Harley-Davidson SPORTSTER XL 1200R

Text: Filip Tichý | Foto: Lukáš Růžička , Filip Tichý | Zveřejněno: 2.10.2004 | Zobrazeno: 38 775x

Kapitoly článku

Co se ergonomie posazu a jízdy týče, sedlo je relativně tuhé a neumožňuje změnu posazu, ale dá se snést i několik hodin bez zastávky. Posaz je trochu zvláštní, protože levým kolenem jsem se opíral přímo o úzkou třináctilitrovou nádrž, pravé koleno se ale zastavilo o naleštěný kryt vzduchového filtru. Měl jsem ze začátku pocit, že sedím trochu nakřivo, zvlášť když jsem ve vyšších rychlostech tiskl nohy k sobě, aby mi s nima nepovlával vítr. Únavy se ale nebojte, poměrně často si budete moci odpočinout u pumpy. Nádrž 12,9 litrů poskytuje slušný dojezd, protože průměrná spotřeba v testu 5,6 litrů/100 km je na takovouhle lokomotivu skvělá hodnota (a to jsme motor dost vytěžovali). Představa, že mi dojde benzín a já budu Harleye v srpnovém vedru potupně tlačit, mě vždy zahnala k pumpě už po nějakých 150 km, ještě než by bylo nutné přepnout na rezervu. Překvapilo mě, že se s touhle mašinou dá vcelku slušně pohybovat i po městě a pomalá jízda či zatáčení při rozjezdech nejsou nejmenší problém. Samostatnou stránkou věci jsou vibrace. Při stání jsou opravdu strašlivé a vy se do oken vedle stojících autařů díváte lehce roztřeseným pohledem.
Co je ale podstatný problém, je jízda se spolujezdcem. Neužijete si ji ani vy, ani slečna vzadu. Vy se budete trápit výčitkami svědomí při bušení dorazů zadního odpružení, spolujezdec bude proklínat úzké dozadu skloněné sedlo. Nejlepší bude se ho někde na křižovatce pořádným zatáhnutím na plyn zbavit. Stejně by se dlouho neudržel...

Odpružení předku je perfektní - pobere všechny nástrahy našich silnic a v zatáčkách dovolí jistotu při náklonu až do sklopení stupaček. Zadní dvojice tlumičů také umožňuje ostrou jízdu a jisté vedení v zatáčkách, na dírách ale trochu poskakuje. Na rozbité silnici je znát větší podíl neodpružených hmot - litá paprsková kola a masivní brzdiče jsou sice efektní, ale asi dost těžké.
Rámu
nelze vytknout naprosto nic. Tuhý a pevný, až je mi záhadou, jak to je při tomto typu konstrukce vůbec možné. V zatáčce motorka drží stopu a snese i náhlé hrboly nebo přibrždění. Náklony až na stupačky jdou krásně snadno, ale pozor, dlouhé stupačky jsou celé obalené gumou, takže si zpočátku ani nevšimnete, že už brousíte stupačku, až vám najednou něco začne podivně zvedat nohu...

Chování v zatáčkách je jedna z věcí, které dělají z jízdy na Sportsteru takovou zábavu. Musíte mít řidítka pevně v rukou a motorku po celou dobu průjezdu zatáčkou sami navádět - a v tom je to kouzlo. Stopu máte plně v rukou a můžete ji kdykoli zkorigovat. Ten pocit opravdu stojí za to. Zatímco jiný mašiny odfiltrujou půlku věcí a sterilně profrčej zatáčku, u Sporstera máš všechno v rukou. Cítíš, že řídíš fakt ty a motorka tě sice v každý situaci podrží, ale moc ti do zvolené stopy nekecá. Motor v každé situaci dokáže hrubě zabrat, ale zároveň lze i ve velkém náklonu přidat či ubrat aniž by to cuklo zadním kolem - bravo!
Nakonec mě z toho chytl motorkářský amok - po celém dni v sedle už jsem měl slušně vytahaný ruce, ale stále dál a dál jsem se řítil neznámou krajinou ztracený někde u Karlových Varů a kašlal na nějaký ukazatele, mapy či cíle a užíval si vystřelování ze zatáček a burácení dvouválce s občasným střílením do výfuku při ubrání plynu. A když jsem se tmou dojel ke známým na jejich letní sídlo, úplně hotový a napůl ohluchlý, zjistil jsem za dvacet minut, že mám hroznou chuť zase nasednout a jet.

