Harley-Davidson Sportster 1200 Custom

Harley-Davidson představil model Sportster 1200 Custom až na začátku letošního února, jako dodatečný přírůstek do modelové řady pro rok 2011. Tiskové materiály hovoří o takzvaném mid-season představení, tedy trochu paradoxně označují nejstudenější měsíc v roce za polovinu sezóny. To je ale dáno tím, že standardním termínem pro uvádění nových modelů na trh bývá u amerického výrobce druhá polovina července - vždyť v minulém týdnu už byly oficiálně k vidění novinky pro rok 2012.
Ale zpátky k jedné z letošních novinek. Mezi nejvýraznější designové prvky patří široká přední pneumatika Michelin Scorcher, obutá na šestnáctipalcovém chromovaném ráfku s drátěným výpletem, stejně jako zadní stopadesátka. Přední gumu kopíruje jen decentní lízátko, a ani na zadní blatník se nespotřebovalo o mnoho víc plechu, než bylo bezpodmínečně nutné. Větší rozměr pneu si vyžádal rozšíření přední vidlice, a při pohledu tváří v tvář působí přední část motocyklu opravdu majestátným dojmem. Na horním můstku přední vidlice podtrhuje její mohutný vzhled nový masivní držák řídítek, zahnutý dozadu směrem k jezdci, který nese kromě řídítek také jednoduchý budík. Na horním můstku vidlic je uchycena také inovovaná stříška nad drobným předním světlometem, opatřená stejně jako držák řídítek a řada dalších komponentů vrstvou kvalitního nablýskaného chromu.
Tvar nádrže na první pohled trochu vybočuje ze zaběhnutých zvyklostí. Trojúhelníkový profil „buráku“, který patřil u všech Sportsterů od roku 1957 mezi základní poznávací prvky, nahradily u Customu kulatější linie, a teprve důkladnější prohlídka zaoblené bandy odhalí jistou geometrickou návaznost na zavedený trojúhelníkový  tvar. Nízké chromované víčko ctí celkovou jednoduchost designu, a zbytečně se nenechá hyzdit ani zámkem. 17 litrů benzínu, které se vejdou dovnitř, vystačí na pěkných pár stovek kilometrů.
Kožené dvojmístné sedlo z jednoho kusu se dodává ve standardní výbavě. Zejméná tvar zadní části naznačuje, že Sportster 1200 Custom není primárně určen k celodennímu křižování kontinentu ve dvou, ale jezdec na svém místě najde poměrně široký prostor k sezení. V nejnižším bodě je sedlo vzdáleno od povrchu země pouhých 71 cm, což v kombinaci s nízko uloženým těžištěm znamená bezstarostnou ovladatelnost na místě a v malých rychlostech. O náležitý jízdní komfort se stará dvojice klasických tlumičů s možností nastavení předpětí pružiny.
Jednoduchý a minimalistický design dává krásně vyniknout srdci motocyklu - vidlicovému dvouválci Evolution 1200. Rozsáhlé chromované plochy i nablýskané hrany žeber vzduchem chlazených válců pěkně vyniknou na matně černém pozadí, a hlavně při pohledu z pravé strany, kde je umístěn typický oválný kryt vzduchového filtru a pouzdra zdvihacích tyček vypadá hnací agregát jako mistrovské dílo. Ze stejné strany jsou vidět dvě doutníkové koncovky výfuku, a nezaměnitelná řemenice sekundárního pohonu na zadním kole, a snad i laik musí podle všech charakteristických prvků okamžitě poznat, že před ním stojí motocykl věhlasné americké značky, aniž by musel číst nápis na boku nádrže.
Po zevrubném vizuálním průzkumu přichází na řadu praktická zkouška jízdních vlastností nového Sportsteru. Ostrému startu předchází v první řadě odemčení řídítek, která během parkování blokuje v plném rejdu samostatný zámek na pravé straně krku řízení. Jakmile jsou řídítka volná, druhý klíček nachází své místo o kousek výš ve spínací skříňce, a jeho otočení do polohy Ignition přibližuje odjezd na dosah ruky. Na jednoduchém centrálním přístrojovém panelu se rozsvěcí několik kontrolek, a protože mezi nimi je také zelené světýlko neutrálu, můžeme tlačítkem startéru probudit dvouválec k životu. Motor s moderním sekvenčním vstřikováním spolehlivě naskakuje ve zlomku vteřiny, a nasazuje zvýšené zahřívací otáčky. Současně se celý motocykl do posledního šroubku rozechvěje všudypřítomnými vibracemi, a  výfuky rozeznívají svůj hluboký tón.
