nejezdím, protože je tak nádherně analogová. Jak motorka nemá kulaté světlo, ručičkové budíky a žebrované válce, musí se sakra snažit, aby mě nějak zaujala. A co se Harley-Davidsonu týče, mám opravdu hodně rád ty staré (rozuměj předloňské) Sportstery, sám jsem při jejich konci vrčel na emisní šikanu, že přijdeme o takové skvělé a charakterní stroje. Forty-Eight nebo Iron 1200 by mi do garáže fakt mohly. Nicméně zároveň mám slabost pro odvážné počiny a ten koncept nazvaný jednoduše Custom, který Harley-Davidson ukázal v srpnu 2018 při prezentaci projektu More Roads To Harley-Davidson spolu s Pan Americou, se mi dost líbil. A jelikož sériový Sportster S se od onoho konceptu skoro neliší, byl jsem hrozně napnutý, jaké to bude. Po svezení na novince říkám, že opravdu už byl čas, nechat historii spát, a u Sportsterů vyrazit novým směrem. Původně v těch 50. a 60. letech šlo opravdu o sportovní americký motocykl, ale ty poslední už se jenom sportovně jmenovaly a realita byla taková, no… Člověk to musel mít rád. Tady je jméno odkazující na sportování zcela na místě a je to úplně nová cesta pro H-D, přesně jako zněl ten slogan. A mně se ta cesta líbí.

Sportster Forty-Eight s motorem Evolution z roku 2015, koncept Custom z roku 2018 a sériový Sportster S ročníku 2021

Jak vypadá

Však to vidíte sami – velkolepě. Není to italská líbivka, ale brutální americký powerbobber, který řve do světa: „Podívejte se na mě!“ Takhle to bylo na obrázcích a dobrá zpráva je, že wow-efekt neopadá ani při osobním setkání. I naživo Sportster vyvolává obrovské emoce, je to takový ohromovač davů. Nemusí se vám líbit, ale respekt ve vás vzbudí každopádně. Něco jako pick-upy RAM nebo sporťák Challenger od Dodge.

V dnešní době spousta šokujících designů, které se zpravidla pouštějí do souboje, který bude vypadat nejvíc kosmicky, ovšem u Sporsteru pořád vidíte, že to je H-D. Přitom co je tady stejného jako u jiných modelů této americké ikony, nádrž a…? No a vidíte, na první pohled máte jasno, kde tohle postavili.  Já jsem byl rád za tohle barevné provedení do testu, je parádní a za mě hezčí než obyčejná bílá. Škoda, že pro letošek Harley vyměnil barvy a tuhle v modelu 2022 už nedostanete. Každopádně ať bude třeba namalovaná štětkou, ta motorka vypadá hrozně nízká a zavalitá, má výrazný čumák, obrovské tlusté přední kolo, klasickou nádrž, maličké sedátko, velké flattrackové výfuky, krásnou trubkovou kyvku a skvěle vyřešená zrcátka. Prostě showbike bez náznaku snahy o praktičnost a já dávám Harleyi palec nahoru za to, že příchod takhle kardinálně jiné generace Sportsterů pojal právě tímto stylem, „normální“ modely přijdou později.

Ale abych pořád jen nehýkal nadšením. Na Sportsteru najdu i věci, které prostě nejsou nic moc. Plastů je tady na poměry americké značky docela dost, samozřejmě diskutabilní jsou výfuky, resp. jejich kryty, ale tam mě nenapadá moc jiných řešení, no a potom držák RZ, ten se mi fakt nelíbí. Problém vlastně nemám se samotným držákem, ten je hezký trubkový a je to bez diskuse lepší řešení, než něco bastlit na tu krátkou prdelku, ovšem mé oko má potíže s tím zadním plastovým světlem. To je prostě ošklivé. Je to sice o fous lepší řešení než na FXDR 114, ale pořád žádná sláva. Že tady jezdci lítá voda na záda, je úplně jedno, Sportster S se nějakou praktičností nehodlá svazovat.

