Harley - Davidson VRSCB V-Rod

Text: Lukáš Růžička | Foto: Lukáš Růžička | Zveřejněno: 24.1.2005 | Zobrazeno: 29 470x

Kapitoly článku

Názor Filip:

V-Rod je strojem pro silné osobnosti, kterým z nějakého důvodu nesedí image klasických Harleyů a chtějí něco JINÉHO, výjimečného. O image tady jde opravdu hodně, protože estetická stránka u V-Roda zřetelně dominuje. Ale musím přiznat, že výkonová a pocitová stránka z jízdy plně odpovídají dojmu z designu. Motor mě okouzlil - má spodek mohutného cruiseru, ale kupodivu taky sportovní vršek a kdykoli vám nadělí pořádný výkonový nářez. Ať už to je při rozjezdech, během courání ve městě čtyřicítkou, nebo při sto osmdesáti na dálnici, kdy se rozhodnete zkazit tomu frajírkovi ve vytuněném golfu zbytek dne. Při energickém otočení rukojeti se za jízdy také konečně z výfuku ozve pořádné dunění H-D, které je jinak na volnoběh utlumené do zvuku ala Honda.

V-Rod není zrovna model, který bych nezbytně potřeboval do garáže. Jízdní vlastnosti mi během hodinové projížďky příliš neučarovaly, ale pocit z jízdy je na V-Rodu přesto poutavý. Precizní zpracování, dlouhá nádrž, řidítka a svérázný štítek s budíky - to vše máte díky nízkému usazení neustále před očima a nenechá vás to ani na chvíli zapomenout, že jedete na klenotu svého druhu. U V-Rodu je zkrátka všechno jiné - včetně jízdních vlastností a stylu řízení a jízdy. Je natolik odlišný, že skoro nemá cenu porovnávat jízdní vlastnosti s ostatními motocykly. Přestože bych si V-Roda osobně nepořídil, jsem tak nějak moc rád, že je na světě a že rozšiřuje hranice motocyklového světa.

Názor Pavel:

Tento motocykl je opravdový král silnic. Je jiný než ostatní motocykly s této dílny. Ti, kteří si ho chtějí koupit, jistě vědí proč. Opravdu vydařený design, pokroková technologie, která může soupeřit s Japonci a celková koncepce tohoto stroje, dávají motocyklu kouzlo, které těžko budete hledat u konkurenčních strojů. Motor má dost výkonu na rozdávání, ovladatelnost je příjemná a pocit z jízdy fantastický, i pro lidi, kteří přímo nemají v oblibě tento typ motocyklů. Možná vypadá, že jsem se nechal trochu unést, ale je tomu opravdu tak. Prostě uchvátí téměř každého. Jediné co bych tomu všemu vytknul je cena, za kterou si ho každý dovolit rozhodně nemůže.

Volnější minirozhovor s majitelem Davidem:

Co tě vedlo ke koupi tohoto H-D? Byla to předem jasná záležitost nebo si k němu dospěl postupně z jiných značek?
Bylo to na první pohled daný. Hned, jak jsem ho viděl, prostě mě tenhle stroj vzal. Objem a image mi byla v tu chvíli vcelku jedno, prostě mě zasáhl na první pohled. Ještě jsem před tím vzhlížel k jedné Moto Guzzi, ale jakmile jsem spatřil V-Rod, bylo jasno. Co se zkušeností týče, šel jsem na to možná trochu zhurta. Je pravdou, že jsem si musel zvykat. Když jsem na něj sedl, uklouzl jsem před firmou na plechu a hned urazil páčku, holt krušné chvíle začátečníka (smích). Přeci jen to bylo něco jiného než ten Stadion a 350 na který jsem jezdil předtím. Ale teď jsem si už, myslím, zvykl. U mě je to trochu jiný, já mám motocykl, teda kromě toho že mě baví jezdit, hlavně jako alternativní dopravní prostředek k autu po městě, abych byl svižnější. O srazy a takovej ten šrumec okolo značky se zas tolik nezajímám.

No, ale věrnej zákazník prej seš. Brácha říkal, že už je tohle údajně tvůj druhej V-Rod v pořadí, ale prý to má docela dramatický pozadí.
To je pravda. Byl to docela ošklivej okamžik. Nedala mi přednost Oktávka a kromě V-Roda jsem šel do kytek málem i já, hlavně teda koleno, který opravuju až do teď. Co se motocyklu týče, mrzelo mě hlavně to, že to byl ten výroční model ke stoletému trvání značky a měl fakt vychytanej airbrush. Navíc měl natočeno sotva 4000 km. Ale nedalo se nic dělat, stroj byl na maděru, zbyl mi jen výroční štítek z nádrže tady na dveřích a odřená helma. Vše naštěstí uhradila pojišťovna a to málo, co zbylo, odkoupil ode mě jako částečnou protihodnotou vůči novému stroji zpátky dovozce. Čehož si fakt cením. Hmm. Aspoň, že to teda asi až na to koleno ještě “dobře“ dopadlo. No, ale pojďme radši k něčemu veselejšímu. Tyhle motocykly jsou zpravidla dost upravený k obrazu majitele, čím je ten tvůj nej? A jak jsi s ním vlastně spokojenej, zajímá mě teda hlavně takový ten dlouhodobější náhled na věc.
No z dlouhodobějšího hlediska to bude se mnou složitější, ten první skonal v těch 4000 km a kromě té havárie v tu chvíli neměl chybu. U druhého modelu VRSCA je zatím vše v pohodě, ale má zatím nakroucených pouhých 1700km, takže je to v podstatě zatím funglovka a vše šlape, jak má. Co se výbavy týče, mám navíc jiné blinkry, pro mě důležité kufry (brašny), pancéřované hadice, krytku švětla a opěrku. Ta však je tam spíše dekorativní na jízdu ve dvou to moc není a většinou stejně jezdím sám. To by snad mělo být všechno, ostatní je zatím základ. Kvůli bezpečnosti vzhledem k častým cestám po městě tam mám kromě alarmu zabudovaný ještě systém, který by mi dal informaci na pager, kdyby s ním nějaký nenechavec začal manipulovat. Tuším, že to má dosah asi do 1km. To je asi vše. Z ovládání mě jen trochu štve klíč zapalování, který mi občas padne mezi svody. Jinak je zatím vše super. Dobrý, každopádně díky a někdy až budeš mít natočeno víc km určitě hodíme zas řeč. Přeji ti hodně šťastných km a pokud možno už žádnou podobnou příhodu té s Oktávkou. Davida lehce vyzpovídal Lukáš.