Výrobce Sportsteru skvěle vychytal všechny vlastnosti, které přinášejí požitek z jízdy. Za tím účelem pak zachoval spoustu věcí, které ostatní už dávno zmodernizovali, zautomatizovali, odlehčili a udělali z karbonu. HD jdou jinou cestou a podařilo se jim přeměnit negativa na pozitiva. Že motor dělá neskutečný kravál, třese celou motorkou? Že řadicí páka rachotí stejně jako modely z první půlky minulého století? Že všechny páky a ovladače jsou robustní a musí se za ně pořádně vzít? Že celá mašina je dost těžká, velká a nepraktická a na jezdce za jízdy fouká? Sportster se tím vším chlubí! A počty prodaných kusů hovoří o tom, že je hodně lidí, kteří to dokážou pochopit. Sportster je zkrátka nebezpečně návyková záležitost - dobře vám radím, rozhodně se nejezděte podívat na modelové/předváděcí dny HD Na Šalamounce, protože byste se mohli nakazit a začít šetřit na Haryka. Ne, teď vážně. Ten pocit se nedá popsat na papíře, určitě stojí za to vyzkoušet. Místo čtení tohohle testu si radši zkuste tuhle mašinu někde na pár hodin půjčit, uvidíte sami.

Až budou za pár desítek let jezdit motorky na vodík a vonět po fialkách, budou vážit padesát kilo, mít elektronického antigravitačního asistenta řízení a z výfuku bude znít Mozartova F-dur pro flétnu a klavír, budou tady naštěstí stále stejný potvory se znakem

Harley-Davidson

s archaickým řvoucím a vibrujícím motorem, nepohodlným posazem a těžkou stavbou, díky které se budete v zatáčkách nadšeně prát s řidítkama...
FilipT

Názor dalšího redaktora:

Tento tradiční představitel HD je i přes změny, které se na něm v rámci nové doby a stoletého výročí značky udály, i nadále zárukou klasické školy této americké legendy. Stylem a vzhledem bych ho osobně zařadil spíše do kategorie naked, nicméně jízdními vlastnostmi a celkovým pojetím se řítí i nadále cestou, na kterou vyjel tento stroj v roce 1957, a jak se zdá, nějaká ta stoletá vráska na čele legendy ho z ní rozhodně nesvede. Každopádně to byl a i nadále je motocykl, který Vás (dámy prominou) chytne vždy pořádně za kule. Poslední výraznější změna se na tomto stroji udála v roce 1986 a tudíž určitá inovace byla již více než na místě. Nejvýraznější změnou prošlo to nejdůležitější, a to rám a nově vyšlechtěný vzduchem chlazený dvouválec svírající neodmyslitelný úhel 45 s označením New Evolution. Ten je v rámu nově uchycen na pružných gumových blocích, což má za následek utlumení alespoň části vibrací. Avšak i nadále jich má stroj pro jezdce více než dost a vy máte co dělat, abyste si při rozjezdu na té parádě nepřekousli jazyk. Pohled je to však úchvatný, po startu si motor v rámu skotačí, jak nervózní baletka. Na motocykl jsem nasedal lehce rozpačitý z toho, co přijde. Na první pohled je patrné více než stoprocentní zpracování každé části až do posledního šroubku. Typické ovládací prvky, pohodlné usazení, přesné řazení, které však vyžaduje ráznou nohu, a všude přítomné vibrace doplněné o libozvučný rámus z laděné koncovky Screamin Eagle II, tak to jsou v kostce asi prvotní dojmy z tohoto stroje. Po ujetí zhruba 300 km, mám již jasno. Nejlépe se na stroji cítím na okreskách, kde jízda kolem 100km/h je opravdovým zážitkem a výbuchem nespoutaných emocí. Stroj je až překvapivě dobře ovladatelný, jen v zatáčkách jde i přes veškerou snahu v mnoha případech i nevědomky až na pevné stupačky s gumovými krytkami. O tom, že nejsem asi jediný, který tak dopadl, vypovídá jejich značné obroušení. Osobně bych je uvítal o trochu více v předu, jelikož i při manipulaci na místě v sedle se mi několikrát stalo, že jsem o ně několikrát zavadil nepříjemně holeněmi. Dálniční přesuny jsou možné, avšak jezdec si moc neužívá a odpor vzduchu je při jízdě nad 120 km/h už dost neúnosný. Rozhodně jízda po okreskách je podstatně větším zážitkem. Zvuková kulisa, chování motoru a celkové vibrace, jsou asi přesně ty vlastnosti, proč bych si tuto klasiku s rodiny HD vybral. Na závodění to sice není, ale vyklepaný tělo jak řízek a v hlavě jak v úlu to budete mít večer zaručeně taky. Tento HD je prostě klasikou se vším všudy a navíc za vcelku přijatelnou cenu. I když ta v případě těchto strojů zas tak důležitá není. Kdo opravdu HD chce, dříve či později si ho stejně pořídí.
Lukáš Růžička Video: Harley-Davidson SPORTSTER XL 1200R
Délka: 3, 23 min.