Harley-Davidson Road King Classic FLHRC

Cestovní třída u H-D by nebyla rozhodně kompletní, pokud by v nabídce i pro tento rok 2012 chybělo „cestovní královské retro“. Mohutné plexi, hluboké blatníky, kožené brašny a pneumatiky s bílými lemy. Dílo v garáži, které je pro mě v tomto úhlu pohledu stejně zásadní a posilující, jako pro buddhistu potem a pílí z prachu zrozená mandala. Nenechte se však mýlit, zde jde o čistokrevný příklad materialismu, snad jen s tím rozdílem, že na žádné jiné kopii nevypadá tak přesvědčivě a opravdově, jako právě zde. Mistrné vyjádření cestovní dokonalosti při zachování prvků, jež vyjadřují prvopočátky cestování a jízdy na motocyklu. Tím vším je pro mě tento nový Road King Classic. Se 103 motorem ve standardu je zde o to vážnější důvod k zamyšlení nad setrváním a významem pomíjivých prostředků na bankovním kontě. Ve výsledku tak i Váš start za dobrodružstvím může na prašné cestě materialismu způsobit stejný poprask v očích blízkých, jako buddhistická mandala rozprášená bez mrknutí oka do tibetského větru.

Harley-Davidson Road King Classic FLHRC

Kapitoly článku

Vývoj, vzhled a výbava

Je to již naše v pořadí třetí setkání s tímto motocyklem v rámci redakčního testu. Jsme moc rádi, že počasí nám na sklonku loňského roku velice přálo a byla tedy možnost spolu za přispění H-D ČR osedlat tento cestovně zaměřený cruiser již v modelovém provedení pro rok 2012.
Jako předzvěst přicházející zimy se nám tak objevil v garáži sněhově bílý FLHRC Road King Classic s pouhými 2300 km na tachometru. Setkání to bylo již na první pohled více než příjemné, protože bylo jasné, že dorazil ve standardní výbavě s novým 103 ci (1690 ccm) motorem. Jak jsme již přislíbili při posledním setkání s tímto králem silnic, právě změna motoru by byl ten pravý důvod opět ho přizvat k redakčnímu testu. No a stalo se. Road King vyrazil vstříc dobrodružství v polovině devadesátých let. Již tehdy měl jasné ambice stát se cestovně zaměřeným středně těžkým motocyklem. Byl to návrat k osvědčeným hodnotám Electra Glide, stejně jako tomu bylo o jedno desetiletí dříve u modelu FLHS. Zde se však psal již rok 1994 a tehdy nový Road King vyrazil naplno v následující sezóně do boje s japonskou konkurencí s tehdy již osvědčeným motorem Evolution.
Dnes je řada věcí jinak. Road King však stále platí u H-D především za pohodlný cestovní motocykl řady Touring. Se vstřikováním a motorem Twin Cam 103 ci vybaveným olejovým chladičem přináší změny, které si na počátku dokázal představit zřejmě jen málokdo. Na druhou stranu i přes veškeré chtěné i nechtěné vymoženosti zde před námi stojí stále motocykl klasického cestovního vzhledu, a to je třeba vyzdvihnout. Všude jinde u kopií všeho druhu všechna ta výbava a chromy vypadají nepatřičně až nevkusně. Tady je však vše dovoleno a v pořádku. K této „klasické“ ikoně patří trojice předních světlometů, hluboký blatník a bílé lemy na kolech zkrátka nerozlučně.
Z hlediska ovládání zde oproti předchozí generaci nenajdete zásadních změn, a to je myslím dobře. Ovladače jsou v klasickém H-D ražení, zde samozřejmě doplněné pro tuto kategorii typickým tempomatem. Ten se stejně jako ABS, či bezpečnostní systém (imobilizér a alarm) stal v nedávné době již součástí standardní výbavy. Neodmyslitelnou součástí tohoto motocyklu je rovněž sdružená přístrojová svatyně na nádrži, či kožené brašny na zavazadla. Vcelku chytře je zde vymyšleno jejich zavírání. To budí sice na první pohled dojem běžné přezky, nicméně důmyslně skrývá modernější a na zapnutí jednodušší plastové spony.
Jsem rovněž rád, že podobně jako u dalších modelů výrobce, také zde přetrvává i nadále falešné víčko nádrže s tradičním ukazatelem paliva. Vypadá to stále pěkně a efektně. Jak je u H-D zvykem, celému motocyklu dominuje poctivý kov a neodmyslitelné chromované části. Mohutný charakter a výraz motocyklu navíc umocňují velké plné blatníky a vzadu sekundární převod řemenem. Usazení je velice komfortní a s nohama na plošinových stupačkách za širšími řidítky a mohutným plexi z lexanu, které lze v případě potřeby pohodlně sundat, si skutečně připadáte tak trochu jak král silnic.
U testovaného modelu působí k té celé parádě uklidňujícím dojmem padací rám, který lze k zachování bezchybného vzhledu i při krizovějších situacích jednoznačně doporučit. Co se týče změn z hlediska konstrukce motocyklu, klíčový byl pro Road King rok 2009. Tehdy přibyla vzadu nová 180mm pneu. Mimo jiné i díky tomu byl lehce pozměněn zadní blatník. Další stěžejní změnu prodělal v roce 2009 rám a uchycení motoru. Zásadní části a „kyvka“ byly předělány, což ve výsledku přineslo jeho celkově větší tuhost. Ať už se tehdy dělo cokoliv, pravdou je, že celkový pocit z jízdy na motocyklu je od té doby přesnější a vše ochotněji reaguje na Vaše podněty i při ostřejší jízdě v zatáčkách. Ty však samozřejmě nejsou a ani nemohou být pro tento motocykl tím pravým hřištěm. Pro posun k lepší ovladatelnosti je v tomto směru jistě přínosem i pozměněná světlá výška a výbava v podobě vzadu montovaného vzduchem nastavitelného odpružení. Drátěná bezdušová kola a pneumatiky s lemy potom působí jako třešnička na dortu a návrat ke kořenům. To vše při zachování celkově dobré ovladatelnosti, přijatelné hmotnosti a dostatečného jízdního potenciálu.