Za řídítky

Člověk nasedne a ví, že je na H-D! Což je strašně důležitá zpráva. Fakt to tam je. Nicméně u téhle značky to pro mě nebývá vždycky dobře, mockrát se mi stalo, že jsem si sedl na Harleye a říkal si, že tahle řídítka vůbec nekorespondují s pozicí stupaček a naopak. Viz třeba můj mega oblíbený Forty-Eight, tam jsem taky vždycky chtěl buď vysoká řídítka jako na verzi Special, nebo naopak mid controls, tedy stupačky ve střední poloze. Sportster S jsem na test dostal právě s mid controls, které jsou za příplatek, v základu máte stupačky vepředu. Nejdřív jsem z toho byl rozčarovaný, neboť kolega Prochy je loni při novinářském svezení v Německu sepsul, ale pak jsem byl rád, neboť mi Sporty konečně ergonomicky dával smysl. Navíc jsem si nepřipadal, že se na něm ztrácím, je dobrý i pro vyšší, i pro nás menší.

Jízdní pozice jako taková je docela příjemná, ale pořád charakterní. K řídítkům se člověk trochu předkloní, nohy jsou umístěné dobře a nejsou ani moc roztažené do stran, jak to v H-D „umějí“ udělat. Sedlo na to, jak je minimalistické, je také překvapivě v pohodě. Teda není to na 300km výlety, to už člověk musí být otrlý, nicméně ono je to spíš o podvozku než o sedle a o tom, jestli člověk vydrží tu pozici. Protože tady logicky fučí jako na nejvyšším kopci v okolí, jezdec má k dispozici nulové krytí, všechno jde na vás a nejpříjemnější jízda je kolem kila. To neznamená, že nemůžete jet víc, já po dálnici měl nasazených na tempomatu 135 km/h, ale to prostě nejde dlouhodobě. Udávaná maximálka 220 km/h je spíše teoretickou záležitostí, to musí být šílený zážitek hlavně pro vaši krční páteř, který jsem si s chutí odepřel. Tahle jízdní pozice mi ale přesto přijde naprosto správná, fakt mě baví, protože takhle si představuju Sportster. Do těch mid controls stupaček se člověk může opřít při sportovní jízdě, k téhle motorce mi předkopy přijdou jako pitomost. Zároveň mě to ale ani netlačí do toho, abych měl nohy vzadu, prostě dobrý.

Zajímavé je, že Sportster S je fakt lehký, pouhých 228 kg. To měly staré Sportstery možná tak bez motoru. A přitom je cítit jak to, že je lehký, tak ale zároveň dává takový dojem železa. Nevím, jak to v té Americe udělali, ani jak to správně popsat, ale je to tak. Honda NC750X, kterou jsem loni měl na starosti v rámci našeho dlouhodobého testu, váží to samé a působí mnohem lehčím dojmem. Tohle je taková malá, silně koncentrovaná nálož dynamitu. U každé jiné motorky bych vrčel, ale tady jsem rád, protože takhle Harleye chci.

Přístrojovka a výbava

Vlastně jenom přístrojovka, protože výbava tady žádná není. I když, jak se to vezme. Veškeré osvětlení je z LED diod, řidič si může kompletně nastavit jak přední USD vidlici, tak zadní tlumič (předpětí hydraulikou), přední brzdový třmen je čtyřpístkový radiální monoblok Brembo a brzdovou páčku na radiální pumpě si můžete nastavit do několika poloh. Abyste nepřebrzdili, to tady hlídá ABS, jež má dokonce náklonovou funkci, neboť uvnitř stroje najdete šestiosou inerciální řídicí jednotku a k ní připojené obvyklé funkce, tedy i kontrolu trakce. Nebo třeba také zpětný protiprokluz.