Než se motor trochu ohřeje, prohlédněme si ovládací prvky. Řídítka jsou umístěna v optimální výšce (pokud mohu hovořit za všechny, kdo měří něco mezi 180 - 190 cm) a svírají úhel, který navozuje po uchopení heftů přirozený pocit. Jednoduchou sestavu ovladačů tvoří spínače blinkrů, přepínač potkávacích a dálkových světel, vypínač motoru a tlačítko startéru. Systém ovládání směrovek má pravděpodobně nejlogičtější princip ze všech, které se v současné době používají: pravým palcem se zapíná i vypíná pravý blinkr, levý palec dělá totéž s druhým směrovým světlem. Pro zapomětlivé je tu navíc automatické vypínání blinkru. Hliníkové páčky jsou akorát na dosah a dají se obě ovládat dvěma prsty. Nohy nachází široké stupačky poměrně daleko vpředu, ale také relativně vysoko. Radost z možnosti většího úhlu náklonu ale okamžitě kalí dlouhé hlásiče na spodní straně stupaček. Řadící páka i pedál zadní brzdy, vyvedené v leštěném hliníku, jsou vyneseny pěkně do prostoru a není problém je kdykoli botou najít.
Jednička tam spadne jako po másle, a její úspěšné zařazení potvrzuje těžký kovový zvuk, stejně jako u dalších rychlostních stupňů. Ne, že by se z převodovky ozývalo počítání zubů, ale každá změna kvaltu je poctivě akusticky doprovázena. Téměř stovka Newton metrů je k dispozici už ve 3 200 otáčkách, takže rozjezd z prakticky z volnoběžných otáček není ničím, co by hrozilo ostudným přískokem vpřed nebo dokonce zhasnutím motoru. Díky vstřikování jde dvouválec ochotně do otáček, což je vzhledem k jeho charakteru spíše řečnický obrat, protože svoje nejlepší dovednosti motor stejně předvádí v pásmu mezi třemi až pěti tisíci. Na pátý převodový stupeň to představuje nejvyšší dosažitelnou rychlost na úrovni 160 km/h. Tento údaj je však spíš limitován stavbou motocyklu než parametry motoru, protože efekt obráceného deštníku už jedci prostě víc otevřít plyn nedovolí. O pohodlném svezení se dá hovořit zhruba do stodvaceti, pak už se z jízdy stává boj s větrem. Zpomalování je lepší vzhledem k rozložení hmotnosti svěřit z velké části i zadní kotoučovce, která podává poměrně přesvědčivé výkony a v kombinaci s přední brzdou dokáže čtvrttunový motocykl bezpečně zastavit v každé situaci.
Motoru nečiní problémy ani pomalá jízda,  a při pojíždění mezi kolonami aut jsem nezaznamenal žádné ucukané projevy. Město je vůbec oblíbeným teritoriem nového Sportstera - tam vynikne jeho obratnost, zátah, a koneckonců i podmanivé vibrace motoru. To jsem si uvědomil po několikátém zastavení na křižovatce, když mě během upřeného zírání na barevná světla opakovaně zaráželo, proč se všechny semafory tak třesou. Až po chvíli jsem si uvědomil, že vibrace se přenáší z motorky do celého těla, a při uvolněném posezu se v jejich rytmu otřásá i přilba na mojí hlavě.
Při výjezdu z města do oblíbených zatáček vyšla najevo první, a vlastně jediná slabá stránka testované novinky. Jak už předem varovaly dlouhé hlásiče náklonu, tenhle Harley se do zatáčky moc naklánět nedá. Stačí jen trochu víc utažený oblouk, a tykadlo spolehlivě vykrouží do asfaltu poloměr zatáčky. Trochu škoda tohoto omezení, zvlášť  když by podvozek evidentně dovolil mnohem razentnější průjezdy, ale nízký profil prostě asi patří ke stylu Sportstera. Nepomůže ani odlehčit v zatáčce stupačku, protože ta se sice po kontaktu hlásiče s vozovkou ochotně uhne směrem vzhůru, ale při sklopení motocyklu o dalších pár stupínků už se o silnici začne šoupat výfuk.
Sportster 1200 Custom, stejně jako drtivá  většina motocyklů stejné kategorie, zkrátka není stvořen pro překlápění ze strany na stranu v horských serpentinách, a mnohem lépe se cítí v táhlých rychlých obloucích nebo na rovinkách. Při každodenních pojížďkách po městě a přilehlém okolí z něj ale může být dobrý parťák, který neodmítne ani občasné pozvání na delší výlet. A pořizovací cena vás přitom nemusí ani přivést na mizinu.