Harley Davidson Iron 883

Text: Tomáš Procházka | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 25.1.2016 | Zobrazeno: 57 986x

Iron už není nejlevnějším modelem v nabídce značky. Tuto štafetu totiž přebral Street 750. To však neovlivňuje náš pohled na test. Iron se nám jen zkrátka dostává do ruky k testu až teď a je potřeba si připomenout, že tohle byla donedávna vstupenka do rodiny H-D.

Kapitoly článku

K testu nám dovozce zapůjčil již modelový ročník 2016, tedy motocykl, který případného kupce zajímá určitě víc než loňský model. Ve skutečnosti jsou ale úpravy pro nový rok sotva postřehnutelné a za jízdy se také musíte dost snažit, abyste odhalili odlišné chování oproti dřívějšku. V každém případě jsme ale od výrobce na toto velmi pozvolné ladění zvyklí, takže nic nebrání tomu se na Irona podívat blíž.

Modelová řada Sportster má v nabídce několik strojů a věřte, že právě Iron je z nich jeden z nejhezčích. Tady bych to trochu možná poupravil, spíš se jedná o model nejkompaktnější. Vše je krásně a úhledně poskládané a rozhodně byste nehádali jeden z nejlacinějších modelů. Nový model se navíc pyšní lehkými retušemi, které ho posouvají po designové stránce opět o kousek blíž náročnějším uživatelům. Jak se říká, vše je o detailech a například zde nová kola rafinovaně odhalují decentní frézování paprsků.

Po usednutí za řídítka, se zejména po zkušenostech s modelem Forty-Eight neubráníte pocitu, že nejste "dost hustý". Stupačky máte blíž u sebe a s řídítky typu vlaštovky a vyšším sedlem si připadáte trochu.., no.. trochu jako na záchodě. Nicméně, sedlo je nové a skutečně oproti předchůdci o něco pohodlnější. A tím nemyslím jen posedávání na kratší vzdálenosti po městě, ale i delší výlety. Po chvilce vám navíc docvakne i jak moc je tahle pozice dobře vymyšlená a o kolik víc si užijete ostřejší jízdu v tomto pohodlí, než s nataženýma nohama a rukama dopředu.

Město je pro Irona hračkou. Plynule nabíhající spojka vám nikdy nezaměstná hlavu abyste se museli zbytečně soustředit na rozjezd nebo popojíždění. Ano, v ucpaném městě kde není možnost držet konstantní rychlost alespoň 40 km/h si zaspojkujete, ale díky příjemnému dávkování se tomu budete jen smát. Vaše nohy umístěné na stupačkách pod vámi a ne daleko vpředu, pak už jen dodají potřebnou jistotu v těsném provozu. Manévrovatelnost je snažší a nemluvím tu jen o rychlostech do 60 km/h. Jakmile totiž opustíte město, začne teprve Iron dávat ten pravý smysl.

Zatáčka, kterou si najedete moc rychle a ještě v ní bude výmol, vám ale rozhodně nepřijde romantická a dlouho si ji budete na Ironu pamatovat. Je potřeba trochu ubrat a nezačít jančit. Poloha v sedle si vás sice okamžitě získá, ale vy zbytečně rychle nabydete dojmu, že jste nesmrtelní. Rozhodně se ale svezete líp a ostřeji než na Forty-Eight. Iron je mrštnější, nemá vpředu baculatou pneumatiku a jeho 100mm devatenáctipalcová galuska se zakusuje do zatáček až podezřele přesně. Rozvor je pak na hranici 1 519 mm, takže stabilita v průjezdu zatáčkou je velmi dobrá. Zadní tlumení je stále tužší, ale už není tak uskákané a výrobce k tomu přidal i novou přední vidlici. Jízda je tak měkčí a společně s lepším sedlem vás Iron hýčká víc než tomu bylo dřív.

Při rychlostech do 120 km/h je motor vybaven dostatečným množstvím koní a o kroutícím momentu nemluvě. Při předjížděcích manévrech jsem měl jen jedinkrát pocit, že bych potřeboval víc výkonu a to bylo ještě při závodech s řidičem naftového vozidla, který nemohl překousnout, že ho chce předjet motorka. V legálních rychlostech si pak užíváte bezprostřední pocit z jízdy na dobře ovladatelném chopperu. Radost, se kterou se Iron vrhá do vinglů, a zase z nich fofrem vyletí, je na víc jak 260kilogramový motocykl obdivuhodné. Svižná jízda si žádá vaše soustředění, ale nejvíc je na tomhle stroji motor. Ten nám vykouzlil úsměv na tváři při každém přidání plynu. Jeho charakter se dožaduje vaši účasti - je potřeba moc nepovolovat a dávat mu víc otáček. Odmění se tím, že vás vtáhne do děje a podvozek ani moc neprotestuje.

Novější naladění podvozku je tedy o něco schopnější poprat se s nerovnostmi. Občas to pěkně schytáte do zad, ale to už letíte fakt jak střelený a tempo se už spíš podobá jízdě na sportovním naháči. Necháte-li usadit tempo někde okolo 100 km/h a dáte prostor točivému momentu, který zde reprezentuje hodnota 71 Nm, jedná se o perfektní svezení. Motocykl v tomto tempu působí svěže a nabídne dostatek prostoru pro případné zvýšení tempa. Brzdy, nebo lépe řečeno přední jednokotoučovka je plně dostačující, ale to že potřebuje chlapskou ruku, aby se brzdiče pořádně zakously, asi nemusíme zmiňovat. Tady se některé věci zkrátka nemění a to je dobře.

Se spotřebou je to taky paráda, neustále jsem se pohyboval kolem pěti litrů, ať jsem tahal jakkoli. Palivová nádrž je na 12,5 litru. Manávrovatelnost na místě je kvůli poctivým kilogramům horší snad jen pro křehké dívky. Ty zase ale ocení nízké sedlo i těžiště a snadné dávkování spojky. Zrcátka jsou na správném místě, ale já bych je namontoval raději stylově pod rukojetě. Pneumatiky nemají rády nasmrkané a prochladlé silnice, jinak fungují perfektně. Zadní tvrdý 150mm balónek vám vydrží dlouho.

Ze sedla 775 milimetrů nad zemí se z tohoto stroje dá dívat na svět několika způsoby. Pokud jste cholerik a na všechno jen nadáváte, tak u prodejny H-D ani nezastavujte a raději ještě přidejte. Pro ostatní nabízí letošní Iron o něco víc lákavější volbu pro všední dny. Nejvíce mě ale překvapila zábavnost motoru a rozdíl ve schopnostech na okreskách oproti silnějšímu modelu Forty-Eight.