Ale tím už se dostáváme k elektronice, která se nastavuje na barevném 4“ kruhovém TFT budíku. Ten se ovládá úplně stejnými čudlíky, jaké známe z modelu Pan America 1250, a vlastně má i stejné funkce, akorát zabalené do menšího kruhu namísto toho velkého obdélníkového tabletu z cendura. Takhle si představuju sportovní cruiser pro 21. století. Budík je navzdory nevelkým rozměrům přehledný, je na něj dobře vidět a ani mě tu tolik nerozčilovalo, že je ukazatel zařazeného kvaltu opět poměrně nevýrazný. Nějak jsem ho nacházel snáz než u PanAm. Opět ovšem chybí spotřeba, a to mě naopak rozčiluje. Řidič má k dispozici pět jízdních režimů (Sport, Road, Rain a dva individuální), já používal pouze Sport. Silniční režim má až moc měkký spodek, chybí mu síla odspodu, a Sport je prostě příjemný. Nevím, proč se snažit z obrovského dvouválec udělat elektronicky jemný šestiválec. Já bych víc map nepotřeboval. V menu najdete to samé, co u PanAm, čili se dokážete prokliklat až k nastavení charakteristik podvozku a ARH (automatická regulace výšky), což jsou prvky, které tu samozřejmě fyzicky chybí, ale nijak vás to netrápí, že to v infotainmentu zůstalo a možná to naznačuje, co by mohly mít další Sportstery.

Dva válce plné zábavy

Motor je stejný jako u Pan Ameriky, a přitom tak jiný! Opravdu, zíral jsem na to. A nejde jen o sekundární převod tradičním řemenem namísto řetězu, který dostalo cenduro. Kapalinou chlazený dvouválec Revolution Max o objemu 1252 cm3 a s čtyřventilovými DOHC hlavami, doplněnými o proměnné časování sacích i výfukových ventilů, je předělaný na spodek a je to sakra znát. U PanAm má člověk pocit, že do 4000 je dvouválec takový jemný a potom že zatáhne. Tady krutě táhne už odspodu a nahoře neumírá a člověk by fakt neřekl, že tady je o 30 koní méně. Za mě jednoznačně povedenější naladění. Mimochodem s parametry 121 koní a 125 newtonmetrů je na tom Sportster S lépe než poslední V-Rody (nenechte se zmást některými technickými podobnostmi, motor opravdu není stejný), a přitom je dobře o 80 kg lehčí. Takže jestli vám někdy V-Rod přišel jako dragster, nepřejte si vidět, co s vámi udělá Sportster…

Ten silný spodek je moc příjemný, přesně takhle se Sportym chcete jezdit. Není problém na pětku držet otáčky kolem dvou tisíc, čemuž odpovídá městská rychlost lehoučce přes 50. Na tempomat teda pulzuje, ale nějak to ten motor dá a ani neprotestuje, není to, že byste ho trápili. Také to teda není žádné kadle-kadle, na to zapomeňte – chce točit! A dělá to moc rád, na šestku máte při 100 km/h přes 3000 otáček, to staré Sportstery jely myslím kolem 130 km/h, ale ničemu nevadí, mně to normálně připomínalo velké Ducati Monster 1200. Prostě jiný přístup, než na jaký jsme od H-D byli dosud zvyklí.

Motor jede s prominutím jako hovado, má koule, není asexuální. Občas při pomalejších rozjezdech po přeřazení na dvojku elektronika trochu neví, co dělat, tak tomu člověk vytne a Sportster vyletí dopředu, super. Auta se nepředjíždějí, nýbrž přeskakují. Rychlořazení vůbec nechybí, co spíš zamrzí, je kinematika řadičky při řazení na vyšší kvalty, netlačíte nahoru, nýbrž taháte páku k sobě a bolí z toho po čase palec. Lanková spojka mi tady přišla lepší než na PanAm, přesnější, lépe dávkovatelná, i když pořád ne úplně hvězdná. Mohla to ale být záležitost konkrétního kusu. Spotřeba nabušeného dvouválce zůstala kolem 5 l/100 km jako dřív, a přitom tady máte dvojnásobek koní. Fakt člověk může na staré Sporty zapomenout, tohle je spíš Diavel a jsem přesvědčený, že by nový Sportster napráskal i V-Rodu. Těší mě také parádní zvuk, když se dvouválec točí, a zároveň dokáže být nečekaně tichý, když se jede na pohodu nebo po městě. Vůbec mi nevadilo se otáčet v obytné zóně, žádná babička mi nehrozila z oken. Fajn motor po všech stránkách.