Jízdní vlastnosti

O pohon se stará pro tento motocykl v loňském roce představený Twin Cam 103 o objemu 1690 ccm s šestistupňovou převodovkou, který je nyní montován ve standardu do celé řady Touring a Softail kromě modelu Blackline. Nově upravený motor přináší kromě navýšení objemu a dalších úprav především pocitově více síly, která je patrná již od prvních metrů a otočení plynové rukojeti motocyklu. Nejde však ani tak o celkový výkon, ale o zátah a točivý moment, který přináší okamžitý nástup bez nutnosti častějšího podřazování. To jezdec nepocítí příliš při pomalejší jízdě ve městě, kde byl již dříve rozsah jednotlivých rychlostních stupňů dostatečný, ale spíše při nutnosti svižnější akcelerace a dálničních přesunech, kde je nárůst použitelné síly a výkonu patrný asi nejvíce.
Oproti starším motocyklům, které jsem mněl možnost od H-D v této kategorii sedlat, mě také příjemně překvapilo celkové nastavení vstřikování a odezva plynu na požádání, která je zde skvělá. Co se týče šestistupňové převodovky, ta pracuje tradičně bez větších problémů. Jen je typicky hlučnější, především při řazení prvního rychlostního stupně. V této konfiguraci jsem však konečně docenil „šestku“, která mi tak plnohodnotně zapadá v dané kategorii do celkové mozaiky až s příchodem právě tohoto 1690 ccm motoru.
Svody a koncovky výfuků (2-1-2), které byly v posledních letech výrazně upraveny, přináší především lepší odvod tepla od motocyklu, ale kromě jiného i v základním provedení a homologačním limitu až překvapivě příjemný zvuk. Předchozí řešení svodů do roku 2009 bylo trochu nešťastné a především spolujezdec, tak dost trpěl v oblasti kolem levé nohy.
Ideální cestovní rychlost se pohybuje na okreskách, tak někde kolem 130-140 km/h a vzhledem k usazení a vysokému plexi se jedná v pravdě o pohodovou záležitost. Maximální rychlost je ustálená někdo kolem 170 km/h a i přes všechny cestovní vymoženosti a nový objem motoru je to myslím rozumně zvolený strop tohoto motocyklu.
Chod nastartovaného motoru provází klasicky brumlavý zvuk H-D a lehké vibrace, které přechází až do řidítek. Lanková spojka jde velmi lehce a jednotlivé rychlostní stupně se řadí v režimu špička-pata bez větších problémů. Velice mě překvapila i vzhledem k navýšeným proporcím celková ovladatelnost. I přes měkčí lehce komfortní nastavení se vše ovládá velice hladce a řidič rozhodně netrpí nedostatkem jistoty, či pocitem nějakého záludně se projevujícího chování. Snad jen při manipulaci na místě lze občas pocítit závan nejistoty, na druhou stranu, ten kdo si pořizuje tento motocykl, již zpravidla dopředu tuší, že nepůjde o žádného drobečka. Do příslušných mezí v zatáčkách Vás usměrňují s předstihem ubrušované plošinové stupačky, které jinak bez sebe menších problému poberou pohodlně Vaši nohu. Jak jsem již psal výše, poslední roky se zde jedná o výrazné zlepšení podvozku a celkové pocitu jistoty, které se při těchto parametrech rozhodně počítá.

Za pozornost stojí rovněž brzdová soustava značky Brembo. K standardně montovaným 4-pístkům nelze mít větších připomínek. S ohledem na to, jak velké železářství musí brzdit, nezbývá než před jejich účinností smeknout. Vše navíc už jistou dobu jistí ze zálohy systém ABS. S palivovou nádrží o objemu 22,7 l dokáže motocykl s patřičnou rezervou dosáhnout dojezdu 300 km. Nám se ustálila průměrná spotřeba v testu na velice příjemných 6,2 l/100 km, ale jistě není tajemstvím, že výsledná hodnota bude především odrazem naložení a stylu Vaší jízdy.

Závěr

Road King je dlouhá léta považován za typického představitele cestovní kategorie H-D a roky postupného vývoje mu jen přidávají na jeho kvalitách. Jednoznačně za největší výhodou proti konkurenci považuji jízdní komfort, který je zde umocněn již v základu řadou užitečných doplňků. I přes to, že FLHRC nezapře klasický těžkotonážní charakter, nelze mu upřít v dané kategorii dobrou ovladatelnost a s nově posíleným motorem i náležitou hbitost. Díky těmto vlastnostem a poctivému zpracování tradičních kovových součástí a velkému množství chromovaných dílů si u mě osobně stojí tento motocykl hodně vysoko. Výtku snad lze mít jen k obtížnější manipulaci na místě a pro skalní příznivce fakt, že to již není čistokrevný „vzducháč“. Každopádně se jedná o pořádný kus poctivě vyhlížejícího motocyklu bez imitací plastů a dalších náhražek. Cena testovacího motocyklu je stanovena na 22 512 eur.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička - Výška testovacího jezdce: 182 cm

Klady a zápory

+ pohodlné sedlo
+ kvalitní zpracování
+ výborný motor a nastavení
+ kvalitní lakování a doplňky


- manipulace na místě
-/+ cena (originál je, ale jen jeden)


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.33
Známkováno: 15x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist