Harley-Davidson Road Glide - za horizont všedních dnů

H-D Road Glide prošel v průběhu let střízlivými obměnami a úpravami dostalo až do role vyváženého cestovního náčiní, který v tomto modelu razí střízlivější podání celku a výbavy, avšak ve výrazně individualistickém zaměření. Díky napevno uchycené kapotáži je zde vše pocitově jinak a nejednoho jezdce tak může první usazení a jízda přeci jen lehce zaskočit. Dle očekávání jsou v pohybu pouze řidítka s budíkem tachometru a otáčkoměru. Je to však přeci jen trochu odlišný pocit, na který si je třeba chvíli zvykat. Samotná přední kapotáž je pro celý tento motocykl samozřejmě určující a veškeré dění tohoto modelu se tak točí právě kolem tohoto nezaměnitelného prvku. Velký důraz byl kladen na dvojici světlometů, které jsou osazené ledkovým osvětlením a pravdou je, že díky tomu málokteré H-D v aktuální produkci svítí v noci lépe.

Důraz byl kladen rovněž na celkovou aerodynamiku a komfort samotné jízdy, takže před samotnou výrobou strávil motocykl dost času v aerodynamickém tunelu. Na výsledku je to znát. Užší tvar, mohutné průduchy a komfort samotné jízdy z pohledu jezdce je toho nejlepším důkazem. V rámci aktuální výbavy celého projektu je samozřejmě krom budíků středem všeho dění i mohutný “infopanel“ o velikosti až 6,5“, který v kostce řečeno kombinuje zábavní a navigační centrum podobně jako u většiny ostatních cestovních modelů značky. Ovládání je zde možné přes řidítka, samotné LCD, případně doplňkovými tlačítky nebo v případě dodatečné audio výbavy v přilbě i hlasem. Pravdou je, že při montáži dodatečných schránek a audia bylo jistě konstruktérským oříškem, aby se vše důležité vešlo. Prostoru není příliš a počítáno bylo jistě s každým kouskem prostoru o skryté elektronice ani nemluvě. Výsledek však v tomto ohledu určitě stojí za vynaloženou námahu. Oproti historickým modelům např. z roku 2010 je to tak výrazný posun do audiovizuálního světa. Jestli je to v pořádku, či nikoliv nechám již na vás.

Aerodynamika funguje každopádně na výbornou, ale pravdou je, že montované audio oproti soukmenovcům trochu ztrácí. Přeci jen při rychlejší jízdě je obtékající vzduch výrazně hlasitějším elementem. Osobně jsem s tím však neměl větší problém, ale pro audiofily je třeba tento fakt zmínit. Pro úplnost je však nutno dodat, že ve srovnání s konkurencí např. se strojem CTX1300 od Hondy je stále tento motocykl co se audia týče na míle vpředu. Na řídítka je třeba si rovněž chvíli zvykat. Celkové usazení je dost nízko a k jezdci jsou podle toho tvarována i samotná řidítka, která jsou celkově užší a blíže k jezdci. Na moji výšku 182 cm bych možná sáhl i k drobnější úpravě, ale pro menší jezdce myslím ideál.
Paradoxně více problémů - vzhledem k velikosti a celkovému prostoru - mohou pociťovat jezdci vyššího vzrůstu, kteří by mohli k jejich tvaru a délce přeci jen z hlediska ergonomie usazení mít lehčích výhrad. Tam kde je třeba pochválit dobře odladěnou a komfortně fungující přední kapotáž, pociťuji naopak trochu nedostatky v oblasti nohou, kde je takřka nulová ochrana jezdce proti nepřízni počasí. Daň za střídmější pojetí je bohužel znát a k jezdci tak od předního blatníku při mokré silnici proudí dost vody a nečistot, což u cestovně zaměřeného motocyklu tak úplně nepotěší. V tomto ohledu jsou vrcholné modely Electra Glide s jejich výbavou opravdu nedostižné.

Celkovým pojetím a tvarem řidítek je manipulace na místě oproti soukmenovcům pocitově větším posilovacím cvičením, ale jakmile se dá motocykl do pohybu, je rázem vše zapomenuto. Z hlediska ergonomie je třeba pochválit opravdu pohodlné sedlo a od loňského roku montované nové otevírání bočních kufrů, které zvládnete jednou rukou. Řazení špička pata a plošinové stupačky jsou potom stejně jako dvojice dlouhých koncovek výfuků nezbytnou samozřejmostí. Co je třeba vyzdvihnout, jsou nepřehlédnutelná dvoubarevná kola Enforcer, která podle mého názoru náramně doplňují neotřelé oranžové lakování s černou linkou, kterým se pyšnil testovaný motocykl. Na podzimně unaveném slunci zkrátka radost pohledět.