Co ta přední guma?

Od motoru jsem nějaká očekávání měl (a ten je nakonec ještě překonal), ovšem od podvozku jsem opravdu netušil, co čekat. Stejně jako u Pan Ameriky, ani tady není žádný hlavní rám, vše je uchycené na motoru, a jak přední, tak zadní odpružení jsou úplně jiného typu, než na co jsme u Sportsterů byli dosud zvyklí. Brzdy jakbysmet. No a hlavně: co ta přední bambule o rozměru 160/70TR17?

Už po prvních metrech cítíte, že podvozek je, ehm, sportovní. Sice je plně nastavitelný, ale celkově tvrdý, prostě Sportster. V tomhle se charakter modelové řady se nezměnil. Odpružení ovšem působí jednoznačně kvalitnějším a schopnějším dojmem než dřív, nicméně u Sportsteru S to nemůže být o nějakém extra komfortu. Ale taky to tak chcete. Hlavně je ta motorka úžasně pevná, když dojde na zatáčky. A co se týče přední gumy, tak za mě jednoznačně palec nahoru, Harleyi se podařilo skloubit vzhled a jízdní vlastnosti. Cítíte ji, víte o ní, ale baví vás to. Není tady na úkor ovladatelnosti, jako bývají občas zadní 240. Trochu tahá za ruce, bodejť by ne, a Sporty kvůli tomu není tak samozřejmě ovladatelný jako japonský naháč. Jenomže to by vás taky pěkně rozčilovalo, vy přeci chcete cítit, že jedete na něčem speciálním! Tohle jsou jízdní zážitky, které nejsou otravné, ale pořád je tam máte. Mě ta přední guma obrovsky bavila, mám rád tlusté předky, je to s nimi jiné, ale tahle tlustá sedmnáctka je ještě jiný zážitek než bobberová 16“ klasika.

A neskutečně dobře ladí s relativně úzkým zadkem 180/70R16, to pro mě bylo velké překvapení. Náklony umožňuje Sportster S obrovské, zejména když si člověk vzpomene na jeho předchůdce, já si jedinkrát neškrtl stupačkou! Člověk se položí do zákruty a zjišťuje, kam až to jde – a jde to daleko předaleko. Brzdy taky potěší, i když při hodně sportovním nasazení už ten jeden kotouč vepředu naznačuje, že by se mu hodil nějaký kámoš. Na druhou stranu je to opravdu až v těch hodně vypjatých chvílích, a to radši ať je vidět to zajímavé přední kolo. Zadní brzda zdaleka není tolik účinná jako dřív, což ale souvisí s geometrií a hmotností.

Krok dopředu?

Tenhle test pro mě nebyl úplně jednoduchý. Jak už jsem řekl na začátku, jsem celkem staromilec a staré Sportstery mě bavily svou naturálností. Novinku jsem potřeboval vstřebat, pochopit ji. Chodit se za ní dívat do garáže, prozkoumávat. Tady kratší svezení, tamhle delší. Musel jsem si chvíli ujasňovat, co si o Sportym myslím, abych si srovnal, jestli mě mrzí, že už umřely Evolutiony, nebo naopak mě baví Revolution Max. A je to to druhé. Sportster S má koule, má jasné charisma, ale přitom to není veterán a může se jmenovat Sportster naprosto oprávněně. Je na čase přejít do 21. století.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 75 Kč od 5 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
callowsick přispěl 15 Kč
Majk1 přispěl 15 Kč
todik77 přispěl 15 Kč
Davcoun přispěl 15 Kč
K167 přispěl 15 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):



TOPlist