Motorově jde stále o aktuální dvouválec Twin Cam 103 o objemu 1 690 ccm, zde však s příznačným označením Twin-Cooled. Road Glide, stejně tak jako další v projektu Rushmore těží z nové verze a úpravy motoru, kde je léty osvědčená koncepce doplněna o olejové chlazení. Lepší odvod tepla, uhlazenější projev a více síly, to jsou základní charakteristiky tohoto agregátu. Cestovní řadě motocyklů myslím tento motor svědčí náramně a s točivým momentem 138 Nm při 3 500 ot/min se jedná o velice svižný motocykl se zátahem pěkně odspodu. Ať již se držíte při zemi v poklidném tempu nebo se rozhodnete vychutnat sílu motoru při ostřejší jízdě, vždy je zde správná porce vibrací. Při prvním usednutí to sice chce chvíli zvyku, přeci jen 385 kg kg v plné polní (pohotovostní hmotnost) je zde opravdu znát více než na jiných motocyklech řady, ale jakmile se rozjedete, získáte okamžitě na jistotě.
Krom dílčích úprav rámu byla zesílena i přední vidlice a aktuální verze dostala vpředu 19“ kolo.

Oproti předchozím generacím je zde více prostoru mezi jezdcem a přední kapotáží, tudíž pro konstruktéry opravdová výzva vše ustát z hlediska obtékání vzduchu a ergonomie. Za mnohé je tak celkový komfort jízdy vděčný mohutným průduchům v kapotáži, které fungují opravdu na jedničku. Celková koncepce si tak pohrála i s finální délkou, která zde činí již slušných 2 430 mm. Není to sice jako na největších korábech H-D, ale je třeba si uvědomit rozdílný styl a usazení. Pocitově je tak vše náležitě mohutné, avšak s dostatečnou porcí síly a energie za každé situace. K celkovému komfortu přispívá i hydraulicky ovládaná spojka a bezproblémové řazení, které rovněž dostálo určitých změn.
Vzhledem k poněkud odlišnému a živelnějšímu charakteru, než na nejvyšší metě v podobě Electra Glide, jsem se přistihl, že opět více upřednostňuji kratší pátý rychlostní stupeň a šestku si nechávám více na poklidné dálniční přesuny. Sportovnější pojetí v rámci možností a užší stavba s přesnější vazbou od většího předního kola zkrátka tomuto motocyklu svědčí ve všech směrech. Chce to jen občas více odvahy a kvalitnější vozovku. Nekvalitní povrch a nerovnosti jsou díky celkové délce motocyklu přeci jen znát a občas dostanou odpružení na hranu. Dobrý pocit z jízdy a zábavný charakter si zde musíte trochu vybojovat, ale i tak je to oproti historickým modelům myslím dost výrazný posun kupředu. Tento motocykl zkrátka respektuje klasické pojetí jízdy s jasnou odezvou k jezdci, avšak zároveň vám přináší dostatečný komfort a pocit bezpečí.
Celkově dobré pocity ze samotné jízdy umí velice dobře podpořit i funkční brzdy, které jsou u tohoto provedení ve standardu navíc v kombinovaném provedení. Čtyřpístkové třmeny ve spolupráci s mohutnými kotouči jsou zárukou bezpečného zastavení téměř za každé situace. Jejich nástup je opravdu rychlý a ani takto velký a těžký motocykl nemají problém krotit bez většího zaváhání. Kombinovaný systém navíc při razantnějším brzdění zabezpečí, že se motocykl tolik nepotápí na předek. Celý systém je navíc koncipován tak, že funguje až od určité rychlosti, takže při manévrech v garáži, či při parkování nehrozí nečekané chování.
Kombinovaná spotřeba v testu činí 6,7/100 km. Road Glide Special je jednoznačně motocykl v rebelském pojetí, který čerpá maximum ze současných trendů a možností cestovní řady H-D. Nabízí jasnou vazbu a ryzí podstatu ježdění na motocyklu se vším všudy v maximálním komfortu. Na druhou stranu je odvážným vyjádřením individuality pro opravdové fajnšmekry, které umí provokovat za každé situace a to řada lidí neodpouští a není schopna přijmout za své. Cena testovaného modelu začíná od 21 400 EUR.